Síně slávy

všechno, co mě potkalo, si píšu

to zlé prstem do písku pro pokoru

to dobré bezpočtu rydlem hryžu

v srdečních síních jen do mramoru

všechno se dotýká, chrání a vítá

láska je, když dvě samoty navzájem

proniknou tmou, že třeskem svítá

kouř vzpomínek, na to tu nehrajem

a tak sypu mandalu při otázce

je intenzita stínovou iluzí krásy?

co neprobouzí spáče k lásce

pískové probuzení marné spásy

síň slávy podléhá dobru a zlobě

jsou tady vytesané všechny dluhy

když nejsi prospěšný sám sobě

jak můžeš být prospěšný druhým?

Čtvrtý znak

ve tvých šlépějích

kráčím a stříhám nitky

každou chvíli probuzení

chci zas slyšet smích

jak nůžky ostrý, břitký

krájíš bílou tmu zahalení

čekal jsem tisíce let

povzdech smrti člověka

z inspirace do beznaděje

život nejde přebolet

žije ten, co už nic nečeká

jen malá radost čaroděje

a bolest není trestem

a potěšení není odměnou

zoufalství vede k pokoře

pojď, říkáš mi gestem

já žasnu nad tou proměnou

co bylo dole, je teď nahoře

malí i velcí zároveň

člověk nerodí se k trestu

a čtvrtým znakem je mír

když srdcem obnoven

slyším tichem po šelestu

jak pro tvou lásku hřmí

SEVEN DEVILS

pro pocit trysku
uštveme koně
křičíme riskuj
kdo bude po mě?

tiše se smějící
světem zase letí
my nově běžící
zlo bez prokletí

posedlí bez sedla
a nic tě neovládá
láska ti vybledla
a koho máš ráda?

svoboda je už pryč
sedm ďáblů jede
a místo cukru bič
chceš, ať tě popožene?

Lék

někdy stačí slovo
abys umřel zaživa
povídáním já o tom
když se láska nedívá

 a my ležíme nazí
bez dek a přikrývek
po něm zbylo pár sazí
po tom, co jsi řekl

vstáváme z popela
shořelo, co přiodívá
možná ne veselá
jsou tvá slova živá

z hloubky tmy se noří
zas další počinek
tím, co tvoří, boří?
láska v slovech je lék

Černá a Modrá

havrani klovou do střech a do okapů

jak všechny lodi s rezavými plachtami

pach mořských ryb, sem nedošlapuj

odpoutáváme se od sebe jen chvilkami

volné a nespoutané jsou vypouštěny

s východem slunce hoří do všech stran

úsměvy v rukách a tváře rozjasněny

moře se načechrává a já jsem nepoznán

a být, co jsme rozdali, co nemáme

já oblakem bez lodi k tobě nedoplavu

když se zas s něhou spolu potkáme

to srdcem se vždy vracíme do přístavů

SPŘÍZNĚNÁ DUŠE?

Často se o ní v rámci lidských vztahů mluví. Jaká je to výhra ve vztahu. Hmm. Ale málokdo ví, co je to zač. Je to člověk. Jaký? Má jedinečnou schopnost. Dokáže z nás dostat to nejlepší. Avšak platí pro něj i další pravda. Dostane z nás i to nejhorší. Když se totiž ve vztahu uvolníme, pracují spolu všechny čtyři komponenty vztahu spolu i proti sobě. A ti, kteří nás milují, ti dovedou vyvolávat nejen lásku, ale i její stíny. Stíny a radosti ze 4 druhů vzájemného působení. Tělesné, to probouzí touhu. Emocionální, to vyvolává náklonnost. Intelektuální probouzí zájem. Spirituální podněcuje lásku. Spříznění duší zahrnuje všechny 4 oblasti. A vychází jenom z jednoty všech těchto částí. Jednotou je myšleno nikoliv splynutí, ale pochopení, přijetí, komunikace.

Největší omylem vztahů bývá pocit, že právě duše nás změní. Toužíme po splynutí duší. Správně by se mělo říkat znásilnění jedné duše tou druhou. Jde jen o boj o moc. Duše nelze splynout ani kdybyste na hlavě stáli celý život. Už ze základu splynuté jsou. Vznikly z jednoty. To, co je paradoxem spřízněných duší je tedy duše sama. Ta jediná se totiž nikdy nemění. Je stejná po celý život, jste stále tatáž osobnost jako v dětství, jen starší a většinou nechtějící si to přiznat. Neexistuje způsob, jak udělat sebe lepším, a osvícenějším. Existuje způsob jak dosáhnout vnitřního prosvětlení. Zevnitř. Sám. A partner je ten, kdo vám k tomu všemu může poskytnout čas a prostor. Venku i ve svém vlastním srdci.

Jsme v emocích stejní, máme zájem o tytéž věci, kupujeme skoro stále stejné jídlo. Měníme se více fyzicky nežli duševně. Přiznáme-li si to, pak máme šanci, že se můžeme milovat a vaše láska bude s vámi léty růst a vy budete bohatší a bohatší. Láska neznamená, že vše půjde snadno, právě naopak. Ale dává vám naději. Dává vám šanci. Žít a milovat se s někým, kdo pro vás lásku hmotně představuje. A to není málo.
Emotikona tongue MZZ

PROČ SI MÁM VZÍT POTVORU?

Ne to není moje delirium tremens. To je poděkování ženám, které nás muže přivádějí sice k šílenství, to ano, avšak v podstatě jen proto, že my už šílení jsme. Abysme se zamilovaly a sdílely svět s těmito pro nás mnohdy nepochopitelnými tvory. Komplikované dívky jsou velmi kreativní a velmi emotivní. Česky řečeno jsou "praštěné pavlačí". Můžou v sobě mít nádech něčeho, co lidé nazývají většinou „bláznivým“ nebo „proradným“. Většina rodiny je považuje za černé ovce, o kterých se moc nemluví. Raději. Nikdo je moc nemá rád. Protože neví, jak je milovat. Ale nikdo nás nikdy nebude milovat víc. Nikdo se s námi vážení pánové a mužové nebude nikdy milovat s větší vášní než ony. Nikdo nás nebude tolik zbožňovat. Možná ani Bůh ne. Ten asi určitě ne...

Nikdo nás tolik nepovzbudí v cestě za našimi sny. Čeká na nás nespočet hlubokých konverzací, které nás donutí pokládat si otázky ohledně našich názorů a myšlenek. Vždy se nás budou snažit přechytračit. Vždy se budou tvářit nezkrotitelně. Nechte jim ten pocit. Vždy budou v opozici. A vždy se budou pokoušet zvítězit. I nad námi. Při mnoha příležitostech. Vždy budeme muset být ve střehu. Aby zase něco neprovedly. No a nebude to vždy snadné, ale rozhodně to bude plně uspokojující a vždy nakonec pro oba i zábavné.

Jednoduchá dívka má jednoduchou mysl. S ní nebudou věci tak těžké a komplikované, bude to hladké plachtění na klidném moři. To je typ dívky, s kterou si možná představujete život – ne s tou, která má svoje názory (někdy horší, jak britské ultras), je chytrá, a ne vždycky se vším, co z naší velectěné makovice vypadne, ihned souhlasí.

Ale jestli se chcete stát tou nejlepší verzí svého „JÁ“, ožeňte se s tou komplikovanou. Udělá pro vás totiž tohle:

1) Sice neví mnohdy, co úplně přesně chce, ale bude si na tom trvat tak dlouho, až dokáže obrátit vaši pozornost k problému jako pes, co zachraňuje v lese zraněného pána. Větší věrnost vám dvěma nenajdete. Vezměte si takovou ženu.

2) Bude po vás chtít váš respekt. Pravda je ta, že to i v situacích, nad kterými se můžete pousmát, ale to byste neměli. Tím, že dává najevo svou hrdost a vy zase na oplátku respekt k ní, Nutí k tomu i nás, své muže. Vezměte si takovou ženu.

3) Bude totiž možná jediná chtít snášet vaše názory i přes to, že ji nijak neimponují, ale protože je říkáte VY, bude za nimi hledat vás a objeví tak pro vás i mnoho dobrého v tom, čemu říkáme duch, spiritualita, víra. Vezměte si takovou ženu.

4) Bude vám s vášní, planoucí jako oheň z jejích očí, srdce i těla vyprávět o svých snech. A když se vy stanete jejím snem, budete se navždy hřát v plameni lásky, který nezhasíná. Popřípadě v pekelném oleji, záleží na nastavení hořáku. Vezměte si takovou ženu. Stejně vás to vždy bude stát úplně všechno.

5) Bude vás donekonečna nechápat a vy tak budete muset, když s ní budete chtít komunikovat nucen rozvíjet i talenty, o kterých jste ani nikdy nevěděl. Vezměte si takovou ženu.

6) Bude to možná bývalá pojašená jeptiška nebo skoro kurtizána, na počtu před vámi nezáleží, ale je to žena, která pochopila, co je to být ne ALFA, ale OMEGA vašeho života, která vás pro spásu od Boha bude směřovat k tomu, abyste rostli jako duchovní bytosti. Spolu. Vezměte si takovou ženu. (PS: tady stojí za to podotknout, že se s ní občas vyskytne taky zkratka pro zvolání OMG - "o my good")

7) Bude se s vámi přít do krve. Bude se hádat a rvát se. Bude bojovat, aby vás udržela v bdělém stavu. A když pochopí, že bojovat s vámi nemá cenu, bude se jen smyslně kočkovat. I když někdy s nezataženými drápky Emotikona smile. Ale stejně tak bude bojovat o vás a vaši lásku se světem, bude se rvát za vaše děti a za vaši svobodu. Vezměte si takovou ženu.

8) Bude se vám chtít vždy vyrovnat a bude v mnoha směrech lepší než vy. A jen opravdový muž si přizná, že je jeho žena v mnoha ohledech lepší než on. Protože ji miluje. A protože ona udělá to samé vám. Bude vás milovat. Vezměte si takovou ženu.

--------------

No pánové, komplikovaná, ale nezralá dívka vám bude osinou v zadku. Budete chtít ji zabít, protože vám to možná přijde humánnější než pořád řešit ty její "blbiny". Bude se s vámi o všem hádat, budete se vedle ní vždy cítit jako „loser“, protože nebudete vědět, jak ji učinit šťastnou. Ale s trochou zkušenosti a moudrosti se i taková dívka stane tou ŽENOU, s kterou je dobré se O-ŽENIT. Je na vás, jestli chcete růst spolu a nebo ji předklepete a připravíte jako řízek někomu jinému, kdo si ji obalí a šoupne si ji už skoro hotovou na pánvičku.

A až jednou do tohoto bodu dospěje (rozhodne se vás milovat), nenecháte ji už nikdy odejít, protože byste tím riskovali ztrátu toho nejlepšího, co vás v životě potkalo. Její problém není v ní, ale v tom, jak komplikované představy svého okolí musela zpracovat, aby přežila. A je moudré se naučit laskavě a láskyplně přijímat to, co je nesnadné a nepříjemné. Pokud by toho chtěla zneužívat, vraťte ji zase klidně na zem, i na holou. Ale nikdy ji nezapomeňte ocenit. Protože, když něco tvoříte, váš vztah například, tak to, co vytvoříte vychází-li z milujícího srdce, pak vždycky vytvoříte něco překrásného. Něco cenného.

Protože na konci nás zachrání jedině krása. Jestliže v ní i v sobě vyjádříte lásku, co je ve vás i ve vašem společném životě, pak vás ta láska, kterou jste takto zrodily, zachrání. Jestliže to neučiníte, pak vás tato nevyjádřená láska svou silou zničí. MZZ

hudba: http://youtu.be/n3fyzKoLGkk

Polibek na dobrou noc

někdy to málo stačí

pro záchranu světa

o rozkoši řečí ptačí

a zpovídej mě běda

jen tak se dotknout

jisker srdce létavic

tvé vlny protknout

pobřežím těla a víc

svou radost nahou

pokládám do peřin

objetí pod přísahou

že najdu i tvůj klín

a hroty ňader jiskří

ospalou do křivek

co v nás vlka zlidští?

když ne polibek?

Proč V.? (Why)

když naučíš se mlčet

je láska navždy s tebou

v základu slova, co bylo

vlk bude vždy vrčet

komu se srdce klepou?

když slovo znovu udeřilo

když samota tíží hřbet

nad tebou nikdo neletí

smrt čeká poslední dech

čelisti jdou maso mlet

život byl někdy prokletí

když žiješ pro život všech

když dotýkáš se srdcem

a tlapy už sotva drží tělo

 a snila jsi celý život o něm

možná, že být jen trnem

je víc než tvé srdce chtělo

když mlčení spočinulo v tmě

Miluješ mně k smrti II. (You Love Me To Death)

tvá přítomnost má zavázané oči

netušíme jenom hravé stíny

šlápota za šlápotou vkročí

kde zbylo trochu špíny

zjišťujeme, jaké je utrpení nic

příměří jsou chtíčem bláznů

minulost byla z pohlednic

 já živý silou nevyváznu

bolest je strach z krutosti vin

a že každý jsme dílo Boží

duše plamenů propadlin

se mezi sebou množí

a sytíme se strachem z lásky

poháry princů letící výše

netečnost snímá masky

zisk patří jenom pýše

krev sladce lepí meči rytířů

chaos nehraje na pravidla

srdce z kouřících milířů

když vyřízli ti křídla

Kvílivý (Howling)

když svět se zmítá v horečkách

od nezhasnuté lampy

srdcem se valí vše, co nepřečká

shoz z nebeské rampy

když tvé srdce třeští cizí bolestí

od špatností lidských

dojdeme všichni v nebi k rozcestí

ze mě nežádáme jiných

když někdy uslyšíš ten dychtivý
zvuk podobný Sirénám
hlas, co z duše křičí, co je kvílivý
a srdce tiše zasténá

když hřmí nebe nad světem klid
zaburácí jeho hněv
jak vůbec můžete bez lásky žít?
to probouzí spící krev

Opuštěná pěšina

do srdce míří jedna opuštěná pěšina

tmu bys krájel na světlou agónii

když plamen tiše zhasíná

láska přeci nezabíjí

sem tam blikneš, jazyk plamene

a stoupající kouř jde k nebi

kdy si kdo vzpomene

čeho je zapotřebí?

Jitřenka, co dříve vstává, chladne

teď zachvěla se v už nebesích

až ztichnou kroky zrádné

plamenů živý smích

kolikrát rozdělala oheň a šla spát

jen beze stop v temné noci

kdo se tu teď bude hřát?

u srdce bez pomoci

do srdce míří jedna opuštěná pěšina

tmu bys krájel na světlou agónii

když plamen tiše zhasíná

láska přeci nezabíjí

Faunova lest

někdy je snění lehčí nežli život

a my odcházíme z království

sem na zem mezi lidi hledat

svou cestu k návratu své duše

vyhnání svým okouzlením ven

to když bolest zatemní smysly

a zbyla jedna píseň, tlukot srdce

tam u plamenů všeho počátku

bez rozlišení prostoru a času

najednou víme, co jsme zač

srdce radostnými stahy tluče teď

a taky možná ještě naposled

máš v krvi tu chuť po domově

a ta tvoří tvou touhu stát se

stát se a být ve všem a být vším

ale pak přijde poslední otázka

a zatím vždycky přišla ke všem

a k tobě přijde jednou taky

a zeptají se tě, co dáš za život?

a najednou stačí se nadechnout

a vyjde tvůj dech přímo z tebe

a to je tvá odpověď, tvůj život

ale dej si pozor na faunovu lest

nabídne zkratku, něco za něco

a dostaneš možnost si vybrat

tvůj život za život jiného tvora

a tak dostaneš to, po čem toužíš

ba ne, nikdy to nedostaneš!

život platíme svým životem

ale pořád jsme k tomu vyzývání

rozhodnout se k tomu obětovat

něčí život za svou spokojenost

tvůj život je ve vědomí dechu

žijeme dechem a stahem srdce

dech představuje Boha v nás

a srdce dává hmotě naději

naději k životu věčnému

třeba, když v našem dechu

dáváme do krve svou radost

a pokud je člověk naladěn

dechem Boha, jedná správně

protože jedině v něm 
v dechu, co vše proniká má smysl 
království věčné i lidské
v malkuta, já mohu

Hořící touha (Burning Desire)

byl první den

a bylo první ráno

Adam měl asi sen

Eva zas rozestláno

na východ svit

západ mává tmou

jen srdce probudit

tok života nás dvou

první dech plic

chvěl vítr Edenu

já oči otevřel sníc?

na co si vzpomenu?

Bůh řekl slovo

a vše tu už bylo

zastesklo podobou

v tobě se vše skrylo

a teď tu jsme

a přes práh věků

my chcem překročit

se touhou po doteku

máš ještě špínu

za nehty a na kůži

a všude cítím hlínu

a přece voníš po růži

Pěst lásky

miluji tě, protože jsi

vlídná pěst lásky v dlani

miluji tě, den počítám po dni

od soumraku do svítání

miluji tě, šeptem básně

co slova hází pod hladinu

miluji tě, ve tmě, když krásné

světlo třeba´s nerozvinu

miluji tě, bez omluvy

dokonalosti jsem se zřeklo 

miluji tě, pravdou bez výmluvy

i kdyby jí mělo být peklo

Barev plášť

maluji tvé tělo barvou

rozemlet prach nenávisti

a v něm slzy plavou

čekají, co v srdci ukořistí

nořím se do tvé kůže

dotýkám se světel Boha

kdo chce a kdo může?

zbarvit jdou slova mnohá

sbírám kapky tvé krve

od jedné až do konečné

zaklínáme lásku trvej

do hry válečné nesrdečné

 a že Bůh stvořil tělo

člověk šije z barev plášť

miluj to, co se chvělo

než jsi v duši našla zášť

Vlkodlakem slz

foto: WOLF SHADOWS PHOTOGRAPHY

chceme věřit na lásku

když do stínů se vítr opírá

a slza klesá na vrásku

světlo tančí tancem upíra

a láska se dál choulí

v pozadí rozpálených očí

znamení vypálená holí

do smrti se v srdci zatočí

cítím vyhořelý pach

co do mne vlétá silou zla

a s ním i bratr strach

lásku však nepřemůže tma

už jen slzy v obličeji

padají vráskami, jak do údolí

věřím, že srdce pookřejí

a že je ta bolest už nezabolí

jsem vlkodlakem slz

co dáví se teď tím stínem

dlouhá je cesta skrz

než spolu všichni splynem

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)

ten kout nebe zčernal

předpověděl písek pouští

srdce je životní herna

zaplať, jinak se neopouští

miluješ mě k smrti

tečná bytost, uschlý strom

bez vody sucho drtí

bez mraku ozývá se hrom

láska prý padá shora

když z vibrace sílu ztrácí

děláš si ze mě tvora

já, ty, vlny ve vibracích

a světlo tmy oblaků

omluví stínem odhodlání

poslední z vlkodlaků

to, když se slabým sklání

šel k Bohu pro kříž 

co na hrobě nebude držet

sen prázdný v duši

zabil´s, zas začíná pršet

Do hloubek

do hloubek neprožitých mlčení

si zase sahám pro tebe, Bože

tam, kde rostlo jen lidské ničení

namísto klid, křičelo se: cože?

jdu do té krve z otevřených ran

kde váhy se už zase vychýlí

nepoužívejme lásku jako zbraň

zbrocené závaží našich úsilí

pro naděj, co se zas probudila

sviť pro to požehnání z ní

v duši jsi zatím slepá blábolila

otevři krásou i té poslední

vteřině za vteřinou z milování

dýchat pro všechno, co je

všechny láska asi nezachrání

nevzdám se nikdy bez boje

do hloubek neprožitých mlčení

přišla jsi, má zkušenost bytí

my jsme dva do sebe spletení

život je, když láska ještě svítí

Schody do nebe (A Small Measure Of Peace)

světlo stojící před námi

je výslednicí našich chyb

tma mezi dvěma šelmami

a každá chce jen kus msty

když boj přináší naděje

je na cestě tvá upřímnost

a i když se duše nesměje

chce se ti říct stůj, dost

stačí mi to, co je dáno

nebo chci dát se za oběť

tomu, co sestupuje ráno

když hledáš odpověď

spravedlnost nesklízí
zákon příčin a následku
předsudky pout do krizí
a srdce mají zápletku

jistoty bezpečí dětí
odešel mír, cos chtěla
to když muži znesvětí
život i kus tvého těla

co přináší hojnost, boj?
přemýšlím nad prací
hledám té lásky zdroj
jen ona dítě navrací

pocity volají obrazy
a je čas stanovit směr
iluze to možná zamrazí
a jít na jih, na sever?

komu chci dát lásku?
první schod je má čest
cesta boje pro otázku
co ty chceš vnést?

možná jde odpustit
všem mužům co byly
ta touha nic nevpustit
ať není boj zdroj síly

život nám dává dar
sestoupit o schod dále
jsi láska nebo zmar?
já na to se ptám stále

Črty

dlouho jsem neobjal ženu

a tak verše sbírám z lásky

komorám srdečním klenu

kameny slov samohlásky

sbírám slova jako klásky

do věnců je vinu troufale

zapomínám na provázky

že bytí je i mírně hádavé

odpouštím životu slabinu
že pořád víc a víc slyším
zrazovat se než spočinu
dej prázdné pasti myším

a přežít přes lásky škrty

neber mi tu všechny růže
z tvé tváře jsou jen črty
přivonět, už ti nepomůže

Vystrkuješ nohy

foto: Karel Zakar - THE WALL

vždy mlčenlivější než čas

něžnější než smutek
jak růže rozvitá teď zas
vystrkuješ nohy na zármutek

jen díváš se tak opodál tiše
a tma v stínu střech
křičí, co neumějí slyšet

jsi dech a jdeš teď na nocleh

jen schoulení z krás mlčení
bez hlasu tiše vábí
a ústa v tichu zkamení
vím, že tě srdce samotou trápí

dobrou noc, dobrý den růže
neoblékáš si masky
neptáš se, jestli se může
do smrti být v stínu tvé lásky