Uzdravování - TAROT

ne všechna zranění jsou stejná

ne všechny nemoci jsou naše

ale jsou stejně bezejmená

když tryskají z naší duše?

ty si nosíš sebou stíny

i když na tebe nic nečíhá

léčíš si svoje propadliny

hrstkou slibů, co ulpívá

ty si je stále nosíš sebou

i tam, kde nikdo nečíhá

chodíš k nim na zapřenou

do kouta, kde hnije kobliha

ten, kdo je whole, jen celý

může snít o sobě bez ran

nepomáhej svému utrpení

tím, že chceš být zraňován

uvědom si klidně na sedmou

jdi ke kořenům beznaděje

svrhni si hlavu z ramenou

a zkus přijmout vše, co se děje

MZ

Sen - TAROT

všichni říkali to samé

sami přicházíme na svět

a jako poupě nežli plané

rozvine se na květ

myšlenka na to stát sami

proti světu je dost bolavá

tak jako vůně omamného květu

je i samota tvá dost měňavá

svou samotu utopit chcem

ve vztahu, tu k otci či bohu

a nebo oba navzájem

a nikdo neřekl nám mohu

mít rád, ale ne proto

že chci nebýt sám

díváš se do tváří a na to

že v nich svou taky mám

není druhá polovina duše

jak květy a básníci slibují

jen dvě půlky tveho srdce

co ze samoty se milují

nikdo nemá za povinnost

nosit mi moje štěstí pod nos

ani nemůže, i kdyby chtěl

laska není zavislostí na kost

i kdybych do morku ji chtěl

laska je skutečná až tehdy

když nahradí závislost, cos měl

co bude s dnem, když setmí?

láska je rozdávání hodná

když ve mně má své kořeny

laska je pro lidi ta vhodná

když slyšíš ani já či ty, ale MY

Michal Zachar

...................................................

Paulovi a všem, kdo chtějí rozdávat lásku za sebe a své sny

Dva břehy

netrapte smutkem svoji duši

to ani v čase srocení

vždyť smutek slzám málo sluší

spíš radost slzu ocení

a v tělech, k nimž jsme hluší

je vody jenom 5 litrů a dost

srdce má v sobě ocel kuší

tak stejně tluče pro radost

změníme v sobě slzy smutku

a nebudou už nikdy zvaný host

kdo by chtěl lkát po zármutku

ať vezme z misky psovi kost

MZ

........................................................

všem rybičkám

Vzkazy

vzkazy psané rukou

z kury zalité smůlou

jdou ven, aby řekli

třeba nebuď vzteklý

na stromech je rosa ranní

se slzy z našich přání

co vyrytá jsou námi

a vzdáváme se sami

vzdáváme se však 

a nebo probudí se drak?

co spálí naše slzy

že bylo to moc brzy?

MZ

----------------------------

všem skálám (Petrům), díky kterým rostou takhle krásné borovice

Gatekeeper

všechny, kdo vešli

do tvých bran

uvítej chlebem a solí

jsou všichni sešlí

a energie z ran

utíká pryč a bolí

všem podej ruku

a usmívej se na ně 

možná jako blázen

važ si i smutku

co odevzdají bráně 

a radost pošli na zem

vstupují bosí pryč

od pořádku davu

co je ještě straší

a našli klíč 

jak odemknout hlavu

a říci si, jste naši

vzdálenost ke štěstí

se silně prolomila

když otevíráš srdce

nedbej nic na zvěsti

že zbyde ti jen nula

na pravé straně sloupce

MZ

-------------

otvírej srdce své

všem, kdo chtějí vejít

protože stát v samotě

dokáže jen prevít

Medůza

bez citu, bez lásky

zbytečné otázky

svíjení našich těl

i měsíc oněměl

soubojem hroznýšů

co ještě popíšu?

kladení bez konce

zbytečná annonce

na lásku hrajeme

o sebe bijeme

těly, co pohyby

život si zařídí

nesnáze s pamětí

dáváme do dětí

říkáš si jenom stát

tohle je milovat?

kontrasty napětí

úleva vzápětí

o tom, jak vyzbrojen

o tom, je láska jen?

jen trochu osobně

zůstáváš při sobě

a třebas bez můzy

pohledem medůzy

chceš si i přát

v kameni hřát

MZ

Mirabile visu

je krásné vidět když

je tvář lehce zasněná

do představ o svém dárku

a ty jsi malá šedá myš

co se dotklo svého břemene

nevyjde dál než do svého parku

kolikrát jsi člověkem či myší

co se kouká přes drát ze zahrady

na svět snící své krásné nové sny

kolikrát nejsme k sobě tišší

a bojíme se dívat přes ohrady

pohlédnout nevěříce, že jsme to my

ta myška malá smutně kouká

a rozmotává ztěžka svoje zlé dny

o dárcích nynějších i budoucích

snad uvidíš, že nemáš v hlavě brouka

snad nejsi slon v porcelánu i 2 dny

snad srdce netrhají buldoci

MZ

---------------------

všem myš-lenkám

Obsidián

Slzy černých kamenů,

co zprůhledněli docela

a jakou barvou plamenů

řve země ztemnělá?

A náhle silná pýcha,

lesk ohně v pádu,

zpívá si píseň tichou,

tuhnoucí do kamenného řádu.

Potěžkat, pohladit a sobě

říkáš, miluji a omlouvám,

odpouštím a díky tobě

ta bolest rozpuštěná odplouvá.

MZ

............................

Ivě

Vlkodlak

ty připomenula jsi mi věci

co v sobě tajně nesu

jsi strunou mé duše

jak půlnoční vítr z lesů

jsi můj tajný dech noci

a i když hádanka ti splývá

vytrhnout ze sna bez pomoci

studánka jsi moje milá

a se stříbrnou něhou valí

se svit měsíce, co mě mění

zas zuby ceníce do dáli

to světlo v nejtišším chvění

znáš tu svou po probuzení?
úplněk, když halí ti tvou tvář
svůj a změněn k nepoznání
víš, co za ní vlastně máš

MZ

Stožáry II.

kam vedou stopy slunce

co je zlatou skobou

na oblohu přibitý

svět je jeden půlcent

se svou podobou

skoro už zabitý

jak se tvoří děje osudu

co snáší další z nebe

a vyvolává anděly

když být, směj se ze sudu

ať sejdeme se, kde zebe

a nebo už další pondělí

MZ

Pohled do slunce

jak často stojíme

na prahu vzpomínek

co hřejí nás, jak slunce

a tak nějak vidíme

jen malý plamínek

co chytá hlavně sumce

rybáři mlhou pronikající

přivedou na břeh rybu

co splní nám tu ty tři přání

1. vědět na, co mám svou palici

2. už neudělat stejnou chybu

3. ať láska není, jen tak k mání

MZ

Stožáry

stožáry napětí

vedoucí k obzoru

slova vzápětí

přeruší oporu

slova, co jdou

uvnitř drátů

jen tak naleznou

mámu i tátu

říkají jdi

a nevracej se

překračuj zdi

ke kráse

s pomocí kovu

přeneseš vše

zas a znovu

co nezdá se

MZ

Sviť na večnost

poutáni pouty doplňků

a večerních rób

jsme lidmi póz a večírků

a zbývá mnoho slov

co dal by jsi za usměv

jen tak s láskou

na tváři, co dal zjev

možnost být ne maskou

víš, že usměv, cos uviděl

neni jen jeden

masku jsem odhodil

a byl jsem veden

kolik je vztaženo tváří

v tom, co jsi

podobni snad až ve snáři

jen nezhasni

hledáš z těch, co září

která je pravá

máš víc než ti lháři

jsi cestou, sláva

cesta je hodně nerovná

a šlapeš dál

díváš komu se vyrovnat

jsi zase sám

s úsměvem zapůjčeným

jdeš si dále

říkaš sviť vzdáleným

sviť mi neustále

jdem kolem svých osudů

a dáváme úsměvy

co budu až nebudu?

snad to jednou objevím...

MZ

Phantom

probudit draka z jeho spánku

když zdá se, že máš na kahánku

vlnka se hází na klidné hladině

a cestá jeho ani tvá není ve vině

není to rovná dálnice spojující úsvit

s temnou silou noci, být či nebýt?

ty, kdo ses rozhodl vést, následuj

když upadneš, upadneš sám, pamatuj!

a postavíš-li se, kdo povede tě zpátky?

phantóm vede tě jen do pohádky

kdyby má slova zářila, jak sluneční jas

co hudbu sfér by okouzlila zas a zas

slyšela by jsi s té hudby všude v nás

vycházet i můj vlastní hlas?

MZ