Kdo ví???

Jsi letní počasí?
Jsi lehká pápěří?
Jsi možná do krásy
a ten kdo si nevěří...

Svou rukou koukáš
do klína změn.
Z hlavy vyhnat brouka
a nevydat moc z měn?

Ke spáse je třeba,
něco víc než počasí.
Ruce, polibek, rtěnka?
Kdo ví, tak krev zastaví...

MZ
...............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Obojek...

Když ráno zmáčklo,

osu tvého obojku,

tak i slunce klaplo,

naprázdno dole na dvorku...

Obojek silný ocelový,

a kolik sbíral do krásy?

Když obejmul krk, kdo ví,

uviděl tolik co asi...

Jsi žena rozkročená?

A nebo jen cudně stojící?

Sundáš-li si vlasy z čela,

připoutáš víc než jen sanici!

Připoutáš pohled nový,

silou co není vidět!

A obojek ocelový,

ti klidně může chybět...

MZ

xxxxxxxxxxxxx

věnováno Svatavě a nikomu jinému...

autorem obrazu - Radka Kuželová

Nosič se skořicí...

A vypadala velmi hrdě,

ta malá dívka stojící,

když dívala se tvrdě,

na nás nesoucí skořici...

A sní šli sypat tiramisu,

tím ona byla do krásy,

pohledů - ách, plnou mísu,

stačí jen mrknout zpod řasy...

Vzdálenost ke kráse? Asi tak k metru...

Hej dívky, paní - i vy maníci...

Dělejte si linky kolem svetrů!

Do očí nejde sypat skořici!

MZ

..................................

autorem obrazu je Radka Kuželová

Za tahy štětce...

Za tahy štětce,

vnímám tvé stopy,

maluješ lehce,

co nikdo nepochopí..

Kdo z nás je onen,

co rozdělal barvy?

Voláš víc - "honem",

když dáváš lesk na rty...

Maluješ o život,

s úsměvem uzardělým,

jsi lásky kupido,

co střílí své střely...

V zrcadle modelem

a jsi sama v sobě,

láskou a popelem,

jsi maskou i době...

MZ

--------------
autor obrazu - Radka Kuželová

Připoutaná...

Čekáš až povolí provazy,
spadnou a zbyde jen noc.
Tak i svět zamrazí,
ptáš se jak na pomoc?

Schoulená v postavě,
je duše svobodná?
Kdo návlékl, pros ať tě,
dostane dál...

Prosí či postává?
Na kříži svázána.
Tvá něžná postava.
Čekáš jen do rána?

MZ
..............
obraz - Radka Kuželová

Tvoje oči...

Když tvoje oči zachytila clona,
říkal jsem si, že jen nejsi doma.
Vyplašená duše utekla a tempa motýlí,
nestihla zachytit pocit co tě opýlí...

Když zavíráme svoje oči,
dáváme si před ně clony.
Bojíme se, že světlo skočí?
A osvítí co chceme být my?

Jak zjistit co mi požehná?
Můžeš jen chvíli oči otevřít.
Skrz světlo jdem třebas do pekla.
Jen TY jsi, kdo říká, žít či odejít...

MZ
.................................
věnováno Kataríně a jejímu pohledu

líčení Lucie Hofmanová a foto Michal Zachar

Co jsem?

Jak začít, ptáváme se?
No začali jsme všichni stejně. Životem.
Cos udělal, aby bylo lépe?
Jak říct, že stáváme se? Člověkem.

Postuj před zrcadlem!
Podívej se na to tajemné! Dobro TY!
Kdo může cítit příjemné?
Když ani nenapadnem. Samo TY.
Vltavíny prší z nebe.
Nemusím a přeci chci. Tvořit.
Je možné moci - nemoci?
Pevná zeď zebe. Je čas bořit...

1 + 1 = 3

Když dopíjím pohár vláhy,
co vytryskl z tvého klína.
Zbyl po mě kousek vlahý,
co si vsákla lesní hlína.

Když zmizíš oči za víčky,
a hruď začne rychle zdvihat,
nevnímáš jehličí a muchničky,
jdeš se být za početní příklad.

Že 1 + 1 jsou 3,
říkala máma, že tohle nejde,
mýlená platí, ať jsi kdekoliv,
MY známe lesní ticho, co vejde.

MZ

........................................................

obraz malovala Radka Kuželová

Lovestory...

když díváš se plaše přes rameno...

a tvé oči řeknou zabolí?

jak smést krev znamenanou...

jizvou co někdy dovolí...

hrůza co přibyla tě k zemi...

a zbylo dost kopí pro kohorty?

kdo slzy tvé teď vzchopí?

a kdo je tu teď portýr?

jak chutná bolest, když zamrazí?

kdo vchází, když jen narážíš?

jsi cesta k peklu, které zabolí...

a klidně suše sklidit mezi topoly...

kdo nařídil své touhy do hlubin

odevzdané síly co je smělá?

jak znát své tělo barvy jeřabin...

když modrá je dost osamělá???

MZ
..............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Náš dům...

Máš vlasy rozepjaté,
když tělo s duší plyne,
na chvíle s tebou spjaté,
vzpomínám víc nežli jiné...

V podlaží domu známém,
se z krovů ozve rána
a stopa po neznámém,
ve střeše díra díru hárá...

Kdy vazby povolily,
a co znamená sklep?
A proč je krov tak bílý?
A střecha letí do nebes?

Stavět dům je síla,
co spojí dva až v hrobě,
a taky postavila,
ten svůj už neseš v sobě...

MZ

Modlitba dveřníkova...

Ó, pane
chci, aby tvá něha ... 
když dojde, kdo nespěchá ...
jen chránila i mě ...
že veřeje vrat, co na ně ...
klepou pojď a vejdi ...
a já ty dveře sám ...
pouštím potichu a mám ...
pocit, že i já se otvírám ...
když ve výkřiku chraň ...
jsou všechny lidské zloby ...
kdo otře zkrvavené klouby ...
když jdu a tlačím múzy ...
ta vrata naděje a hrůzy ...
když to vše a práce veliká ...
je poutníkům dělat dveřníka ...
a všichni se mne ptají ...
co udělat teď mají ....
aby nezbyla jen síra ...
zda pomůže tvá víra ...
sejmi, Ó pane, jejich otázky ...
cožpak lze vejít bez lásky ?

MZ

-----------------------------------------------------------------------------------

Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.

Má žena...

...chtěl jsem ti napsat básen o času...

...co zasadil bych do vlasů...

...a jak by z vlasů padala...

...tak maloval bych Chagala...

...a to vše na tvé nahé tělo...

...co by se mi líbit smělo...

...jak určit, kdy jsi vlastně moje...

...kdy jdou zas napřed tvoje voje...

...a díky za tvé ráno rdící...

...a slunce už se dere oknem po zadnici...

...jdou napřed tvoje krásné vlasy...

...tvuj vhled je pro mě místem spásy...

...a kdo je ta co stojí obnažena?...

...že by má žena, žena, žena...

MZ

V tomto životě...

V tomto životě nepobral jsem mnoho nudy.

Nechyběla provolání slávy a taky trochu pudy.

Jsou chvíle, kdy jsi skvělý a jdeš zpříma do kopce.

Pak zase zasviští ti rychlé střely kolem poklopce.

Jsou všechny písně smutné jako srpen na Lipně?

Jsou dny, kdy nebojím se, že zas ztratím tě?

Jak popsat život? Jako vlnu co se v klubko skláda?

Tak on měl z vlny život, kolik se ještě z klubka spřádá?

Kolem nás jdou vlny a všechny v tenké niti.

Zpívají svou píseň o tom co život a že je hlavně k žití...

MZ

Myšlenka dne...

V kapičkách...

Když v kapičkách svého života,

hledáme svou krev,

tu lásku co nám kolotá,

v žilách až do naposled...

Jsme tolik zděšení, že chybí,

hledáme v životě jen zlo

a neslýcháme odpovědi na pochyby,

tlak, že nám trochu krve pokleslo.

Zdáme se sami sobě a vidíme se,

že zdraví už je dávno v hrobě,

místo nápravy mažeme se,

krémem s příměsí dávej jen zlobě.

Řveme si v reklamách na život věčný,

dáváme charitu, bereme drogy,

nikdo z nás není nekonečný

ale koho z nás život vlastně doopravdy zlobí?

MZ

Medvídek...

Tvé objetí,

je jako plyš.

Medvěda cos

dostal, nevidíš?

Pohladit touhu,

je touha sama.

Vidiš tu šmouhu,

tlamička malá...

Uši, jak placky,

nosem je knoflík.

Máš rada facky?

Nebo jen rohlík?

Zkusil jsi tlapky?

Měkké, jak samet.

Mají i drápky?

Ty někdo zamet.

Medvídek pouhý,

látka a plyš.

Volání touhy,

to ty neslyšíš.

Medvídků dostal

jsi pořádnou fůrů.

Chvilku jsi postál

a za láskou vzhůru?

MZ

...................................

">

Když vidíš sedět v kavárně...

Když vidíš sedět v kavárně,
dva co vypadali mile.
Vzpomínáš, kdy jsi naposled a marně,
uviděl tváře láskyplné chvíle.

Ona ho slyšela - jak muže
a on byl k ní tak znělý.
Když ve dvou láska může,
vyrazit ze srdeční cely.

Láska to není jenom květen.
Byl přeci tolik jiný.
A ona byla víc něž světem,
co na to kouká z pod peřiny.

Harmonie jasu? Souznění duší?
Proč jsou si lidé cizí?
A máme k naslouchání uši?
Láska je přeci vždycky jenom ryzí.

MZ

....................................

Jak zjevují se andělé?

Jak zjevují se andělé?
Je to jen v noci?
A nebo sedíš v kostele?
A žádáš? Ku pomoci?
Píšu ty řádky modrým perem
a myslím na to jaký jsi.
Já v životě byl jenom tělem.
Tak prosím sviť a nezhasni...
Jak vlastně vypadají ti,
co střeží naše kroky?
Co jdou v sametu duše - jin.
A kolem běží hodiny a roky.
Možná, že jednou uvidět
tak toho svého anděla,
Bys nechtěl ani pro ten svět
a jeho křídla nesmělá...
Pro lásku, pro světlo a pro cokoliv
vrhne se chránit tvojí duši.
Podíval jsi se někdy na to,
jak mu tvoje duše sluší?



MZ
-----------------------------------------------------------------------------
Kdo opustí smutného přítele, není hoden,
aby se někdy dělil s jeho radostí.

Hlídání...

Hlídáme svědomí,
hlídáme snáře,
hlídáme mocné MY,
hlídáme u oltáře.

Hlídáme babičky,
hlídáme děti,
hlídáme přesmyčky,
hlídáme do deseti.

Hlídáme dobře,
hlídáme skvěle,
hlídáme moudře,
hlídáme u postele.

Hlídáme všechno,
hlídáme svatozáře,
hlídáme světlo,
hlídáme i naše tváře?

MZ
-----------------------
autorem kresby je p. Vladimír Valenta
www.vivart.cz

Závidím...

Závidím omyly dnům a nocím.
Pro chvíle, kdy jsme bez pomoci.

Otázkou pomáhat z pohody, z nudy?
Jak postavit most, co v duši budí?

Máš člověče, dost výrazná slova!
Chceš být slavík anebo sova?

Jak vniknout do duší tvorů?
Umíš-li milovat, jdeš na vysokou horu!

Jak bude nahoře, to nikdo nevidí.
A to je lásko má, to co ti závidím...

MZ