Uvolnit naději

o naději se zpívá

těžko když tu není

ryla si ruka snivá

ty znaky na kameni?

jen jednou jsi sám

a nevěříš, že křídla

osud, že vydal nám

to, aby duše vzlítla

až padne můj čas

a rozvanem v prach

větrem pokory zas

vzkřísíme svůj pach

síla je v tobě člověče

tak nestůj za pochodu

někde ti voda přeteče

a někdy "nemaj vodu"

ať vkročíš kamkoliv

ať jaká chceš je víra

naděje roste navzdory

protože nikdy neumírá

Michal Zachar

.....................................

Dál...

když všechno zdá se stejné

a život jenom zbyl

když nevíš, co je zřejmé

těžko jen pár chvil

když nevidíme za odpovědi

ani dobré ze života

myslící hlavou, ti málo vědí

tam láska neklolotá

oddanost jen vlastním snům

je to, co tebe nutí

i křivou cestou jít ke dnům

a k cíli jen mrknutí

když není cesty tam ani zpět

je nutné jít zas dál

go west a stále jenom vpřed

tak, kdo by se bál

není nutné vědět, jak a nebo kam

a než řekneš skoč

je dobré vědět, co s tím udělám

když už vím proč

a hlavně nedělejme to, co dosud

zvolit, ne jen přijímat

když hledáme svůj vlastní osud

jdem se jiným směrem dát

Michal Zachar

...................................

Všem lidem, kteří jdou a začínají znovu jiným směrem -

život vám dá lekci v okamžiku, kdy jste na ni připraveni.

A když dokážete přečíst znamení osudu vepsané v lidských

tvářích, zjistíte vše pro to udělat další krok.

To be free...

Kolik jsi ušel cest?

A kolik míst je tam?

Kde nechal ses svést?

Když ztracen jsi sám?

Jak kroky spěchají?

Cílům, co v ně nevěří?

Lživě se stopy smetají.

Lehké jako pápěří.

Svoboda slov a činů.

Jen nejít do bezedna!

Kam s časem plynu?

Smysl, žes nezjednal?

Má vůle milovat je tu.

A ve vědomí snad i ví.

Dávám smysl životu.

Zvolil jsem si takový.

Michal Zachar

................................

Svoboda je pro poctivé lidi.
Osobní svoboda existuje pouze pro ty, kteří mají schopnost být svobodní.
Kteří mají schopnost milovat. S láskou.

Zamrzlo

díky za každé dobré ráno

kdy i vločky sněhu zahřejí

není všem dost lásky dáno

zmrznou hledající v závějích

jsme blázni štěstím opilí

co nevzbudí se do sněhu

pohárem ranní rosy polily

zamrzlou nádobu na něhu

rozpouštíš jen dvě kapky

jako když se vesmír spojí

pár zmrzlých jsou i zmatky

co před teplem neobstojí

andělé laskají kapky i z vody

co zmrzlá je a tvrdá na kost

kdo z nás zná své důvody

když život už není na zlost?

Michal Zachar

---------------------------

věřit své vlastní cestě, znamená

nedokazovat jiným, že ta jejich je mylná

Ze studny lásky

láska umí víc

když spíš vedle mne

a hvězd strýc

měsíc vejde do dlaně

všechno máš

jsi skvělá květina

dám ti, dáš

a láska znovu začíná

i když stín

dlouhý sem vrhá sen

co má splín

najdeš vždycky den

a tak kruté

pády těch mnoha těles

životem zvu tě

sem bez lásky nelez

Michal Zachar

.............................

Celé město se může přestěhovat, ale studna ne.

Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu
a vychovají děti tam, kde je studna.

Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním.

A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni,
tam zůstane také.

Nosiči osudů

osud se říká

tomu, co nevysvětlíš

jen si tak tiká

když ty si zazáříš

neumíš hodit

sice dvakrát šest

jsi hobbit

co musel osud nést

spoutáni řetězy

hrajem hry s osudem

v životní soutěži

zkusit si, co nebudem

spoutáni navěky

předivem svých přeludů

děláme člověky

hledajíc prsteny osudů

Michal Zachar

.....................................................

nehledejme - tvořme

Stillness of Heart

pro vzlétnutí potřebuješ křídla

když se tvá ústa zachmuří

jen tak z našeho vřídla

vzlétnout neumíš

když dva jsou, ale jeden svět

co sám dává ze všech sil

stačí jen napovědět

že bys tam žil

tak sníme hlavně brzo k ránu

že zastaví se tichý sen

a skočí do románu

srdce životem

skončila rána celých bez nocí

kdy tvoje horké dlaně

hledali, jak pomoci

tady máš mě

najdeme odvahu říkat slova

co mohou dost znamenat

říkej zas a znova

mám tě rád

Michal Zachar

................................

všem, kdo vědí, jak mi je

Hroby času

když zloba dává zlobu

v srdci na místa určená

jíme ovoce svých hrobů

a neumíme dělat ramena

na věci, co nás schvátí

při běhu života v nás

jdou proti nám ti kati

kterým říkáme, náš čas

neotvírejme hroby času

když zahrozíme sami sobě

pěstí bolavou, když spásu

v sobě oživíme a ne v hrobě

Michal Zachar

.....................................

jestliže si svou lásku neseme pohřbenou v sobě,
co z nás vlastně může vyzařovat ven?

Dotkni se - Touch me

když lehkým dotykem

rozezním tvé struny

nevím zda-li smím až sem?

ač duše sténá "umí"

jak dotknout se, že líto

je jí až opouští tvé dlaně

minulé a budoucí jsou síto

že nevztáhneš je na mně?

pohladit malým dotykem

je lepší nežli prázdná slova

tak přejdi cestu s chodníkem

a dotkni se mně znova

Michal Zachar

.....................................................................................................

Soustředíme-li se na přítomnost, budeme ji moci zlepšit.

A zlepší-li se přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší.

Přání

chtěl bych se naučit

spravovat kameny

prasklinou vodu pít

sát horské prameny

všechny ty možnosti

změn, co nejdou ven

dotýkat s něžností

vědom si všech jmen

která ti zůstanou

aby jsi donaha

kamínkem pod vodou

našlas, co pomáhá

Michal Zachar

...............................

všichni známe lidi, kteří se snaží skrýt
svou laskavost za ironii a lhostejnost,
jako by láska byla synonynem pro slabost...

Everytime we touch

moc přítomného okamžiku

co dávno nikam nespěchá

slétl jsi s křídly a TY v mžiku

potkal jsi svého člověka ...

zas máš svůj prostor a řád

to jenom tvé tělo moc chce

přát si jen ať je to napořád

a vidíš, co kdo jí za ovoce ...

všechno je dotyk tvého já

je v přítomnosti tady a teď

tak vnímej, jak se odevzdat

dřepni a naslouchej si hned ...

Michal Zachar

...............................................

pro pana Eckharta Tolleho

Lupič duhy - The Highwayman rainbow

zářivá barva duhy

spojuje zemi i nebe

kdo je první a druhý

nevnímám vedle tebe

splynou naše duše

jak z duhy barvy

praskáš tak suše

motýl je z larvy

křídla když rozloží

mačkaná v barvě duhy

v zajetí slov nezažít

malujem skrz srdce pruhy

Michal Zachar

---------------------

Někdy se stane, že prohrajeme.

Je, ale lepší prohrát několik bitev za své sny,

než se nechat porazit, aniž víme, proč bojujeme....

Vzteklí Andělé - Furious Angels

jsme vzteklí andělé

co nesestoupí z nebe

jsme svoji přátelé

jednoho znáš - sebe

když stvořil náš bůh

na nebi svoji sféru

nezapomněl, že dluh

upíšeš na atmosféru

vztahů, co jsou krach

a nejen z důvodů cen

tak zvyš o jeden mach

rychlost s níž letí den

rozhodnutí je začátek

tvého nového dne i noci

jak pouhroužit počátek

na místo bez pomoci

vzteklí jsme andělé

že unáší nás proud

na místa na něž nesměle

nesmíme ani vzpomenout

Michal Zachar

...............................

Někdy k nám požehnání přijde jako rána.
A třebas i rozbije okno.
Tak se nebojme větru, co jim vnikne dovnitř.

Láska, láska.....

chvíle, co teď jsou
myšlenkou jen
obrazy, prý lžou
a derou se ven...

atmosférou doby
ber vše útokem
mozek nepochopí
krok za krokem...

nač je vědět
a hledat-li JSEM
když jít a sedět
je jak noc a den...

kdy zapomenem
že dotek není sex
jak připomenem
lásku nevypít na ex?

po douškách pít
a přikusovat tělo
takhle si lásky sníst
co by se ráčit chtělo...

Michal Zachar
............................
Lásku nemůžeme najít v někom jiném, ale jen sami v sobě.
Prostě ji probudíme.
Ale aby se to stalo, potřebujeme druhého člověka.

Forgiven

mám jen jeden život

a jen jednu šanci dát mu svůj smysl

kdo ví, jakou silou

musíš si v rámci sebe spojit tělo a mysl

svobodně se rozhodnout

co konkrétné mému životu, ten smysl dodá

vírou v beznaději plout

co nezměrnému úsilí ve mně se mi poddá

má víra chce a nezná

kompromis, jenž stvořil předchozí světy

mám strach, že nemám

jen dost síly vhodit kuličku do rulety

za mnoho nocí bezesných

když říkáš si, že tvůj život ten smysl nemá

hledám v lidských příbězích

kdy vím, že se lidé ptají a ne do ztracena

Michal Zachar

...............................

největší umění svého vlastního vývoje je odpustit sám sobě...

Nic není stálé

nic není stálé

nic není napořád

vlna neustále

porušuje řád

země se sune

světlo se mění

vždy to tak bude

i kámen na kameni

moře jen omílá 

skály se čistí

hory jsou rovina

ze stromu listí

rodí se další

ty lidské rody

nejsme jen další

kusy do nepohody

jinačí svědci

nežli my nejsou

jsou zde i zmetci

a ne všichni nelžou

moře už stoupá

světlo teď slábne

milenec doufá

děti blbnou žasneš

když se nedržíme

zradíme víru v nás

navzájem nevěříme

vlna a tma padne zas

Michal Zachar

....................................

všechno je v pohybu

Fly away knight

uvolnit lásku

ze sevření smrti

z pasti zmrazků

kam ženou chrti

když svítá

a mlha se zvedá

odhalí se, že místa

kam dopadá nedá

ukázat světlo

jen a nedovolí vidět

stíny, co zaneslo

kde se lze stydět

kam dopadá

světlo tvých lásek

co nedovolí nálada

uvidět stín masek

Michal Zachar

Man on fire

Když je jeden polykačem ztrát.

A teplo v zachumlaným svetru.

Chybíš jako ten, co nesmí hrát.

Jsi člověk na kolejích v metru.

Jdeš v tunelu, co černočernou.

Tmou ti barví tvoje malé dlaně.

Blikáš si kolem s myšlenkou.

Žes dal sví a že víš, jak na mě.

Odhodlán k pocitům, co nejsou.

Brány na milost u většiny davu.

Tvé oči, když jsi tu, co nelžou.

Vím, že přímost mate ti hlavu.

Zelenou má v životě to riziko.

Že trať zázraků jede hlouběji.

Pochopíme, že motýl na triko.

Sedá si, bez ptaní po naději...

Michal Zachar

......................................................................................

...obětování se pro naději, že umožníme,
aby se děly nečekané věci má smysl...