Acheron

brodím se těmi vodami

co každá kapka je tvou slzou

a každý z nás je svítání

záře bez lhaní a tváří se, mlsoun

lovím těch dechů krůpěje

když odrážíme přes práh bytí dál

já jediný, kdo se tu zasměje

a v tobě plamínek z kapky vzplál

nořím se do vln nahoře

když slzy tečou tady Acheronem

hůl moje tlačí k pokoře

to než zvuk slova stane se tónem

K smrti (Himma)

http://mandala-pei.blogspot.cz/

možná až otevře se čtvrtá brána

možná až popojdeme ve frontě
možná až tvým jménem jsi ptána
možná, že jsem jen nula na kontě

možná, že se zabíjíme maskami

možná, že nevíme, co je domov

možná, že slova nejsou chvilkami

možná až budeme volat, pomóc

možná až protrpíme, co nás bolí

možná až požehnáme sami sobě

možná až půjdeme dlaní a ne holí

možná, že mrtví nejsme v hrobě

možná až pochopíme duší klid

možná, že sebe dáme kdykoliv

možná až na konec s láskou jít

možná pochopíme, že jakkoliv

Čakáme potopu

foto by http://www.sxc.hu/profile/Rombough

ideme po zemi čo nás nosí

dávaš svoj ​​krok za krokom

sme lásky horúčkou a bosí

sme božím života nárokom

akú chu't majú kroky v srdci

keď dávaš ho všetkým z nás

sme láskyplne smelí chodci

sme len bosí, len bez okrás

tak dávame svojimi krokmi

tie rozmery nášho úchopu

platíme za poznanie rokmi

choďte, tú čakáme potopu

Zakousni se

foto by http://www.sxc.hu/profile/amypalm

kolikrát tě lásko k lásce přivedu

a ty spanilá a uzardělá

řekneš medvěde, děláš nezbedu

jsem slzou, co spadnout chtěla

kolikrát srdce zfoukne dým z natí

a popálíš si prsty sama

ohníčkem podzimním podle tratí

když v popelu saháš do neznáma

tu teplou bramboru tak špinavou

jen drž, ať se nepoleká

posolíš stou slzou, solí mlaskavou

zakousni se s láskou do člověka

MESIÁŠ

položil ruku na kámen a vytryskla voda

svou vůlí můžeš přivolat i bouři

když zvoláš ámen, vejdeš do života 

léčíš i to po čem srdce touží

pokaždé ptáš se, křísící mrtvé dechem

všechno je podřízeno člověku

za Boha vdáš se, myslící s prospěchem

hlava je zlem nevděků

stačí mi dech, pro lásku jdu s málem

žijeme si v srdci, co i stůně

šeptáš v zdech a jak poznáme krále?

že nikdy nesedí na trůně

Zmrzlina

foto: http://cukrarnatropez.cz/wp-content/uploads/2012/06/zmrzlina.jpg

zase utekla jsi, Bůh ví kam

jak předpověď na počasí

jak zmrzlina se roztékám

dáváš šanci, tomu, co hovoří

i když je tma, jak v ranci

hledám, kde spí tvá pohoří

a tak se budí, láska co spala

v hlavě se ti mozek nudí

a záda, co by se kolíbala

milovat znamená, trpět ohněm

co uvidíš spaluje kolena

jedno zda zlem či dobrem

bohatství lásky, duše dojímá

píšu na okno smedné tmavovlásky

miluji tě, jsi má zmrzlina

Nevím vůbec nic

láska je hloubka neprozření

schovávaná pod miskou jahod

mámivá chuť našich snění

co se zvrhne z našich náhod

láskou je jsoucí k zrcadlení

proč utíkáme do samoty

když za dlouhých nocí bdění

Bože čistíš i naše boty

láskou jsi prošel k nasycení

když změříme život člověka

stahujíc masku omámení

nic než smrt nás nečeká

Proč III.

proč stojím a nevím kudy kam

proč hledám zaslíbenou zemi

proč směju se do nikam

proč lásko teskno je mi?

proč jsem námořník bez moří

proč tvoříme svět prostě takový
proč se žádné srdce nebouří
proč naše lásky hladoví?
proč otvírám se jak konzerva
proč všichni k lásce nedojdou
proč čas se měří jako interval
proč drcnou a pak popojdou?
proč čekáme boží infuzi
proč místo není třeba pro krásu
proč trávíme život jako iluzi
proč říkat ano zápasu?

Půlnoc srdce

vyhaslá v rovinách snů

na zem, jak kočka dopadám

užaslá o sobě si lžu?

 blázen jako si něco povídám

křtem je touha dotyků

jak vibruješ mou malou dlaní

jsem i já, když jsi tu?

já v půlnoci srdce do svítání

nořící se ze mě dopadá

jsem, jak struna před prasknutím

zářící ty nebo nálada?

snem hrát si lásku nevynutím

Schovávám tvář, že jsem tvá

po tichu se sama otvírám

v smíchu, co míří do nikam

říkám si pokolikáté unikám?

schovávám tvář, že jsem tvá

a praskají řemeny a zámky

zas nevím, kde jsou ty jamky

když díváš se do mé schránky?

schovávám tvář, že jsem tvá

jsem tady popsaná tichem

vznikám odraženým smíchem

a bojím se pustit tím hříchem?

schovávám tvář, že jsem tvá

Podívej

cesta k středu světla

vede vždy skrze tmu

 aby tvá křídla vzlétla

Pegase vzlétnout zvu

nebát se s láskou dál

hrdost je jen prožitek

a že jsem tehdy hřál

ne boj za slovo užitek

světlo k středu bytí

vyváženost nás mění

podívej, co tmou svítí

hledajíc si odpuštění

Toulávám se v těle

zase se toulávám ztracený v těle

srovnávám slunce do tradičních rolí

jak se milovat a nebýt nepřítelem

když toulání srdce v těle strašně bolí

jsem překvapený z toho, co jsem

našel a nalézám zas znova jen hloubš

co rytmem slova a melodie hlasem

zpíváme spolu po tisící společnou hrou

že, když poznávám, co jsem lokl

vnímajíc příběh chleba a vína v nádobě

a tak tě k ústům beru za pokrm

a tak tě lásko nalézám, jak žijem v sobě

Uvolnit lana

do země zabořený

od Boha neznělé

na suchu utopený

odkazují mi andělé

ty praskliny kůže

zceluje jen čas

co člověk zmůže

spadla křídla z nás

líbám svou ze-mi

polibkem Boha

a dobře je mi?

jak to lze poznat?

uvolnit lana vlasů

držící nerovnováhy

s láskou jdu k jasu

já kapka Boží vláhy

Damaru

vibrujeme vesmírem

někdy rychleji a někdy pomalu

někdo kapkou, někdo gejzírem

jak banda brumlalů

drnčící ozvěnou ztich

někdy jen stát a někdy cestující

někdo má rád, někdo je mnich

ale všichni milující

a zvuky smělé do páru

někdy tříštící a někdy tvořící nic 

někdo sám nic, někdo je damaru

jdoucí s láskou vstříc

Damaru (Skt.damaru, tibetský ཌཱ་མ་རུ, Devangari : डमरु), nebo damru je malý dvouhlavý buben, který se používá v hinduismu a tibetském buddhismus. Damaru je velmi běžný bubínek v celém indickém subkontinentu. Damaru je známý jako energie z bubnu, a když hrájí, ti, kdo hrají věří, že vede k výrobě duchovní energie. To je spojeno s hinduistickým božstvo Shiva . Předpokládá se, že Sanskrit jazyk byl uznán údery bubnů z damaru (viz Shiva Sutra pro zvuky), a celý svět stvořen z Šivova kosmického tance tandava. Damaru používají potulní hudebníci všeho druhu, a to díky jeho malé velikosti.

Feel So Different II.

má duše poděla se kdoví kam

když stříháš nitky v kole osudu

jdu za tebou vždy jenom sám

a když usínám, vím, že nebudu

když opravdu vyslovím slovo

ty s láskou jsi, kdo porozumí

proměním zas zlato na olovo

měsíc, co dostal se na výsluní

asi proto stvořeni jsme pároví

Bůh potřebuje dva lidi, co umí 

jednoho, který ji v srdci vysloví

druhého, co jí srdcem porozumí

Snedronningen

photo by Jfg

zrcadlo z ledových střípků času

to kouzlo, co křiví obraz toho
co se z něj podívá na grimasu

falešné vlajky vlají pod oblohou

a jen tak zvětšuje ošklivost tebe

už nezobrazuje dobro ani krásu

když vynášel jej dábel do nebe

prasklo a rozlétlo se zemi k masu

ty střípky jsou v lidských očích

v srdcích jsi srdcem zamrzlou

a když ti do něj někdo vkročí?

uvidí oči jen to, čím pohrdnou

jsme svými zbytky mýtů ve sluji

a můžeme si oči vyplakat i hned

když nepláčí oči, které tě milují

nemáš, jak bys rozpustil ten led

Sněhová královna - pohádka

Ayasofia

má krev je tvá barva

otázky srdcem zodpoví

tak na poušt padá mana

že i bílé růže zrůžoví

rozumím, jak podobní

jsme si pro milování

stvoření Boha zpodobním

když nás Bůh neodhání

nehledej v pohledu kamsi

proč vdávám se svou kůží

na svatbu oblékám si

šaty z živých bílých růží

Neviditelný milenec (The Invisible Lover)

pomalu hrající 

vybarvuješ mou duší

tu hudbu ladící

neslyší všechny uši

v kapičkách tónů

podmaňuješ si celou tmu

a dáš bez pardonů

světlo do oken beze snů

uchopíš mou sílu

tóny jsou tvůj spiklenec

jsme bez rozdílů

slunce, neviditelný milenec

Zmizelé

zmizelé znělé zlomky samotných not

padají do dálek ticha kolem nás

jsme jedné krve a nevím, co je vhod

na malinký špalek složil hlavu čas

tak sekáme do tmy a zvučíme struny

láskou horkých těl křičíme do uší

ach, Bože, kdo je, kdo mi porozumí
nástrojů z těl ozvěnou bez duší

a tak spolu mluvíme za zvuků strun 

a každé slovo je nám tam třeba

rozsvěcím a ty se v tom světle lásko sluň

Bože, jsi moje víno i můj chleba

Na konec řádku

foto by Garibaldi

já jsem tajemství, které vyzpíváš

a jsem noha bosá, co se potí

když sem rosou chodíváš

říkat mi o doživotí

jsem potřebný těm včerejším

stejně tak zítřkem denním

když srdcem konejším

v tmu neproměním

a tak jde jen já a já světem

a to jsi úplně od počátku

až dojdeš odkvětem

na konec řádku

Feng-shui

paintitng by Dong-Honh-Oai

čas stírá vymyšlené vášně

taky na korunách stromů

v květech jako by zvážněl

a jenom Bůh ví kvůli komu

neznáme ani mnoho slov

co vyjadřují tlukot srdeční

voda, dřevo oheň, země, kov

a každý pohyb je mi sváteční

nemám proč dál tě vést

zastávka cesty konečná

vítr a vodu s láskou nést

když jsou slova zbytečná

V zapomnění (Sakura leaves)

v zapomnění tvých doteků

se po ránu propadám

nahota zbavuje převleků

blíž a blíž k záhadám

pomalu se dotýkáme tmy

svítíce si nad očima

a to se v lásce prostě smí

z minima do maxima

a dotyk klavíru tvé kůže

zní mi u pramenů

v zapomnění dělám muže

a tobě dávám ženu

a tak jsme tím rukopisem

vepíšeme si štědrost

to když teprve v objetí se 

z náklonnosti stává věrnost

Snad Bůh nebude moc žárlit

snad Bůh nebude moc žárlit

až vytáhnu zas svoje pistole

dala jsi mi důvod je nabít

a nenechat je jen ležet na stole

snad Bůh nebude moc žárlit

když jsem se sám rozhodnul

že bez něj jdu jen tak zabít

myšlenky na nichž se neshodnu

snad Bůh nebude moc žárlit

když stávám se svým katem

osvobodím-li jeden závit

 z potřeby označit se stigmatem

snad Bůh nebude moc žárlit

dám jim šanci být na poušti

tak škrábu malbu sgrafit

z myšlenky, co mě teď opouští

Počkej! (Wait)

svět tvých snů

křičící do ticha

a překonáš tmu

jen zavzdychám

ty poslední bijící

lásko jsem sám

já v srdci žijící

otevíráš mi chrám

po sněhu kamení

čekáme krůpěje

slzy jsou znamení

že člověk dospěje

zas dopadám

a to ví bílí vlci

vstříc zahradám

voníš po jablcích

Jediná

kde se celá prostírám?

vyléváš na nás svou zář

srdce v srdci nesvírám

s něžností a v každý čas

touha poznat znamení

že nejsme osamělí svatí

od Boha nejsme vzdálení

ani když stříbrem platí

a jako nás pohlcuje tma

která miluje svůj den

dotýkáš se ve mně dna

jediná jsi z mých žen

Run for your life

photo by © Marco Glaviano

všechno, co dává nám pít

je jako ta voda

co padá

hledáme všichni svůj klid

kdo nám ho prodá

sykotem hada

všechno, co dává nám chléb

nosíme svoje hadry

a v nich smích

běžíme a před námi tep

v tom běhu spadly

sny na tvůj sníh

všechno, co dáváme si sobě

je krok za krokem

životní běh

spálená jsi od od pochodně

musíš být cvokem

vzdát se i mně

Život znamená v běžné řeči období od narození člověka nebo živočicha do jeho smrti. Někdy se za jeho počátek pokládá už oplodnění vajíčka (početí).

Kromě toho může život označovat také souborný celek, tvořený všemi živými organismy v celé historii Země a charakterizovaný zejména evolucí. Ta část planety Země, kde se živé organismy vyskytují, se nazývá biosféra.

Vědeckému zkoumání života se věnuje biologie, která život chápe jako soubor signálních a sebeudržovacích procesů v těle určitého organismu, které zajišťují například látkovou výměnu, dráždivost nebo reprodukci.

V přeneseném slova smyslu může být slovem život označováno cokoliv, co žije, co je živé. Z ekologického pohledu se jedná o živou přírodu, ve společenském slova smyslu pak jakákoliv struktura, která vyvíjí nějakou činnost (společenský život).

Domov

tak moc času nezbývá

a tak vážím každé slovo

a tom, o čem se nezpívá

o tom, jak mi chybí domov

jak pohladila jsi mě tenkrát

a koně zakřičeli v chřípí

a nozdry mohly se přehřát

ta naše noc v malém tee-pee

seskočila jsi moc brzo

když nezachytila ses lana

všechno, co se mi smrsklo

s Bohem přišla, Bohu dána

atakem lásky prosíš smrt

ať vezme si tě a jdeš za ní

a čas, co utíká jak chrt

nevidí a nezná slitování

nenaučil jsem se žít bez tebe

a k tomu mi teď srdce zpívá

srdce k srdci láskou kolébej

už prostě nebudeš živá

a tak zbytek života mám

nevím, kolik dám do slov

tvých obrazů se vzdám

a začnu stavět domov

Martině

Záloha

jen okamžik zbývá nám ze štěstí

když nenacházíš den v tmách

kam propadlo se bytí, ve vteřině

to když se dotýkáme pěstí

a s láskou vidíme svět v hrách

jak se žene na volno na návěstí

dáváš mi všechno, co chceš

podstatná jména jsou podstatná

a komíny k nim kouř přidávají

když říkám ti nebreč, tak řveš

záloha srdce, co je nevratná

střílíme ji na poutích v jinotajích

a tak jedeme vlakem života pryč

s námi je venku zas slunce a vítr

objevujeme ve všem zázraky

to když nebeský kočí si vzal bič

vyždímal z koní potu aspoň litr

a zmizel nám zas nad mraky

Bláznovo srdce

údery do srdce bolí 

široký je okraj světa?

každý si svoje volí

soucit je cigareta

údery srdce zvoním

sem tam zapálím si

v ohni si oči cloním

ať tiše shoří, čím jsi

úderem srdce měkkým

planoucí trhán z citů

a být si pořád němým?

bez klíčů svého bytu?

údery srdce zpívám

láska, že je melodie 

vypráví, co skrývá 

bez slova neožije

údery srdce spojím

a že jich je tak málo

trochu se ještě bojím

aby žít za to stálo