Smrti

potoky sluncem vylitých

do slz, co slaně plují

z pohárů lásky vypitých

čekala´s až dohodují

nápoje lásky slané

vyprodávajíce cit od koní

co vlastně v sedle máte?

schválně si oči zacloním

do bitev strachu jedu

obavy schovám za plotem

v srdci mlčet nedovedu

platí-li se životem

Slovo se stalo tělem

foto: © Stas Kadrulev

třepetá se srdce v dlani

podáváš svou ruku slovům

svaté jejich přijímání

to my muži věřící kovům

ani svou kapkou krve!

dáváme si taky tělem sebe?

křičíme rozkoší trvej!!!

a se sluncem bouráme nebe

do hloubek scházím

do duše nevidíš temný díl

do stínu slunce sázím

do studny vody, abych pil

prohlížím si bolesti

jsou většinou až tam u dna

všechnu vodu přenésti

do míst, kde není stud na 

sekáme mečem slova

hledajíc tu harfu utopenou

potápíme se znova

s láskou jen na zapřenou

a všechny mince slov

vhodily sem jiní s láskou

tvoří mým rukám rov

poslední mince je maskou

chtěly jste vodu živou

zasadit, porodit syna, mít klíč

mince slov v nás plynou

z harfy zní jen chladný chtíč

zas stojím u studny

kam křivda zavalila lásku

z mincí slov bludný

kov tvořící bohatou masku

Popsané dny

foto: Belovodchenko Anton

popsané sny v kalendáři
ostrůvky samoty nízké
třetího druhu a září
stačí dotyky blízké

kam dlaní píšeš mi vzkaz
o tom, jak se mi bráníš
kopřivu nespálí mráz
srdce jen dotýkání

potichu zvoní mi polibek
otázkou znějící zpívá
poslední láska je lék
na lásku, co zbývá

Zmatky z matky

foto: Belovodchenko Anton

muži prý děti nerodí

obava z matky braná

strach ženám vévodí

zmatky otevřená brána

dítě je duše a tělo?

kdo dává a kdo přijímá?

které srdce víc chtělo?

kde já končí, já začíná?

od věků předávaná vina

dotyky těl jsou neznělé

hříchem lásky je člověčina

a ďábel je zase andělem

Uvnitř

mluvíme abysme se skryli

dřív než přijde ráno

aby se naše slzy za omyly

slily v tom, co je psáno

díváš se a vidíš bytost?

tu, co ti žena nese

strach, slzy, smutek, lítost?

sama karkulka v lese

války můžů za peníze žen

hledání prahů duše

kdo vytržen a podroben?

Amor od Venuše?

láska je možná fantazie

co můžeme i prožít

a noc z ní mnoho neupije

střepy, co se složí

Poslední květina

vracíš se a tím vše začíná

kolikrát ještě utrhnutá?

chceš být poslední květina

co vadne po minutách?

nápoje lásky v duši klid

pomohly najít prince?

opravdu lásku pochopit

hned teď, ve vteřince?

andělské prožití Boha?

nepřináší tu spásu

co čekala srdce mnohá?

jsi bláznem v času

Nakreslete meče (Draw Your Swords)

a tak stojím sám a říkám

nakreslete meče

je už konec tvým lyrikám

když se čas vleče

co dáváš srdci jako lék?

k tomu, že umírá?

stačila by jen vůně fialek?

a mír tě nesvírá

to jenom ty jsi slovem

života do výseče

neřeklas mi ani s Bohem

nakreslete meče

Smíš (Take me somewhere nice)

www.facebook.comStefSabby/9

smíš se mě dotýkat, ale jemně

i na místech, co ti pošeptám

já láskou v dlani uzemněn

tiše otvírám, pronikám

vezmi mě někam, kde je pěkně

ty vzkazy psané linkou oční

blok skály ve mě měkne

zas zvu tě na půlnoční

láska je požehnáním člověka

studánko za všechny křtíš

vodou živou z daleka

srdce v srdci, smíš

JE

© Greg Lotus

je možná lepší nechat srdce plakat

protože pak odpustí se skály

je možná lepší nechat rukou mávat

protože pak bysme se bály

je možná lepší být jen vodou

protože ta sama dolů teče

je možná lepší za pohodou

protože čas se jen tak vleče

je možná lepší jen tak vzlykat

protože rozpouští se skály

je možná lepší srdcem dýchat

aby se s láskou vzaly

Tvé doteky

tvé doteky jsou jako kůže

co v objetí se hladí

dotyk někdy hodně zmůže

když sevření je hadí

tvé doteky jsou jako samet

co tiše láskou splývá

a v buňkách zbylo pár gamet

která je ta živá?

tvé doteky jsou láskou samou

co křičí, ber mě, ber

v náručí tvém mé city plavou

s láskou za úsměvem

Křídla krásy

www.facebook.com/StefSabby/25

a já pro ten úsměv jediný

rozpínám křídla krásy

zvednu se větrem z hladiny

kam odešel jsem do spásy

chtěli bez ptaní říct mrač

se ty mraku bez lásky

v tom přišel další pláč

padají z nebe obrázky

a já pro ten úsměv jediný

sbírám odvahu ke skoku

za všechny kapky hrdiny

skočím si okem k oku

Jsme

jsem jen odraz tvojich dlaní

co svírají tak urputně

obrazy čechtických paní

a tváří se tak ukrutně

jsem jen odraz tvého srdce

co dává silou krve cval

pilotu co letíc ve vývrtce

a hledá kudy výš a dál

jsem jen odraz tvojí duše

co obléká se nad krajinou

když v nás je bez retuše

jdoucí na smrt, co nezahynou

Don't Look Back (Neohlížej se)

© Deni Soul

vím, že nejsem princezna

i když celá v bílém

ani nevím, co je líbezná

a která je to chvíle

není důležitá zpráva v peří

a prováděj cokoliv

jak dokážeš, že se ti svěří?

chceš jakoukoliv?

chci se stát celým tvým já

když srdcem ručím

nemusím vědět, jak splývá

vnímám se a učím

NEUMÍM TO NEJLÍP, ALE...(Never Be You)

a poděkování mé krásné "neznámé" modelce...

umím to tak, jak mi dalo srdce

umím to tak, jak sevřeli se paže v pažích

umím to tak, že slyším jak ti prudce

umím to tak, že umírat se snažíš

umím to tak, žes nedostala vůbec šanci

umím to tak, že i když nedospělá

umím to tak ve dne ať je tma jak v ranci

umím to tak, že zůstáváš tu celá

umím to tak jemně, jak zuby žraločí

umím to tak dát a přijímat

umím to tak, co se světem ti zatočí

umím tě láskou vyždímat

OTÁZKY XV.

foto: © Stas Kadrulev

jsme jen jeden člověk

když trápím se já i ty

kotvíme v jednom slově

hobit hledající hobity

máme moc proměňovat

prstenem čaroděje

hlasem nás zabarvovat

srdcem, co rozechvěje

v kruhu, který je přítelem

stává se z tebe maják

a fénix stal se popelem

jsme jedné krve, ty a já
---------------------
Martině

Siddhi

© NastPlas - http://facebook.com/ArtPics.tv

kdo potřebuje lásku?

když je souhrnem všeho

sedící si na oblázku

splývající z dobrého v zlého

láska není tajemství

když se už všude projevuje

společní jsme někteří

to když nás život osprchuje

láska je rozměrem síly

v pozadí snů hlubokých světů

a v slzách jsme ji křtily

květinu, co říká jsem tu a kvetu

Chytit si mraky (Catch the clouds)

© Daniel Murtagh

rozptýlit pochyby

a chytit si mraky

řeknu ti za kdyby

někde nad oblaky

pohledem studu

volíš hněv démonů

byla jsi já budu

zpěvem šansonů

rozpouštím odpor

životem proudíš

do srdce prostor

a děláš, že bloudíš

díváš se za mysl

chceš vědět jaký

láska je nesmysl

jóó a chytit si mraky
------------------
věnováno Ketevan

Jehly

ztratit se v duši

koukej sem na chvíli

co čumíš, mám uši

vadí ti, co? že sme žili?

dostáváš se ven

kolikrát tlačí mě dech

neser, že s úsměvem

ležím a co, na zádech

kus žiletky a sen

co třepe se ti ruka?

kam by asi stříkala, ven

nevidělas fetovat kluka?

najíždím do hněvu

cracknout se do ztracena

jehla má návštěvu

nůž drž dokud nezčervená

Beautiful

foto: © Gennady Spiridonov

krása zpívá o tom, co jsi

zasněný do věčnosti iluzí

hledající z radosti k zlosti

zkrásnět si ani nezkusím

krása je životem snímající

závoje ze své a tvojí tváře

já jsem svým zkoušejícím

nehledám už žádné snáře

krása je i mé zklamání

a na to vše mám právo

krása mně taky zachrání

já jsem teď život i závoj

Chybí mi žena

Sny utíkají k ránu

Srdce je honí, cvalem

My modlíme se k pánu

A ženy nám umírají žalem

Mě chybí tady žena

Ta žena mého Boha

Ta, která dává jména

Lásce, co už není strohá

High Hopes

odpoutat krvavé pocity viny

když ti oheň srdcem praská

zahříváš sám sebe záblesky zimy

v nápoji, co v žilách laskáš

potoky příběhů krví psanou

jak šlápoty v mrazu pláčou

všem stopám říkáme na shledanou

kapičky z ran do ran skáčou

sdílíme světy přímou linkou

stopy od potopy k bráně bran

a jdeme si k ní jak za vzpomínkou

každý každou kapkou odevzdán

Návrat (Going Back)

náš svět očima objímám

i když to ostatní nevidí

oddávám pouště Fatimám

můj zrak směřuje do lidí

a tak oči pletu do života

spojený s vzdáleností v nás

svůj pohled vždy s láskou

a s ní překračujeme čas

a kde si jiní oči mhouří

dotýkajíc každého středu

já stojící ve větrné bouři

bez lásky žít nedovedu

taneční roje na řasách

začali své závoje skládat

vnímám jasně srdce strach

a těším se na náš návrat
--------------
věnováno knize 
TAJEMSTVÍ ZLATÉHO KVĚTU
link ke stažení ZDE...

Modlím se za tebe můj příteli

modlím se za tebe můj příteli

modlím se za tvou krásnou lásku

modlím se za tvůj nářek dospělý

modlím se za to, co dáváš v sázku

modlím za tvou hříšnou velikost

modlím se za krutě osamělá rána

modlím se za to, aby už jsi řekl dost

modlím se, aby už zavřela se brána

modlím se ke všem svatým, co byli

modlím se pro tebe a ne za milost

modlím se za všechny, co ti teď zbyly

modlím se, abys teď srdcem povyrostl

Skoč

© Alejandro Marcos

čekáš na vhodný moment smrti?

ztrácíš život hromaděním kamenů?

bláznivá moudrost světa tě drtí?

chceš uniknout do světla plamenů?

tiše zatnuté ruce do zdí nermluví

já skočil jsem na svět úplně nahý

a k tomu poslednímu promluvím

že chci prozkoumat všechny dráhy

maluji slova jako miloval Piccaso?

chystám se vynořit se z malých teček?

to všechny cesty vedou za spásou?

až skočím s láskou, kdo mne svleče?

život - ten stresující faktor života
a tak jsem si Bože zašel pro hostii
vytváříme tmu pro to, co už je slepota
a já slyším rytmus srdce v melodii

Předám

© Tomohide Ikeya

kráčela s přede mnou i za mnou

možná, že za tebou nepůjdu

i vést mě klidně za sebou

říkám vodě z potůčku

chtěla jsi zástavy srdce vodo

ty důkazy ti v žilách kolují

naslouchej říkám i proto

jak teče slovo miluji

stvořeni k lásce hledáme nebe

i já ve vodě slz život hledám

umíráme pouze za sebe

to je to, co ti předám 

----------------------

STVOŘENI JSME PRO ŽIVOT VE DVOU, UMÍRÁME VŠAK SAMI ZA SEBE...

ŽIVOT

foto Geddes

hladívám tě v představách

tam kde jsi volalo po zrození

a za vším otce matky strach

že jednotu na dva nerozčlení

vnímám tě živote v klínu skal

a vím, kam došlo rozhodnutí

jdem největší ze všech bran

kterou projdou jen nesehnutí

dáváme si sebe navzájem

já, ty, my co láskou zazněly

srdce srdci našlo podnájem

a denně vidět boha s anděly

Pierce the veil

ta tvář zabalená v peří

jen se tak dívá tichýma očima

skrz víčka tryskal proud, co věří

proud slz, kterých si nikdo nevšímá

postávám v koutě světa

smíchávám pečlivě dny s nocí

každá neviditelná slza dělá zvěda

když pláčeme krví až do slz, do bezmocí

protínám závoje nastřádané

vody je všude kolem prostě dost

srdce krvácí vždy jen očima milované

bytosti, co je naději Boha, že najde most

Blíž

dávám si pozor na svou cestu

tak, že ani slunce nevidím

dávám významy gestu

i to ti Bože závidím

oslepen světlem ztrácím zrak

a oddanost utápí se tmou

Boha nevyjádří znak

a ruce moje lžou

neumím nikoho nic naučit

láska nestojí proti zlobě

polibek srdce doručit

já našel až v sobě

slova písně projektu Idan Reichel 

עכשיו קרוב    

Sedět na pláži v přední části vody
Zapomněli písek s pěnou dne
A proudem, co teče
Tlukot srdce pamatuje vše

Co bylo dětství
To, co jsme se stali
Naděje pryč s větrem
Andělé vzpomínky dali

A něco tak se mě dotýká
Všechno i krásný den
Tak pojď a buď se mnou na chvíli
Nyní blízko, nyní ukončen

Hvězda padá blízko nás
Opět se modlit, že je
Světlo naděje, kterou nás obklopuje
Je vždy a neprojde

Držet ruce vysoko (hands held high)

věnováno Pavlu Křenovskému

každý den je začátkem života

svoboda stát se čím jen chceš

křik racků nad mořem kolotá

hned, jak se se svou lodí hneš

já chci být jen stromem v poli

co uleví od namožených křídel

rackům, co svoboda nezabolí

já rájem v poli všech plavidel

a tak držím ruce stále vysoko

ať mají si na co usednout

a na srdce uložené hluboko

až budou ho chtít si vyzvednout

„Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.“

Marcus Tullius Cicero

PARAMAHAMSA (Letící labutě)

houf kvítek, co ti v tváři stál

oči zavíral mi tichým pláčem

a jediným přáním srdce vzplál

oheň, co probouzí v nás spáče

budíš dechem času, co voní

co touhou hoří krůpějemi rosy

a člověk pro člověka pod jabloní

zas ruku vztáhne a zrodíme se bosí

jen ticho padá z chrámu hor

to ticho, co náhle vládne všude

a tma přeletěla v dálce za obzor

z labutí, co zbylo už tady je a bude

PARAMAHAMSA