AGAIN

tvoříme světlo, když se milujem

to, abys vzlétlo, když se sprchujem

jsme jenom hmotou, kde víří

přelévám lidí náhodou, co byly cizí

naplňujem předehry, když slovo

stává se tělem přilehlým, když sametovo

spouštíme z nebes, co prý lže snem

kde my dva jsme hledej, já s vámi jsem

uhnětení z hlíny, a když špinavou

rukou, co měla splíny, co když neplavou?

jsem zašpiněný, touhou tě milovat

jdu cestou obviněných, znovu ztvárňovat

Burn

stretnutia sa nad studňou

odrazy ohňa si len klamú

to, čo je stálou pochodňou

je ďaleko, ako k hlavolamu

podávam nosičom správ

do hlavnej pušiek naboje

strkáme hlavu do popráv

čakajúci vždy len zlé oboje

tieň je niekedy aj tam, kde si

koľkokrát s tebou aj hore bez

čakáš, kto tvoj oheň vzkriesi

horiaci Mojžišov ker nebies

neskoro zapáliť slnko usína

keď do mňa tvoj plač kopol

keď ti tvoje srdce dohasína

tak zostáva ti len popol

Zbytečnost

v podstatě se v ničem neliší 

skvělost rána, které září hodinu

od kapek toho času, co do číší

v té krvi, co s ní v srdci spočinu

kapou život přes tisíce let

jestliže hledáš Boha, ztrácíš ho

naše pravé já už Bohem dávno je

zlepšovat ne sebe ani bližního

potřebuje jen milovat s pokojem

jak jsem tě lásko mohl nevidět

................................................

Viděl jsem hory jako hory a vody jako vody. 

Když jsem šel hlouběji, zřel jsem,
že hory nejsou horami a vody nejsou vodami. 

Až nyní, když jsem podstatou mám pokoj, protože nyní

vidím znovu hory jako hory a vody jako vody.

Words on Signs

padajíc do prostoru

vzpomínky táhnoucí tělo

líbajíc pocit vzdoru

kamínky tíhy, aby bdělo

kolena  jsou u hrudi

v poloze zrodu i umíráme

vzdálena pravda studí

exploze chodu za neznámé

na vteřinu ty znamení

se kolem mihneš do noci
přiviň se k zmrazení

a slovem zjihneš k pomoci

Ha'Ruach Ha'Zo

jinak než srdce pohledem

tajemství nejde přeložit

to je, co sami nesvedem

a možná si jen tak být

a vítr fouká vlny a roky

a zuřící moře dává čas

to tvé boky jsou sloky

ostatním zůstanou v nás

malujme tužkou vábivou

obraz, který se sám čte

to Bůh posvětil život 

když řekl: "dejme si vše"

Idan Raichel e India Arie - Ha'Ruach Ha'Zo from Luca's on Vimeo.

My Love is Like a Star

procházím se v starých síních
kde po nádechu srdce zasychá
odchází kapkou krve dobrodiní
to když se cinkot ozve do ticha

vyprávím stěnám svalů příběh
o tom, jak se život drží zkrátka
když tehdy na počátku přiběhl
vědomí moci bez lásky je zkratka

naslouchám a dosahuji ticha
not, co rozehráli tuhle symfonii
hudbu sfér v něm slýchám
pro kterou život skládá melodii

S láskou

zase vzala si mě dokola

bolest spojená se slovem strach

ta, co ji nikdo rád nevolá

promítám se až do úrovně šlach

a tam někde v bezvědomí

kolem se točící v ose dějů osudu

tančící, dokud neochromí

všechno, co je, i když tu nebudu

tyhlety mé taneční kroky

s bolestí kleju u poslední z bran

nevím a nikdo nepochopí

když srdce prosí, s láskou vstaň

STISK

kouř oblaků sestoupil hloub
v džungli kapek teď stále prší
hladová ústa jsou květů hrou
otevírající se kapkám je zdrží

bouřlivý příboj tiše naráží
do příboje už vcházíš nahá
kapky jsou jak stovky závaží
plaveš až kam tvá voda sahá

vycházíš v tichu džungle skal
jen sama v promočeném písku
uchopit se tě Bůh možná bál
záleží na síle jeho srdce stisku

SODA

kvapkajúce kvapky kolujú krvou

a ma tá ťarcha mora prepadáva

chcem byť pre teba tou prvou

všetko, čo si mi dal, ja ti dávam

som chlebom čo sam sa láme

a stačí len namočiť si ho v tebe

ani soľ srdce z neho nevyláme

človek človeka lieči ku potrebe

a tak sa skrze srdce robí víno

z vody, čo dala vyrásť chlebe

tichá hudba, čo hrá na pianíno

kvapka za kvapkou ide k tebe

The piece of my life

foto by http://www.sxc.hu/profile/Cscheel

byla jsi kus mého života

a jak se o tom zpívá

prošlas rukama, jak nahota

vzpomínám, i když připozdívá

byla jsi kus mého života

a vězíš v něm stále

vždyť srdce je náš despota

poutá nás navždy nespoutané

byla jsi kus mého života

stojící, ležící, bdící

dáváš mi rozkazy, despota

já sama láska, zde už nebydlící

byla jsi kus mého života

a já sem tě zas vzal

do srdce, kde už temnota

zabila bez světla, co jsem ti hrál

Ashvamedha

pro mnoho duší umírám

pro čest královny a krále

já jsem jen vtělen, roztrhán

a štěstí vám zde přeji stálé

tak se rok toulám po kraji

100 ctných mě doprovází

jdu a kde kopytem pohraji

se další rok už nic nezasází

koně prý neumějí brečet

neznají ze slov písmenka

tak proč mne nutí klečet

aby viděla mne Jitřenka?

po slávě přicházívá večer

a salvy z ohňového davu

a pak už jen uvidím meče

chvíli než mi setnou hlavu

svou velikostí nezískáš nic

jen sebe a svou smrtí klid

na kostech stopy zubu lvic

vázaný zemí nesmím odejít

i starý prach se rozpadnul

a proběhlo už mnoho vody

myslíte, že král zbohatnul?

láska je ten, kdo nás zdobí

i dnes se mi to někdy stává

to když přicházíváš večer

v očích vidět, žes ta pravá

a než dopadnou tvé meče

ASHVAMEDHA

Acheron

brodím se těmi vodami

co každá kapka je tvou slzou

a každý z nás je svítání

záře bez lhaní a tváří se, mlsoun

lovím těch dechů krůpěje

když odrážíme přes práh bytí dál

já jediný, kdo se tu zasměje

a v tobě plamínek z kapky vzplál

nořím se do vln nahoře

když slzy tečou tady Acheronem

hůl moje tlačí k pokoře

to než zvuk slova stane se tónem

K smrti (Himma)

http://mandala-pei.blogspot.cz/

možná až otevře se čtvrtá brána

možná až popojdeme ve frontě
možná až tvým jménem jsi ptána
možná, že jsem jen nula na kontě

možná, že se zabíjíme maskami

možná, že nevíme, co je domov

možná, že slova nejsou chvilkami

možná až budeme volat, pomóc

možná až protrpíme, co nás bolí

možná až požehnáme sami sobě

možná až půjdeme dlaní a ne holí

možná, že mrtví nejsme v hrobě

možná až pochopíme duší klid

možná, že sebe dáme kdykoliv

možná až na konec s láskou jít

možná pochopíme, že jakkoliv

Čakáme potopu

foto by http://www.sxc.hu/profile/Rombough

ideme po zemi čo nás nosí

dávaš svoj ​​krok za krokom

sme lásky horúčkou a bosí

sme božím života nárokom

akú chu't majú kroky v srdci

keď dávaš ho všetkým z nás

sme láskyplne smelí chodci

sme len bosí, len bez okrás

tak dávame svojimi krokmi

tie rozmery nášho úchopu

platíme za poznanie rokmi

choďte, tú čakáme potopu

Zakousni se

foto by http://www.sxc.hu/profile/amypalm

kolikrát tě lásko k lásce přivedu

a ty spanilá a uzardělá

řekneš medvěde, děláš nezbedu

jsem slzou, co spadnout chtěla

kolikrát srdce zfoukne dým z natí

a popálíš si prsty sama

ohníčkem podzimním podle tratí

když v popelu saháš do neznáma

tu teplou bramboru tak špinavou

jen drž, ať se nepoleká

posolíš stou slzou, solí mlaskavou

zakousni se s láskou do člověka

MESIÁŠ

položil ruku na kámen a vytryskla voda

svou vůlí můžeš přivolat i bouři

když zvoláš ámen, vejdeš do života 

léčíš i to po čem srdce touží

pokaždé ptáš se, křísící mrtvé dechem

všechno je podřízeno člověku

za Boha vdáš se, myslící s prospěchem

hlava je zlem nevděků

stačí mi dech, pro lásku jdu s málem

žijeme si v srdci, co i stůně

šeptáš v zdech a jak poznáme krále?

že nikdy nesedí na trůně

Zmrzlina

foto: http://cukrarnatropez.cz/wp-content/uploads/2012/06/zmrzlina.jpg

zase utekla jsi, Bůh ví kam

jak předpověď na počasí

jak zmrzlina se roztékám

dáváš šanci, tomu, co hovoří

i když je tma, jak v ranci

hledám, kde spí tvá pohoří

a tak se budí, láska co spala

v hlavě se ti mozek nudí

a záda, co by se kolíbala

milovat znamená, trpět ohněm

co uvidíš spaluje kolena

jedno zda zlem či dobrem

bohatství lásky, duše dojímá

píšu na okno smedné tmavovlásky

miluji tě, jsi má zmrzlina

Nevím vůbec nic

láska je hloubka neprozření

schovávaná pod miskou jahod

mámivá chuť našich snění

co se zvrhne z našich náhod

láskou je jsoucí k zrcadlení

proč utíkáme do samoty

když za dlouhých nocí bdění

Bože čistíš i naše boty

láskou jsi prošel k nasycení

když změříme život člověka

stahujíc masku omámení

nic než smrt nás nečeká

Proč III.

proč stojím a nevím kudy kam

proč hledám zaslíbenou zemi

proč směju se do nikam

proč lásko teskno je mi?

proč jsem námořník bez moří

proč tvoříme svět prostě takový
proč se žádné srdce nebouří
proč naše lásky hladoví?
proč otvírám se jak konzerva
proč všichni k lásce nedojdou
proč čas se měří jako interval
proč drcnou a pak popojdou?
proč čekáme boží infuzi
proč místo není třeba pro krásu
proč trávíme život jako iluzi
proč říkat ano zápasu?

Půlnoc srdce

vyhaslá v rovinách snů

na zem, jak kočka dopadám

užaslá o sobě si lžu?

 blázen jako si něco povídám

křtem je touha dotyků

jak vibruješ mou malou dlaní

jsem i já, když jsi tu?

já v půlnoci srdce do svítání

nořící se ze mě dopadá

jsem, jak struna před prasknutím

zářící ty nebo nálada?

snem hrát si lásku nevynutím

Schovávám tvář, že jsem tvá

po tichu se sama otvírám

v smíchu, co míří do nikam

říkám si pokolikáté unikám?

schovávám tvář, že jsem tvá

a praskají řemeny a zámky

zas nevím, kde jsou ty jamky

když díváš se do mé schránky?

schovávám tvář, že jsem tvá

jsem tady popsaná tichem

vznikám odraženým smíchem

a bojím se pustit tím hříchem?

schovávám tvář, že jsem tvá

Podívej

cesta k středu světla

vede vždy skrze tmu

 aby tvá křídla vzlétla

Pegase vzlétnout zvu

nebát se s láskou dál

hrdost je jen prožitek

a že jsem tehdy hřál

ne boj za slovo užitek

světlo k středu bytí

vyváženost nás mění

podívej, co tmou svítí

hledajíc si odpuštění

Toulávám se v těle

zase se toulávám ztracený v těle

srovnávám slunce do tradičních rolí

jak se milovat a nebýt nepřítelem

když toulání srdce v těle strašně bolí

jsem překvapený z toho, co jsem

našel a nalézám zas znova jen hloubš

co rytmem slova a melodie hlasem

zpíváme spolu po tisící společnou hrou

že, když poznávám, co jsem lokl

vnímajíc příběh chleba a vína v nádobě

a tak tě k ústům beru za pokrm

a tak tě lásko nalézám, jak žijem v sobě

Uvolnit lana

do země zabořený

od Boha neznělé

na suchu utopený

odkazují mi andělé

ty praskliny kůže

zceluje jen čas

co člověk zmůže

spadla křídla z nás

líbám svou ze-mi

polibkem Boha

a dobře je mi?

jak to lze poznat?

uvolnit lana vlasů

držící nerovnováhy

s láskou jdu k jasu

já kapka Boží vláhy

Damaru

vibrujeme vesmírem

někdy rychleji a někdy pomalu

někdo kapkou, někdo gejzírem

jak banda brumlalů

drnčící ozvěnou ztich

někdy jen stát a někdy cestující

někdo má rád, někdo je mnich

ale všichni milující

a zvuky smělé do páru

někdy tříštící a někdy tvořící nic 

někdo sám nic, někdo je damaru

jdoucí s láskou vstříc

Damaru (Skt.damaru, tibetský ཌཱ་མ་རུ, Devangari : डमरु), nebo damru je malý dvouhlavý buben, který se používá v hinduismu a tibetském buddhismus. Damaru je velmi běžný bubínek v celém indickém subkontinentu. Damaru je známý jako energie z bubnu, a když hrájí, ti, kdo hrají věří, že vede k výrobě duchovní energie. To je spojeno s hinduistickým božstvo Shiva . Předpokládá se, že Sanskrit jazyk byl uznán údery bubnů z damaru (viz Shiva Sutra pro zvuky), a celý svět stvořen z Šivova kosmického tance tandava. Damaru používají potulní hudebníci všeho druhu, a to díky jeho malé velikosti.

Feel So Different II.

má duše poděla se kdoví kam

když stříháš nitky v kole osudu

jdu za tebou vždy jenom sám

a když usínám, vím, že nebudu

když opravdu vyslovím slovo

ty s láskou jsi, kdo porozumí

proměním zas zlato na olovo

měsíc, co dostal se na výsluní

asi proto stvořeni jsme pároví

Bůh potřebuje dva lidi, co umí 

jednoho, který ji v srdci vysloví

druhého, co jí srdcem porozumí

Snedronningen

photo by Jfg

zrcadlo z ledových střípků času

to kouzlo, co křiví obraz toho
co se z něj podívá na grimasu

falešné vlajky vlají pod oblohou

a jen tak zvětšuje ošklivost tebe

už nezobrazuje dobro ani krásu

když vynášel jej dábel do nebe

prasklo a rozlétlo se zemi k masu

ty střípky jsou v lidských očích

v srdcích jsi srdcem zamrzlou

a když ti do něj někdo vkročí?

uvidí oči jen to, čím pohrdnou

jsme svými zbytky mýtů ve sluji

a můžeme si oči vyplakat i hned

když nepláčí oči, které tě milují

nemáš, jak bys rozpustil ten led

Sněhová královna - pohádka

Ayasofia

má krev je tvá barva

otázky srdcem zodpoví

tak na poušt padá mana

že i bílé růže zrůžoví

rozumím, jak podobní

jsme si pro milování

stvoření Boha zpodobním

když nás Bůh neodhání

nehledej v pohledu kamsi

proč vdávám se svou kůží

na svatbu oblékám si

šaty z živých bílých růží