Strenght (Síla)

noční tmou odlétá ranní sen

co strhává mi bolest z ran

po probuzení je zase den

kde do srdcí prý budeš brán?

poháry zvedáme vždy výše

ale kolik jde až proti proudu?

bez srdcí krutí ve své pýše

bez jména, bez hrdosti k rodu

vzpomínky Boha v nekonečnu

jsme lidé posledního soudu

vycházíme vstříc nebezpečnu

domněnky necháváme bloudům

posedlí touhou po přesnosti

každý z nás v hubě onanuje

jsme sytí psi, co nemaj dosti

a je nám jedno, koho si Bůh 

vlastně pamatuje...

Ratolest

link na foto ZDE

když všechna slova rozplynou se
v bolesti
a pohyb vzduchu pálí, jak rozžhavená
pec
tak jako kdysi, když jsem se chytal
pelesti
a mým cílem bylo dojít jen na
konec

tak potkávám v sobě všechen ten
strach
co vede hluboko do krve
k nadechnutí
pramínky krve tečou tiše
v peřinách
každému, kdo ho dal, tak dýchají
nesehnutí

oči neslyšně pláčou a ne jen pro
bolest
vzpomínám na tu holubici, co letí
s nadějí
a to, co nese není jen tak malá
ratolest
je to kus světa, kam půjdem, ne však
raději

mé sestře Blance

Chvět

link FOTO

jak voda a oheň spojení jsme

a zapšklí jenom svou touhou

pouští je každý, kdo nemá vše

že život je jen stínu šmouhou?

bolí to, když shazujem křídla

jako když se strom začne chvět

a v srdcích nenacházím zřídla

ale dodnes vím, jak jsi zbledl

jak meč chvěje se sukní ženy

to když si vítr hraje a zmítá

my v církví, kde nejsme členy

hrajem, že láska je sudba vžitá

bolí to, když shazujem křídla

jako když se strom začne chvět

a v srdcích nenacházím zřídla

ale dodnes vím, jak jsi zbledl

v těle, kde slova nejsou hostem

doufáme, že dávno zrezivěly

jsme týmž a jedním ostnem

jsi nebo nejsi lásko na příděly?

bolí to, když shazujem křídla

jako když se strom začne chvět

a v srdcích nenacházím zřídla

ale dodnes vím, jak jsi zbledl

Můj vlak

já vracím se zpátky každou vteřinou

co pluje časem do minula

mé ruce klidně spočinou

na srdci, tam, kdes mě slovy ovinula

před lety prý přinesl mě z nebe čáp

já přišel na svět z ničeho

a teď v srdci slova dráp

vyrývá mi ranou věty z Nietzscheho

vtisknutý tak, že nejde ani vylomit

bodá a ráno falšuje smích

a jen tak dá se ochromit

pláču bez příčiny a nevím, co je hřích

a tak šel můj život se smrtí na dohodu

můj vlak já slyšel odjíždět

směju se takhle bez důvodů

na tenhle lidmi času znetvořený svět

Kaštany

a tak se znovu modlím

nořím se do toho, co je za námi

jsem slupkou plnou bodlin

když vidím tyhle srdeční kaštany

vzpomínám na ty chvíle

kterých nikdy nebude a není dost

láskou se z černé do bílé

dostala na chvíli boží nevinnost

a tak se znovu modlím

aby ty tóny byly srdcem zpívány

kolikrát jsme slovem bodli

jako teď v dlani pálí tyhle kaštany

V bodě nula

jsme v sobě k srdci blíž

když vnímám tvé doteky
a ty ještě k ránu sníš
o tom, že obzor je příliš daleký?

kam až jde, co zaskočí
cos dalo nebi, země se ptá
chci se ti dívat do očí
odkud sem vlastně přichází tma?

láska zvěst srdce stálá
nikdy už neodejdi do minula
jen tečka světla malá
dala jsi se, jak tehdy, v bodě nula
.....................
Naučte se koncentrovat na lásku. Bez ní je vše ostatní zbytečné.

Do bran

vždy, když se sami zabíjíme

ve jménu bezpodmínečné lásky

naviják s příchutí zla zastavíme

a na tváří kontrolujem vrásky

to jsou pravdy, které nás zabíjí

někdy se prostě jen vzbudíš

vzruch nad tím, co teď pomíjí

a někdy to plácne a ty studíš

tak dík za všechny ty chvíle

chvíle, kdy se ty sám střetneš

vkročíš zas do bran smrti bílé

a někdy, když padáš, vzlétneš

Tref

jen smrt je bez otázek

poznání není ani vidět

a pro bolest umíráme

schováváš za obrázek

klíček od nenávidět

až poznáme, co máme

jdou jen trochu spát

až vzbudí i ty poslední

ruch posledního soudu

budem o to vlastně stát?

chvíle, co jsou vzkříšení

zaspíme, jak pár bloudů

odkud se věčně vracíš?

zatím slyším svou krev

je moje duše chromá?

až prý všechny spasíš

tak se duše moje tref

a budeme zase doma

Dává

šeptáš mi o tom, že jsi

branou k branám ráje

já jdu sloužit pane mši

co vyvolává staré báje

ti, co přemohli touhu

chtějí hluší být a slepí

pahýl po rampouchu

lížou, závislí na šedích

dávám klíč lásky času

co ukolíbá dětí nářek

když ne v sobě spásu

najdu tě v hloubi tváře

když zkouším hledět

vstříc tomu, co už bylo

můžeš chtít vše vědět
když nejsi srdce silou

tou silou, která vyvolává
růžový květ z poupěte
láska je ta, co život dává
i když ten život odkvete

Desire Of Freedom

modlím se touhou po spojení

v nitru rozdělených částí

ten, kdo tu byl, tu zase není

chycený v jedné ze svých pastí

modlím se láskou nebývalou

co stoupá z řeky v oparu

kapka s kapkou za spirálou

kde my skládáme se do páru

modlím se za to ráno času

když úsměvem jdeš dál

otevírat se srdcem pro krásu

to je všechno, co jsem si přál
................................
Nenechte si v životě převládnout sklon k vážnosti.
Vážnost a zamračenost navozují napětí.
To dobrý pocit z lásky se projevuje úsměvem.

Neuměli

láska je krátká písnička

ani se nenaděješ a už tu končí

chvíle, co byla kratičká

když zhasínáš a s dnem se loučíš

co bylo se ti už nevrací

i slunce, co pomalu jde už spát

blíženec dvojče s rotací

z východu dojdeš jenom na západ

když jdeš nemůžeš spát

jsou chvíle, co tě všechno bolí

přemýšlíš, jsem tady rád?

jakou jsem hrál a komu tuhle roli?

jeden z těch mnoha lidí

co vydali v sobě všechno, co měli

srdce, co nikdo neutřídí

protože jinak lásko jsme žít neuměli

Oblivion II. (Nevědomí)

zas budíš mě ze sna

že, když jen tak spím

hořká jsi, jako láska

sladká, když vyprávím

teď jsi v téhle chvíli

někde ještě žijí nežijí

a my, co jsme zbyly

ve válce bez spermií

svět pozoruji vleže

za slovy plynoucí jedy

bez nože srdce řeže

kdo a dnes naposledy?

 a v klidu čelní pelesti

stvořil jsem přijímač

že krom lidské bolesti

chytával jsem i pláč

někdy dýchnu do dlaní

a vypouštím ptáčka

aby zpíval, že vyhání

strach, že jsi jen hračka

oči, co nedovedou

rozlišit zda jsem vinen

když jen svou siluetou

zaslechneš hlas sirén

a pak už jen burácí

nad světem bez ní hněv

vyšlehne v nás s vibrací

podřimující oheň a krev

Koleje

snažím se jen tak být

ulpívá mi hlava mezi očima 

a zase jdeš si sama spát

tam, kde se vše rodí začíná

že z lásky vznikne vodopád?

může muži takhle znít

opilí modrou oblohou

jak nohy řek zkřížené tmou

hladoví za láskou jdeme
měli jsme k sobě blíže hrou
že teď srdce nenajdeme

za to srdce nemohou

ty krásné sny života
kterými život tváře udeřil
já už tehdy zvykl brát
strach kočkám, úzkost víl
co jsem si brával napořád
starost, co v krvi kolotá

a hvězdy běží snášeje
sníh vzpomínek závějí času
co lidi žili, já jsem s nimi žil
já každým z nich pro spásu
Boha už tenkrát vlastně byl
do ticha vedoucí koleje

Když dýchám na vás

foto - link

to máchnutí tvých křídel
i ve snu víří prach
že pravidlem tvých sídel
je nosit můj strach

a tak si odnášíme mnoho
kolikrát i nevinnost
světlem kreslíš, kdo z koho?
jsi hladový a dost

s láskou, ale i v bolestech
nocí jdou stíny krást
usedají se i v mých snech
když dýchám na vás

Vinegar & Salt (Ocet a sůl)

já, ztracený v hlubinách

času hledám tě dál 

smála jsi se jak laciná 

pro krásu bych se i pral

já, sbohem jdou krůpěje

potu, co valí se dál

v mnohém se i zasmějem

notu hraješ, co jsem ti vzal

já, pěšák vod jsem vplul

a hlava klesá mi dál

k jídlu zbyl jen ocet a sůl

sláva hvězd říká mi pal

Seven Seas

...a bylo ticho nad těmi vodami, jak nahoře, tak i dole, až slovo trhlo a na zem s kapkami dopadla i písečná pole...jen třpytícími kapkami jdou vlny vstříc i tomu písku, tak tehdy na počátku mezi vlnami Bůh řekl, vezmi mé srdce a jdi a riskuj...jsme malá zrnka písku utopená na počátku bytí, tak to všechno už je za námi a my jsme ti, kdo na slunci se touhou po jednotě třpytí...a v krocích letu svitu hvězd jsme v hrách tanečních, a život zde nalézá jen ten, kdo dá se svést svou písní srdeční....

Očima bláznova srdce

někdo mi říká trp

někdo mi říká služ

a někdo říká neulpívej

bloudím v poli chrp

jen jsem hledající muž

láska řekla jen se dívej

učím se objevovat

učím čím jsem, co vím

a učím svobodu se smát

než barvy zabarvovat

jen srdcem bláznovstvím

jedu, i když nemusím se hnát

dívám se na teď život
dívám se do ticha duše
a dívám se do odpovědí

láska je k duši lodivod
jen zdravě a dobře kluše

bláznivé pravdy ve výpovědích

S Vědomím

S Vědomím

někdy spím

rozedníváš lampióny

a vidím všude škorpiony 

a posvěcuješ kraje srdcem

hrající si na babu s cvrčkem

jak hluboce se všude díváš 

a ten hlas, co říká vnímáš?

zvím když kousnu do ovoce

vnímáš, co je to láska a divoce

po proudu vzpomínek a či proti

skáčeme světem loukoť po loukoti

jdeš ke mně zrcadlem ať vidím na ty kroky

a tak vnímám já i tvé krásné boky

raduju i bojím se, a tak mě učíš bázni

slovem, co jde a říká teď se nepřebásni

neboť jen tak z nás láska nečiní bezduché blázny

když víš, že to, co jsi je ten hlas spásný

m & m

Máme

máme jen svůj smích

který tiše srdce svírá

život v očích slzavých

kruh, když se uzavírá

otázka je vždy jediná 

která vede rozhodnout

kdo teď moje srdce má?

a lze slovem probodnout?

ty stojící nad propastí
prý tě moje srdce svírá
ať uděláš krok i z části
budu držet, i když zmírám

Nina Simone: Ne Me Quitte Pas by ninasimonemusic

Oblivion (Zapomenutí)

klid a mír šitý na míru

ve vyrovnaných vzorcích

utonout v tom vesmíru

kde nezáleží na proporcích

světlo je někdy nůž

až z dětské duše stříká krev

jak má vyrůstat muž?

hvězda se kreslí na zádech

malou máš i na čele

nauč milovat se ty vrásky

v početí tvé šlépěje

jsou to stopy mé lásky

molekuly třpytu hvězd
víš, kam dáváš stopy rtuti?
kam jdou stopy z cest?
kde spí láskou zapomenutí?

Otázky XIII.

polibky dotykem úst

pamatuješ chytil jsem tebe

a skončila jsi náš půst

a řekla´ s lásku si vstřebej

motýl se dotkl rtů

my vkládáme se do lásky

a přání neuslyšet stůj

podívat se do své otázky

prahneme oba dva

srdcem v posledním dotyku

řekla´s já smrt jen tvá

prý podobá se letu kolibříků

Kukačka

bloudící jsme kolem smrti dne i noci

bloudím s tebou v duchu a slyším 

kolem nás o lásce vyprávět

a myslící na strach bezmoci

myslím na dobu s tebou ztiším

když kukačka mi vyzpívala řadu let

polibky z plachých snů měnící touhou

a polibek do radosti práce zní

s láskou skládat abecedy

rozehřívá ledy slovy mohou

ať na tvé srdce nedopadá sníh

chci s tebou vzlétnout aspoň naposledy

Vření

ze zrn slz na poušti

koráby starostí křižují

v modlitbách už síla není

a není už, kdo odpouští

slova, co žal zmírňují

když jsme poražení

plujeme po moři

z vln soli poztrácených

radost po marných nadějích

život, co kvete krátce zahoří

ze zrcátek žalu utopených

v srdcích, když dospějí

tiše pluji po tvé dlani

slituj se nad tou pohodou

láska, co dneska zuby cení

že si včera vzala slitování?

utopila ho pod vodou

bez zbytečného vření

Distorted Angels

po nocích horkých

když vznikala zem

do dlaní stoupá dech

zvedá se na pahorky

když jsi řekla já jsem

a já ležel na zádech

stříbrná hvězda bývá

náchylná k průvanům

padající a nekonečně

země je šílená i snivá

odvěká touha šamanů

vyměnit se za skutečné

vidím v tvých očích

zbytky božího obrazu 

z rolí pyšných údělů

ptám se kam vkročí?

do srdcí bez kazu?

hořící slzy andělů

Ignis fatuus (Bludička)

všímáš si světýlek po cestách

neřešíš zda-li dobrá či zlá

povídají, že bludička ztrestá

toho, kdo se cesty vzdá

veden světlem tím, co chceš

závisíš na ní životem

zvítězíš nebo taky zahyneš

veden tím překotem

v každém bludička je dračí

máš tu vnitřní hvězdu

někoho pozdvihne, zmrzačí

jediné, co říká je, nestůj

řekněte ji prosím až ji potkáte
že bez ní jdu, i když sám
zhasne-li ti srdce v očích popáté
slepý na světlo si vzpomínám

Každý zabíjí když mlčí

nebe nebo peklo
je teď a tady
z šatů jsi svléklo
nás dohromady
a nalézt odpověď
co snímá vinu
jásám naposled
postavit Hirošimu
jazyk vedl v činy
veškeré proudy
a bez stopy viny
zahodil s pouty
co v rukou máš
že dotyky pálí?
vykrást otčenáš

blízko je v dáli
dojít k přílivu
v nebi ještě teď
když tělo naživu
chce odpověď
co v rukou máš
že dotyky bolí?
marně zaklínáš
stříbro do pistolí
láska je jediná
chápe i srdce vlčí
úderem do klína
zabijí, když mlčí

Smrti

bavím se s ní o lidském srdci

říká, jak tiše tepe kroky času

i o lidech, jako o záprdcích

co nevnímají lidskou krásu

tmavá moc se dívá do srdce

zdálo se mi, že jde o jabloň

a ty nevíš, jaké bude ovoce

a tak se před ní prostě skloň

někdy je v horkých srdcích

k smrti zima, že se z ledu sněží

to, když jsme k sobě trpcí

a to je to, oč tu lásko běží

Dernière Danse

objevujeme vesmír

tím, že ukážeme pravdu

těžíme z vlastního srdce viny

křičíme, co vše se tu nesmí

a z ráje jdi až na zahradu

přehlídkou pro hrdiny

všechno je krásné

dokud se nedotkneme

v srdci vší vlídností lásky

to když představa zhasne

a hvězdy nad Betlémem

nesejmou své masky

chytáme na háčky

malé rybky ze strachu

že tak začínáme dospívat

a věčné děti žijeme plačky

láska otlačená od hrachu

co se nám může stát?

Korida

jak si sama s tmou uléhám

počasí hledá díry v mracích

říkáš mi jen ať se podívám

na to, jak srdce bolest zvrací

před námi měsíční zvraty

kolikrát vypnout jde Bůh?

a kde za nás kdo je sťaty?

cítíš jak já, rostoucí dluh

mlhou spát v myšlenkách

kolikrát přivřeme si prsty

v oknech čas v písmenkách

proletí snem jako brzdy

a tak se ptám pro sebe

v nitru jak po koridě

kdo jednou uviděl nebe

nemůže lásku nevidět