Slovo básníkovo

jsem vděčný za

každé tvoje slovo

když není za 

ním Sokolovo

jsem každodenní

slovo v tvém rozvrhu

aby se snad, co není

stalo hrudkou tvarohu

a jakou vlastně?

jsem každým z nich

tváříš se slastně

copak jsem z knih?

jsem vděčný za

každé tvoje slovo

když měním je za

srdce básníkovo

Michal Zachar

...................................................

Kamkoli se vydáte, jděte s celým srdcem.

I do svých slov a činů, dávejme svá srdce.

Shledání

odcházíme si ze života

ale je to vůbec tak?

to se jen pohla hmota

zas jeden přejel vlak

kdo dokáže změřit

jak to vlastně bylo?

zbývá nám než věřit

že tvář máš rozmilou

běžel čas a ztratila

se tvá slova z obrazů

a jako má mlha zhatila

návrat králům k Parnasu

jedeme životem a plyn

je sešlápnutý k podlaze

aby nezbyl jen ten splín

a platilo se moc na dráze

když se vracíš do života

měla bys vědět, že tu jsi

pořád, že čekám na godota

až přijdeš, řeknu jen, dej si

Michal Zachar

...............................................

...absenci smyslu cítí ten, kdo nějaký hledá...

Tigris optimista

vzhlížím k prostoru

co nás obklopuje

jsem za potvoru

co si vše pamatuje

když stáda chodila

k řece Tigris pít

tak se zde zrodila

chuť člověka BÝT

a tak jako jazyk nabírá

vodu trochu slanou

láska mu v mysli zabírá

chuť na vybranou

stejně jak řeka bere vše

nespoutaně se valí

kdo z nás se leká krádeže

ať se chytne skály

do časů tisíců let seběhlo

že vzali nám i vodu?

to nám to rychle uběhlo

kašlem i na svobodu?

láska je krásná představa

že voda je i čistá

bez bahna změn zůstává

asi jsem optimista

Michal Zachar

-----------------------------

Je tedy nutno každodenně bojovat, 

abys proměnil svou touhu brát

 ve vůli dávat a souběžně i přijímat

to, co se ti druhý rozhodl nabídnout.

Drakům

lásko má, když jsi

světlou postavou

mám v moci počasí

a deště slz ustanou

schvácená bolestí

naříkáš pro krásu

dotyky vnímám tvý

srdcem by-passu

utíkáš na horizont

představ východu

z hvězd sestav bod

dálek svých závodů

až tvá slza skočí

dolů do dějin tmy

vzplaneš kroužíc

dál našimi sny

Michal Zachar

...................................

Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství či lásku.
pro Mirku Jirsovou Moor

hudba zde...

I když na sever

jsi dechem

mého života

tím mechem

co jím kolotá

nadějí na víru

klíčící nicota

hledajíc kupodivu

cestičkou vody

vytahující směr

co květy zrodí

i když na sever

Michal Zachar

......................................

Chceš-li žít, nenechávej si svůj život pro sebe!

Očima

ve tvých očích

chtěl jsem číst

viděl jsem smích

až potom nenávist

jak měníme své

charaktery očima

že jsou i hřejivé?

takhle to končívá?

měnil´s vidění

na oči nedošlo

znám ty obvinění

v nich srdce neprošlo

Michal Zachar

.....................................

Jaké zlo budete tolerovat záleží na tom
po jakém dobru toužíte.

Devotion

oddaný jsem

jedině lásce

kterou jsem

životem v sázce

ani nepoznal

dávajíc stíny

a nebyl král

hledajíc jiný

skvost, který

dává tu sílu

co nese smělý

polibek míru

Michal Zachar

..........................................

Nejdále dojde ten, kdo se od sebe nevzdálí.

It's Complicated

když se přiblížíme

a jsme vlastně dál

ani moc netušíme

jestli o to někdo stál

vláčíme své rozchody

domovy plných stran

co mají stát nad bohy

plníme takhle něčí plán?

vstáváme si do jitra

a čekají nás do dne

postavit sen na zítra

ten loupáček mi bodne

Michal Zachar

.....................................

 Milovat znamená žít životem toho, koho miluješ.
věnováno autorům stejnojmenného filmu...

Až zbude

kam odchází duše

když těla splynou

jak tetřev hlušec

slyšet pro jedinou

ve chvílích objetí

skládáme zápočet

zkoušíme dojetím

možná i nedojet

až zbude otázka

kam odejdou lásky

ústy se nemlaská

a duše vrací sázky

Michal Zachar

--------------------------

Schody

když schody do nebe

jen zvolna stoupají

ptám se a bez tebe?

na co ještě čekají?

šlapeme po schodech

a moc je nepřítelem

klademe váhu v snech

a správným směrem?

my krok krokem jdem

a schody jsou nám fuk

co vede nás až sem?

a jedno holka nebo kluk

jen možná chvilenka

a zda-li se to stává?

napadne i je myšlenka

mě už z vás bolí hlava?

Michal Zachar

......................................
Arnoštovi a Lence

Autostop

zas jde se snáz

životem, co se řítí

jen kolem nás

my před ním krytí

poznáš kdekoho

a přitom vlastně ani

naději jen pouhou

nezachytíš svou dlaní

jdeš dál a nevíš

a vlastně čekáš tady

na to, že věříš

a možná, že i na záhady

a, že nepřijíždí

to černé auto jen tak

nastoupíš na příští

až budeš mít řidičák

Michal Zachar

...............................

Víte, jaké břemeno je v životě nejtěžší? Nemít co nést.

Přání II.

jak dávat sílu

když nevěříš

i svým rukám

podávat k dílu

úkradkem sníš

o zárukách

když dojdeš

na dno sebe

a otevřeš dál

vchod a rveš

třebas i z nebe

kus ze mě, co stál

vše, co se děje

dává ti znát

i když je na nic

i svět bez naděje

nemůže stát

bez nových hranic

Michal Zachar

....................................

"Miluj ještě víc. Ostatní kolem tebe
očekávají stejně jako ty,
 že někdo položí první kámen.
Když ty jako první položíš svůj
kámen, položí potom i oni svůj.
Neboť kdo skutečně miluje,
probouzí k lásce ostatní."

Přání

když netušíš

co přinese den

tak máš i noc

spíš nemyslíš

o tom, jak v něm

sbíráš svou moc

vše za život

který bys měl

celý vyplnit

nejsi lodivod

co jsi chtěl

bylo s kým žít

ukládáš vše

do rukou výš

a dlaní do mraků

udeřit chceš

tlakovou níž

s výškou zázraků

Michal Zachar

...........................................

tetě Marii

Zkomplikovali jste si někdy život,
jen abyste pomohli najít cestu
úplně cizímu člověku, i když to nebyl
nikdo známý a už jste ho neměli nikdy potkat,
udělali jste to tedy čistě jen z dobrosrdečnosti,
kterou jste v sobě pocítili?
V těchto a mnoha dalších případech se ve
vašem životě dostala láska na povrch,
aby vás upozornila, že je ve vás a čeká,
až jí dáte plný průchod.

Studený srdce

tak jsi to chtěl 

a tak to mělo být

když jsem tě měl

tak bylo o čem snít

snad anděl přilétl

nebo z výše spadl

už nevím, co je milé

a lásku abych kradl

bez lásky zebou

neandělsky a prudce

když je nosíš sebou

ty studený srdce

Michal Zachar

............................................

Některá bolest může být naznačena.

A některá i ukázána.

Všechna však musí být pojmenována.

Kříž

kříž, je to co bolí?

má ho každý moudrý?

mohu k němu o cokoliv?

a je žlutý nebo modrý?

mohou být kříž oči?

když podíváš se dál

jen se tam vítr točí

v místech, kde jsi stál

na kříži posvěcen spí

a klekáme si před ním

kdo z nás vlastně sní?

když mluví o království?

je kříž tím správným?

a kde je náš chleba?

vezdejším je zdravým?

a ani možná není třeba

zkus přestat vidět kříž

jen že duše musí bolet

co nese nahé tělo víš

když kříž uvidíš v kole

to, co bylo, být mělo

zas umíš spolu být

tak dám ti svoje tělo

a v duši bude klid

Michal Zachar

.................................

Všem, kdo činí tak, že pravice neví, co činí levice.

Znovu

loď, co veze nám náš zrod

dělá stejnou cestu každý rok

a když je tady u mně doma

vidím, že důležité je tu znova

jsem překvapen už pokolikáté

čas se zastavil až na půl páté

a nyní hledím na svůj náklad

a říkám si je tohle duše základ?

přijede za rok včas a znova?

možná jet s ní, pro mě nová...

Michal Zachar

........................................

Františkovi

Jestliže se chováme k lidem podle toho, kdo jsou, škodíme jim.
Jestliže se k nim chováme podle toho,
jací by mohli být, pomáháme jim dosáhnout na jejich limity.

Všechno nebo nic

všechno nebo nic

kde máš sílu svou?

kdo dostává víc?

jak být oporou?

teď s čím poradit

abys nechal dál

stopu a čí neztratit

kdybys tady stál

hledáš v kamení

co zbylo po sněhu

jedno znamení

úkol z příběhů

život je jednoduchý

všechno nebo nic

s hrou na duchy

nezískáš vůbec nic

Michal Zachar

...............................

Skvělá práce dodá vašemu životu vzrušení a smysl.
Nesprávná práce váš život vyčerpá.

Zafůkané II.

když je nám zima na duši

vnímáme, že je to krásné

lidé jdou, i když se nesluší

si říct, že kvetou a šťastné

jít do neznáma, kde není nic

a kloužou nohy po sněhu

ještě schytáme, kdo že má víc

místo myslet více na něhu

pokořit se sněhem a jít dál

lepší zůstat tam, kde nic není?

až slunce řekne, už nejsi král

tak zbude jen kámen na kameni

Michal Zachar

...........................................

Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko,
mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.

Natálie

když nosila jsi v srdci

myšlenku jenom pouhou

před životem být krotcí

splněnou nyní touhou

jsem máma tvá člověče

co nyní dopadáš z ticha

na svět můj posvěcen

pevně stůj, když vznikáš

odlivem pocitů vzniká

život, cos právě darovala

a jak se píše v knihách

tak trochu jsi i čarovala

teď laskavým dotekem

chtěj pohladit na duši

s láskou není dovětek

a říkej jí ho i do uší

ty víš, co nikdo netuší

když máma pohladí tě

laskavost dávej do duší

dotykem miluji tě

Michal Zachar

........................................

Markétě a její dceři

Kovbojem

cizincem být ve svém srdci

když může bít bez pomoci

jsi líně nevítaným hostem

uprostřed síní stojíš po sté

z krve bublající řeka Somora

na neplatící je nabitá komora!

stahy pravidelně se opakující

winchester je blíže k líci!

v rachotu střel svého tepu

střílet dříve, ať to nepopletu

zpilovat úderník dnešní noci

být cizincem ve svém srdci?

Michal Zachar

........................................
Petre za její upřímnost