sobota 18. dubna 2009

Distorted love


rovnou váhu hledám už roky
nechci snahu, chci pokroky
k vážení všech duší, práce nelehká
aniž, kdo tuší, hledám člověka
jsou totiž lidi, co neváží nic
kdo vidí nevraživost, nenávist?
když ji najdou, přiškočí kilo dvě
hledáš-li pravdou, srdce laskavé
když nenajdou, ocenit musím sám
jinak nezačnou, show výpravnou mám
polepit cedulku, já málem zapomněl
podepsat zásilku - archanděl Michael

Michal Zachar
........................................
inspirováno obrázkem Lucie Filimon


Nadsázka


neumím zázraky
ale co je zázrak?
vyletět nad mraky?
spravit si náš zrak?

pohladit bolest dlaní
co umí dávat lásku
a drsnou kůži saní
vyhladit do oblázků?

jsme někým, to MY
umíme taky sobě
chtít najít kameny
co nehladíme k zlobě?

dáváme si oblázky
a nebo radši chceme
žít trochu z nadsázky
toho, co dobudeme?

Michal Zachar
----------------------------------
co rozdáváme? ohlazené kameny
nebo kameny hladíme své blízké k bolesti?

obrázek od Jaroslavy Fišerové je z Galerie V- ATELIER


pátek 17. dubna 2009

Šrotovné aneb národem k sobě...

No comment...

Zen


když dáváš stranou sebe
a tišíš hladiny svých přání
nečekáš pomoc z nebe
a ani nedíváš se za ní...

opravdové ticho nesnadně
se láká do duše, kde není klid
žijem asi moc příkladně
ale když já neumím to líp...

ať chceš a nebo se jen snažíš
jdem stále se záští, nenávistí
asi to byl jen sám Ježíš
kdo zvítězil láskou nad spisky

o nic méně přesvědčení ve mně
že existovat bez tohoto míru
je osoba nenaplněná zevně
kde nechal ten tesař tu díru?

Michal Zachar


Wolf Rain


když poraní tě láska odvržená
je jedno zda muž či žena
jsou tvoje dny něčím jiné
a tvé sny tak rozpustilé
zůstávají v těch dnech
jen tak ve čtyřech zdech
bojíš se ze dveří vycházení
bojíš se přijmout pohlazení
bojíš se další bolesti, co křičí
když tvá ostatní srdce mlčí
všechny svá srdce do jednoho
dej a všechno je povidlovo
máš svůj smysl života v štěstí
štěstí těch druhých, ale ne pěstí
a když nejde postarat se o ně
ani jedním srdcem tě nedostane
ani segafredo, abys jim ublížil
to je moje krédo, pro to jsem tu žil

Michal Zachar
.......................................................
pro mého kamaráda Petra na motivy písně kapely Rammstein,
o které řekl, že na ni nikdo básničku napsat nemůže


čtvrtek 16. dubna 2009

Kolikrát



A jednou jsem zažil.
Až jednou aniž chtěl.
A jednou dostal napít.
Až jednou víc než měl.

A dvakrát líbal dítě.
Až dvakrát řekl jdem.
A dvakrát viděl sytě.
Až dvakrát za sbohem.

A třikrát jsem směl.
Až třikrát vidět víru.
A třikrát zapomněl.
Až třikrát poznat míru.

Až po čtvrté se rodím.
Až po čtvrté jdu spát.
A po čtvrté se hodím.
Až po čtvrté znám řád.

A po páté jsem doma.
Až po páté jsem syt.
A kdo našel, co má.
Až ten ví, jak chce žít.

Michal Zachar
...............................................
všem Františkům a Františkám (i františkánům),
 i to těm, co už nevoní ani na vánoce...

středa 15. dubna 2009

Já vím, co mi chceš říct...


když rozplyne se temnota
a ty překonáš i smrt
tak víš, co je to slepota
a život pádí jako chrt

kdo sám je před svým
zrakem uchován celý
kdo nepodlehá tvým
přáním pustit si decibely

života blíž než je zdrávo
ztrácíme v sobě souzvuk
hledáme místo něj právo
akord lásky nedal ani muk

a já jsem holka, ty jsi kluk
svůj akord života hrajem
neříkej mi prosím ani muk
chceš přeci poznat chuť ráje

Michal Zachar
..............................................
autorem fotografie je Petr Bokvaj - www.bokvaj.cz


pondělí 13. dubna 2009

Sedím si na uhláku...


zalykáš se mnou
splývajíc s tmou
a jedeš si dál a dál
sám bych se tady bál

stvoření srdce je
spojením koleje
zástávky možná taky
srazí se všechny vlaky

na zemi vzdálenou
ví Bůh, né spálenou
přijede noční vlak
naskoč si na uhlák

zástávek touha
hrstka je pouhá
láska a malá naděje
uhlí je než dojedem

Michal Zachar
..........................................
všem, kdo jedou jedním vlakem


S něžná sova


NESLYŠNĚ LETÍCÍ
MÝM ŽIVOTEM
VZPURNÁ I TRPÍCÍ
NĚKDY I ZA PLOTEM

BÍLÁ JAK PEŘINA
SNĚHU ZÁVĚJE
KDYŽ KONČÍŠ ZAČÍNÁ
JEŠTĚ SE USMĚJE

STÁLÁ S PŮLNOCÍ
VŽDY CHCE BDÍT
PŘILETÍ S POMOCÍ
DĚLAT TI KLID

KROUŽÍCÍ LESEM
VZPOMÍNEK ZNOVA
LOVÍ TY S DĚSEM
TVÁ SNĚŽNÁ SOVA

Michal Zachar
--------------------
Velikonoce, všem ženám, které procházejí našimi životy.
My si o těchto svátcích všímáme, že se nám zase narodil chlap.
No bóže, no. To je toho.
Kolik životů nám darovaly ženy kolem nás?

neděle 12. dubna 2009

Tikání


tep tiká tempem
hodin zrychlených
svlékl jsem květen
z bílých jabloní

pohlazení z rukou
hladivých až běda
chvíli být tak slukou
co se chytit nedá

letět jen tak výš
a tvůj úsměv hledat
křičet když neslyšíš
svíci bláznům nedat

zářit pro tu chvíli
hledat vhodné dárce
toho, že jsme byli
na blízko i v dálce

Michal Zachar
.................................
no comment


Lístek z květu


květ růžový
padá
zpěv jabloní
uvadá

letí chvíli
sen
kousek síly
v něm

vše končí
rázem
kdo skočí
blázen

oči jen
zavírám
lístků svět
je tam

Michal Zachar
...............................
pro ty, co rádi sbírají život do svých očí


Křídla andělům


andělé prý
zjevují vřídla
když na zemi
zahodily křídla

s jakou silou
dokážu křídla
nasadit a život
to, abys svitla

dala jsi svůj
úděl i za mě
ty neslyšíš stůj
a nejdeš ladně

sama ty sebe
zkoušíš vyslat
bez křídel nebe
ztracený případ

už nejsou andělé
a křídla ze závoje
dovol mi nesměle
strhnout i ta svoje

Michal Zachar
.............................
Láska zvětrá v nadbytku moudrosti, 
v němž anděl srdce kulhá, táhna za sebou špinavé křídlo.

Nenasytný malíř - Anthony de Mello, SJ


Gessen byl budhistický mnich a krom toho neobyčejně talentovaný malíř. Než se však pustil do nějakého obrazu, vždy vyžadoval peníze předem. A jednalo se o horentní sumy! Díky tomu se mu také časem začalo říkat Nenasytný mnich.¨

Jednou pro něj poslal gejša, protže také chtěla obraz. Gessen se zeptal: "Kolik mi zaplatíte?"Dívka zrovna měla u sebe zákazníka. Řekla: "Dám vám, kolik si řeknete. Ale obraz musí vzniknout zde, před mýma očima."

Gessen se hned pustil do práce a když byl hotov, řekl si o víc než kdy předtím. Když mu gejša vyplácela peníze, obrátila se na svého zákazníka se slovy: "Tento muž je prý mnich, a přitom nemyslí na nic jiného než na peníze. Jeho talent je vyjímečný, jeho mysl je však nízká a ovládá ji mamon. Může se člověk vůbec pyšnit plátny od někoho tak ubohého? Na mém prádle - tam se bude jeho umění vyjímat spíš."

Hodila na mnicha jednu ze svých spodniček, aby na ni něco namaloval. Dříve než začal, položil jí Gessen obvyklou otázku: "Kolik za to dostanu?" "Kolik si řeknete," řekla znovu dívka. Gessen jmenoval sumu, namaloval obraz, sebral své peníze a odešel.

Uběhlo mnoho let, než se čirou náhodou přišlo na to, proč byl Gessen tak, chtivý peněz. Jeho rodnou provincii často stíhal hladomor. Bohatí nebyli ochotni chudým jakkoliv pomáhat. A tak tam pro případ nouze nechal Gessen vystavět ukryté sýpky a naplnil je obilím. Nikdo nevěděl, kde se tam to obilí vzalo, ani kdo mohl být tím štědrým dárcem.

Dalším důvodem, proč se Gessen tolik sháněl po pěnězích, byla silnice vedoucí z města až k jeho vesnici, dlouhá mnoho kilometrů. Byla v tak špatném stavu, že povoz tažený volem by na ní neujel ani 2 metry. Tím trpěli staří a nemocní, kteří občas potřebovali zajet do města. Gessen tedy nechal silnici opravit.

A posledním důvodem byl Chrám meditace, který Gessenův učitel vždycky toužil vystavět, ale neměl k tomu dost prostředků. Gessen tento chrám vystavěl na znamení vděčnosti svému váženému učiteli.

Když náš chtivý mnich dokončil stavbu sýpek, silnice i chrámu, odložil barvy a štětce a odešel do hor, aby se cele oddal rozjímání. Už nikdy nenamaloval jediný obraz.
......................................................................
 V chování druhých nenalezneme víc, než co jsme schopni v něm hledat.

sobota 11. dubna 2009

Zpovědnice víry

foto EVA MATUŠKOVÁ


Víra v to, co jsou. Ty skutky v nás.
A že čas nenajdou. Jak spálit jas.
Jsou chvíle, kdy. Se tvé mým stává.
A jsou milé dny. Bez závoje sláva.
Všichni chtěli mě. Říct, abych se změnil.
Jen beze mne. Vím, že jsem tu nebyl.
A vidíte, jsou tací. Co vědí, co kdo má.
Řekli, ne pro legraci. Ahoj, vítej doma.
Když zapalují svíčku. A modlí se i za to.
Abych byl i debil. Prý to stojí za to.
Neměňte se lidé. I když třeba nazí.
Nevíte, kdo vyjde. Doma na zápraží.
Dokud je tam jeden. A vás bere stejně.
Za sucha i s medem. Tak se klidně měňte.
Víra v to, co jste. Bez nutnosti změny.
To je srdce užaslé. A to už nechci měnit.

Michal Zachar

pátek 10. dubna 2009

Kdo může ukrást měsíc II.


Dala jsi svou duši.
A já vzal i tělo.
Kdo to mohl tušit.
Že to nechybělo.

Že to byla láska. 
Poznáš podle toho.
Jak ti srdce praská.
Pořád bez jednoho.

Když si všímáš záhy.
A jde ti taky o děj.
Kdo zůstane nahý?
A kdo bude zloděj?

Michal Zachar
................................
všem, kdo si všímají, jak svítí měsíc