neděle 28. února 2010

666


já miluji vaše oči
které se shlížejí
div, že se neroztočí
blíž a blíž sblížení
je jen jedna noc
dlouhá a věčná
a to byla by moc
zdá se nebezpečná
ztrácet se v očích
vzrušující a zkažené
ztraťte si ten pocit
máte je dávno zavřené

..................................................................

Láska, jakožto dar nebes, objevuje v každém okamžiku a ve všem zázrak.
Zloba, jakožto záležitost lidských vášní, vynalézá vždy jen peklo na zemi.

Plamen života


nejsme ani tělo
řízené změnami
a že by se chtělo
ještě je před námi

ta možnost samoty
není vlastní citům
myšlenkové šlápoty
bouřkový mrak v skrytu

nejsme ani rolemi
co přijali jsme herci
v konci naší proměny
tak blízko ke komerci

vklouzneme v libosti
srostem s rolí podle
vše je v naší milosti
infikovat se dobrem

v podstatě jsme vědomí
dokonalé a nesmrtelné
ať se kdo chce kaboní
životem věčným zřejmě

Michal Zachar
-----------------------
věnováno Petře Troníčkové


"Tam" není lepší než "tady".
Jakmile se vaše "tam" stane "tady",
 jednoduše najdete jiné "tam", které bude lepší než "tady".


Drobečky



tak si jdu trochu líně čistit
své velké vnitřní prostory
kdo tu zas chroupal bisquit
mému nařízení navzdory?

co všechno přitahuje den
je v prachu usazeno, jak noc
vnější vlivy dám prostě sem
ať nemají svou velikou moc

plnost a jednoduchost bytí
je zkažená tou neochotou
že spousty těch, co třpytí
neporazí světlo se samotou

hrát spolu malou košíkovou
nejsme události ani významy
sušenku mám vzpomínkovou
to mě něco prostě nebaví

takže šílený z úklidu i světa
venku, kde nevidíš smysl
uklizeno, po sušenkách veta
svobodu dělá láska, ne mysl

Michal Zachar
......................................
Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko,
mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.

Reloaded



a málokdy mám slzy
pro oči nevidím
že úsvit nastal brzy
a tak nenávidím

jsem strojem člověčím
na zabíjení lidí
a čím se komu odvděčím
když neuvidím?

ženou mě zas do boje
pro tvoje oči
pro pohled bez zdroje
smrt zaútočí

záchvěvy vzpomínek
bolí a bodají
hoříš, jak ten plamínek
ještě mě čekají...

Michal Zachar
...............................................
Život není náhoda, ale volba.
Nejdůležitější není, co se děje,
ale jak si s tím poradíme.
Naše volba - co si myslet a co dělat
je to nejdůležitější.

Hlavičky ohně


když dáš dvě hlavy k sobě
a přeskočí-li jiskra
tak zapalují

až skončí potom v hrobě
ač jsi mne stiskla
tak nespaluji

žijí-li sirky životem maličkým
chvíli jsem si přál
ať neskončí

ať oheň laská jejich hlavičky
a postupuje dál
až dokončí

Michal Zachar
------------------------------
na motivy fota Petra Bokvaje

sobota 27. února 2010

Můžeme


můžeme

uspět

nemáme

nic

z kůže ven

dospět

získáme 

víc

do rytmu

básní

klademe

těla

v blankytu

zhasni

dáváme

zcela

nabízím

úsměvu

garde

jiné

zkamením

ve zpěvu

carpe

diem

Michal Zachar
------------------------
Jsme tím, co opakovaně děláme.
Dokonalost není čin, ale zvyk.



660 vyprávění o životě


tady jsme
a taky budem
křehcí zle
v světě svůdném

tady jsme
v chaosu času
tvoříme vše
i svůj čas na krásu

tady jsme
se svým klokotem
a být zde
stává se životem

Michal Zachar
....................................
Život je perioda mezi narozením (např. oplodněním vajíčka) a smrtí organismu.

Život je také proces, součástí kterého jsou živé bytosti neboli organismy
Část planety Země, kde se vyskytují živé organismy, se nazývá biosféra

Životní procesy živých organismů a vše co s nimi souvisí zkoumá vědní obor biologie.

Myšky


spali jsme dlouho
snem o nadějích
a událost pouhou
přikryl nám sníh

když padá vločka
očí vykrádá chlad
vrčím jak kočka
které myšák spadl

jsme malé myšky
co přikryje sníh
chcem sbírat šišky
nebo jet na saních?

jsme spáči malí
nebo jen snící
čím jsme se stali
bloudící? bdící?

Michal Zachar
...........................................
Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit
 v něco většího než jste vy sami.
Třeba v snící myšky.

pátek 26. února 2010

Kopretina Marie

říká se, že konec cesty je různý
snad jen, že cesta by nikdy neměla končit
jsou chvíle, co bolí tak, že se na ně nedá najít rým

snad jen, že končící svět nebyl hrůzný
možná byl jen odrazovým můstkem do toho, jak skočit
už proto, že tady prostě nemusíš závodit s tím posledním

snad je to jen útlak představ, že takhle ne
domnělé jistoty se jenom nezadržitelně hroutí
i když nechceš věřit, že vše povstává z lásky nekonečné

běžíš po cestě života, na ztráty nevzpomenem
ten, kdo si sáhnul na tvou dlaň a v ní kopretinu z poutí
a pak si k srdci přivine ten dar a ví, že chvíle jsou vyjímečné

když vidíš úplně všechno, takové, jak to je
tak víš, že ty, které nejvíc miluješ, mnohdy i nejvíc poutáš
opustit je v tom pohledu krom utrpení ještě s laskavou naději

spokojen a být sám sebou u toho zdroje
poznání a víš kam jdou ti, co nyní osvobozuje hmotný jidáš
i  sílu, co osuší tvé slzy, jenž tryskají z pohárů nyní v hořké beznaději

Michal Zachar
.............................................
no comment...

 

Zvon


jsou chvíle
kdy křičíš
bez šepotu
svých slov
dny bílé
jen mlčíš
na samotu
kterous mohl
tělo je
pastí světa
co vyletěl
bohu komínem
proč zde?
tvá vendeta
tys chtěl?
kácí dominem
je síla
ve spasení
pokrokem
co zmůže žal?
tys žila
to je i není
zvonit do oken
rád jsem ti hrál

Michal Zachar
.......................................
Všechno bylo, je a bude.
Ale proč?



čtvrtek 25. února 2010

Dobrou noc


dobrou noc všem snům
ať se ti zdají krásně
když odlétají k nebesům
ať zůstávají jasné

dobrou noc pohledům
co budou s nimi
stoupat k pokojům
anděly obydlenými

dobrou noc dotykům
co posilují touhy
až ztichne tenhle dům
na okamžik pouhý

dobrou noc životu
a utichá vlastně i on?
a dojdeme až k plotu
nespat? ani za milión!

Michal Zachar
..................................................



Modlitba

Foto: Petr Bokvaj
jak stoupáš mi do srdce
a to jde do komor tvých
já pronikám dál prudce
dávám ti do dlaní smích
tak, jak jdou naše přání
a taky pohlazení z cest
budujeme si život dlaní
květ, co má stále kvést
někdy se bojím, já bloud
jen tak dotýkat se lásky
a stačí přeci pohlédnout
do tvé tváře bez otázky
zrcadlíš mi něžnost věků
tu, co poztráceli andělé
vím, směješ se, že kvetu
i když to říkám nesměle
tak modlím se tu k bohu
co dal mi tebe za děvu
a láskou si už nepomohu
z nejkrásnějších úsměvů
jak klesáš do mě celá
a v bytí odráží se: křič!
od srdce k srdci jsi chtěla
být tím, kdo pozná klíč

Michal Zachar
...................................
Den má 86400 vteřin. Tedy 86400 okamžiků.
Proč lidé, kteří nemají čas, obvykle udělají tak málo lásky?
Nerozumějí okamžikům.


Anar'alah


a zářící oči jako den
z toho, že jsem byl
tvým pohledem
co pochopil
ústy tvých slov říci
o malé pranaději
ty klamajícím
čaroději
ruka je lásky vánek
na srdci snícím
klidný spánek
hledajícím

Michal Zachar
.......................................
Nejlepší cesta ven vede vždycky skrz.