V mytologiích nejvyspělejších kultur starověku mají nenahraditelnou úlohu velice podivná božstva, která jako by ani nepatřila mezi klasické mytologické postavy. Tito bohové mají shodné vlastnosti, postavení, podobné úlohy a také jednu zvláštnost. Je to jejich modrá barva kůže!
Představme si náhlou velkou katastrofu, ničící centrum vyspělé civilizace. Její příslušníci nemají čas na evakuaci, ale několik se jich přece jen zachrání. Jejich cesta pak směřuje k nejbližší pevnině, kde nalézají sobě podobné, avšak na mnohem nižší úrovni žijící lidi, kterým předají své vědění. Ti je pak se vším všudy přijmou za své bohy. Mohlo to tak být?
Učitelé z hlubin věků?
Je pozoruhodné, že u dávných kultur Egypta, Indie a Mexika se nejvyšší úctě a oblibě těší bohové, kteří byli původně vždy zobrazováni s modrou barvou pokožky. Tito bohové jsou nanejvýš ctěni za skutky, které vykonali v dobách, kdy ještě nebyli skutečnými bohy, nýbrž normálními bytostmi. V rolích tajemných učitelů předávají lidem moudrost, znalosti a dovednosti do té doby neznámé. A učí své žáky, jak nově získanými dovednostmi vládnout. Není tedy divu, že došlo k jejich zbožnému uctívání. To, co už bylo naznačeno, se týká také jedněch z nejvyšších bohů egyptského panteonu (soubor bohů jednoho náboženství – pozn. red.), Atuma a Usira, indických božstev Višnua a Kršny nebo aztéckého boha číslo jedna, Huitzilopochtliho (čti „vicilopočtliho“). Kým byla tato božstva a co o nich vyprávějí mýty?.
Ti, co přežili kosmickou katastrofu
Největší z velkých říší starověku je mystický Egypt, ve kterém byli milováni dva modří bohové, Atum a Usir. Je zvláštní, že právě tito dva bohové bývají zpodobňováni jako lidé, nikoliv jako zvířata, jak je tomu u většiny ostatních egyptských bohů. Patří k vůbec nejstarším v egyptském panteonu a svým způsobem se vymykají ze společnosti ostatních. Bůh Atum, často ztotožňovaný se slunečním bohem Re, je ve starém Egyptě, v období zhruba od 3. tisíciletí př. n. l., považován za stvořitele všeho živého a první bytost, jež byla na počátku světa. Podle egyptských mýtů dává život lidem a věnuje jim území pro život i základní dovednosti. Je prý také dárcem Nilu, který je životodárnou tepnou Egypta. Tomuto bohovi je zasvěcen býk a lev, ale nejvýznamnějším tvorem je had, jenž je symbolem a připomínkou jakési mýtické kosmické katastrofy, kterou mají údajně přežít pouze Atum a Usir. Zajímavá shoda náhod, že ti, kteří uniknou, jsou právě „modrokožci“.
Kdo byl první faraón?
Druhým z egyptských modrých bohů je Usir, který dříve než je povýšen mezi bohy, je vůbec prvním vládcem Egypta – mnohem, mnohem dřív než legendární faraón sjednotitel, Meni. Usir vyniká nad ostatními svou moudrostí a dobrotivostí, pro které ho Egypťané milují. Svůj lid učí zemědělským dovednostem, řemeslům a hudbě. Stanovuje zákony a po celém Egyptě rozšiřuje civilizaci. Jak už to však bývá, jeho bratr Sutech, zosobněné zlo, začíná žárlit, lstí Usira zabíjí a nastupuje na jeho místo. Usir je ale probuzen k životu a začíná věčný život boha podsvětí, zatímco Sutech je svržen Usirovým synem Horem. Usir je zřejmě nejmilovanějším a nejuctívanějším ze všech egyptských bohů.
Modrá je dobrá i v Indii
Druhou zemí, v jejíž mytologii figurují tajemní modří bohové, je zhruba ve stejné době také Indie, další z kolébek novověké civilizace. Zde se objevují dva bohové s modrou kůží, a to Višnu a Kršna. Prvně jmenovaný je považován za nejvyššího boha hinduismu, představuje vtělení dobroty, milosrdenství a mravnost – jako takový je nepřítelem boha smrti. Višnu je většinou ztvárňován jako božstvo, ale má i mnoho lidských a zvířecích podob. Pokud je zobrazován jako božstvo, potom je obvykle znázorňován s korunou a čtyřmi pažemi, jeho ruce drží lasturu (darovanou démony), disky (používané jako zbraň), hůl (symbolizující sílu přírody a času) a lotosový květ (symbol radosti, rozkvětu a obrození).
Bohové na létajících strojích
Bůh Kršna proslul jako velký milovník a někdy bývá považován za vtělení Višnua. Má vlastnosti dobré i špatné a celý svůj život bojuje se zlem, ať už v podobě démonů či obřího hada, který sužuje lid. Sám je zabit omylem, když si ho lovec Jaras plete s jelenem a zasáhne ho šípem do pravé paty, jediného zranitelného místa na těle. Také Kršna disponuje záhadnou zbraní, kterými se indická mytologie ostatně jen hemží, totiž ohnivým metacím diskem nazývaným sudaršana, jehož ostří nic neodolá a po zásahu cíle se vždy vrací zpět. V eposu Mahábhárata jsou účinky této zbraně popisovány velice působivě, podobně jako létající stroje vimany, používané bohy k cestování i válčení.
Proslavil Aztéky nebešťan?
Dostáváme se k poslednímu ze jmenovaných modrých bohů, Huitzilopochtlimu, nejvyššímu božstvu zhruba v 15. století opravdu mocných Aztéků. Tento bůh a vůdce bývá také označován jako Modrý nebešťan (Ilhuicatl Xoxouhqui), což je již samo o sobě velice zajímavé. Huitzilopochtli, který vládne slunci a válce, má být napůl historickou postavou, jež sehrála důležitou roli při vzestupu aztécké moci v Mezoamerice (nejčastější geografická definice tohoto pojmu zahrnuje střední a jižní Mexiko – především poloostrov Yucatán a mexické státy Chiapas a Oaxaca, Belize, Guatemalu, severní část Salvadoru a západ Hondurasu – pozn. red.). Aztékové jsou původně nevýznamným kmenem bez jakéhokoliv vlivu, a to údajně až do doby, kdy jsou vyvedeni Hutzilopochtlim z ostrovního domova Aztlanu, jenž je zničen velkou katastrofou. Svůj národ vede a učí ho vládnout nad velkou říší.
Ohnivý had připomíná plamenomet
