čtvrtek 9. dubna 2009

Kdo může ukrást měsíc! - Anthony de Mello, SJ


Zenový mistr Rjókan žil velmi prostým životem v malé chatrči na úpatí hor. Jednou večer, když byl mistr pryč, se do chatrče vloupal zloděj, ale zjistil, že tam není co ukrást.

Rjókan se vrátil a lupiče přistihl. "To jste si ale dal dost práce, abyste mě navštívil, " pravil.  "To nesmíte odejít s prázdnou. Přijměte prosím jako dar můj oděv a přikrývku." Dočista zmatený zloděj popadl jeho oděv a zmizel.

Rjókan se nahý posadil na zem a pozoroval měsíc. "Chudák," pomyslel si, "škoda, že jsem mu nemohl dát tento úchvatný měsíční svit."

Když odpouštíš (One)


Když odpouštíš.
Ta strašná slova.
Jen popouštíš.
Aby nezazněla znova.
Jak snadné je.
Zničit tak mnoho.
I kousek naděje.
Nevíš, kdo z koho.
Jen nevnímáš.
Slova, co vzali slinu.
A oči zavíráš.
Už slyšíš kovadlinu.
Dopadne a rozbije.
Silou slov napětí.
Ten, kdo přežije.
Ať sejme prokletí.

Michal Zachar

středa 8. dubna 2009

Beautiful Agony


dunivá souhra
slyšíš i to, co není
kde hrají program
od půlnoci rozednění

jdem stále vpřed
cíle jsou silné
soubojem met
chvíle nedochvilné

jak slyšíme svá
slova beze slov?
vnímáme sebe znova
bude to dobrý lov

kdo z nás se ztrácí
v objetí a úsměvu?
ty jsi ta, co vrací
nás dva do zpěvu

Michal Zachar
..................................................................................

všem, kdo v lásce vytvářeji MY


Zas vyplouvám


Zas vyplouvám.
Nad oceánem snů.
Výtah zpět.
Není v dosahu.

Jsem jeden.
Je daleko v nás.
Oceán zázraků.
Co sebral je čas.

Plout je dál.
Říkáme si navždy.
A věřit v létání.
Můžeme každý.

Michal Zachar

úterý 7. dubna 2009

Answer - Odpovědi IV.


Proč píšu básně?
A jiní zase příběhy?
Chcem popsat krásné?
Najít nebe bez něhy?

Jeden to zkouší.
Třeba kvůli penězům.
Nevíte, co je horší.
Stavět už druhý dům.

Druhý popisuje pohled.
A staví otázky.
Je život jen boží úlet?
A jakpak, bez lásky?

Třetí zase tuší.
A porozuměli si sobě.
Našli svojí duši.
A taky svojí době.

Na všechny jednou. 
Někdo zapomene.
Je skvělé vhlédnout.
Až tam do pramene.

Tam voda bohů.
Tryská svěží!
Popsat vše mohu.
I to, oč tu běží.

Michal Zachar
..............................................
pro všechny psavce


neděle 5. dubna 2009

Age of Loneliness


v srdci platíš tou z nejtvrdších měn
máš před sebou sám sebe podoben
nevzdáváš lehce čest úsvitem zasažen
necháváš se svést a pořád noc a den
pohledy z pohlednic jen lehce v oparu
říkají o to víc, když hledáš do páru
své lásky spočítat před slunce západem
kdo měl rád a rád ví, že žít sám svůj sen
samota je hluboká studna a bez okovu
chutná divoká až u dna, tak hledej znovu

Michal Zachar
.............................................
věnováno skupině Enigma


čtvrtek 2. dubna 2009

Léčitel


...nebrání-li nic oku...
...výsledkem je zrak...
...nebrání-li nic uchu...
...výsledkem je sluch...
...nebrání-li nic nosu...
...výsledkem je čich...
...nebrání-li nic ústům...
...výsledkem je chuť...
...nebrání-li nic mysli...
...výsledkem je moudrost...
...nebrání-li nic srdci...
...výsledkem je láska...

Milovat znamená vidět člověka,
situaci nebo věc takovou,
jaká doopravdy je. 
Ne takovou jakou si ji představujeme.
A co nám brání vidět?

Naše předsudky, projekce a všechny ty nálepky, 
které jsme převzali od rodiny, přátel, společnosti,
kultury a ze svých zkušeností.

Vidět je ten nejnáročnější úkol,
do kterého se může lidská bytost pustit. 
Je to jen se namáhat vidět každou věc,
každou bytost nově v každém okamžiku.
Je to naše přítomnost.


Gladiátor II.



lítost nad svými činy
je pozdě na to být jiný?
anděl sepnul ruce k nebi

a nebe zrcadlí se nad pohledy
a po jeho tváři skanuly slzy
když život vzal tak brzy
prosebný pohled mířil k nebesům:
"ten nepatří ďábelským psům"!
a Bůh se tehdy slitoval
když o to anděl smrti stál
a mraky prosvítilo slunce
to když vědomí jde prudce
do dalšího světa, kde vidíš zář
a paprsek osvítil jeho tvář
světlo je dar, láska je síla
kdo žije srdcem, ten neumírá

Ikaros


třeba i celý život
a mávnul křídly
jako o závod
a v tu chvíli
vosk jen skápnul
na dlaň a pálí
celý ses napnul
chtíc uvidět v dáli
nad mraky slunce
a nový svět
vidíš vše prudce
a jen tak vyletět
spálil jsi peří
seškrábnul vosk
kdo viděl neuvěří
z duše zbývá kost
výkřik jen zebe
radost či splíny?
a modré z nebe
ti přinese jiný
-------------------------------------------------------------
Kam chodíš skrýt se lásko, 
když dva tě z duše vyženou.
Kam chodíš skrýt se lásko,
když překročí tě zraněnou.


středa 1. dubna 2009

Knockin' On Heaven's Door


máš let kolibří
zpět a jen chvilku
něžnou
když to zajiskří
a vidíš myšku
běžnou

dáš sílu svou
a lásku do dlaní
stoupajících
vem sem mou
duši bez ptaní
hledajících

až tam do dveří
té nebeské brány
skrývané
až tam, kde nesněží
ale jsou jen panny
laskavé

MZ
....................................................
všem, kdo buší na nebeské brány


Kámen mudrců


V kameni mudrců,
zakleté dědictví.
Vnímání obrazů,
v síle té zrající.

Žalem až usedá,
duše tvá toužící.
Kůň není osedlán,
uchopen za líci?

Skutečně není,
cesta k moudrosti.
Kámen vše změní
a k naší radosti.

Mudrcem jsi zván,
vstup do otázky.
Lze srdcem uchovat,
moudrost bez lásky?


Stardust



když rozhoří se
hvězdný prach
na tváři tvé
mívám i strach
dotknout se tě
na místech pih
všimnou si tě
jsi z nesmělých
posvěcení těla
posílen a klidně
taková jsi celá
usmíváš se vlídně
prach hvězd
září ti na čele
nechci ho smést
svítí tak vesele...

Michal Zachar
...............................
všem ženám, co v našich životech září a nejen v září

pátek 27. března 2009

Život je hotel


život je hotel
ode zdi ke zdi
jen pár míst
a dole kotel
jen tiše spí
i když chceme jíst

v místnosti nic
než světlo a postel
a malá lampa
co chceš víc?
zábavu, kostel?
přestupní cíl kampa?

život je stejný
jako ten hotel
opustíš jeho pokoje
je samozřejmý
že prázdná postel
za tebou stále je

a někdo další
zaplatí pobyt
někdo, kdo hledá
duše, ať ji nevyplašíš?
najednou si klopýt?
zase se vystěhovat?

přicházíš na zem
a život je hotel
ve všem, co máš již
ty jsi ten blázen
když nevíš, že postel
jen na chvíli - tak další blíž...

Michal Zachar
...................................
...všem, co chápou, že když se rodíme nemáme nic, a když umíráme, tak taky nemáme nic. Náš život je jako hotel a stejně je to tak i s naším tělem. Jednoho dne se musíme vystěhovat a nechat jej za sebou...

čtvrtek 26. března 2009

Kniha o bohu



vždy jsou aspoň dvě hlavní cesty
a bezpočet cest přechodných
každý z nás snad dal se vésti
a strávil tak i mnoho dní

za 1. prostou cestou bez ozdob
stojí jen ta cesta sama
za 2. cestou s cílem jdi beze zlob
a chval ty každého rána

když vzbudil jsi se sám do slunce
co se na zem třpytem poházelo
světlo na cestu samotnou a jdouce
dál, aby ti vše vycházelo

otevřít srdce a jít je cesta prostá
opakuji sám sobě denně
odlož vědomosti do knih, i do sta
tak z nich nebuduj svět namyšleně

a až budem zase na té cestě spolu
a nezbyde-li ani trochu pomohu
máme-li boha v trávě, srdci, ve výmolu
nemusíme vlastnit knihy o bohu

Michal Zachar
..................................
všem, kdo chtějí vlastnit knihy a ne otevírat svá srdce


středa 25. března 2009

Dear angel


ne každé peklo
je to, co nás bolí
ne vždy ti seplo
jak krásno skolí?

copak je láska
určená těm
kdo slyší sázka
ve jménu tvém?

kdo z nás umí?
kdo jenom mává?
kdo porozumí?
ber, když dávaj?

když chyby máš
a nevíš, jak splatíš
láska je mecenáš
nezvyk, co ztratíš?

Michal Zachar
................................
všem ghost riderům


úterý 24. března 2009

S čím se spokojíš?

když zvítězíš
otevři oči a ukaž
jak smýšlíš
světu dej důkaz

toho, co chceš
a když nevidíš
nakonec dojdeš
tady a teď sníš

že to bude
tak, jak říkávali
vem si, co zbude
a co ti zanechali

nebo jdi dál
až tam na hranici
víš, že vítr vál
tak sklapni sanici

zaber a makej
vytáhni trumfy
překroč svou závěj
a vykroč do tmy

Michal Zachar
-------------------


pondělí 23. března 2009

Zachar bay


za horou v modrém oparu
vždy najdeš něco do páru
a jen lehká mlha závoje
dává naději a chuť rozvoje
tak vznosná hora stojící
a ty jen z dálky hledící
jsi k horám srdcem připoután
a slyšíš, toho, co je dán
jak láska k horám v oparu
ti dává smysl do páru
když vidíš živou sílu kamene
řekni dík, když jsi vzpomeneš

Michal Zachar
..........................


Do tváří vepsané


Do tváří vepsané.
Zpovědi vzpomínek.
Vezmeš si do dlaně.
Byť malý plamínek?

Světlem naší duše.
Kdo z nás ví, jak hoří?
Ať plamen k nebi kluše.
Pár polínek ať kouří.

Každý z nás září.
Jen svým plamenem.
Oheň a voda se maří.
Copak víc nesvedem?

Zdroje ohňů a vody.
Vaří se naše nálada.
Než sejde den večerem.
Je jedno, kdo přikládá?

Michal Zachar
..................................
všem, kdo přikládají pod plameny našich duší