Osamělý je jen stínem člověka. Proto se ti, kdo jsou osamělí mohou podívat Bohu do tváře. Podívat se tam, kam se všichni podívat chtěli. Aby uviděli tvář toho, kdo je osamělý a zároveň plný lásky nás všech.
otevřít srdce a ta které jsem vykopal hrob vstala, když vzata na milost Boží řekla stop byla jsi svět můj už dlouho, jak chutná ret? odpusť životu, stůj lásko má, ani za tisíc let
Na svete je jedna reč, ktorek všetci rozumejú. Je to jazyk nadšenia, vecí urobených s láskou a chuťou, túžbou dosiahnuť to, o čom snívame alebo čomu veríme.
jak se díváš do bližního polibek anděla křídlem člověku, co slovo nehledá srdce doutná a je vřídlem slov, co pálí jako prokletá já svými slovy hasím žár tiším, ten oheň smíchem abych sám nebyl upálen když stávám se i tichem
Lze využít lásku stejně snadno a rychle jako vypít džbán vína a po kocovině začít znova. Vytvářet lásku jako sousoší něžné a inteligentní hmoty tvé subtilní melodie života je mnohem těžší, ale jedině hodné zralého srdce.
