Clubbed the death

zas jednou nedáváme pozor

kvůli čemu jsou tu závory

světla, jak na táboře dozor

náraz a najednou nic nebolí

kde jsem a hrát budu příště

promysli si vše, než se položíš

jaký budu nosit dres a čí hřiště

říkáš si v pádu, že tohle neumíš

a pak najednou jdeš k sobě

tam dovnitř a bubny rachotí

máš pocit, že jsi už v hrobě

hele naši leží támhle naproti

proč myslíme jen na to svoje

běžíme životem na konec pláně

život je jak půjčky za hotové

když nikdo z nás nejezdí za ně

chceme vyrůst v první velikosti

a nikdo vlastně nemá dost

pak úsměv zbavíš minulosti

než zbude jenom lhostejnost

Michal Zachar

....................................

Mnoho lidí se dostalo dál, než mohli,
protože si o nich někdo jiný myslel, že mohou.

Avatar

je barva záblesk

našeho nitra?

kovový odlesk

z hrotu jitra?

tvar složí nás

z nano atomů

modrá kůže krás

přilne ke stromům

jen dotyk pouhý

barva a tvar

tančící šmouhy

kdo je avatar?

pro moc a sílů

zarážíme čest

mezi sady dílů

my chceme kvést

zahrady našich

srdcí a v nich stroj

jsme jenom clasic

žádný nepokoj?

kolik nás čeká

na to, až přijde

vyjící až běda

až hvězda vyjde

jsme lidé snící

nebo i bdělí?

možná, že říci

zřím tě, jsme smělí?

Michal Zachar

......................................

Dej nám, Bože, tři dary: smělost, vyrovnanost a srdce.
Smělost na to, abychom změnili věci, které se změnit dají.
Vyrovnanost na to, abychom se dokázali smířit s tím,
co změnit nelze.
A srdce na to, abychom mezi těmito dary dokázali rozlišovat.

Výdech, nádech

když srdce zastavujem

mezi dvěma výdechy

duši prostě oznamujem

a žijem mezi nádechy

kdo ví, kde my žijem?

jsme tělo nebo dech?

v tom, co teď zažijeme?

nebo v rakvi na zádech?

dýcháme rychle a sem?

nebo užíváme klidu?

možná, že být dítětem

je lék na lidskou bídu

Michal Zachar

.......................................

Všimněte si, kolik dospělí vyplýtvají slov
na to,  někoho pochválit.

Možná se stačilo jen zhluboka nadechnout
a křičet bravo...

Světlo luceren

paprsky Slunce budí zemi

a světlo luceren šlo už spát

tak prostě dobře je mi

a chci, aby to bylo napořád

tma, kdo oslepuje vidění

a nevíme, co ji vlastně tvoří

je třeba trochu bláznění

vidět tmu v světle, co hoří

když vstoupíš do světla

aniž vidíš, jak tě oslepuje

aby se duše nespletla

tma není to, co si pamatujem

Michal Zachar

.................................................

Světýlko duše bez hřejivosti srdce
je často jen bludičkou v tmách života.

Potěšení

těším se na tvou přízeň

co by odehnala muka

něco, jako když žízeň

přepadne tě jako kluka

a osvěží kůži, co dráždí

oči k letmým dotykům

a oholená do podpaždí

až z toho nejsem svůj
olíznutím od podbřišku
až na hlavu modrou
uděláš si sobě myšku
vnímajíc se za tu dobrou

když přijdeš do světa

kde krása je jen sex

nikdo prý nic nečeká

máš sebe za semtex

proč tělo je jen job

pro mužská potěšení

kdy nastavíme strop?

i tomu, co krása není?

Michal Zachar

-------------------------

BAR REFAELI

Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel.
Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se v srdci ... s láskou.

Vstávání v Benátkách

vstáváme do nového dne

a hledáme svá tajemství

co všechno vlastně lze

a to je naše poselství

tajemství života je umění

vidět svět kolem sebe

na zemi je čas k svádění

očima dotýkám se nebe

milovat umění je velký dar

a milovat jen pro něj samé

zbožnost krásy není zmar

životem v kráse odhodlané

umění jenom odhaluje

a není to vždy námaha

snímá z nás, co zahaluje

ta naše lidská povaha

vstávání je taky uměním

připravit srdce na lásku

vypal se svým znamením

cejch svého JÁ na masku

Michal Zachar

.......................................................

Krása, opravdová krása, ta přestává tam, kde začíná intelektuální výraz.
Intelekt je už sám o sobě jistý druh přehnanosti a ruší harmonii každé tváře.
V okamžiku, kdy si člověk sedne a začne přemýšlet,
je hned samý nos nebo samé čelo nebo prostě něco děsného.

Answer VI. - Bohatství

bohatství je nesplněná touha

mít vždy ode všeho více

když myšlenka jen pouhá

spaluje nás jako svíce

když hoříš zapálen chtěním

stravuješ pomalu sám sebe

jak rytíř s uzavřeným hledím

bojuješ se svojí vírou v tebe

a že srovnáváš se s ostatním

ne tím, co jsem lidem vzal

ptát se zda jsem bohatým?

ano, ale tím, co jsem jim dal

Michal Zachar

........................................

hudba k básni ZDE

O lásce

ani blízkost těl nepřiblíží

srdce, co jsou vzdálená

přibíjíme nebesa ke kříži

hlavu, ruce, srdce, ramena

můžeš být i jenom nikdo

takhle se hloupě zahledět

do očí, co znají východ

který ti stvoří nový svět

navždy dovnitř do srdce

bojíš se, že zase zalezou

zpíváš chlopněmi prudce

milovaní, co v něm už jsou

rodí se prostě, až z mála

nicoty, kterou si vztáhneš

bojíš se zas hodně dávat

umíráš tím, že nezasáhneš

čas neotírá nic než nátěr

z růží, které jsem ti dal

vrat se ke své alma mater

a pochopíš, co jsem ti vzal

i touhy lásky nemáme své

dáváš a slyšíš, že je to nic

jsou slova dobře vylhané

vsaď všechno na to dát víc

Michal Zachar

--------------------------

Dovedete si představit život,
ve kterém odmítnete mít radost byť
z jediného slova uznání či pochvaly,
nebo se opřít o něčí paži; ve kterém
 nejste na nikom citově závislí;
takže vás nikdo nemůže udělat šťastné
 či nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoliv
 potřebovat, být pro někoho jedineční či
nazvat někoho svým?

Dostanete-li se tak daleko, uvidíte
 zrakem nezkaleným strachem a chtěním.
A poznáte, co to znamená milovat.

inspirativní obrázek patří do galerie Markéty Kotkové, 
jejímuž obrázku je básnička věnována

No comment

Česání srdce

pro obrazy noci nechodím spát

jsem v tvojí moci, známý desperát

zapleten do vlasů, podivně vpleten

vlasy až do pasu, jsem z toho jelen

denně se vpravují, tvé ruce do vlasů

pro nás vypravují, sesláni do hlasů

denně pohladit, co to pro člověka je?

každý den chtít, učesat si i srdce své

Michal Zachar

..............................................................................................

Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe...

Indian horse

chvílemi zastavím koně

dívám se nazpět časem

dobíhá onen čas pro mě?

chytím ho raději lasem

lidé i koně vstoupí sem

do života nám a zase jdou

někteří jdou na chvíli jen

ale navždy změní tvář mou

a my pořád čekáme až

najdeme krásného hřebce

místo toho být jiný v nás

obyčejné měnit za vyjímečné

neměřím nic trváním času

láska je vždy nejkrásnější

říkám si když koně pasu

a pohlédnu na ty nejmilejší

jediný pohled je plný lásky

prohráváš vítězíš, den i noc

a můžeš chtít na to sázky

to oka mžik má takovou moc

Michal Zachar

.........................................................

Jediný pohled může mít pro lásku 

větší cenu než celý váš předchozí život. 

Jak se kolem sebe díváte?

Rodičům

srdce je svět ukrytých přání

je to vlastně člověk sám

každé z nich se nezachrání

když držíš stráž tady i tam

svět objevuj a žít ať je proč

krásno lásky v nás objevuj

když nevíš, klidně povyskoč

a říkej všem, jen se opatruj

když chvíle vzácné pro hlas

zpíváme-li s tebou do nebe

v člověku má žít mnoho krás

aby ses stal zase dítětem

Michal Zachar

..................................................
věnováno Radimovi Věntusovi

Svět by byl hned veselejší,
kdyby špenát museli jíst rodiče.

Kapky jsoucí

kapky jsoucí

tváří se líně

a kolemjdoucí

lákají smírně

odleskem perel

svítící očima

lekáš se světel

že disko začíná

nevnímáš čas

a protiproud

co teče v nás

tančit a plout

čím bych byl

stojící líný

dívat se, že žil

někdo jiný

Michal Zachar

-----------------------

Prvních čtyřicet let života nám dalo text
a dalších třicet to opatřujeme komentářem.

Kapky moci

po slzách voníš

když sléváš je

dnes není vloni

ty deště voňavé

kam mi odejdou

ti, co teď znám

já jsem s tebou

i když jsem sám

jen podrážky bot

mokré jak vlny

vedou přívaly vod

potopu, co bolí

kapky moci snů

že tě neomrzím

jsou vláhou dnů

živým i mrtvým


jak voníš se ptáš
jsi růže z Jericha?
vlnou jdeš na pláž
láska křičí do ticha

Michal Zachar

.......................................

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. 
A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.

Kapky noci

kapky noci rozletují světem

a zahalují tmu snících očí

jsou milé, zvláště k dětem

přijdou-li, sen si poposkočí

v hlavách běhají bez ustání

signály o tom, co jsme my

a ukazují vlastně, že zadání

není jen touhou naší hry

probuzení miliardy spojů

spících v nás umí jen sny

když moc silných výbojů

neničí lásku, ale naše lži

projekcí filmu zvaného žít

do našich neuronů žádají

to když můžeš lásku chtít

najít v lidech, co ji nemají

Michal Zachar

..............................................

věnováno mojí babičce Boženě

Přejít ze skutečnosti do sna není tak těžké,
je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí.
Těžké je rozhodnout se opustit sen a
vstoupit do skutečnosti.
Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší,
čím víc narostl sen.

Veselé vánoční svátky a PF 2010

PF 2010

Nemít sny

nemívám sny už řadu dní

a nevím, co to znamená

snad nevědět, jen si snít

nezvedá mužům ramena

kolikrát zapomněl jsem kus

sebe sama, i když v noci

výmaz proveden a šlus

hlášení mozku bez pomoci

snům vděčíme za věčnost

toho i čím jsme se stali

já jich stále nemám dost

nezapomenout, co nám dali

Michal Zachar

............................................

Ten, kdo krade naše sny, ten nás zabíjí.

Iluze

když zabíjíme sebe sama

podobou svých perspektiv

děláme to hlavně z rána

kdy každý probudí se živ

když tápeme si u zrcadla

svět je ještě jedna rovina

říkáme k noci, že padla

s napůl slepýma očima

a nevidíme za mlhou skla

co my vytváříme za odraz

pravdy nemá ani za zbla

jde vlastně jenom o obraz?

Michal Zachar

...........................................

Iluze máme každý, ale je otázka,
mám-li vědomě dělat někomu iluzi,
to jest lhát.

Dobrou noc

dobrou noc lásko

když mi odcházíš

co s tvojí maskou

když ji neztratíš

dobrou noc lásko

říkalas i ve dne

ukojená sázkou

že slunce zbledne

dobrou noc lásko

hladila ruka čelo

já na to krásko

vyslyš mě v celou

dobrou noc lásko

jsi včela v medu

jen to tak mlasklo

žihadlem tě svedu

Michal Zachar

.............................................

Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.

Vyvoláváš

po velmi dlouhé době

skrývání svých pocitů

jednou nohou v hrobě

vstáváním bez mýtů

tou skořicovou touhou

a když vesmír vejde

jsem skořepinou pouhou

co dlaní tvou sejde

jak jsem se trochu bál

o křehkou nádobu těla

tak jsem jen tiše stál

a ty ses divoká chvěla

jak vyjádřit svůj úžas

a dík za tolik dotyků

vnitřnímu smíru dej čas

hodina málo, když jsi tu

Michal Zachar

......................................

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi,
než být milován pro to, co nejsi.

věnováno Simoně...