Jsi mé žebro

když v slovech bolest prší

a tělo jich už má prostě dost

a já jsem nepřemýšlel nad výdrží

to jen tobě k nebi jsem stavěl most

žít je stejné jako tě milovat

všechen rozum je proti tomu

i když má chuť si tě známkovat

láskou být je nemoc bez symptomů

v životě věřím, že mohu létat

milovat ho víc než jeho smysl

není jen, co chceme myslí splétat

jsou pouště, co jsem na nich neuvízl

i vlk má tlapu a tlamu z krve

hlodáš, jak hlodáš, najdeš kost

svým srdcem říkám to lásko trvej

to jen tobě k nebi jsem stavěl most

Chuť krve (Taste of blood)

foto by Devianart

člověk je stvořen pro lásku

kterou však sám uhlídá stěží

na tolik malých provázků

jedou koně v lonži bez otěží

a šedé nebe v zachmuření

a my žijeme sami v odloučení

pak láska v pravdě není

když s větrem naše dráhy mění

až paprsky nás postříbřily

když kletby vlčí nejdou spát

a s nocí jejich světlo sílí

když dotýkáš se, jdu se bát

zahalen v měsíčním jasu

stojím a vím, přihlížet je nech

srdce vstanou po zápasu

když navzájem pili si svůj dech

NOVÝ SVĚTOVÝ JAZYK aneb o vizuální komunikaci a o jejím autorovi MUDr. Miroslavu Krejčířovi

O víkendu (ve čtvrt. vydání magazínu DNES + TV - 17.4.2014) mi vyjde článek o šedesátiletém doktoru Krejčířovi z Luhačovic, což je psycholog, odborník na neverbální komunikaci. Z toho, jak působíme navenek, dokáže poznat, jací jsme uvnitř - alespoň to o sobě tvrdí. Takže jsme si povídali o řeči těla, a do Magazínu se nakonec nevešla jedna zajímavost, která se k panu Krejčířovi vztahuje.
On totiž prožil svou smrt, a řekne vám o tom alespoň tady: "Kdysi před třiceti lety jsem byl jako student medicíny na banální operaci krčních mandlí, kterou kolegové nezvládli, takže jsem pak krvácel. Se mnou na pokoji byl druhý pacient, kterému jsem říkal, proč tu trčíš, jdi se dívat na televizi, dávají fotbal, ale on nešel, což mi zachránilo život, protože jsem sebou najednou mignul."

Takzvaně jste lékařům odešel...

Ano. Nebýt toho spolupacienta, tak mě najdou až po fotbale, kdy bych měl všechno za sebou, ale takhle se stalo, že jsem měl zajímavý zážitek - najednou jsem seshora viděl, jak na sále někoho operují, jak dokonce nadávají, "co když nám tady exne?!" Čím dál víc jsem zjišťoval, že mi je ten pacient podobný, a nakonec mi došlo, že to jsem já - nebo spíš jakýsi můj kabát.

Tohle se dá jistě vysvětlit nějakými halucinacemi.

Víte, já jsem pragmaticky uvažující člověk, a tak jsem si to myslel taky. Jenže problém - když jsem tehdy svoji operaci pozoroval z výšky, mimo jiné jsem v té místnosti viděl zástěnu, za níž byla hromada chirurgických bubnů; nádob, ve kterých se sterilizovaly nástroje. A když jsem se ze všeho jakžtakž dostal, tak jsem se na ten sál vetřel. Opravdu tam byla zástěna a za ní naskládané ty bubny, které jsem nikdy do té doby nemohl vidět. Až na základě toho jsem svůj zážitek začal brát opravdu vážně.

Když jste byl v té klinické smrti, setkal jste se s někým?

Právě že jo. Měl jsem zajímavý hovor s jakousi bytostí, kolem které bylo světlo - fantastické, překrásné barvy. Ta bytost mi naznačila, že se ještě musím vrátit; že se nemá předbíhat.

Myslíte, že to byl Bůh?

Nevím. Jsem si jen jistý, že to byl někdo, nikoli něco. Že jsem mu rozuměl. A že v těch chvílích bylo všechno blažené, radostné, uvolněné... Moc se mi to líbilo, a když jsem se vrátil zpátky do toho těla, tak jsem byl, s prominutím, šíleně nasranej.

Je mi jasné, že vy se na smrt přímo těšíte.

Velmi. Samozřejmě se ale bojím, že bude umírání spojené s bolestí, a pak je tady ještě jedna věc - nemůžu vědět, jak to vypadá o kus dál. Možná jsem viděl jenom marketingově upravené předsálí, které je ovšem rozhodně úchvatné.




link: ŠKOLA 3 AXIS VISUAL LANGUAGE

zdroj: Magazín DNES + TV

SAY SOMETHNIG

ještě mám chvíli

a chci ti něco říct

život chutná, jak čili

když vracíš se do míst

kam nemáme klíč

kde zbývá už bolest

a srdce může jen pryč

ruce mi dáš pro ratolest

oči a jim oheň sluší
a chlad ledu z utrpení
plamen života vlny ruší
jsi dar, co můj život mění

ještě mám chvíli
tak ti chci něco říct
že chci, aby se duše slili
až bude Bůh tvé jméno číst

Tranzistor vyhořelých zpráv

jitřenkou úsvitu probuzená

vdáváš se sama bez spěchu

ráno i večer, jsi prostě žena

zvuky krásných povzdechů

zaklínám do slov tvou lásku

a cítím, že ji zas nemám dost

chybí mi slova pro nadsázku

v kterých umírá povinnost

 a tvořící se na tvářích bděle

paprsek, s kterým pohrávala

si samo srdce ztraceno v těle

úsměv, který jsi nespoutala

kouzelník ví, jak tě proměnit

polibkem očí, v duši probudit

lhostejnost k člověku až v cit

vzpomínkou jdoucí pod hrudí

samota, co teď už věrná je mi

večerem přichází spletí trav

a i když ukrutný, je už němý

tranzistor vyhořelých zpráv

Ocásky

foto: KAREL ZAKAR

kolikrát jsi po špičkách

šla blíž a najednou

se zvedla vlna lásky

co zametá prach

v myšlenkách, co dosednou

rozumu na ocásky

lásko jsi klíč ke všemu

k myšlenkám srdce jdeš

skrz bránu ticha

když vše dáváš strážnému

andělu a zla zbavuješ

piju tě z kalicha

chtěl bych křídla mít

a život ne jen pro okrasu

tebou pronikat

 prostorem volným být

 v kráse Bůh dal spásu

když pro ní musíme umírat

Zvíře

model Josef Rarach - foto Karel Zakar

když touláváš se v dálavách

a klidné kapky rosy

se jen nevěřícně třpytí

vnímám jen ten moment, pach

že rodíme se bosí

když tma už nemá zbytí

a dávám očím stesk, co vidíš

když spoutává mě

láska, co je nejvíce zřejmá

co ústy zaséváš, srdcem sklidíš

rozum za tvé rámě

byla by rána samozřejmá

všechno je tím, co se pomíjí

kde jsem, že mi chybíš

pomalu zvou mě na věčnost

sté odrazy světla na tvé šíji

ono neví, že se stydíš

že láska je naše skutečnost

Poslední dobou (These days)

modlím se za rána

když rostou stromy

poslední dobou hnána

jsem jak ti bez vědomí?

jdou prý těžké časy

srdce svou obhajobou
nevpouštět až do krásy

splácíme poslední dobou

jsme jedné duše, ty a já
kdo nepřizná si, že drásá
když bolest je náš maják
na konci zachrání nás krása

Stanovit (Lay down)

jen srdce milující

bije v klidu s být

té krve pracující

si směr lásky stanovit

hledáš řeč světa

proto chceš brát

ticho do zakleta

s rizikem nálezů a ztrát

hloupý není ten

kdo jde utopit

sen, že tma je den

to láska nejde pochopit

ZMRZAČIT (Mutilate)

vnímám dotyky srdce když

kápla jsi slzou lásky kolomaz

neptala jsi se zda smíš

vyběhnout pískem bosa do oáz

z jizev, co ti způsobili

popálené stopy bronz chytající

bez naděje jsme zarputilí

své agonie smrti sví kupující

neexistuje láska, co nese

chuť šípem chvíle, život označit

to, co Bůh dal do koncese

bylo milovat se, ne zmrzačit

Vše o mě

řekla jsi mi vše o mě

a možná i víc než jsem chtěl

prý, co nevím, není v domě

pro to, abych zapomněl

nemusíme utíkat k Bohu

když stačí jen srdcem kouzlit

podíváš se a já vím, že mohu

náš příběh je v nás rozlit

jen umět v lásce žít

to slibuješ srdcem duše milá

jsi hořící šíp, co prorazil štít

srdce v srdci cos zapálila

Recovery

když ze tmy

plné světlých teček

padají tvé sny

a nemůžeš ani brečet

zalykáš slzy

když se nadechnout

nejde a to mrzí

ten strach zažehnout

když se vrací

tvá touha vnímat nově

život je senzací

pro ty vracející se z boje

jsem jak úsvit

co se jen tiše šeptá

z poháru jde upít

jen, když se nikdo neptá

Drž mě v mém srdci

cestuji životem pro přání

mít lásku na dosah rtů

člověk člověku brání

milováním jsem tvůj

když se tě pořád ptám

kam si ho teď dáváš 

srdce, co dávno znám

role Boha, co hráváš

láska je verš, co čtem

i když slepí, jak krtci

přejeme si vždy jen

drž mě v mém srdci

Chuť krve

když duše láskou sužovaná

na co myslí, kdo ji má rád?

a Bohem i lidmi milovaná

to je chuť krve snad

srdce jedna jediná je rána

a vedle tebe vidím stát

a zvoní stopám hrana

to i vlci umí naslouchat

zaslíbená jsi temné kráse

když sobě už nepatřím

jsi mým dobrem v čase

mou krví, srdcem, vším

)

V tvých očích

mlha šedá

hledající stín

ďábel se zvedá

ze srdce rozpadlin

mou rukou

vstává a klesá

jméno mé tlukou

ohněm se vykřesá

až doba byla

vhodná ne trpící

to, cos mne naučila

do čar vklít duši soužící

měsíc, co zrodila

v zemi nebeská krása

žít jako Fénix, to je ta síla

v tvých očích jen jas a spása

)

Duše v peří

vždy, když se dívám na tvou tvář, jak září

vidím jen malé vlnky tančit v odlesku světel

co jdou, jak slzy, co prý duše v peří neutváří

maličký kouzelník, co křičí do světa: "jděte"

házíme s dušemi do peří, jak jdou sousta ústy

ti povrchní nepronikají do hloubi ženské duše

milenci, co jen jí lichotí a v srdci jim srůsty

zůstanou po prokletí, když zazpívají hluše

a tak květy rozvinou se po tváři v zalíbení

jsme maličké kousky peří a duše je peřina

nacpáni rukou Boží tam, kde už nic není

kde všechno končí a zase s láskou začíná

Radost IV.

ještě nemám lístek

a čekám na další spoj

všichni, co sví jste

dáváte jen nepokoj

žádné srdce netrpí

že hledáš, co je zdroj

kdo se pochopí

vyhrává lecjaký boj

život nedává všem

radost, že mám lístek

dar uskutečnit se

že špinavé je to čisté

Průzkumníci (Explorers)

když ocitám se hluboko

pod vodou tvých hor

pro všechno, co na oko

vypadá, jak vzdor

to, co jsme objevili uvnitř

psali jsme jazykem
řečí bezchybných mluvnic
lásko jen dotykem

ležíme na strmých svazích

té křišťálové jeskyně
sníš o bezpečných vztazích
jsi na dně svatyně

a když starý svět ti umírá
a pořád bez ustání
víš, můžeme jít kamkoliv
my jsme své létání

plavali jsme ruku v ruce
milovat se po tisící
a srdce je naše evoluce
a my průzkumníci

Nesehnutí

objevila se mi veškerá energie

nebe a země a z ní čiré myšlení

zdánlivé nic uvnitř všeho

jako pohár, co nikdo nevypije

v ohni ducha je perla znamení

dobrého, zlého i mého

zárodek spojení muže a ženy

otočením světla směrem sem

k záři, co nás ovládá

jsme jen dva rostoucí kmeny

a láska srdcí je naším křtem

co Boha v nás dokládá

zahodil jsem představy o bytí

vyjdi ze zaběhaných zvyklostí

na jedno vydechnutí

v očích se světlo nerozsvítí

je to styk Boha s naší radostí

my, co jdeme nesehnutí

Unbreakable

zázraky chvíle 

vypouštíme pryč

jedno zda jsou milé

prst nemá správný klíč

rozbíjíme se tady

pověstmi o náčrtcích

sobě svými jablky i hady

na kusy rozpadnutých srdcí

když žiju přání

já jsem cestopisem

láska je tou, co nevyhání

je naše touha Bohem naplnit se

Sannjásin (Hamsa)

život je hlubší než to, co si myslím

ale nežít z radosti lásky je hřích

a co nám každý čin vyčíslí

v pozadí neulpívá smích

nevěřte, ale láskou jděte sami

kráskou, co zbývá na konci

a ty tvoje tváře k zulíbání

srdce zvoní ve zvoncích

způsob tady a teď je klíčem

do zahrady jednoty bytí

ideály jsou jen bičem

co trhá se zarytím

chci plynout v tom proudu

moudrosti těla milovat

věřit si, ne bloudům

sám sebe smiřovat

z radosti smíchem hořím

sám v sobě dát si dar

že zase něco tvořím

a obsah dává tvar

a pro to srdce existence

jdu svobodou bez boje

modlící bez růžence

vidoucí ze zdroje

Red rain

photo by Sandro Ramani

jsi štěstí, co z růže lásky kvete

a z moří krve jsi královna vod

chraň paprsek, co šel světem

tichá záře hvězd má v tobě bod

na prsou tvých chci usínat ať prší

červený déšť si tě chce sám svést

jdu světem po potopě na návrší

zachraň v srdci poklady z hvězd

miluj a věř, žij své lásky v nebi

a neptej se mě, jak se to unese

tím víc lásky máš zapotřebí

čím víc se svět svírá v otřesech

já v očích tvých a v tvém klínu

já usnul rád a zahnal do daleka

na lásku v srdci prší nezahynu

na tyhle chvíle moje duše čeká

Střílí

jdeme cestou podle zdí
já teď neřeším už nic
jsme v krví celí sví

a z prostřelených plic

se jen tiše chichotá

a kapky srdce malují
že čeká mě jen nicota
rukou lidí, co milují?

a každý den vyjdu ven
a třeba se jen mýlím
že v noci vidím den
když lidi lidi střílí

Nina Simone: Ne Me Quitte Pas by ninasimonemusic

Démon

pomalu přicházejí chladné dny

vyložily jsme si všechny karty

bojovníci všech království sní

o tom, jak položit jazyk na rty

pomalu chladne srdce i krev

spoutáme pravdu slovy her

kolik nocí jsme si na zádech

říkali, že poslední je, teď ber

stále jsme stvořeni ze slov mít

ale bestie není jenom venku

k démonům nás nevede klid

já zlost mám jejich navštívenku

království přichází a zase mizí

já chtěl sem ti to prostě říct

až ucítíš můj žár, své sklízím

v démonech mých můžeš číst

světla slábnou, všichni se plazí

moc se nepřibližuj, říká znak

maškaráda kope hrob, my nazí

ledaže bys mi ukázala, co a jak

čarodějka jsi ze tří prostřední

z temna mých očí můžeš brát

a řekni jen srdcem poslední

otázku, může i démon milovat?

"V magii - a v životě - je jenom přítomný okamžik, TEĎ. Čas se neměří, jako když se počítá vzdálenost mezi dvěma body. "Čas" neuplývá. Člověku působí obrovskou potíž soustředit se na přítomnost; pořád myslí na to, co udělal, jak to mohl udělat líp, uvažuje o důsledcích svých činů, proč nejednal tak, jak jednat měl."

Královny mečů

jsme královny mečů

putujících na západ

jak světlo luny teču

můžeme i nechápat

a tvé změny spánku

neúspěch malá smrt

z věže dám vánku

místo kosy jen srp

porážíme se sebou

když odhalují tvář

ty masky, co zebou

skutečnou tvou zář

přináším světlo

řekl ´s nám ve tmě

snad aby vzlétlo

chtě anebo nechtě?

Proud

miluješ, protože miluješ

a bez strachu odmítáš

svou vodu pouštíš dál

když do ní srdce vhazuješ

aniž víš, kam s ním zavítáš

radost proudu je dar

teď jsem navždy uzavřený

v rakvi ze svých činů

je pozdě vrátit řeky tok

chci být v tobě utopený

ať klidně si jen plynu

kapka, co udělala krok

tam, kde je tvé srdce jsi ty

vhozený do řek, co proudí

po kamení bez pohodlí

do oceánu bytí jsou slity

a po kilometrech poutí

odvaha je strach, co se modlí

Kořeny

já ticho v tichu jsem

nálada já Bohu milá

tón hříchu, co šel ven

tos Boha rozněžnila

tóny srdcem skládáš
a ne vždy melodické
a v této chvíli vdáváš
to, co je z Boha lidské

zazvonit v uchu pláčem
anebo radosti smíchem
buď zůstává spáčem
a nebo nežije hříchem