Zhasínáme

zhasínáme duše svými sny

když je pokrýváme medem

a vřískot davu sirén zní

rozléhají se do široka jedem

a krom toho pekla z krás

co Dante popsal v komedii

paprsek světla láme vlas

andělé vstupující do legií

komu z nás zvoní hrana?

odpadkem v duši bývá i láska

ta hra je dávno rozehraná

a ďábel slintá, prská, mlaská

Smíchem Boha

jsme nezralé švestky

znějící silnou touhou

kostky házející šestky

i když na vteřinu pouhou

milujem nezralé hosty

do křídel motýlů dýcháš

stavící očím své mosty

kaší života teď mícháš

stvoříme sebe i splíny

slyším tě dýchat v tichu

dechu všech světů hlíny

zářící ozvěno smíchu

Jen

vždycky, když oči zavíráš

si říkám, kam odcházíš

jak se tam uvnitř asi máš

a jestli ti nic neschází

možná, že slyšíš ty zvony

co máme uvnitř sebe

možná, že máme clony

a že nás to i zazebe

a jak se zlehka dotýkáš

srdcem bez hranic

a nikoho se tu nezříkáš

všechny nás chráníc

Plavba (Sail)

otevřu oči a spatřím Boha

vidím, tím přicházívá ke mně

náš svět jsou znamení mnohá

tvořená symboly nebe a země

neoddělujíce Boha od světa

vnímám jej tak srdcem přímo

kdo na něj čeká, ten se načeká

království je tady a já už zřím ho

to láskou k sobě dáváme mu žít

co se nám plavbou zdálo klamné

oči, kterými hledím na Boha a klid

jsou oči, kterými Bůh hledí na mne

ADHITTHANA (Pravda - jeden okamžik ticha)

každou chvíli tiše kroky ztiš

s jazykem věčnosti si jdeš

pak všechna slova uslyšíš

a bude to pravda a ne lež

tichá jsi, tak naslouchám

proč křičet slovy chtění?

říkám, zda se nerouhám?

ticho je to, co nás mění

hluk není hřích, když řveš

srdce je ticha voda živá

jen ztiš se, pokud chceš 

slyšet, jak tvoje duše zpívá

Adhiṭṭhāna

Danteho hráč (Dante's Prayer)

s bolestí potrhané kůže
a krve z mokvajících ran
kdo ublížit ti ještě může?
ptáš se teď smrti odevzdán

kolikrát jsi stvořil peklo?

jedinou ranou vlčích drápů
když tělo prachem vleklo
kořist, co neřekne ti už, chápu

kolikrát proklínáš svit tmy?
ty oči, co neskutečně mlčí
kdo určil, co se vlastně smí?
chtěl jsem, aby mé srdce bylo vlčí?

Odraz

dívám se na tvou tvář

při tom je to jen obraz

zrcadlem je boží sklář

zachytil tady svůj odraz

nejvíc dáš svou nadějí

a rozdáváš se zdarma

ty dotyky, co souznějí

slova, co nejsou marná

a vzkaz tomu, co žebrá

tak, díky ti za ten úklon

a naděje je obruč, která

nedovolí srdci, aby puklo

Vlci

po sněhu stop pár
velkoměsto jen drtí
kolem životem žár
písek pálí jak chrti

co chceš vesmíru
zrozený do hromů
z mlhovin nevíru
srdcem do stromů

prosté porozumění
jak podpora chvíle

dotyky o kouzlení

té vlčice už zvlčilé

tvoříme zapomnění

vzájemně dávající

vlci jsou bezejmenní

bezmezně milující

Ztracená dálnice (Lost Highway)

když zítřek nikdy nepřijde

pak bude pořád dnes

první jde Bůh a říká upijte

z poháru samotu a stres

tak poslední je tu dálnice

my odkládáme si moudrost

co ztracená tu chroptíce

přísahá pomstu za podlost

se vším, co jsme nebyli

protahujíc se ouškem jehly

to z lásky nejsme otylí

se srdcem mírně žehlým

 na konci cesty dav shluklý
kdo tuší, co může zacloumat?
to sláva Boží je věc ukrýt
sláva králů je věc prozkoumat

Smutek slz

žijeme v tichém zoufalství

rozpouštíme v sobě strnulosti lomů

sami k sobě blíž v rivalství

když smutek odnáším slzou domů

sítí zkušeností trhne katarze

a my bojujeme za štěstí ze všech sil

čekání bez ohledu na dárce

co se při tom pohledu touhy vyděsil

masky své zloby a smutku

stávají se v tom domě stálými hosty

 a než se nám tiše u žaludku

rozhostí pocit, že je čas uvolnit mosty

----------------------------------------------------------------------------

U prázdného a rozpadlého domu nikdo nezaklepe. U vyschlého pramene nikdo nemůže uhasit žízeň. Stanete-li se vzájemně, jeden druhému, nevyčerpatelným pramenem, budete oba schopni milovat.

Zlehka

zlehka, zlehka prodáváš sny, co tvoří klapky klavíru

aby dál nota tekla zdmi, co boří zmatky vesmíru

uvažuješ vzteklá nad obručí, co dává tvary vizím

přešlapuješ do područí a ta,co mává, mi říká mizím

přišla jsi jen o maso a poklidnou půlnoční oblohu

vyšlas´s z žen grimasou smírnou, proč je to vše na Bohu?

tvoříme svět z lidí poplatných a sličných, co může mít?

a zboříme květ, co neuvidí úchvatný měsíční duše svit

Nádherný den

den, kdy odešel jsem do samoty

koukám, že tady jde zatáčka cestou

tak obouván životem nové boty

ohlížím se zase za ním, jak za nevěstou

poznávám novou vlnu, přání plněná
pro ten okamžik jdeme i dlouho cikcak
bez bázně z toho času i ze jména
a někdy nás popoveze auto nebo vlak

možná by bylo dobré krom bot a listí
dávat si pozor taky to vše kolem
možná, že jsme si sebou tolik, tolik jistí
neřeknem, stav se, když jdeš kolem

sBohem II.

tak jsem se zas potkal s Bohem

povídá, co dělal celý čas?

jsem na tom tak, že nevím co s dobrem

mrkneš na to se mnou zas?

takhle to chodí, když se vám zdá

sen o nás, co existujem

a tak mu jen tak prostě: kámo povídám

mám z tebe zatím jen průjem

scelovat člověka, dokud se nenarodí

prý dělává to naše karma

když zhasne, tak jeden až na krev omarodí

a tohle vše je zdarma!!!

zas jsme si plácli a kam teď prý, že jdu?

bez starostí života s dluhem

vím, že je akorát dost času nedělat tmu

v sobě, natož v druhém

Pohlazení

o čem si sníme v knížkách?

co si chceme závidět?

kdo z nás žije v břízkách?

a kdo zachrání svět?

kam vedou schody víš?

co dává lásku na podnájem?

tak teď pohladit mě smíš?

na co si to tu vlastně hrajem?

Skřípot srdce (Jar of Hearts)

někdy je chvíle víc než život

když posloucháš, jak srdce kluše

v rukách kormidlo jsi lodivod

co dáš za něžné pohlazení duše?

říkáš za vzlet iluze to stálo?
tělo ženy se živí pohlazením včel
dvouplošník přistává na stálo
aby zas za tvou plnou nádrž uletěl

co nejvíce je a platí navždy?
je to, co nejmíň ceníme si my sami
pravdy dotknout chce každý
ale kdo tě vede s láskou k milovaní?

Mandžušrí

každý jsme samostatný svět

a kráčíme do něj přes mosty

nemáme si sobě, co závidět

protože všichni jsme tu hosty

každý slyší jen to, čemu rozumí

a když si důvěřuješ, umíš už žít

to láska je tím, co každý neumí

je tvoje kopí, meč, zbroj i štít

každý svět bojuje o svobodu

to zabíjíme silou svojí vášně

a až nebe dá nám svoji vodu

my dovnitř obracíme strážné

každý ví, že teď existuje štěstí

ale my si ho neumíme vážit

svobodu má, kdo serve zvěsti

že láska už nechce svlažit

každý svět má svoje srdce

to svět k světu zlehka zapadá

říkám to každé ženě i smrtce

proč moje srdce mám jen já?

Naplň mé srdce (Fill my heart)

naplň mé srdce láskou

po mostě přecházím

o tom, že vůní rajskou

cítím se vůbec nesázím

naplň mé srdce láskou

je velký úkol pochopení

a i když často s maskou

žít je pořád k uchopení

naplň mé srdce láskou

ztratit sebe znamená

že naše já si splasknou

modlitba ticha slyšená

Hurt

bolest pláč nezhojí, jen prozradí

nejsi ničím člověku, jemuž jsi byl vším

a to je zvláštní lidské nářadí

netrpím pouhou žárlivostí, jen bdím

v srdci má člověk hodně místa

zde je zraňována sebeláska člověka 

v čem je teď tvá láska čistá?

že zaplníš i to, cos nikdy nečekal?

bez ulpívání nebe pálíš zem

já říká ze štěstí sebe masku strhni

když dva jsou svým obrazem

to soucit je tvá bolest v mém srdci

Pamatuj si (Remember me)

pamatuj si ten den, kdy spadla iluze

pamatuj si, to, jak nabrala jsi vodu

pamatuj si, co bylo, když kus po kuse

pamatuj si, jak´s přišla k tomu bodu

pamatuj si, že jsi se dotkla kapky

pamatuj si, jak ti chutnalo snění

pamatuj si všechny ty lásky zmatky

pamatuj si, voda všechno zpění

pamatuj si ten dotyk, kdy k rozumu

pamatuj přišlo a bije srdce nyní

pamatuj si, že životem ne bez šumu

pamatuj si, jak jsi se stala bohyní
-----------------------------
foto Radka Szabó

Tři

někdy mi docházejí slova

když říkáš milujem Boha
bláznův šat obléknu znova

to pro ta pokušení mnohá

milovat, radovat a zpívat
všechno je jiné, když jsi
my zase můžeme ožívat
na lásku jsme potřeba tři

když dojdou slova miluji

srdcem Boha bylo dáno

já za vše, co bylo, děkuji

všemu co bude, řeknu ano

Facebook (Lost love)

sdílíme si pocity okamžiků

bereme sázky na pronájem

vítězství a proher našich díků

v kožichu lásky hranostajem

sdílíme životy, co běží cvalem

koně nemají, kde složit hlavu

a poslední zhasne síť málem

když předává důležitou zprávu

láska je divná hra na znamení

poslední většinou se svádějí

vytesáno prohrávají v kameni

ti, kdo nejvíc touží po vítězství

Svíráme (There You'll Be)

poslouchám své srdce

a čekám, jestli mu nedojdou slova

bouchá klidně prudce

a podle toho, jak se člověk chová

přemýšlím o všem, co je

vhodné říkat ti po ránu ze srdce
snad půjde to bez boje
když slova sevřou tě něžně prudce

svíráme společně vše živé
bdělí nad tím, co je plynoucí slovo
v rytmu té melodie splývej
čím Bože nejsou slova, to mi dovol

Ulítavá

zakletá v princeznách se zdáváš

když si tiše sama zpíváš

komu z nás se vlastně vzdáváš?

když srdce láskou mícháš?

kdo je Bůh a kdo Kain či Ábel?

vstřícná k rovinám přání

k čemu v nás vyučil se ďábel?

to nemáme my ani zdání

zpěv běží hlavou nad svítáním

možná si nevzpomeneš

jen kdo zná melodii tvého srdce 

předzpívá, když zapomeneš

Tolikrát, kolikrát...

tolikrát napíšu ti dopis písmem

kolikrát dosáhnu svých chtění?

tolikrát se v dotyku stisknem

kolikrát bude, co už teď není?

tolikrát stvoříme si svět touhou

kolikrát umíráme za pocitů ztrát?

tolikrát tančíme vteřinu pouhou

kolikrát chcem si s láskou hrát?

tolikrát zničíme se obrazy Boha

kolikrát je jemnější způsob života?

tolikrát skutečná srdce mnohá

kolikrát hledá kdo, co je jednota?

Zima

měsíční světlo pomalu dopadá

tichem vzlétlo do svalu, jak nálada

modravé stíny krouží v tvém těle

bodavě jiný touží skrýt to osamělé

přichází po špičkách ten chlad

přepadá noční víly v ženách a hlad

vyhání z teplých peřin tančit nocí

láska je slepá a srdce bez pomoci

vidí jen to, co je Bohem neviděno

láska se šeptá, nic není promarněno

a polibky světel jsou z řečí v ráji

sliboval hry boží, dokud se nedohrají

láska je jediné, o čem srdce sní

až zbude zima z lidského sobectví

Po pádu (After the fall)

po pádu sedneš si srdcem dál jen do těla

při hrách lásky zbývá to, cos dala nechtěla

krajina stydkých kostí láme se cvalem pěn

kdo z nás se stále jen postí ve jménu mém

doufá dobrotivá, nevychloubá se nachová

vykoukne nečekaná, když pravdu zachová

ve vše doufá, roztáhne do zpěvu i medúzy
hlas vibruje tělem, panika chvění do hrůzy
věřím, že láska nás dvou přejde i do krve
miluji po sté v náš prospěch a stále poprvé

Neviditelný (Invisible)

zarýváš se do mě

drápy jsou od šelmy

a dřímající pochodně

zažehl neviditelný

dokonalost normou
člověčích potřeb lásky
básnící zvou řečí ornou
půdou pro tvé hlásky

a touha být milován

v poušti života středem

pevným být směřován

jsi ke kráse sveden

když dva je jeden

láskou jsi nesmrtelný

kdo jsme kým veden?

ty lepší neviditelný

------------------------------------

Láska je naléhavé nutkání být zajedno s celkem, hluboké nutkání rozpustit sebe i tebe a dosáhnout jednoty. Láska je taková proto, že my jsme odtrženi od svého vlastního zdroje; a z tohoto oddělení vzniká touha vrátit se zpátky k celku, být s ním zajedno. Když vytrhnete ze země strom i s kořeny, bude toužit po tom, aby mohl zase zakořenit, protože to byl jeho skutečný život. Teď ale umírá. Oddělen od země nemůže strom existovat. Strom musí existovat v zemi, se zemí, skrze zemi. A taková je i lidská láska. Taková je i lidská sexualita.

Chyby a naděje

nenávidím ne člověka
ale jeho chyby
to, když vlk si zaštěká
tam, kde se mu zlíbí

naděje je snem bdícího
a životy bez ní
kde může srdce bližního
prasknout, že nezní

chyby ty lásku nezdobí
a i když zavrčíme
naděje vždycky způsobí
že zase uvěříme

Untitled

bloudíme po řasách

pohledy klopící

bez názvu po trasách

srdcem se tlumící

ne každý snese oči

co berou dech

bez názvu si vkročí

do srdcí všech

pohled je tvé utrpení

co neukryješ

bez názvu ti okoření

co si neprožiješ

Na koho asi...

na koho asi 

padla pochybnost

vzpomněla si

že kdo ji nemá dost

nástroje jsme

na které jde si hrát

rytmus je zde

a melodií začal vát

život harmonie

smrt touhy z rozkoše

svede, neopije

láskou jsi ty, o Bože

v strunách klid

jemně jen načechrat

tvůj život zní

jak ho TY zkusíš rozehrát

Mám jen svou duši (je n'ai que mon ame)

mám jen svou duši

která má přání sen

klíč v knihách o růži

andělský luk je čten

mám jen svou duši

s obrazy levandule

co než se tu usuší

úsměvem do minule

mám jen svou duši

cesta je bolest tmy

můra zašustí do uší

blesk ohluší než tmí

 velká láska je vchod

očí, co srdcem buší

a milovat je ten plod

který dozrává v duši

Přeji vám

přeji vám nezažít bolest

když umírá ta druhá část

každý jsme druhem zvolen

připomínat Bohu slovo slast

přeji vám umírat, jak koně

co dýchají těžce do ticha

je být druhým, trávou pro ně

umírající tráva zvolna usychá

přeji vám umřít, jak slunce

co každý večer hasne v záři

když umírá člověk je puncem

značky JHVH ražené na oltáři

přeji vám, koně, vládci říší, 

přeji vám, ať tráva nepíchá

přeji vám, slunci, hasneme tiší

když umírá člověk zpívá do ticha