Mlčící láskou (Tron: Legacy)

mlčící láskou shlížíme

to na svoje staré fotky

jak neradi se pouštíme

držící se všech krotkých

rozdílů mezi první láskou

a okamžiků těch loupeží

kdy život je tvou sázkou

a na lásce ti prvně záleží

víš, jakou cenu má láska?

to asi ví jen ten, kdo miluje

co říkali ji chladná kráska

nenašla střevíc, který obuje

tajemstvím lásky je náš život

neodříkajíce sobě být radost

tvá smrt není v té hře pivot

obdaruj sám a získáš svatost

láska je umění dávat vším

sny, co vytváří tvé bohatství

nebereš jen to, co je mým

snem v lidech, co jej zlákají

moře se nedá pít a přesto

jak po něm lidé srdcem touží

jsi tou nejštědřejší cestou

už bylo vypito dost vody z louží

když fotkám nemáš, říct co bolí

buď je to prázdnota po otázce

nebo tě moře, plné vody se solí

mlčící, plné lásky vede k lásce

Michal Zachar

Human fly

jak lidská moucha

sedáme na ty svoje

pocity, že šplouchá

štěstí už není dvoje

a samo nečekaně

štěstí se ti oznámí

náhodou nirváně

si vlítne do tlamy

lítat teď nesvedu

láskou srdce jsem

spadla si do medu

a nechce se jí ven

Michal Zachar

------------------------------------------------------------

Moucha a člověk jsou jedinými živočichy,
kteří milují v každém období.

Never let mi go

nikdy mě nenech jít

chtěla jsem ti říct hned

bolest byla ten štít

co uchránil srdce střed

utekl jsi, jak strach

mě zbyl pláč kusu duše

a do konečků šlach

mi teď klid srdce kluše

a jako slunce svítí

čekám tu snad zázrak

síla je můj klíč žití

jsi pryč, srdce co vázla

radostný úžas touhy

prosvítí domov hry rodiny

ten tanec not pouhý

je znamením srdce jediný

Michal Zachar

-----------------------------------------------------

To, nač oči zapomněly, srdce si navždy pamatuje. 

Bezejmenná

bojíš se zastavit

toho, že tu nefouká

bezejmenná být

ve všech věroukách

život beze jména

řítí se dál, ze smrti dál

ty žena zejména
jsi tím, co naplní grál


zabíjím mysl pro tě
aby ožil ty, prvotní duch

do očí soustředím tě
a vyrovnávám lidský dluh

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

Co je pozorování? Je to spontánně zářící světlo očí; očí jež nehledí ven, ale jen dovnitř. Vnitřní vhled znamená nedívat se ven, ale přesto být neustále bdělí; ve skutečnosti totiž žádný vnitřní vhled není. A když se oči nedívají ven, uzavřou se dovnitř. A jen vnitřním vhledem můžeme zabránit jejich zběsilému tanci - venku.

Adame !!!

a možná i ty jsi

protože jsou hvězdy život

na nebeský mši

kde je tuze proměnlivo

a možná i ty jsi

to, co trvá a přesahuje mír

jste teď asi tři

hvězdy tvořící svůj vesmír

a možná i ty jsi 

osobním divadlem světa
beze slova bdi
to slovo může být i věta

a možná i ty jsi  

cestou, co dost dlouhá je

já je těmi lstmi

nehledej zkratky do ráje

Michal Zachar

......................................................................................

Jen ten, kdo dokáže říci vědomě „ano“ svému vnitřnímu určení, jež se v něm velkou silou prosazuje, se stane osobností; kdo však tomuto tlaku podlehne, stane se obětí slepého běhu událostí a spěje do záhuby. Sebeobětováním získáváme sebe, svou Svébytnost, neboť jen to, co dáváme, máme. - Carl Gustav Jung

Better

jsem bílá velryba

po hříchu veselá z vin

i svatá byla nezbeda

a to já zas vím

jsem zrozencem

a doufám, že z lásky

ve smíru ztracencem

hlásím své vrásky

jsem kolikrát vím

a i když krytá pláštěm

v utrpení sama bdím

smíchem i pláčem

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------

Některý ženský jsou strašně dětinský... 

Nedávno mi jedna vlezla do koupelny a potopila všechny moje lodičky...

WOODY ALLEN

Ještě jednou s citem

vzrostlá lilie zpívá

v životě dvakrát litém

láska, co není chtivá

ještě jednou s citem

zdravá radost umře
pod dotykem břitem
žena říká, že může
ještě jednou s citem


pravé tajemství svítí
a je v hledání hitem
a na čele díra v žití
ještě jednou s citem 

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------

• Je těžké milovat všechny a nevyhradit si nikoho. 
• Je těžké být sobě ničím a vším pro ostatní. 
• Je těžké stále dávat a nechtít přijímat. 
• Je těžké vycházet všem vstříc, když není nikoho, kdo by vyšel vstříc mě. 
• Je těžké přijímat tajemství, a nesmět je nikomu svěřit. 
• Je těžké podpírat slabé, a nemoci se opřít o silného. 
• Je těžké být sám, sám proti všem, sám proti světu, sám proti utrpení, smrti, hříchu.. 

NOEMI

False Flags

krademe rozum

pocitem nenávisti

valíme konzum

myslíme na ty příští

boříme roztoužení

vnímajíc světlo tmu
oči se do ní cení
zubatá kosa snům


krev stéká ohněm
a možná ses i zalek
člověk je být o něm
bez falešných vlajek

Michal Zachar
.............................................................................

Raději chci trpět pro to, že říkám pravdu,
než aby měla pravda trpět pro mé mlčení.

Trojské koně (Heartbeat)

tak a je po něm

jak jsem hořící dopad 

anděl s dřevěným koněm

už spadne zátopa

uprostřed ticha

zablesklo světlo očí

přítomné bytí jen tiše dýchá

já otevřen vkročím

kořeny dobra objev

prvotní a věčná po něm 

poznání, že pro srdce božstev

jsme trojské koně

Michal Zachar

....................................................................................

Nejdále dojde a nejúspěšnější bude, kdo nejvíc zápasil sám se sebou.

Saint Antoine De Exupéry

Havranem (Man cheng jin dai huang jin jia)

havranem na loďce života

co převáží nás v Acheronu

na okraj za nímž smrt je tvá

bez pravidel a grafikonu

dívám se do očí a zaplavuje

mě dech mocných zmatků

lucerna své světlo nesděluje

jedeš-li zaplať bez zůstatků

nekonečné kouzlo, jak závan

šeříkových rán s modří soumraků

tajemství, jak byl život hráván

láska je jediným druhem zázraků

Michal Zachar

........................................................................................................

Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu. Než pochopíme, že milovat je jediný zázrak, co kdy opravdu fungoval.

Srdce

a na tváři lehký žal

hluboký v duši smích

jak rád sis osud přál

snem o srdcích statečných

kronikám vždy dáváme číst

vzpomínky na klid a mír

každý jsme měli sníst

svůj díl míst a mil

na všem vyvolávající boj

ulpíváme tou silou otroků

co zapomněli na ten zdroj

co odolával láskou útokům

Michal Zachar

1313

motýlem na tvé dlani

co vylétá dále životem

pořád se ptáš, co brání

milovat srdce klapotem

letět si teď snem živým
naplno na území nikoho
nepíšeš, aby byl čtivým
když jsi sama předlohou
žít život je strach milovat
o probuzení do okamžiku
a není třeba se roubovat
motýl a člověk, o průniku

Michal Zachar

Osud

říkám ti jsi můj osud

to, co zbláznilo krev v žilách

co trvalo věky dosud

to mávnutí času, křídla zběsilá

potěšení s představou

být tím, za koho se považuje

emoce dají houpavou

ránu strachu smrti, že zkratuje

prchajíc šílení s vinou

hledáme úlevu, co v náručí není

překážku za povinnou

až zbude jen kámen na kameni

hledáme ohlušení bolesti

před životem si utíkáme stranou

tváří tvář rozcestí neřesti

neklidu duše říkáme na shledanou

tak zase umírám dotykem

zas otevřít srdce pro utrpení těla

stáváš se lásko zlozvykem

když jsi mi tak krásně zavoněla

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože i ty jsi můj život.

Já jsem jaro (I Am The Spring)

pro všechno v životě

existuje naše oslava

slunce vychází v samotě

kde obloha je modravá

inspirace naplňuje svět

zoufalství vede k pokoře

krása srdce umí rozechvět

a ty nejen tam nahoře

nepřítomností "já" záříš

nezabývající se sám sebou

a jako světlo nás obdaříš

tou láskou velkolepou

Michal Zachar

.............................................................

Někdo tvrdí, že Bůh je láska. Někdo že láska je Bůh. 

A já říkám, že láska je posvátná. - Robert Fulghum

Rozkošní...

už kvůli tom hlasu

co vnáší nám svit

už pro tu lidskou spásu

to, že nám je líp

už pro ten něžný dotyk

kam dávají se ústa

už možná nejsem komik

ale ani duše pustá

už kvůli tomu ohni v srdci

co laskavě si plane

už kvůli tomu sem vtrhni

sem štěstí nevídané

Michal Zachar

....................................

Vzpomínky na prožitou rozkoš jsou delší a věrnější než přítomnost. A proto buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš. Protože pak kouzlo milování spočívá v odhodlání nezneužívat druhé jen k pouhé rozkoši v přítomnosti, ale milovat navždy.

Back To Black

hledáme život jako sloup

na kterém se dobře sedí

dělící tóny na dobrou zlou

nedokrvení a trochu bledí

pevná půda pod nohama

je ta tam a nemajíc šanci

a že padáme do neznáma

je výzva osamělému tanci

průzračně neuchopitelné

ten život a smrt je pro víc

dotknout se je nesmrtelné

a mnoho povyku pro nic

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat.

Říkám ti lásko...

říkám ti lásko nevím, co mám

když jsi tu dál

vnímám tvou kůži a na to dbám

to abych tě tál

říkám ti lásko jsi polovina papíru

jen jestli levá

zpívám a nebubnovat nad míru

to když se vléváš

říkám ti lásko nevím, co jsme zač

nejsi opěrný bod
klikám na myš, že jde mi pláč
do našich vod
říkám ti lásko, bojím se neuvěříš
a tak jdu dokola
slabikám tu hloubku neproměříš
lásko jsi tombola

Michal Zachar
....................................................................
Zanechat zbytečných činností a věnovat se tomu jedinému, co má smysl.
Životu. S láskou. A pokud je láskou celý život, tak celému životu.

V radosti a smutku (In Joy and Sorrow)

v radosti a smutku

uvízne každý z nás

srdce po rozsudku
rozkrájí ten náš čas
a kočky na stěnách

krčí se stejně jak my

je omítkou zazděná

čekající na svou myš

v umění a v lásce

se nedá opisovat

je to jen na otázce

vyjádřit - neschovat

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Láska, radost i smutek žije v tom, kdo miluje,
nikoli v tom, kdo je milován.

V blízkosti plamene (Close to the Flame)

v blízkosti plamene

se těžko hoří

kdo z nás vzpomene

jak láska boří

v blízkosti plamene

chmury tmí

čekáš, kdo zažene

lampičky zní

v blízkosti plamene

je nevědomí

čisté já je spálené

co se zlomí

v blízkosti plamene

vaříme krev

srdcem se prožene

jen, co jsme

Michal Zachar

..............................................................................

Upřímný vztah sama k sobě, který nepřehlíží realitu smrti a pomíjivosti. Kvůli němu se necítíme ve své kůži a jsme úzkostliví.  Když plně zakusíme beznaděj a přestaneme doufat v něco lepšího než je prostě přítomný okamžik, začne se v nás rozvíjet radostný vztah k vlastnímu životu. Spoléhajíc na sebe, v přátelství se sebou, neutíkající, navrátivší se k holým faktům.

Bezpečí (Flight Song)

hledal jsem jisté bezpečí
přitahoval na chvíli smrt
když v noci ze sna zaječím
svěží vzduch, dýchavičný chrt

podstatou života je tíha
sladká strnulá bez uvolnění
a cestářovou rovina je pýcha
to dál odděluješ svoje probuzení

jsem živý i když bez sedla
chytám se stonku, mít to rád
na území nikoho chuť dosedla
žít znamená znovu a znovu umírat

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------

Každá připomínka smrti v nás probouzí úzkost. Nikdo nechce vidět, že díky ní naplníme svůj život vhledem a soucítěním. Naší snahou je si smrt nepřipouštět. Neustále se snažíme popírat, že proměnlivost je přirozenou vlastností všech jevů a že nám vše protéká prsty jako voda. Klidně spočinout v přítomném okamžiku, uvolnit se v beznaději a s vědomím smrti se nevzpírat tomu, že nic nemá trvalou podstatu. Kromě lásky. I takhle vypadá lidská láska.

Znovu a znovu (Time after time)

autor foto zde...

znovu a znovu vyhlížím
tě v očích všech žen
vystaven soudním beztížím
jen tak tvůj dotyk pohledem


a nechat si ukázat cestu
bez odpovědi jdi
vzdávám se lásky protestu
v chrámu zas zvoní moji mši

Michal Zachar

Pláč ve tmě (Crying in the Shadows)

zas někde slýchávám

úzkostný pláč ve tmě

a dát všem enklávám

to, co dáváš jen mně

jsme prahem světů

mnoha nekonečných

prostoru dej tu větu

dotyků nesrdečných

nejvíce mne teď děsí

nekonečno toho nitra

a má tvář je koncesí

aby tvá láska svitla

Michal Zachar

............................................................................................

Mají-li se volnost a láska vylučovat, volím volnost. 

Raději černá křídla než růžová pouta. 

Karel Čapek

Zlomkem (floating in the night)

tajemstvím lásky je zlomkem života

roztáváš jako zamrzlá bystřina

zpíváš-li svou píseň je to jistota

poznat svou bolest s něhou nevina

zraněný vlastním pochopením lásky

krvácím radostně a dobrovolně

 a probouzím se srdcem bez otázky

vzdávám dík za další den, co prolne

usínat modlitbou za milovanou bytost

s písní, co všemu dává melodii

plakat a smát se, že nevyhraje lítost

tam celým smíchem a slzami si žiji

Michal Zachar

Dary

dýchám dál před tvou tváří

chceš zdobit šperkem slov

tam stál měsíc, jen tiše září

odhalující děsíc spěšný lov

chystáme se jít teď a nebo

utíkat pohledem k psanci

chci naplno žít sám s tebou

pro život mám jednu šanci

věčnost tam, kde dýchám

krása chyb být momentem

smrt rozdává a já míchám

sejmout si a být studentem

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------

Dávám ti prázdnotu a dávám ti plnost. Kamkoli půjdeš, půjdou s tebou a kdekoli budeš, budeš se usmívat a žasnout nad plností, k níž není co přidat, a nad prázdnotou, jež můžeš naplnit.

I Just Want You...

Alice Vegr

jsem jen odrazem své duše

když slepí obracíme životem

a že nám srdce stejně kluše

vnímáme, že jsme sami za plotem

za plotem přání postáváme

dospělí lety možná trochu

zavření v sobě sebeklamem
na každý pád padáme do lenochů
a než sfoukneš denní svíčku
ovaneš hvězd noci prach
i když slzy možná na krajíčku
chci jen, aby tě nepřikrýval strach

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------
Nevidíme věci a lidi kolem takové jaké jsou, ale takové jací jsme my.

Milující (Old L.A. Tonight)

Alice Vegr

většinou jsem černobílý

ty začínáš mi kecat do života

i když možná jen na chvíli

když vídávám tě o sobotách

vetšinou jsem rozpustilý

to hledám cesty k jádru země
sakra, kytky se sami nezalily
já vím lásko vykvétáš tu ze mě

většinou jsem odraz světel
co vysílá vlasů temné rozhraní
že by anděl na zem sletěl
aby tě přede mnou zachránil

většinou jsem rudým koněm
a ty jsi stejná jako já, jen cestující
ten příběh lásko není jen o něm
zdroj všeho je jedno slovo - milující

Michal Zachar
----------------------------------------------------

Když na cestě od lpění k lásce využíváte svého vědomí jako meče odřezávajíc svou závislost na druhých, mějte na paměti tohle: NEPOSPÍCHEJTE, NEBUĎTE NETRPĚLIVÍ a NEBUĎTE K SOBĚ NENÁVISTNÍ.  Mohla by snad z některého z těchto přístupů vyrůst vaše LÁSKA? Držte se raději soucitu a střízlivosti. A najednou najdete paradoxně sami sebe v situaci, kdy předmět lpění milujete a těšíte se z něj mnohem víc než dřív, avšak zároveň se stejně tak těšíte i ze všech ostatních věcí a bytostí. A to je lakmusová zkouška, kterou zjistíte, jak milujete. Zbaveni veškeré ho napětí, jenž vám dodávalo dříve ulpívání. A teď se těšíte ze všeho a z ničeho. To protože víte, že to, co vás těší, je ve vás. A i tomu se říká lidská láska. Jak říkávali: "Miluj bližního svého, jako sebe samého."

On (Αυτός)

pomalu tančím tancem srdce

stříbřité kapky slz odrážení

klid duše je smíření a ne strpme

v spirále života jsme poražení

smíření slovy, co jsou už marná

nastává krok, odpuštění čas

láska a led nerostou na farmách

tání je duše klíč, kterým otvíráš

jsi hlupák a sám jdeš tmou, i když

tvé stopy v písku příboj smyl

já hledám dál tvá ústa, jsou výš

ta hra, co pohltí nás, uvěřím v sny

víra jde srdcem než rozkvete v nás

když laskáš, co žije večer rty

jsme piáno ze svíčky, lidský plášť

strnulý vesmír, list růže z organzy

kytara hraje píseň listu vzájemnosti

tanec hlubin nesl plamene klid

odchod do deště nás přemostí

miluji a jdu tě lásko znovu otevřít

Michal Zachar, Táňa Bubeníčková, Pavla Mrzenová, Karite Lakato
a Ilona Louženská