Miluji

miluji tě

jak lehce říkám

spytuji tě

když podotýkám

miluji tě

zpívaná touha

a do mrtě

pozemská pouhá

miluji tě

lásko nebe tečná

zřím tě

nejsi nadbytečná

Michal Zachar

Milovat jak hrom...

miluješ mě tak tiše

zvukům nerozumím

a chtěl jsem slyšet

to, co dávno vím?

jsem radostí pln

tvořím pevnou hráz

nárazům těch vln

rtěnku jsem ti smáz

milovat jak hrom

kdy neslyšíš už nic

z lásky roste strom

křič tiše z plných plic

Michal Zachar

--------------------------

Podmíněná láska, to je na prd. 
Na tu se nemůžeš spolehnout.
Pořád musíš být takový,
jakého tě chce ten druhý,
a nemůžeš být sám sebou. 

666

já miluji vaše oči

které se shlížejí

div, že se neroztočí

blíž a blíž sblížení

je jen jedna noc

dlouhá a věčná

a to byla by moc

zdá se nebezpečná

ztrácet se v očích

vzrušující a zkažené

ztraťte si ten pocit

máte je dávno zavřené

..................................................................

Láska, jakožto dar nebes, objevuje v každém okamžiku a ve všem zázrak.

Zloba, jakožto záležitost lidských vášní, vynalézá vždy jen peklo na zemi.

Plamen života

nejsme ani tělo

řízené změnami

a že by se chtělo

ještě je před námi

ta možnost samoty

není vlastní citům

myšlenkové šlápoty

bouřkový mrak v skrytu

nejsme ani rolemi

co přijali jsme herci

v konci naší proměny

tak blízko ke komerci

vklouzneme v libosti

srostem s rolí podle

vše je v naší milosti

infikovat se dobrem

v podstatě jsme vědomí

dokonalé a nesmrtelné

ať se kdo chce kaboní

životem věčným zřejmě

Michal Zachar

-----------------------
věnováno Petře Troníčkové


"Tam" není lepší než "tady".
Jakmile se vaše "tam" stane "tady",
 jednoduše najdete jiné "tam", které bude lepší než "tady".

Drobečky

tak si jdu trochu líně čistit

své velké vnitřní prostory

kdo tu zas chroupal bisquit

mému nařízení navzdory?

co všechno přitahuje den

je v prachu usazeno, jak noc

vnější vlivy dám prostě sem

ať nemají svou velikou moc

plnost a jednoduchost bytí

je zkažená tou neochotou

že spousty těch, co třpytí

neporazí světlo se samotou

hrát spolu malou košíkovou

nejsme události ani významy

sušenku mám vzpomínkovou

to mě něco prostě nebaví

takže šílený z úklidu i světa

venku, kde nevidíš smysl

uklizeno, po sušenkách veta

svobodu dělá láska, ne mysl

Michal Zachar

......................................

Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko,
mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.

Reloaded

a málokdy mám slzy

pro oči nevidím

že úsvit nastal brzy

a tak nenávidím

jsem strojem člověčím

na zabíjení lidí

a čím se komu odvděčím

když neuvidím?

ženou mě zas do boje

pro tvoje oči

pro pohled bez zdroje

smrt zaútočí

záchvěvy vzpomínek

bolí a bodají

hoříš, jak ten plamínek

ještě mě čekají...

Michal Zachar

...............................................

Život není náhoda, ale volba.
Nejdůležitější není, co se děje,
ale jak si s tím poradíme.
Naše volba - co si myslet a co dělat
je to nejdůležitější.

Hlavičky ohně

když dáš dvě hlavy k sobě

a přeskočí-li jiskra

tak zapalují

až skončí potom v hrobě

ač jsi mne stiskla

tak nespaluji

žijí-li sirky životem maličkým

chvíli jsem si přál

ať neskončí

ať oheň laská jejich hlavičky

a postupuje dál

až dokončí

Michal Zachar

------------------------------

na motivy fota Petra Bokvaje

Můžeme

můžeme

uspět

nemáme

nic

z kůže ven

dospět

získáme 

víc

do rytmu

básní

klademe

těla

v blankytu

zhasni

dáváme

zcela

nabízím

úsměvu

garde

jiné

zkamením

ve zpěvu

carpe

diem

Michal Zachar

------------------------

Jsme tím, co opakovaně děláme.
Dokonalost není čin, ale zvyk.

660 vyprávění o životě

tady jsme

a taky budem

křehcí zle

v světě svůdném

tady jsme

v chaosu času

tvoříme vše

i svůj čas na krásu

tady jsme

se svým klokotem

a být zde

stává se životem

Michal Zachar

....................................

Život je perioda mezi narozením (např. oplodněním vajíčka) a smrtí organismu.

Život je také proces, součástí kterého jsou živé bytosti neboli organismy. 

Část planety Země, kde se vyskytují živé organismy, se nazývá biosféra. 

Životní procesy živých organismů a vše co s nimi souvisí zkoumá vědní obor biologie.

Myšky

spali jsme dlouho

snem o nadějích

a událost pouhou

přikryl nám sníh

když padá vločka

očí vykrádá chlad

vrčím jak kočka

které myšák spadl

jsme malé myšky

co přikryje sníh

chcem sbírat šišky

nebo jet na saních?

jsme spáči malí

nebo jen snící

čím jsme se stali

bloudící? bdící?

Michal Zachar

...........................................

Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit
 v něco většího než jste vy sami.

Třeba v snící myšky.

Kopretina Marie

říká se, že konec cesty je různý

snad jen, že cesta by nikdy neměla končit

jsou chvíle, co bolí tak, že se na ně nedá najít rým

snad jen, že končící svět nebyl hrůzný

možná byl jen odrazovým můstkem do toho, jak skočit

už proto, že tady prostě nemusíš závodit s tím posledním

snad je to jen útlak představ, že takhle ne

domnělé jistoty se jenom nezadržitelně hroutí

i když nechceš věřit, že vše povstává z lásky nekonečné

běžíš po cestě života, na ztráty nevzpomenem

ten, kdo si sáhnul na tvou dlaň a v ní kopretinu z poutí

a pak si k srdci přivine ten dar a ví, že chvíle jsou vyjímečné

když vidíš úplně všechno, takové, jak to je

tak víš, že ty, které nejvíc miluješ, mnohdy i nejvíc poutáš

opustit je v tom pohledu krom utrpení ještě s laskavou naději

spokojen a být sám sebou u toho zdroje

poznání a víš kam jdou ti, co nyní osvobozuje hmotný jidáš

i  sílu, co osuší tvé slzy, jenž tryskají z pohárů nyní v hořké beznaději

Michal Zachar

.............................................

no comment...

 

Zvon

jsou chvíle

kdy křičíš

bez šepotu

svých slov

dny bílé

jen mlčíš

na samotu

kterous mohl

tělo je

pastí světa

co vyletěl

bohu komínem

proč zde?

tvá vendeta

tys chtěl?

kácí dominem

je síla

ve spasení

pokrokem

co zmůže žal?

tys žila

to je i není

zvonit do oken

rád jsem ti hrál

Michal Zachar

.......................................

Všechno bylo, je a bude.

Ale proč?

Dobrou noc

dobrou noc všem snům

ať se ti zdají krásně

když odlétají k nebesům

ať zůstávají jasné

dobrou noc pohledům

co budou s nimi

stoupat k pokojům

anděly obydlenými

dobrou noc dotykům

co posilují touhy

až ztichne tenhle dům

na okamžik pouhý

dobrou noc životu

a utichá vlastně i on?

a dojdeme až k plotu

nespat? ani za milión!

Michal Zachar

..................................................

Modlitba

Foto: Petr Bokvaj

jak stoupáš mi do srdce

a to jde do komor tvých

já pronikám dál prudce

dávám ti do dlaní smích

tak, jak jdou naše přání

a taky pohlazení z cest

budujeme si život dlaní

květ, co má stále kvést

někdy se bojím, já bloud

jen tak dotýkat se lásky

a stačí přeci pohlédnout

do tvé tváře bez otázky

zrcadlíš mi něžnost věků

tu, co poztráceli andělé

vím, směješ se, že kvetu

i když to říkám nesměle

tak modlím se tu k bohu

co dal mi tebe za děvu

a láskou si už nepomohu

z nejkrásnějších úsměvů
jak klesáš do mě celá
a v bytí odráží se: křič!
od srdce k srdci jsi chtěla
být tím, kdo pozná klíč

Michal Zachar

...................................
Den má 86400 vteřin. Tedy 86400 okamžiků.
Proč lidé, kteří nemají čas, obvykle udělají tak málo lásky?
Nerozumějí okamžikům.