Bez lásky...

Vnímáme lásku jako zvěř.
Urvat, utrhnout a zakousnout.
A nikdo neví, že se dnes,
odehrál boj, co mohl rozhodnout!

Víno, svíčku? Co je láska?
To dřevo v krbu praská.
Objevíš, že pravdu má ten co laská.
A možná, že si duše mlaská?

Vnímáme sebe, ale jsme celek?
Láska je vývoj lidí, co chtějí.
Láska je výboj a ne zmetek!
To přes to, co nám o ní vyprávějí...

Láska je s námi, není bloud.
I my, co jsme tu dnes sami,
můžeme ten boj rozhodnout.
To padlý anděl křičel: "mami"!

Poutá nás víc nežli pouta,
víra, že my jsme ti vyvolení...
Věříme v život sdílný a věčný.
Bez lásky nejsme nesmrtelní...

MZ

Krása ?...

Krása jen pro krásu,
vymysli její chuť.
S vlasy třebas do pasu
a víš, že to byl lup.

Darovat než krásu vědomí
sebe sama možná.
Jak nás ta krása osloví?
Od povrchu až do dna?

Sama pro sebe je
krása mrtvá a bez ní
život krutý je
v obrazech přízemních.

Kdo přivlastní si krásu,
jenom tak, jen pro ní...
Ať má i vlasy do pasu,
má peklo neplněných přání.

MZ

Každodenní otázka...

Uvnitř svých životů
jsme padlí andělé.
Máme víc než slotu
v nohách své postele.

Jsme výrazem boha,
duality tvarů a barev.
Jsme nedospělí - no a ?
Když bojíme se tmy a kurev...

Všichni maj právo na život!
Ale co láska? Tleskat?
Jsi její lodivod!
Tak o co jde dneska?

MZ

Lvice...

Vědoma síly duše pláče,
to zase byla noc.
Dostala totiž přes zobáček,
když volala o pomoc!

Jsou stálé a vědomé,
představy, přání a činy.
Jsou s námi jak dvoudomek,
jak kopeček navíc u zmrzliny.

Když nejsme vědomi si, že ta
síla, je v každém a tryská,
tak ponořením do života,
spadne nám o něco ryska.

Tak jako vyrostem a vyměníme
lžičky za pořádné lžíce,
stačí, že si uvědomíme,
že první je kotě, pak už jen lvice...

MZ

---------------------------------------------

použitá fotografie - Michal Příhoda

Nepřítel...?

Kde hledáme své boje?
Jak Žižka táhnem do války
a jsou správně v šiku voje
a střely slov letí do dálky.

Skutečný nepřítel není soused,
ten skutečný je z našeho vnitra.
Proto je zbraní jak rotoped,
tak pozdrav za ranního jitra.

Cnost s neřestí řvou co saně,
když chápou se svých zbraní!
Tak tedy napadá mě maně...
Miláčku, mám tě tě dnes zabít?

MZ

Violet Hill...

Jak se sny boří do pohoří...

Jak se život tropí zmatky a zvratky?

Jak jdou živí do všech moří...

A mrtví jsou v nebi zpátky?


Hledáme cesty do nikam

a kde je naše vlastní?

V domnění, že ji mám zapomínám,

že tu si musí najít každý sám...


V rytmu bubnů co dávají nám směr

chceme jít na horký jih

a jdeme stále na sever,

Pomůže nám láska, sen a smích?


----------------------------------------------------------
Copyright art - Assiniboia gallery, 2266 Smith Street,
Regina, Saskatchewan, Canada
1.866.378.0997
info@assiniboia.com

O lidech a hřebících...

Smáli se, že rezaví,
starý hřebík co stál,
zabodnut v plotu a neví,
že tys opodál...
Byl maličký a
chyběla mu hlavička.
Je jediný, co přežil
byla z něj lavička...
Když lidé a hřebíky
nezačnou mluvit.
O věcech od píky
mohou i slzu skulit...
Poslední hřebík
a jeho vzkaz.
Pořádně, pořádně
dělej vše, co máš...

Kdo z nás
 i když bez díků,
poslouchá hlas,
třebas rezavého hřebíku?

Když jde ruka ruce vstříc...

Když jdeš v noci spát
a ruka jde vstříc stisku...
Tak mužeš i dál hrát
teď prohrál jsi ji v risku...

Tvá dlaň mě uchopila
a hlasem znuděným...
Tohle přeci moje víla,
táhni se svým znamením...

Ta ruka co dala pryč mou
změnila v pohřební lopatu...
V tom co stalo jistotou,
sáhni na mrtvolu, bez citu...

Za co je ruka ruce blíž?
Za co je pravda odvěká?
Jak říct, že jde jen o to slyš,
vždyť dva dělají člověka...

Jak sdělit, že tvé odmítnutí
je pohlazení mojí duše,
kartáčem ocelovým
co nezní nežli suše...

Když jde ruka ruce vstříc
zkus sdělit, že tvá duše...
Chce z lásky jenom nic
a srdce moje, pak líp kluše...

MZ

Za mými vraty...

...Za mými vraty mne nepozná ani tisíc mudrců.
Neviditelná zůstala krása mé zahrady.

Proč bych měl hledat stopy patriarchů ve vánku na obloze, když mohu jít na trh a pít rýžové víno?

Navečer se s holí v ruce, opilý vracím domů.

Bezcílně se toulám po krčmách a tržištích,
ale na každém, s kým hovořím, ulpívá lesk nebe...
(Deset obrazů krocení býka)

Pořádek...

„Abychom udělali pořádek ve světě,
musíme nejdříve udělat pořádek v národě;
abychom udělali pořádek v národě,
musíme nejdříve udělat pořádek v rodině;
abychom udělali pořádek v rodině,
musíme nejdříve rozvíjet svůj osobní život;
musíme udělat pořádek ve svém srdci.“

Confucius

Čisté básně...

Co dělá duše v koupelně?

když odjíždíš a vracíš se.

Tak to tě má duše koupe mě.

A smývá mě, když snažím se.

Smažím se nad pánví vroucích smyšlenek.

Co vrací se zas a znova.

Jsem pořád princ bezzemek

a ty jsi moje bosanova?

A tak umyl jsem se zase

a vypadám zas krásně...

Stekly vanou černé saze

a mám zase chuť, psát básně.

pro Janu

Šaty...

BYL NEJDŘÍVE MILÝ, PAK VÍTĚZNÝ.
KDYŽ OBLÉKLA JSI ŠATY PRINCEZNY.
ÚSMĚV CO OZDOBIL, VYPADAL ODHODLANĚ.
OČIMA UCHOPIL A ŠATY - HR NA NĚ.
VÝSTŘIH A VLASY, NÍZKÁ JE HLADINA.
HORMONŮ KRÁSY, ŽENA JE PŘÍČINA.
ÚLEVA ZÁSAH, KABINKA OTVÍRÁ.
NAŠLA SE KRÁSA, VÝMĚNA ZAČÍNÁ.
JAK SE DNES DAŘÍ A ŠTĚSTÍ SKLOUZNE.
POD ŠATY A MAŘÍ SEN PO NĚMŽ HLOUPNEŠ.
ZROZENÁ TY A KDE JE PŘÍČINA?
ZKUS ŠATY, ZAS JEDNA ZMĚNA ZAČÍNÁ.

Michal Zachar
.....................................................................................................................................na základě zkušeností z praxe imagemakera

Život je krásná duha...

Život je krátká duha,
když jdeš a nevíš kam.
A někdy taky jde dost ztuha
ejhle, stojíš u nebeských bran.
Víš, jak se množí červy?
Opravdu znáš pravdu, atomy?
A uvnitř máš jen svoje nervy
a pevné tělo na hromy.
Jsi zaujat svou formou
a když se ozve - čoveče?
Tak TY jsi normou
a jen tak s někým nepečeš.
Život je krásná duha
a trvá věčně docela.
Ale když hraješ dobrodruha?
Jsme rasa, co je dospělá?

MZ

Chyba tisku...

Když utíkáš pohledem,

z vlaku ven na koleje,

tak přeješ si být medvědem

a obejmout vše kolem jen...

A obejmutí medvědí,

to není ledasjaký.

Dokážeš sebrat v sobě,

zemi, vodu, mraky?

Síla s níž sbíráš,

vše co je třeba k stisku,

a klidně rozebíráš to,

že nechceš najít chybu tisku...

MZ

Tomášovi za přání k narozeninám...

Jak říci vám, že láska je hned tam a hned zas tady?
Jak jsem rád, že můžu říct, že mám kamarády?
Jsou dny, kdy láska není a kde je vaše pochopení?
Je krátké jako lžička jmění co se rychle v popel změní...

Jenom dotek slov může změnit kluka v muže.

Jsou slova co ani pečená - a nic už nepomůže.

Těch slov je jenom pár, sázka?

Třeba, díky - hřeje mě tvá láska!

96% MZ

Žena je...na motivy LOST HIGWAY

Žena je nepopsaný list.

Žena je miska jahod.

Co se mi nechce nechat sníst

a užít si tak spoustu lahod...


Žena je jablkem.

Žena je klíč.

Pro mě jen oves s obrokem

já jsem kůň, ona je kočí, fič...


Žena je výzva.

Žena je smích.

Ta stará bolestivá jizva,

co nejde dát teď pryč.


Žena je smysl.

Žena je dům.

Když máš svůj úmysl,

tak nechoď přes rozum...


Žena je klid.

Žena je květina.

S ženou vše končí

a vše začíná.

........................................

Štěstí je duet...

Co je štěstí? Tanec bytí?

Vážka světlem zlatá?

Vnímání všeho co se třpytí?

Tvá ruka, ňadra boubelatá?

Štěstí jsou osamělá jitra,

když vidíš plachou vážku,

nad vodní hladinou

a nenarazíš na překážku.

Štěstí jsou olivy v taverně,

když tančíš, je mi nádherně.

Udělat štastným může růže.

A nemusí být z Jericha.

Stačí dovolit si být a štastný

a třebas tančit do ticha...

MZ

Cesta zpěje do lásky...

Cesta lásky je spletitá.

Pro tebe, pro mne, život tu cupitá...

Avšak to, že je tak klikatá,

dělá ji vzácnou a jedinečnou.

Kdo tvoří svůj život v přímých linkách?

Ten to má nalinkovaný!

Ale z notové osnovy dělá symfonii života,

to vše co nás osloví, houslový klíč a noty.

A kdo tohle nepochopí?

Štěstí není závislé na někom, kdo je s námi.

Je zde v nás, vpředu i za vámi...

Udělat se štastným nemůže vás žádný člověk nebo věc,

zkoušíš se rozmluvit a řící miluji, tě přec?

Možná stačí říct si, že když jsme se potkali, vyrostlo nám štěstí.

A je jedno jestli pod borovicí nebo na náměstí...

Královna života...

Královno života, když jsem byl malý, říkal jsem mami.
To slovo jen klokotá a víš, že je pravý...
Když život dáš, slyšet je křik, malý neřekls dík.
Velký se polekáš, slovo stalo se - mžik...
Kolikrát v životě potkáš tu plyš? A řekla jen víš?
A bylo jsi na světě, maličký, slovo co stalo se tělem...

MZ

Dobrou moc...

Dobrou moc jsem slyšel poprvé.
Byla to duše co vyšla bez krve.
A zrodila se sama v novém těle.
Byla tu sama bez přítele.

Hledala svou podstatu, své ukotvení.
Ve dveřích bez pantů a bez moci nic není...

Nejdou otevřít tam a ani zpátky.
Nevíš, jdeš do války či do pohádky?
Nevědomí je to, co hledá dveře.
A když otevřeš, bude to láska k Janě, Mirce, Věře?

K Františkovi? Kdo ví?

Hledala svou podstatu, své ukotvení.
Ve dveřích bez pantů a bez moci nic není...

Haleluja, jsou stovky dveří co můžeš prohlédnout.
Kde všude hledáš lásku? Každý, každičký kout.
Můžeš se uběhat a můžeš jen tak plout.
Jediné co musíš, pro to abys uviděl ji, je rozhodnout...

MZ

http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM