Hobbit

budeme bojovat tak dlouho, jak budeme žít

a svět kolem nás se zhroutí v křeči šelem

a kdo z nás chce se pro lásku svou bít

nikdy už není naším nepřítelem

budeme bojovat tak dlouho, jak budeme žít

o lásku našich dětí a žen, co žijí dál v nás

když přiletí bez lásky mířený ostrý šíp

padnul na cestě jen jeden z nás

budeme bojovat tak dlouho, jak budeme žít

o Osamělou horu, skryté dveře a melodii

co zpíváme kladivy, meči, štítem o štít

dojdem, všechny nás lásko, nezabijí

Vyhřátou

asi proto, že to byl pelíšek

protáhlo se  nám vstávání

myškám spočítá se kožíšek

už bylo pozdně na svítání

asi proto, že jsme dva

dáváme si jedno přání

přání ať jde láska k nám

a my zas jdeme za ní

asi proto, že tě miluji

píše nám srdce devátou

a tak zpívám a vdechuji

tu naši vůni vyhřátou

Láska tichošlápka

NIGERIJSKÉ DOPISY - FRANK TESAŘ

a rukou píšeš mi své dopisy

to jsou vrátka do pokoje

divadlo hledající kulisy

že tvé je teď i moje

pochopil jsem z těch dopisů

jak rostem s láskou spolu

pálení srdečních úpisů

dýcháš nahoru dolů

z bolestí rosteme znakem

srdce je lásky skořápka

srdce pukají i tlakem

lásky tichošlápka

link k článku, který inspiroval...

Bělejší než bílá

Image Courtesy: Lucy.travelspot

všichni nám říkali

jdi výš, tam za světlem

a sami zpovzdálí

dívali se zda blednem

šplháme do hrobu

do tmavé díry bez oken

a světelnou porobu

vypouštíme svým okem

jak usínáme celí sví?

když moc vysoko je málo

v moci světel narezlí

spojit, aby to za to stálo?

tak utahujem šrouby

většinou uvnitř našich hlav

atomovky chlouby

co říká ne srdce, ale dav

vždycky lehce snivá

to srdce přicházejí k ránu

 a do něj slova tklivá

vetkám si do těla rámu

touha, kdo ji odesílá?

že světlo zachrání naši duši

být bělejší než bílá

znamená smrt, aniž to tušíš

Zpět

pomalu přicházíš zpět

stou cestou do nikam

chvátalům provázíš svět

šestou bránu odmykám

knoflíky oči čas od času

na cestě oslepuje prach

drahomamem zas o spásu

na vestě uplatňuje krach

otevřít se novým trasám

být tím, co pluje, jde i letí

sevřít se slovy, já sám

jít, že bdím cestou o přijetí

Zkouším se

zkouším se zastavit

nad svou otevřenou ranou

pro tebe Bože opodál, co stojíš

vím jen, že klid

nepřijde nebeskou branou

toto, co jsi v nás jenom zdvojíš

kolikrát ležící jsi

lopatky dnů z Hirošimy

kolikrát atomem umyješ džíny

sevřená řetězy prý

bez moci své pantomimy

na stěnách vykvetly tvé stíny

otáčím kolem osudu

ale na kterou stranu se dát

stranu svých představ v prstenu

dlouho, ale nebudu

do vteřin času se máš ptát

když přestala s hrát si na ženu

Pokud byste viděli (If You Would Have Seen)

pokud byste viděli

a třeba jen malou žabku

jak vzácně soustředěná

hledá mezi anděly

svou malou lásky kapku

doufajíc, že je zachráněná

pokud byste viděli

sami blouznící po kráse

co přicházívá obrazem

každý den nedělí

končívá chůze po trase

objevit, co je důkazem

pokud byste viděli

jak ta krása stačí kvést

v očích dětí a žabiček

v srdci už dospělí

co pravdu mohou snést

jsoucí blíž sobě o kousíček

KOCO-VINA

Fallen Angel from Divine Comedy by Salvador Dali 

díváme se do sebe
jak do svých krabiček
zkoumajíce nebe
v tom, co dal pánbíček
vytahujeme prázdné
doufáme v naplnění dnem
občas to mlaskne
když k sobě nepříjdem
míváme sliby vinou
komu, že je přítěží mé já?
do práce s kocovinou
pořád jsme to MY, a to dva

mé sestře Blance

Slzy draka

do svých rukou

jsi nás tehdy uchopil

srdce už tlukou

každým z nás jsi byl

v hlubinách vod

dostáváme sny růže

každý je vhod

z červené hlíny kůže

kolikrát z koho

hra na Boha si láká

v sázce je mnoho

z tmy jsme slzy draka

Čistá voda

proud vědomí pluje tebou
a cítím bolest i strach, co bodá
že lásku necháváš slepou
když se miluješ nesourodá

jdu a cítím vše v jedné chvíli

tání bolesti z ledovcových bloků

popel a sníh z míst, kde byly

křivky tvých pevných boků

a všechny slova byla tvrdá

nemohoucí tvůj strach rozpustit

hříva, vztyčená hodně hrdá

od bolesti k radosti jen být

jdoucí po cestě nezahynou

světlo zlatého květu ti jas dodá

jdeme dokud se nerozplynou

shora i zdola jen čistá voda

Jsi první

cinkáním korálků procházíš

celá v peřinách z měkkých vln

a uklízíš to, co si rozházíš

tak moje lásko vysávej a vrň

malinké střípky Gerdina ledu

zase nám popraskaly sny a celé

královna řekla, že nepojedu

a tak se lásko vrať za vyhořelé

snoví padáme z rolí do rolí 

na kole sama jezdit nedovedu

při dopadu škubne a zabolí

lásko jsi první v mém slovosledu

Zranit

jsme malé perlokoule

splašené protoplazmy

co si sama dělá boule

křičí, že chtěl každý

láska nemající vypínač

nemůže odejít aniž chceš

to zašeptá ti i zaklínač

ze všech slov je lež

láska se nikdy nedá cítit

stále živá je jen v nás

projev Boha je chytit

srdcem nezranit čas

odmítáme milovat já jsem

a jdeme rovnou za nosem

výmluvy malující ráj zlem

odpusť jsem tím čím jsem

Probouzí

asi protože jsem často viděl smrt

chtěl jsem s láskou život vzít do rukou

a i když mi z něj mnohdy zbylo prd

pořád líp, než srdce, která netlukou

asi že jsem chtěl být opravářem

toho, co tady v tom kusu jen sám zbyl

kladivo a majzlík a i s hodinářem

zahodit včas než to sám čas pochopil

asi jsem proto zůstal jenom snílek

žebrotu srdce nahradit si za hodnotu

miluju život složený z těch chvilek

že tvůj dotek probouzí Lásku k životu

Znění

toulám se polem vlčích máků

a na obloze se trochu smráká

déšť kapek dává ti do řádků

barevnou touhu, co dál jít láká

nekonečno láká květy k nebi

hlavičky zakloněné mrakům

než se já na světě uvelebím

řeknu lásko, jsi afrodiziakum

dáváš se za hrdou vztyčenou

a opravdový dar k naplnění

údery srdce ti vzpomenou
drahý jsi zvon, mého znění

Drž se mého srdce (Stay with my heart)

drž se mého srdce

proto je pořád taky tvé

něžně objímá prudce

dýchá na tvé rány bolavé

drž se mého srdce

a co bude dál, nevíme

radujme se i trpme

komory k sobě tlačíme

drž se mého srdce

svítí, jak svíčka hořící

tvá láska si škrtne

čas nad tmou umírající

První světlo (First light)

letící srdce přistává

nehledíc na návěstí

a mlha letí splývavá

z lesa až na náměstí

kam až odlétají orli

když srdce přistává

jakého Boha horlím
představa splývavá
letím vstříc všemu
chci všechny proudy
ne ty do modemu
krmící darmožrouty
letící srdce přistává
abys opodál vzlétlo
vzpomínka lákavá
spatříš první světlo

Pohledem

to ty vlasy, jak hořící keř

co křičely oranžovou barvou

vyjdeš z mlhy, to mi věř

slova jsou to, čím mě nazvou

kroutící paprsky svatých

dopadají ti mýty na tvou hruď

očima do ruk sepjatých

říkávali ti v srdci doma buď

a tak dřív než budem mrtvi
už není nic za co se mám stydět
tak drž ji v mém srdci

a co nám brání se teď vidět?

Házím

zase jsme našli lásku

co tančí na cestě

vínem opilá do bezvědomí

 neudržela svou masku

 a knoflíky na vestě

zvou rychle do nevidomí

zase jsme našli lásku

jak sobě dává mat

k ostatním zůstává hluchá

šeptá, jen mě hláskuj

po kůži kráčí hmat

bojím se, že já jsem druhá

zase jsme šlápli na lásku

v příkopu si šla spát

nevzdychla a umírá sama

zavřené kladou otázku

ach Bože kolik, kolikrát

hodím své srdce do neznáma?

Hraj si se mnou (Play with Me)

music & foto: Mary Young Blood

a hlas jen jen tiše zní

a rozpíná se a letí tmou

prosím tě Bože, smím?

hraj si se mnou

jsi slunce, co zapadá

flétnou zpíváme ve dvou

všechno, co mě napadá

hraj si se mnou

jen oči zavírám nocí

s tebou zůstávám svou

vzdávám se lásce moci

hraj si se mnou
.......................
thank you Mary Young Blood

Blázen (Fool)

foto by Irena Motlíková

jsem blázen, že tě miluji

když svoje srdce svíráš

nevěříš, co ti slibují

ale jen tomu, jak se díváš

jsem blázen, že tě miluji

k tomu nejdou otazníky

všechny lodě vyplují

před spánkem říkám díky

jsem blázen, že tě miluji

věrný jsem svému prožitku

k princeznám, co trénuji

já motýl, co si sedl na kytku

Chloupky

tak se zas dívám na tvé vyholené tělo

a přemýšlím o o zázraku

kterým by se asi Bohu říct ti tady chtělo

neslyšíš ze mě vzdor oblakům

chloupek po chloupku opouští tvou kůži

a možná někomu se úží dech

já smutný, že jsi holá bez zábran a v růži

nepřirozená dáš se na zádech

tak někdy chloupek skládám ke chloupku

a prosím Boha o přirozenost

tvou, abys našla, jak na poušti chaloupku

s každým, že ztrácíš svou vyváženost

Studánky

foto by © Malachi Banales

znám nejkrásnější studánku

tam, kde se voda točí

a tichá je jen ve spánku

když spí i tvoje oči

plave v ní trocha jehličí

co na hladině splývá

tvůj pohled to však neničí

pořád je to voda živá

tak dáváš mi pít pohledem

oči jak srnčí korálky

bez lásky žít už nesvedem

natož pak jít do války

Kód

já čekající pavouk v síti

lapená moucha nejistot

hledám si důvod  k bytí

k tajným zámkům kód

zapadá slunce neznáma

my dáváme se na útěk

tmou, co jak panorama

života hraješ jenom štěk

je bolest uvízlá v síti

kvalitou tvých nejistot?

a nebo jen odpor k žití

když lámeš srdce kód?

Podívejte se dolů z mostu (Look On Down From The Bridge)

podívejte se dolů z mostu

když tudy s láskou přecházím

a každý pilíř říká postůj

zastav se, jak vlak na malém nádraží

podívejte se dolů z mostu

duše splývají si v tělech v jedno

a neznám správný postup

jen ruce dám k srdci na nedohledno

podívejte se dolů z mostu

v tom pohledu ať nic neschází

a všech vnadných skvostů

se vzdávám v naší radosti a extázi

Štartovacia rampa

a do neho uniká len šepot slov

náručie mám zrazu plné lásky

splynutie duše, jeden z úmyslov

oddanosť nie je područie masky

mam pery na krku a bozkávam

to pod mesačnou farbou lampy

len my dvaja, nič neočakávam

láska vylieta zo štartovacej rampy

milovanie nie je vraj len vášeň

spojenie sŕdc, načúvam dychu

dotyk pokožky keď bodne sršeň

zamilovanie je milovanie v tichu

Křídla

a rozepnou se mi nad hlavou

to když srdce pozvedám

a cestou zvědavou

zase usedám

křídla jsou naším znamením

že nehledáme spasitele 

prachem si červením

přítomnost v těle

na srdci křídla lásky máš

stačí jimi jen mávnout

a místo meče dáš

chuť vzplanout

Mouchou na stěně (Fly On The Wall)

tak si zas říkám, že usínáš

a hledám tvou vůni v dece

tak snadno sama sebe nevnímáš

tak snadno dotknu se tě lehce

a dýchaš téměř jako duch

ve snu zašeptáš procítěně

a počítám to k lásce, za její dluh

cítím se jako moucha na stěně

já dotýkám se teď měsíce

aby změnil na chvíli dráhu

té, která jsi roztouženou z tisíce

zezadu hle dám klíč k tvému blahu

Do očí

uháním s tím, co mi nasazují

s ohlávkou z postrojů

dokud mne do podkov neokují

a já čekám na dalšího z kovbojů

uháním tempem srdečního cvalu

anděly známé nevidím

umím jen hot a čehý, do toulalů

nadávají, jak já ti cesto závidím

uháním si vpřed k vlastní smrti

a ta sama nevkročí

do míst, kde žijí jen její chrti

bojím se vám lidi dívat do očí

Bereš mi dech (Take My Breath Away)

jsi slunce, které vychází 
a dáváš sbohem mořím
myšlenky dne tě provází
a já je zase znovu bořím

to z našich vod vycházejí
stíny, co bloudí hladinou
a ty vstoupíš za nadějí
na cestu, kde se rozplynou

věříme pohádkám i mýtům
v tom jejich srdce popisu
stačila chvíle a ty jsi tu
písmenko božího dopisu

Jsme

Jsme plameny spalující své hříchy.

Zrozený anděl srdce, co dospívá.

A jsem to já, zbytek své pýchy.

Co tohle všechno vyzpívá.

Mohl bych se smát znovu?

Když teď mám odejít daleko pryč.

Abys měla svůj klid, od tebe lásko.

Protože lež a pýcha je smyčka a bič.
Benátský karneval s jednou maskou.

Copak bych se mohl smát znovu?

A tak jsem jen na vahách.

A číst si budem osud z dlaní dál.

Osedlal koně červený prach a strach.

Co jsem nestačil rozpustit a nevyzpíval.

Jak bych se mohl smát znovu?

Zůstaň tu se mnou, noc už končí.

Neumím si na lásku jen hrát.

Jen nedovol lásce, ať se loučí.

Plameny vyšlehly a oheň začal plát.

Možná se na nás na konci usměje krása.