snílku říkalas mi vždycky...
já tvářil jsem se melancholicky...
a opodál padal sníh a ty stála jsi...
s vlasy po ramena v hrozném počasí..
tam na tom našem milém místě...
kde choval jsem se víc než jistě...
a ruce trápilo jen nedostatek plochy...
a chuť vstoupit skrze tebe do epochy...
tak scházívává se láska na místech...
kde sny končí a začíná tvůj dech...
a měl jsem na očích ty černé brýle...
a vypadala jsi tak neskutečně mile...
že jsem vstoupil do věků, kdy sny...
končí a kdy jsou předepsány jen dny...
ta zkratka byla přes 20 let života...
a teď jsem tam, kde sen se chichotá...
že jsem zpět a ptá se: "vstoupím?"
když se v louži vločka sněhu topí?
MZ
............................................
všem, kterým připadají sny na nic