Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Co je pozorování? Je to spontánně zářící světlo očí; očí jež nehledí ven, ale jen dovnitř. Vnitřní vhled znamená nedívat se ven, ale přesto být neustále bdělí; ve skutečnosti totiž žádný vnitřní vhled není. A když se oči nedívají ven, uzavřou se dovnitř. A jen vnitřním vhledem můžeme zabránit jejich zběsilému tanci - venku.
Jen ten, kdo dokáže říci vědomě „ano“ svému vnitřnímu určení, jež se v něm velkou silou prosazuje, se stane osobností; kdo však tomuto tlaku podlehne, stane se obětí slepého běhu událostí a spěje do záhuby. Sebeobětováním získáváme sebe, svou Svébytnost, neboť jen to, co dáváme, máme. - Carl Gustav Jung
Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu. Než pochopíme, že milovat je jediný zázrak, co kdy opravdu fungoval.
letět si teď snem živým naplno na území nikoho nepíšeš, aby byl čtivým když jsi sama předlohou žít život je strach milovat o probuzení do okamžiku a není třeba se roubovat motýl a člověk, o průniku
Vzpomínky na prožitou rozkoš jsou delší a věrnější než přítomnost. A proto buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš. Protože pak kouzlo milování spočívá v odhodlání nezneužívat druhé jen k pouhé rozkoši v přítomnosti, ale milovat navždy.
nejsi opěrný bod klikám na myš, že jde mi pláč do našich vod říkám ti lásko, bojím se neuvěříš a tak jdu dokola slabikám tu hloubku neproměříš lásko jsi tombola
Michal Zachar
.................................................................... Zanechat zbytečných činností a věnovat se tomu jedinému, co má smysl. Životu. S láskou. A pokud je láskou celý život, tak celému životu.
Upřímný vztah sama k sobě, který nepřehlíží realitu smrti a pomíjivosti. Kvůli němu se necítíme ve své kůži a jsme úzkostliví. Když plně zakusíme beznaděj a přestaneme doufat v něco lepšího než je prostě přítomný okamžik, začne se v nás rozvíjet radostný vztah k vlastnímu životu. Spoléhajíc na sebe, v přátelství se sebou, neutíkající, navrátivší se k holým faktům.
hledal jsem jisté bezpečí přitahoval na chvíli smrt když v noci ze sna zaječím svěží vzduch, dýchavičný chrt
podstatou života je tíha sladká strnulá bez uvolnění a cestářovou rovina je pýcha to dál odděluješ svoje probuzení
jsem živý i když bez sedla chytám se stonku, mít to rád na území nikoho chuť dosedla žít znamená znovu a znovu umírat
Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------
Každá připomínka smrti v nás probouzí úzkost. Nikdo nechce vidět, že díky ní naplníme svůj život vhledem a soucítěním. Naší snahou je si smrt nepřipouštět. Neustále se snažíme popírat, že proměnlivost je přirozenou vlastností všech jevů a že nám vše protéká prsty jako voda. Klidně spočinout v přítomném okamžiku, uvolnit se v beznaději a s vědomím smrti se nevzpírat tomu, že nic nemá trvalou podstatu. Kromě lásky. I takhle vypadá lidská láska.
Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
Dávám ti prázdnotu a dávám ti plnost. Kamkoli půjdeš, půjdou s tebou a kdekoli budeš, budeš se usmívat a žasnout nad plností, k níž není co přidat, a nad prázdnotou, jež můžeš naplnit.
