Nic nekončí

jak chutná tvuj úsměv

zakousnout hlouběji

nejde bez pomoci

jsi lásky chvalozpěv

příčina všech nadějí

co svítí dál do noci

jdou všechny naděje

kolem nás jednou

nebo i ve dvou?

dřív se i láska vysměje

když nevíš najednou

co řítí se tmou

jeden pohled, co otvírá

brány světa, co znáš

před stou nadějí

všechny bolesti začíná

nádherný pohádkář

zažiješ beznaději

topím se v smutku lásek

co vybředli na povrch

z hlouby zážitků

je těžké snímání masek

aby další neodvrh

motýla na kytku

Michal Zachar

.........................................

věnováno Benjaminu Kurasovi za knihu Mao sexu

Objetí

objímám tu radost

po přijetí polibků

když zvládneš na potřetí

proměnit se na rybku

jsou objetí, která

stojí za to pořád žít

i když to naplnění včera

není totéž, co dřív

žijme si pro objetí

objetí třebas očí a úst

a ptám se, ne už napotřetí

kdy skončíme půst?

Michal Zachar

Obejmout sám sebe

Zrcadlo svojí duše.

Vidím v tvých očích.

A srdce nám kluše.

Jak kůň na lonžích.

Kdo podívá se k sobě?

A pozná, jaký jsi?

Toužíme po podobě.

Poznat, že láska VÍ.

Zrcadlem mojí duše.

Jsem se na chvíli stal.

Ač zní to možná suše.

Jsem rád, žes tam stál.

Michal Zachar

.................................

Laskaví aneb LÁSKA VÍ

Být láskou svým.

Láskám prostým.

Co je právem tvým?

Opakujem po stý.

Vychází z hvězd.

Vždy za úsvitu.

Vrací nás kvést.

Vnímání do blankytu.

Jsme spřízněnci duší.

Těl a dotyků.

Láska nám sluší.

Duším v zákrytu.

Michal Zachar

....................................

Tereze za to, že dvě hodiny jejího života

tak pomohli nejen tomu mému - kontakt

Over and out

proti všemu bojujem

aniž víme všechno

další, co jenom jdem

až tam kam nic neuteklo

náš odpor k životu

vzdaluje nás od toho 

co jsme mlčky tu

přijali jako, kdo z koho

namísto strádání a boje

cizinci si přišli

když táhnou další voje

k zápasům své mysli

namísto marného odporu

co v nás životu vadí

dej klidně nohy nahoru

a všimni si, kde tě mají rádi

Michal Zachar

...........................................

nemám ty divočiny moc rád, ale vlastně proč ne,
ono když se to zabalí do veršů...

Pro radost

pro krásu žít

a snít jeden sen

o tom, že být

lze i v společném

spojení dvou srdcí

a těl, co dostanou

možná i víc porcí

toho, co láskou zvou

když nad sebou

společnou píseň

zaznít dovedou

to, aby jejich tíseň

zmizela s tmou

jenž si naráží

tiše nad hlavou

k hvězdám zápraží

touhou společnou

i pro radost svou

Michal Zachar

....................................

Vzpoura Lycanů

Když vlkodlakem jsi!

Sám v sobě otrokem!

Tak nechceš žít!

Světlem, tmou, úskokem!

Upíři proti tobě!

A míří do krku!

Obojek je k zlobě?

Pomůže k pokroku?

Když už nic nehledáš!

A příjmeš jen to, co je!

Stačí pak otčenáš?

Ke chvilce pokoje?

Nikdy to není řešení!

Žít jen tak v díře!

Jsi ten, co zuby vycení!

Zuby, jak zvíře!

Až příjdou upíři šílení!

Chtějí sbohem ti dát!

Snadné je v díře trápení!

Jsem vlkodlakem rád!

Jak málo stačí!

Klíč k svobodě z pout?

Je nehledat snažší?

Bojuj, chceš-li obejmout!

Michal Zachar

....................................

na motivy filmu UnderworlD a Andree

Loučení

V noci světla srdcí

nejsou vidět.

Ve dnech, kdy končí

jeden příběh.

Jsou místa světa,

kdes nebyl.

Jsou okamžiky veta,

cos pohřbil.

Jdou paprsky slunce

vstříc dnům.

Kruh uzavřel se

jdeš ke kořenům.

Pohřbíváš-li to, cos viděl

k sobě do očí.

Každý pochopí, že přišel

čas se rozloučit.

Michal Zachar

--------------------

Radaně a všemu, co milovala

Maminkám a tatínkům

Co zůstane v nás?

Během věku?

Zápal, v očích jas?

Spousta vděku?

Jak měníme sebe?

Lžící a nožem?

Zvykem, jenž z nebe,

je listonošem?

Píšeme těly pocity!

A jsou svými!

Tvoříme slovy! I ty!

Až potom činy!

Co dáme do vínku?

Sobě i dětem?

Hodnou maminku?

Uštvanou světem?

Michal Zachar

.............................

všem, kdo věří na zavolání

Všem svalům mého srdce

všechny svaly mého těla

vším, co je v mém srdci

i když jsi toho tolik chtěla

neumím jít bez pomoci

padáme volným pádem

do výšin svých představ

když sami sebe najdem

skoky srdcí střemhlav

řádem pravdy nahodilé

když poskládáme sliby

o tom, co je černé a bílé

kdo pere ponožky a slipy

spíme si v životech nazí

a dáváme radost golgotě

plaveme v našich vztazích

a umíráme díky dobrotě

jen ta bdělost ve vnímání

až uslyšíš dýchat naše těla

zbavujem sebe zhasínáním

toho, co naše srdce chtěla

Michal Zachar

Zapalovat ohně...

chtěl bych tobě lásko říct

co vlastně, všechno je rozdané

jsme sami jenom s klidem

nevíme, jak naložíme s citem

který se vrací a odléta ne

jsme spolu od jara do léta

ale co podzim a zima?

když jsme si dali to slovo

netušil jsem, jak je to ono

když plašila jsi moje chutě

a ted zním asi taky dutě

jsme si sice dáni světem

máme však, co sobě dát

když už nevíš kudy k dětem

budem si zas síly brát

jsme jen lásky plní snílci

co si spletli svoji cestu

když jsem řekl pro nevěstu

netušil jsem, co zvládne čas

a to asi v žádném z nás

chtěl jsem jen zapalovat ohně

pro život v srdcích hořících

a místo toho pokořil jsem srdce

paradoxně právě to své

když máte srdce bez ohně

a žijete z darů srdcí ostatních

chtějte vidět sebe vlídně

a ostatním neste smích

MZ

Otázky andělům

vrhnout se do lásky

bez nároků odhodlaně

spálíš si své otázky?

a sedřeš si i dlaně?

kdo je ten, co za to stojí

když běžíme si skočit

z mostu svých podobojí

a můžem se i v řece smočit

přijímám vaši výzvu

znělo kdysi pod hradem

směle jsi poslal jízdu

zničit koho napadnem

proč tady ležíš na zemi

je nutný boj, kdy hlava praská?

uvidět sebe v přízemí

když v patrech, už je láska?

Michal Zachar

.................................

Lucii

Krysařova zpověď

poslední minul dům

vesnici liduprázdnou

hraje si k oblakům

písničku čistou s pravdou

vynáší ze zákoutí

špínu, co sem spadla

krysy jsou na pouti

do klidu tmy a prazdná

tváře má zakryté

kápí, co není z těch

ukazujíc jen oči své

a ústa, co berou dech

písnička krysaře zní

kolem a všichni běží

zůstaneme všichni sví

v popelu zapálených věží?

Michal Zachar

......................................

autorovi obrázku Rolandu Havranovi

Sluneční hrob

...když uléháš vedle mne...

...tak další den je naděje...

...žes tou krásou nesmírnou...

...co tiše leží a je vesmírnou...

...silou, co utváří sny o zítra...

...s ní rád otvíráš svá jitra...

...tichý výdech, když se ozývá...

...co v našem letu přebývá...

...hladina moci nad něhou...

...spojena v blocích s vývěvou...

...vakuum, co splývá v síle chuti...

...co nás spolu žít vlastně nutí?

...dobré jitro, usmíváš se na pilota...

...co vracíme si ze snů do života?

Michal Zachar

....................................................
lásce

Přátelství a láska...

Kde končí přátelství a začíná láska?

Zpíváš-li si s ní a dřevo v krbu praská?

Jak rozpoznat pravdu, co je a co už není?

Proč si a na co lhát, jde-li o sdílení...

Jaký smysl si říkáš, mají obě slova?

Jen tiše vzlykáš, když v noci houká sova.

Přátelství, když naříkáš je maličká myš?

A gumuje pryž, slova, co ty neslyšíš...

Když končí láska, přetrvá přátelství?

Kdo stojí a mlaská, možná, že žiješ s ním?

Jak zhasíná láska, jak zbude, na kolik dní?

Srdce nepopraská, slovy nevyslovím...

Láska je radost, pozornost milého bdění.

Přátelství možnost, zažít naplno rozednění.

Když zalije tě, oceán světla ze zborcených stěn.

Sdílíš-li miluji tě, přátelstvím svých změn.

Michal Zachar
...........................................................................................

Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch.
Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.

Co pijeme...

Stínem dne, co krouží.

Jak vlk kolem kořisti.

Jsou mlhy, co tě souží.

Na dně studny, cos nečistil.

Z ní voda života se pije.

Taková jaká je a dál.

Tvá vlastní radost, čí je?

Víš to, co by sis přál?

Když piješ, až nemužeš.

Víš, co chceš sdělit.

Že když, miluješ,

stejně není, co řešit...

Michal Zachar

................................

Martinovi

V čem?

V čem hledáme sami sebe?

V básních, co nemají konec?

V našich srdcích, kde je nebe?

Ve větách, kde zvoní zvonec?

V čem je naše světlo a tma?

V pohádkách o naději, písních?

V kom zůstává stopa tvá.

V tom zůstává bolest i smích.

V čem navštěvujem svoje duše?

V smokingu, fraku nebo v hadrech?

V tom, v čem vidíme,  co zmůže.

Že žijem víc, než na jeden nádech.

Michal Zachar

.........................................

Otázky VI.

Poklady bývají zakopány,

ve hlubokých slojích.

Tak jako těla rozkotány,

tím, čeho se bojím.

Poklady odjakživa různé,

mívají však velkou moc.

Když někdo duši tvoji uzme,

tak spěchají ti na pomoc.

Pokladů se nikdy nikdo neptá,

zda chtějí nebo tak.

My všichni jsme lidská řeka,

ale jsme MY, ten poklad?

Michal Zachar

..........................................