Dárek

Dárky někdy nebývají příliš drahé.

Stačí jen pohled, slovo, malý okamžik.

Jsou chvíle, které jsou tak stálé.

Že zdarma nestačíš jim říct ani dík.

Jsou dárky, které přicházejí k ránu.

Když prsty dotyků žhnou těla do běla.

Vrypy, co provázejí nezhojenou ránu.

Vždy takové, jaké by je duše nechtěla.

Jsou dárky, které naučí tě srdcem.

Povznášet nade vše život a svobodu.

A naučí tě, taky být i hercem.

Co mrknutím oka dává jenom pohodu.

Jsou dárky, kdy při dotyku puká kámen.

A přeci všechno potrvá a půjde dál.

Až nad vším řekneš jednou Ámen.

I nad dárkem, co bys rád nikdy nedostal.

Michal Zachar

--------------------------------------

věnovánu panu Janu Kaplickému

Pohlazení

Míváme k pohlazení nechuť.

A třeba za to můžou vrásky?

Co tvoří v mysli malé sázky.

A z dotyků nám zbývá pachuť.

Když se dotýkáme v cizí duši.

A myslíme si, že jsme skvělá.

Příležitost, co by chtěla.

Zanechat dotyk, aniž tuší.

Jak proniknout, čím se proskočí?

Až budou těla zmámená?

Když je ti duše vzdálená.

Tak stačí podívat se do očí!

Michal Zachar

..................................................

všem pitomcům, co se dotýkají aniž ví, jak na to...

hudba zde

Rozjezdy

Rozjezdy jsou tvá životní síla...

Říkáš si svou, tvář trochu bílá...

Roztlačit káru, nemusíš z kopce...

Hup do kočáru, jsi postrach obce...

Vyhodils prince, misto něj Honzu...

Nebereš mince, chceš jezdit Monzu...

A v zámku po té, zničíte obra...

A sníte soté, vše v zájmu dobra...

Vítěz je jasný, princezna krásná...

Tak si buď štastný, myšlenka spásná...

Jsou totiž věci, na něž jsem nesáhl...

Adié merci, Váš kocour v botách...

Michal Zachar

.....................................

všem myš-lenkám, kdo v našich životech tvoří a inspirují
z pouhé lásky bez nutnosti odměn, kromě úsměvu...

Borovice a stín

když štěstí usadí se...

ve stínu borovic...

tak jenom nadechni se...

co by sis přál víc?

vždyť všechno je tak...

že neměnil bys...

a čas zaplatí až pak...

a říkáš mu, teď zmiz...

jsou chvíle štěstí...

i bez těch borovic...

jen pochopit ty zvěsti...

že jsi, a co je víc?

Michal Zachar

----------------------------

Když lásku považujem za výkon

když lásku považujem za výkon

tak jaký rozezní se zvon?

to když srdce není nad zákon

je zlé promarnit svuj skon!

když umírá jen tělo člověk

co měl žít včera a taky zítra

tak nejde jenom o vděk

že víš, že dnes ses dožil jitra

nejtěžší chvíle nastává

žít bez času, tady a teď

je to jen srdce zástava

a rozhodnout se, hned...

Michal Zachar

...............................................

všem pro výkon ztraceným láskám,
co mohli obohatit naše životy

Když uvidíš sen...

Když uvidíš sen...

Co musel odejít...

A ptáš se na ten den...

Kdy stačils pochopit...

Jak jedna chvíle...

Změnila tvé dny...

Tak změň své cíle...

Abys naplnil své sny...

Změň taky knihy...

Které čteš a život...

Co se žije, je živý?

Ty jsi ten pivot...

Co hrou oznamuje...

V zápasech světa...

I ten se jednou zboří...

Jdi a uvidíš, že VETA...

Neplatí snům, co tvoříš...

Michal Zachar

.................................

poděkování všem, co podporují mé sny...

Zloději snů

Zloději snů nespí

a jsou tu s námi,

říkají, že nevadí,

zustaňte sami.

Kdo dává právo,

tiše si vykrádat,

víc než je zdrávo

i vlastní vinohrad?

Jen naše pohodlí

či chvíle slabosti ?

Pro chvíli pohodlí,

že žijem z marnosti?

Nežli jen přežívat,

beze snů na lásku,

řekněte mám tě rád,

zlodějům obrázků?

Zlodějské příkazy?

Ať taky žije fantazie !

Všechny své obrazy,

vraťte si, do své galerie !

Michal Zachar

-------------------------------------

Martině

Optimista

...u díry v blátě

se zastavuji 

a koukám na tě

jak krtci vyhrabují...

...jak jsme si hluboko

pohřbili svůj den

teď ho dej vysoko

ať víš, co chcem...

...když z díry v blátě

vyhrabeš svou pýchu

tak zastav se

a najdi víru k smíchu...

...a aby se podařila

věc, co není jistá

směj se, aby žila

pak jsi optimista...

Michal Zachar

................................................

Ženám I. - Úvod

Tato pomalu pokračující, asi toho bude vícero, směs povídání je věnována ženám, co dělají v životě mnoho, tak mnoho, že odsouvají své radostné chvíle na pozdější dobu a přitom si myslí, že "jednou" to "nějak" dohoní.

"Co chcete?" - moje častá otázka při konzultacích. "Že jste dneska dobře umyla nádobí?" "Že jste vydělal hodně peněz?" "?Byla jste skvělá, však vy víte..." - o tom, jak důležité jsou naše vlastní vztahy a jak jsme se vlsatně v životě milovaly? O tom asi většina, promiňte přemýšlí až na smrtelné posteli. Většina žen (ale i můžů - můž je asi od slova ještě může...) se stává štvanci vlastních cílů, které jsou ve velké většině pouze vnějšími věcmi. Auto, dům, byt, krásná dovolená. V pořádku. Ale pokud je důležitý svět vnější - měl by k němu být vyvážen i ten vnitřní. Pokud dovolíte "něco udělat" - nerad to slovo používám, musíte tady a teď.

Možnost prožít později přichází jenom někdy. Spíše nikdy. Je dobré vědět jedno. Jste-li vnitřně naprosto vyrovnané, všechno co děláte směrem ven, prostě musí dopadnout dobře. Být ženou je asi krásné, sám jsem heterosexuál a tak mi to, co píšu přijde spíše odpozorováno z vlastní praxe vizážisty a stylisty. 

Ale být ženou bez potěšení? Nebo rozkoše či radosti - říkejme tomu všichni, jak chceme - to potom zcela postrádáte smysl života. Podle mne být ženou znamená upřednostňovat a nestydět se za své pocity, za své instinkty, za to, co vás vede k pochopení své krásné duše. Pocity jsou většinou to jediné co opravdu máte a co opravdu vlastníte. Své názory a auta měníme, jak lehátka na pláži. Ale pocity? Rozumíme-li svým pocitům, pak jsme muži i ženy, blíže k tomu komunikovat s tím základním zdrojem veškeré energie, co v nás je. 

Se svojí duší. 

MZ

Odraz v očích

když v očích odrážíš se ty

tak proto, že jsou otevřené

duhovkou uvidíš, jak mi

oči tají láskou nezasněné

odrážíme sami sebe sobě

když své oči zavíráš tak

ocitáš se v divném hrobě

v těle, co neuvidí se jak

jsi slepý při vnímání

lásky nás dvou a místo

toho zrušili jsme přijímání

nejistoty pravdy tmou jistot

ti, kdo se milují a neuvidí

sami sebe, očima bez masky

neříkáme, že kdo nenávidí

že žije slepý bez lásky?

Michal Zachar

...............................

všem, kdo při milování zavírají oči

Večernice

spíš jako naděje

na polštáři snů

a představy, co se uděje

když sklouznou do dnů

co vyprávějí kmeti

to za časů krále

když vyšli skřeti

našel půlelf nenadále

štěstí u dveří lesa

tančilo ve spirále

srdce poskočí a plesá

zas jede večernice

zas jede sem k nám

jako svit půlměsíce

sviť horám i rovinám...

Michal Zachar

...............................

všem, kdo ještě nechápou, co jejich osobnost znamená

Salsa

hradba těl vlnící

parketem strhává

pozornost na bdící

doleva do prava

tančíš, jak šílený

podkovy dupou

neplatíš zmýleným

lesk nese se s hudbou

zvířecí automat

pohybu v těle

krokuje nastokrát

duníme v decibelech

když touhy zvířený

vláčí se ránem

jdeš něžně zhýřený

říct salse ámen...

Michal Zachar

______________________

hudba je zde

Pýcha gladiátorů...

když zničíš pýchu princezny

a vidíš úsměv líbezný

co po moci tu zbyl...

a víš, že najde cestu do arény

až, když skončí pobořeny

ten úměv mě ozdobil...

o životy bojují a jde to skvěle

to když umřou nepřátelé

kdo ti však ještě zůstal?

jak bolí tvoje pýcha spasitele

když nežli před kostelem

je před tebou duše pustá?

cesta do arény vyvolává děsitele

co nesou smrt a v davu spokojeném

může být někdo optimista?

slitování nad svým osudem

co bude až tu nebudem?

kdo přinese nám?

přátelství nevinnosti není jen

tím, že tlučem na buben

ale pýchu přiznávám...

Michal Zachar

...........................................

Ačkoliv bohatství, rozum a krásu dostáváš darem,
samotná pýcha vše zničí, když stále ti průvodcem bude.

My way II.

...když každá z cest...

...skončí se v nebi...

...kdo by se držel fest...

...pravidel, co nás zlobí...

...tou tlamou pekelnou...

...kdy koho z nás...

...na cestu svedou...

...a nám vrátí se vzkaz...

...kdo vyšel z bran...

...a kráčel jen dál...

...jako vrátil se sám...

...ale s nadějí si hrál...

...když cesty vlají...

...a jdou naproti všem...

...to duše chápají...

...význam svých jmen...

Michal Zachar

..................................

Leošovi a všem, co si umějí hrát se svými cestami

Otázky V.

vzpomínka na těla

co byla před tebou

už dávno vletěla

už jen zazebou ?

souboje po nocích

kdy jsme se střídali

v naší bezmoci

kdo byl víc zoufalí ?

já hledal ventil

tys měla hlad

kdo z nás tu nebyl

dával a krad ?

i myška sedíc na ocásku

řekne i kočce a mlč!

chceš získat lásku ?

tak dávej, ne drž !

Michal Zachar

.............................

Do ulic

do ulic a parků

posíláme žebráky

do našich zmatků

přidáváme mindráky

zkoušíme zlo

povznést i nad zákon

dobro nám vyhaslo

soustředěno na výkon

kdepak je svoboda

čest, důstojnost, právo?

je v srdci hodnosta?

ale míň než je zdrávo!

kolika z nás bude 

chybět třeba krása?

možná, že osudem

lidí není už spása

žebraku dav

vyhnaný do parků

chcem zpátky splav,

babičku i Viktorku?

Michal Zachar

..........................

Pyžamo

když roztrhneš si v noci pyžamo...

a říkáš, proboha, nech to na ráno,

že svět je přeci plný od zlosti,

na to, že stačí i malý kousek od radosti?

až v lásce poznáš bezpráví, co bylo

jak přijmeš, že jsi to ty, pro nějž se pochybylo?

tvůj program hledal vyústění v zlosti,

kdo hledal, ten našel a nebo skončil v lhostejnosti?

1. až zase praskne pyžamo a nebo přijde jiná zlost
2. k nasrání stačil ti tvůj program!
3. ne skutečnost...

Michal Zachar

Otevřete okna

když básníkům docházejí tužky

a ze slov stávají se služky

co vylétli, jak střela z pušky

 co hrají ti: "a už ty?"

když básníkům vysychají pera

a z inkoustu je to, co hněvá

co čertí nás dnes i včera

co uštknou, není séra...

když básníkům nestačí i papír

a z nouze popíše i modrý safír

co zdobit měl i bájný zafir

když matky útočí nám na mír?

Michal Zachar

...................

na motivy písně Daniela Landy

Díkůvzdání...

když celou dobu leželo

před tebou mé jádro

které si prý nemám rád

a něco jen tak vyčpělo

že povzneslo se ňadro

až k tomu, co je řád....

jsem ten, kdo zdobil

tvoje smutky i radosti

taky jen kousek od zlosti

a byl jsem anděl zlobil

který je mlsný marností

nad malou žravostí...

jen plamen života

co v očích plál mé babičce

je to ta úplně vpravo

ať dál ve mě kolotá

ten neber i když kratičce

jsem ti na to dal právo...

Michal Zachar

...................................

mé babičce Boženě