Krása, opravdová krása, ta přestává tam, kde začíná intelektuální výraz.
Intelekt je už sám o sobě jistý druh přehnanosti a ruší harmonii každé tváře.
V okamžiku, kdy si člověk sedne a začne přemýšlet,
je hned samý nos nebo samé čelo nebo prostě něco děsného.
Dovedete si představit život,
ve kterém odmítnete mít radost byť
z jediného slova uznání či pochvaly,
nebo se opřít o něčí paži; ve kterém
nejste na nikom citově závislí;
takže vás nikdo nemůže udělat šťastné
či nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoliv
potřebovat, být pro někoho jedineční či
nazvat někoho svým?
Dostanete-li se tak daleko, uvidíte
zrakem nezkaleným strachem a chtěním.
A poznáte, co to znamená milovat.
inspirativní obrázek patří do galerie Markéty Kotkové, jejímuž obrázku je básnička věnována
Přejít ze skutečnosti do sna není tak těžké,
je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí.
Těžké je rozhodnout se opustit sen a
vstoupit do skutečnosti.
Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší,
čím víc narostl sen.
"V dávných dobách, kdy se tomuto období ještě neříkalo 'nákupní sezóna',
nazývali ho křesťané Vánoci a chodili do kostela; židé mu říkali chanuka a chodili do synagogy; ateisté chodili na večírky a opíjeli se. Lidé míjející se na ulicích si pak říkali: 'Veselé Vánoce!', 'Veselou chanuku!' nebo (v případě ateistů) 'Pozor na ten sloup!'."
