V bolestech...

V bolestech křičíme,
když vcházíme na zem.
Branou, v níž visíme
než řeknou - a ven...

V bolestech vcházíme
k radostem dětí,
vnímáme podání,
od jedné k pěti....

V bolestech vidíme
tvář co čeká,
když se dva spojíme
a zbyde i na člověka...

Je jedno místo,
kde bolest není,
přes práh a jisto,
místo tmy rozednění...

Tam si nic nevezmeš,
ani konektor k síti,
bolest tam zaženeš,
ale není to k žití...

Co bolí to žije,
i tvá duše rozervaná.
Spolu s tělem pije,
studené noci - horká rána...

MZ

Jen když spíš...

Když si leháš do své kůže.
Myslím na to, jak se líbat může.
Je to chvíle probíhajíc k ránu.
Jde s tebou duše tvého džbánu.
Náš okamžik je pouhé prozatím.
A modlívám se, ať ho neztratím.
A čas i svět ocitnul se v časové tísni.
Má ruka pohladí tě, jen když ty spíš.

Nevinnost...

Nevinná pohledem sbíráš doteky svých snů.

Jak jediná paleta malíře snových pokojů.

Šmouhy a obrazce vítání nového světla.

Vlétla jsi do malby bílá a celá jsi zbledla.

Záchvěvy vzpomínek leží teď na stěně pokoje.

Dnes byla dobrá zeď, vzala to bez boje.

Umíme přijímat šmouhy ve světle příštím?

A světlo po stěnách duše nám príští.

Kam steče ? Aspoň, že na zdi kousek z nás zůstane.

Mnozí jsou bytosti sezdané, za námi seslané...
MZ

10 obrazů na cestě životem...

1.

Uslyšíš tón srdce

a nevšimneš si toho,

bezděky spatříš ruce

a takhle koukáš na jednoho.

2.

Čtu o sobě v knihách

a objevuji svoje stopy

a ryzí kov co vytáh

pocit jednoty a sloty.

3.

Když zaslechnem zvuky

co z života lesa přichází,

brána těsná pro ty shluky

sdílení nás tu nachází.

4.

Hned tu a hned tady,

byl jsem a jsem zas pryč,

na svoje vnitřní klady

si najít správný klíč.

5.

Jdou slova za slovem,

znova a znova pochyby zmást,

nesprávné čím osloven

není ze světa, ale z nás.

6.

Zápasy už dokončily,

ztráta i zisk je kvalita,

životem co je tak milý,

hraju si a pábím sem a tam.

7.

Nad vším jen jeden,

zákon co dává symboly,

světla co jsem byl sveden

na cestě do školy.

8.

Nehledám ani učitele,

nechodím však za ní.

A jděte třebas do postele

za květy slov o povídání.

9.

Obklopen vznik a zánik

křičíte, že je reforma.

Kdo vázán není, zanik

a jsme jedna platforma.

10.

Za hranicí sebe sama,

vykládám opilý jen slova.

Bezcílně toulám se a ráda,

řekla mi duše, jdeme znova!!!

MZ

............................................................

na motivy čínského budhistického textu10 obrazů krocení býka - vydalo nakladatelství DOKOŘÁN
a na motivy písně To já se vracím - Progress 2.

Šípková...

Růže co rozkvétá jde spát až brzo k ránu,

kdy hrom nad obzorem tak třísknul do tympánů

svých mraků, co udělají měkkou peřinku

a já se vzbudím a jdu oknu snít si chvilinku...

To se schválně dětem říká, že se jednou probudí

a všechno už bude jiné, dnes ještě zloba nestudí

a jdou k nám ty ruce babiččiny hladivé a milé,

když malou chvíli si stála jinde a chvíle jsou tak jiné...

Zakletá jsi do svých podob a trápení, když odpovíš

mi na otázku, proč zrcadla svá si jenom rozbíjíš?

Nemusí snad zahřmít, aby s důvěrou jsi šla už spát

do peřin snů, co v pohádkách dech úží, můžeš hrát...

Jak vyjít ze svých zrcadlových síní, kde už dávno

všechna zrcadla znají jedinou barvu a to tmavo?

Usni zase, hladím ruce, které třesou si sílu svých

nezhojených ran a srdce do očí a dlaní nevinných...

MZ

__________________________________

na motivy písně Jiřího Schelingra

http://www.youtube.com/watch?v=gpnYdXV4uxs

Do očí koní...

Jsi vzácná bytost příteli
a rozdělí mě s tebou ani smrt.
A když jsem doma v neděli,
budeš tím druhem i v pondělí a prd...

Jsou dny, kdy schíza našich představ
donutí nás sáhnout si až na krk
a dny, kdy barák snů si přestav,
bez bolesti a snů co vlají - mrk...

Oko se mihlo za oknem a čeká
až řasa pomalu padající chytí
vítr srdce do tmy foukající řeka
čekání co zachytí se do tvých sítí...

Modrá je barva noci, když oko,
mihne se bez pomoci a já zjihnu,
zjistím, že životem na divoko
šel jsem a málem jsem tě mihnul...

MZ

...................................

Vladimírovi

http://www.youtube.com/watch?v=Pk7yqlTMvp8

Láska co spadla z nebe...

Když spadla láska z nebe

a uviděla ježatého kluka,

spojila ruce, zaklela, že zebe

a vytáhla svůj řidičský průkaz...


Na fotce nic moc, ale umí,

když uvidíš ty dva spolu,

kdo neměl lásku neporozumí,

že láska není nahorů a dolů...

Když láska spadla z nebe,

tak za to mohla právě ona.

Že nemá ráda jenom sebe

a dávala najevo, že oba...


Jsou dny, kdy máte pocit,

že láska zase přišla na zem.

Směkněte a nechte srdce prosit,

každý, kdo miluje je blázen...

MZ

................................

VLADIMÍROVI a SIMONĚ

SI MONA LISA...

Si Mona Lisa pro každého,
kdo na tebe se podívá.
Jsi skvělá matka nevinného,
pohledu co tě odívá.

To jméno umí cestu dláždit,
může to znamenat i jediná?
Kdo tě zná chce občas vraždit,
ta malá pokroucená písmena.

Zvuk neumí vyjádřit co znají,
ti co jsou jinak pouze hluší.
Ty "slyšíš" i to co mají
slyšet ti, co nemají tvé uši.

Jsi Mona Lisa pro život,
co utkal dávné obrazy
a můžeš jít i pro pivo,
tak vznešená až zarazíš...

Simoně - MZ

Kniha...

Když dostal jsem tu knihu
a vzal ji do rukou svých,
měl jsem blízko k hříchu
a pocit, že je z posledních.

Jak zvykáme si na lehkost,
tak přibyla mě k ní tvá ruka.
Co vepsala v tváře upřímnost,
příběhu dívenky a kluka.

Slova co znáš tak zblízka,
oprýsknou bez lásky a snění.
Velká touha po malých vískách,
kde najdem všichni naplnění?

Stačilo málo a dětský kabaret,
zmizel tou pravdou vět až lavina,
hrdina nebyl z města Nazaret
a dojímá mě jenom květina...

Jsou dny, kdy uléháš si
a jako plamen ohřívá tvou misku,
tak říkám si, jak málo stačí,
aby tvá duše neskončila v písku?

Možná je jen jedna jediná,
věc co protřepe a naplní tě,
že kniha knih není nevinná,
teď poznáním, že můžeš být i dítě...

Jsou různé dny a šlápoty v písku,
jdou vpřed, jak kola traktoru,
473 stránek životního zisku,
co dostalo mě zase nahoru.

Poznání bolí a tvoje lekce
plná fantazie, barevná a hustá
že to co se rodí, nejde lehce,
k tomu dojde i má duše pustá.

Jsou slova spoutaná a volná
co třeba jedno - čokoláda?
Štastný, že sedím v laguně života
a plyne kol jen věta, mám tě ráda...

------------------------------------

věnováno Vladimírovi V.

Dovolená...

Příboj a rozpálená těla,
tos přece vždycky chtěla,
důvody utopiti v písku,
to byl náš prvotní přístup.

Slunce co pere bílé kůže,
vítr co chladil nepomůže,
příboj co zkrápí svou tříští
a my jsme naše slza příští.

Jsou dny, kdy vězíš po kolena,
v písku svých starostí a vlny
jdou k tobě, šeptají dovolená,
jak dovolit si plynout život plný?

MZ

Probuzení...

Hrubá a maličká dlaň plná mozolů,
to bylo babička, když zvala mě na horu...

Sluníčko vyšlo a ty ještě spíš,
vstávej ať zvíš to a ruka jde blíž...

Dotkla se, letěla myšlenkou posedlá,
zvala mě docela, v životě do sedla...

Chvěla se starostí, lákalo, voněla,
zářila radostí, byla tak dospěla...

Jenom tak pohladit a tvými dotyky,
ožil jsem já svůj den, babičko má, díky...

MZ

Chvění...

Chvění až celá rostu....

při dotyku tvé kůže,

co obraz srdce zmůže,

vyvolat tvoje muže,

až z konečků prstů....

co jen hladí tváře,

kdy vytrvalá záře,

jak vůně od oltáře,

jde stavět spousty mostů...

jsou dny, kdy svítá,

hodně pomalu a chytám

hrou svalů zbitá,

pal - ozvalo se od palpostu...

a hlavně našich děl,

se stali madly těl,

až člověk uletěl.

Chvěji se, když s tebou srostu...

Bez lásky...

Vnímáme lásku jako zvěř.
Urvat, utrhnout a zakousnout.
A nikdo neví, že se dnes,
odehrál boj, co mohl rozhodnout!

Víno, svíčku? Co je láska?
To dřevo v krbu praská.
Objevíš, že pravdu má ten co laská.
A možná, že si duše mlaská?

Vnímáme sebe, ale jsme celek?
Láska je vývoj lidí, co chtějí.
Láska je výboj a ne zmetek!
To přes to, co nám o ní vyprávějí...

Láska je s námi, není bloud.
I my, co jsme tu dnes sami,
můžeme ten boj rozhodnout.
To padlý anděl křičel: "mami"!

Poutá nás víc nežli pouta,
víra, že my jsme ti vyvolení...
Věříme v život sdílný a věčný.
Bez lásky nejsme nesmrtelní...

MZ

Krása ?...

Krása jen pro krásu,
vymysli její chuť.
S vlasy třebas do pasu
a víš, že to byl lup.

Darovat než krásu vědomí
sebe sama možná.
Jak nás ta krása osloví?
Od povrchu až do dna?

Sama pro sebe je
krása mrtvá a bez ní
život krutý je
v obrazech přízemních.

Kdo přivlastní si krásu,
jenom tak, jen pro ní...
Ať má i vlasy do pasu,
má peklo neplněných přání.

MZ

Každodenní otázka...

Uvnitř svých životů
jsme padlí andělé.
Máme víc než slotu
v nohách své postele.

Jsme výrazem boha,
duality tvarů a barev.
Jsme nedospělí - no a ?
Když bojíme se tmy a kurev...

Všichni maj právo na život!
Ale co láska? Tleskat?
Jsi její lodivod!
Tak o co jde dneska?

MZ

Lvice...

Vědoma síly duše pláče,
to zase byla noc.
Dostala totiž přes zobáček,
když volala o pomoc!

Jsou stálé a vědomé,
představy, přání a činy.
Jsou s námi jak dvoudomek,
jak kopeček navíc u zmrzliny.

Když nejsme vědomi si, že ta
síla, je v každém a tryská,
tak ponořením do života,
spadne nám o něco ryska.

Tak jako vyrostem a vyměníme
lžičky za pořádné lžíce,
stačí, že si uvědomíme,
že první je kotě, pak už jen lvice...

MZ

---------------------------------------------

použitá fotografie - Michal Příhoda

Nepřítel...?

Kde hledáme své boje?
Jak Žižka táhnem do války
a jsou správně v šiku voje
a střely slov letí do dálky.

Skutečný nepřítel není soused,
ten skutečný je z našeho vnitra.
Proto je zbraní jak rotoped,
tak pozdrav za ranního jitra.

Cnost s neřestí řvou co saně,
když chápou se svých zbraní!
Tak tedy napadá mě maně...
Miláčku, mám tě tě dnes zabít?

MZ

Violet Hill...

Jak se sny boří do pohoří...

Jak se život tropí zmatky a zvratky?

Jak jdou živí do všech moří...

A mrtví jsou v nebi zpátky?


Hledáme cesty do nikam

a kde je naše vlastní?

V domnění, že ji mám zapomínám,

že tu si musí najít každý sám...


V rytmu bubnů co dávají nám směr

chceme jít na horký jih

a jdeme stále na sever,

Pomůže nám láska, sen a smích?


----------------------------------------------------------
Copyright art - Assiniboia gallery, 2266 Smith Street,
Regina, Saskatchewan, Canada
1.866.378.0997
info@assiniboia.com

O lidech a hřebících...

Smáli se, že rezaví,
starý hřebík co stál,
zabodnut v plotu a neví,
že tys opodál...
Byl maličký a
chyběla mu hlavička.
Je jediný, co přežil
byla z něj lavička...
Když lidé a hřebíky
nezačnou mluvit.
O věcech od píky
mohou i slzu skulit...
Poslední hřebík
a jeho vzkaz.
Pořádně, pořádně
dělej vše, co máš...

Kdo z nás
 i když bez díků,
poslouchá hlas,
třebas rezavého hřebíku?

Když jde ruka ruce vstříc...

Když jdeš v noci spát
a ruka jde vstříc stisku...
Tak mužeš i dál hrát
teď prohrál jsi ji v risku...

Tvá dlaň mě uchopila
a hlasem znuděným...
Tohle přeci moje víla,
táhni se svým znamením...

Ta ruka co dala pryč mou
změnila v pohřební lopatu...
V tom co stalo jistotou,
sáhni na mrtvolu, bez citu...

Za co je ruka ruce blíž?
Za co je pravda odvěká?
Jak říct, že jde jen o to slyš,
vždyť dva dělají člověka...

Jak sdělit, že tvé odmítnutí
je pohlazení mojí duše,
kartáčem ocelovým
co nezní nežli suše...

Když jde ruka ruce vstříc
zkus sdělit, že tvá duše...
Chce z lásky jenom nic
a srdce moje, pak líp kluše...

MZ