čtvrtek 31. července 2008

miluji tě, říkáme si vždycky...


...miluji, tě, říkáme si vždycky...
...to věty rozběhli se do strání...
...a jak nebýt melancholický...
...když kytara tam vyzvání...
...vyzváni soudy naší duše...
...a tak zcela bez těla...
...jenom tak kolem si teď kluše...
...a hledá svého anděla...
...posednutí sebou milujeme vůbec ?
...jako by dál být těla neměla...
...když slyším lásko - spadla klec...
...jsme jenom s sebou nebo nejsme docela ...?

MZ


pátek 25. července 2008

Divadlo...


Žijem si životem, žijem si v burleskách,
čekáme na potlesk, kde nikdo netleská!

Divadlo prázdné je a my jsme herci,
co našli koleje vedoucí ke komerci.

Dráždíme neony křiklavých reklam,
najednou seriál: "hele, tu neznám"!

A když tam úplněk, zasvítí na scénu,
sehrajem doplňek, život bez problémů...

Sem tam jsou dopisy posledních vzkazů,
kdo s námi nehrajou, ty já rád mažu.

Jsem přeci řežisér tohohle života
a hraju přece fér či čekám na Godota?

Vzpomínky na role v zhasnuté šatně,
kde jsou ty kremrole, cos házel tak chvatně?

Jsem jenom uvaděč a z mého klína,
vzešel jen přivaděč - bláto a hlína.

A do ní zasadit kus modré z nebe
a zase rozchodit, lásko má sebe!

Budu zas divadlem jednoho herce,
ač není na parfém, jsem bez komerce...

MZ
........................................

čtvrtek 24. července 2008

Tři grácie...


stála tam tak sama v černém...
a tady 2 žena v oblečení stejném...
když chvíli čekáš na tramvaj...
potkáváš ženy co ti daj...
poslední sbohem našich chvil...
a místo očí díry propadlin...
a tak ze slz sálá smutek...
že kuchař smrt sám sebe upek...
to nejde sníst a ani odložit...
budou jen doživotně snít...
ted třetí černá grácie...
vyběhla náhle na orgie...
se smrtí nejde smířit se...
když, ale miluješ, smíříš se...
i s tím, žeš byla mámená...
tři grácie, rakev jediná...
muž co je pryč míle, ach míle...
uměl život všem do poslední chvíle...

MZ
..............

Žebravé dopisy...

každý z nás dostává
žebravé dopisy
dříve psaní, nyní e-mail...

proč s námi zamává?
pros lásku popisy?
city, snění, už dříve...

jsou něžně skuhravé,
mečící vzdorem,
plněny vším co se najde...

kdo z nás je vnímavé
oko se suspenzorem?
botou co zašlápne, zajde...

proč vlastně dopisy
k nám takhle chodí?
mám tě víc znát?

jsou dlužními úpisy
abych to nerozchodil,
že mám tě rád i tak?

MZ
..................................
všem, co mi posílají ty krásné dopisy na které neodpovídám,
protože vás pořád mám rád stejně ( i ty co neznám)

Když se uzdravuješ...

KDYŽ SE UZDRAVUJEŠ,
ZRANĚNÁ PÝCHA,
KRÁSNÉ ŽENY...

TAK POZDRAVUJTE,
NEMÁ DÝCHAT,
ŽIVOT NEZROZENÝ...

JSOU MÍSTA V DUŠI,
CO HLOUPÍ HLEDAJÍ
A NENACHÁZÍ...

NEVÍŠ, JAK TI SLUŠÍ,
HLEDAT CO NEMAJÍ
A CO TI SCHÁZÍ!

JDOU HOUFY ŽEN,
TAM, KDE ŽIVOT JE,
ZRALÝ - NEZRALÝ...

CHCEŠ V PROSPĚCH ZMĚN
VĚNOVAT SRDCE JEN,
ABY ZNALI - NEZNALÍ ? ? ? ?

MZ
.......................
mému nejhezčímu jaru co znám

neděle 20. července 2008

Zrcátka...


Osvětleni svitem střípků zrcátek,
berem vše kmitem bez všech pozlátek.
Střípky jsou dny co vryjem do paměti.
Splněné sny, co máme nejen jako děti.
Každý je cenný, když kousek odrazí.
Světla, co pryč z cely snu tmu dorazí.
Odrážet světlo to není naše povinnost.
Nesvítí peklo a i nebe má pak brzo dost.
My nejsme světlo a ani jeho zdroj.
Chci kvítí, aby rostlo a nebyl žádný boj.
Každý z nás se bál světla, že na něj taky narazí.
Střípek skla nelhal, že shořím, když ho odrazím.
Ta tmavá místa v srdcích čekají na světlo denní...
Chceš tady něco změnit a čekat až na rozednění?

MZ

Z mých snů zbylo...


Z mých snů zbylo jen chvilek pár.
Slunce našich dnů, tma nočních stvůr...
Tlačíme dvoukolák vzpomínek trpkých plodů.
na vrchu jeden kabrňák vykládá o at-once módu.

Že vždycky shora shlíží jen jeden?
Ta potvora jablko, co zabíjí jedem!
Když vyšplháš až nahoru a jsi první v hoře,
jablíček co nemají oporu, mrtvých zbylo tu moře.

Podtrhnout, rozříznout, spálit a zničit až na X!
Chceš-li snům uprchnout, ať žije MATRIX...


MZ

pátek 18. července 2008

Kdo ví???


Jsi letní počasí?
Jsi lehká pápěří?
Jsi možná do krásy
a ten kdo si nevěří...

Svou rukou koukáš
do klína změn.
Z hlavy vyhnat brouka
a nevydat moc z měn?

Ke spáse je třeba,
něco víc než počasí.
Ruce, polibek, rtěnka?
Kdo ví, tak krev zastaví...


MZ
...............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Obojek...


Když ráno zmáčklo,

osu tvého obojku,

tak i slunce klaplo,

naprázdno dole na dvorku...


Obojek silný ocelový,

a kolik sbíral do krásy?

Když obejmul krk, kdo ví,

uviděl tolik co asi...


Jsi žena rozkročená?

A nebo jen cudně stojící?

Sundáš-li si vlasy z čela,

připoutáš víc než jen sanici!


Připoutáš pohled nový,

silou co není vidět!

A obojek ocelový,

ti klidně může chybět...

MZ
xxxxxxxxxxxxx
věnováno Svatavě a nikomu jinému...
autorem obrazu - Radka Kuželová

Nosič se skořicí...


A vypadala velmi hrdě,

ta malá dívka stojící,

když dívala se tvrdě,

na nás nesoucí skořici...


A sní šli sypat tiramisu,

tím ona byla do krásy,

pohledů - ách, plnou mísu,

stačí jen mrknout zpod řasy...


Vzdálenost ke kráse? Asi tak k metru...

Hej dívky, paní - i vy maníci...

Dělejte si linky kolem svetrů!

Do očí nejde sypat skořici!

MZ
..................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Za tahy štětce...


Za tahy štětce,

vnímám tvé stopy,

maluješ lehce,

co nikdo nepochopí..


Kdo z nás je onen,

co rozdělal barvy?

Voláš víc - "honem",

když dáváš lesk na rty...


Maluješ o život,

s úsměvem uzardělým,

jsi lásky kupido,

co střílí své střely...


V zrcadle modelem

a jsi sama v sobě,

láskou a popelem,

jsi maskou i době...

MZ

--------------
autor obrazu - Radka Kuželová

Připoutaná...


Čekáš až povolí provazy,
spadnou a zbyde jen noc.
Tak i svět zamrazí,
ptáš se jak na pomoc?

Schoulená v postavě,
je duše svobodná?
Kdo návlékl, pros ať tě,
dostane dál...

Prosí či postává?
Na kříži svázána.
Tvá něžná postava.
Čekáš jen do rána?


MZ
..............
obraz - Radka Kuželová


čtvrtek 17. července 2008

Tvoje oči...


Když tvoje oči zachytila clona,
říkal jsem si, že jen nejsi doma.
Vyplašená duše utekla a tempa motýlí,
nestihla zachytit pocit co tě opýlí...

Když zavíráme svoje oči,
dáváme si před ně clony.
Bojíme se, že světlo skočí?
A osvítí co chceme být my?

Jak zjistit co mi požehná?
Můžeš jen chvíli oči otevřít.
Skrz světlo jdem třebas do pekla.
Jen TY jsi, kdo říká, žít či odejít...


MZ
.................................
věnováno Kataríně a jejímu pohledu
líčení Lucie Hofmanová a foto Michal Zachar

Co jsem?

Jak začít, ptáváme se?
No začali jsme všichni stejně. 
Životem.
Cos udělal, aby bylo lépe?
Jak říct, že stáváme se? 
Člověkem.

Postuj před zrcadlem!
Podívej se na to tajemné! 
Dobro TY!
Kdo může cítit příjemné?
Když ani nenapadnem. 
Samo TY.
Vltavíny prší z nebe.
Nemusím a přeci chci. 
Tvořit.
Je možné moci - nemoci?
Pevná zeď zebe. 
Je čas bořit...



středa 16. července 2008

1 + 1 = 3



Když dopíjím pohár vláhy,
co vytryskl z tvého klína.
Zbyl po mě kousek vlahý,
co si vsákla lesní hlína.

Když zmizíš oči za víčky,

a hruď začne rychle zdvihat,
nevnímáš jehličí a muchničky,
jdeš se být za početní příklad.

Že 1 + 1 jsou 3,

říkala máma, že tohle nejde,
mýlená platí, ať jsi kdekoliv,
MY známe lesní ticho, co vejde.

MZ
........................................................
obraz malovala Radka Kuželová

Lovestory...

když díváš se plaše přes rameno...
a tvé oči řeknou zabolí?
jak smést krev znamenanou...
jizvou co někdy dovolí...
hrůza co přibyla tě k zemi...
a zbylo dost kopí pro kohorty?
kdo slzy tvé teď vzchopí?
a kdo je tu teď portýr?
jak chutná bolest, když zamrazí?
kdo vchází, když jen narážíš?
jsi cesta k peklu, které zabolí...
a klidně suše sklidit mezi topoly...
kdo nařídil své touhy do hlubin
odevzdané síly co je smělá?
jak znát své tělo barvy jeřabin...
když modrá je dost osamělá???

MZ
..............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

úterý 15. července 2008

Náš dům...

Máš vlasy rozepjaté,
když tělo s duší plyne,
na chvíle s tebou spjaté,
vzpomínám víc nežli jiné...

V podlaží domu známém,
se z krovů ozve rána
a stopa po neznámém,
ve střeše díra díru hárá...

Kdy vazby povolily,
a co znamená sklep?
A proč je krov tak bílý?
A střecha letí do nebes?

Stavět dům je síla,
co spojí dva až v hrobě,
a taky postavila,
ten svůj už neseš v sobě...


MZ

pondělí 14. července 2008

Modlitba dveřníkova...




Ó, pane
chci, aby tvá něha ...
 
když dojde, kdo nespěchá ...
jen chránila i mě ...
že veřeje vrat, co na ně ...
klepou pojď a vejdi ...
a já ty dveře sám ...
pouštím potichu a mám ...
pocit, že i já se otvírám ...
když ve výkřiku chraň ...
jsou všechny lidské zloby ...
kdo otře zkrvavené klouby ...
když jdu a tlačím múzy ...
ta vrata naděje a hrůzy ...
když to vše a práce veliká ...
je poutníkům dělat dveřníka ...
a všichni se mne ptají ...
co udělat teď mají ....
aby nezbyla jen síra ...
zda pomůže tvá víra ...
sejmi, Ó pane, jejich otázky ...
cožpak lze vejít bez lásky ?


MZ

-----------------------------------------------------------------------------------

Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.



Má žena...

...chtěl jsem ti napsat básen o času...
...co zasadil bych do vlasů...
...a jak by z vlasů padala...
...tak maloval bych Chagala...
...a to vše na tvé nahé tělo...
...co by se mi líbit smělo...
...jak určit, kdy jsi vlastně moje...
...kdy jdou zas napřed tvoje voje...
...a díky za tvé ráno rdící...
...a slunce už se dere oknem po zadnici...
...jdou napřed tvoje krásné vlasy...
...tvuj vhled je pro mě místem spásy...
...a kdo je ta co stojí obnažena?...
...že by má žena, žena, žena...

MZ

neděle 13. července 2008

V tomto životě...

V tomto životě nepobral jsem mnoho nudy.
Nechyběla provolání slávy a taky trochu pudy.
Jsou chvíle, kdy jsi skvělý a jdeš zpříma do kopce.
Pak zase zasviští ti rychlé střely kolem poklopce.
Jsou všechny písně smutné jako srpen na Lipně?
Jsou dny, kdy nebojím se, že zas ztratím tě?
Jak popsat život? Jako vlnu co se v klubko skláda?
Tak on měl z vlny život, kolik se ještě z klubka spřádá?
Kolem nás jdou vlny a všechny v tenké niti.
Zpívají svou píseň o tom co život a že je hlavně k žití...

MZ