Někdy jsou cesty klikatější než jeden lidský život. Pokud při své cestě neseme vědomí toho, že každý náš krok ovlivňuje miliardy dalších, můžeme jít s pokojem třeba do...
vnímáš doteky boje sen bere i dává nůž přeřezávám ti spoje tys žena a já muž kalichem květů rty dostávají své vůně síly chvění a kdy vtrhnem ke koruně vlastnit mít lásku krví stou stvrďte a život pro krásku kdybych měl srdce
Michal Zachar
---------------------------------------------------------------
Velký člověk má dvě srdce - srdce, které doufá, a srdce, které trpí.
Začni svůj den tím, že se ještě v polospánku nevykradeš z postele, ale zůstaneš ležet a chvíli si představuj, co chceš dneska se svým partnerem dělat. Jaký máte dnes společný cíl? Zkuste si představit, jak k němu společně kráčíte. Totéž si klidně opakujte v případě všech ostatních partnerství - s dětmi, s rodiči, se sourozenci, s obchodními a uměleckými partnery i se všemi ostatními. A pak zjistíš, že nejkrásnější společný cíl není to, kam dojdete, ale je jím vlastně to vaše partnerství.
kdy pochopíme bludy kruhu čáry bolesti toho, co nás odděluje jsme dva z jednoho druhu červení z toho, co nás zabarvuje
láska zná lásku, dávat je darem nevinu žijem právem veta nejpravdivější pravda je, že hrajem silou zdroje k uzdravení světa
Michal Zachar
---------------------------------------------------------------
Dejme pryč vše, co stojí v naší cestě k své nevině. Zavři oči a představ si, že stojíš před Bohem, který ví, že jsi nevinen. Láska zná jen lásku a nevina zná jenom nevinu. Soudit by tě měla jen tvá vlastní nadutost. A čím více jsi nevinen, tím více můžeš dávat a přijímat vše. Mistrovství života v partnerském vztahu je ochota být nevinen v přítomnosti toho, koho miluji.
láska je milost zlých pokušení pro dobro vor ze semínek svod kapky to možná až tak neocení ale určitě jim láska přijde vhod plaveme volně životem a píšem asociace těch, co jsou za plotem setkání soumraků a slunce křížem tajemství tenké tmy být hobbitem ten tlustý mě hladovému nevěří
Celé město se může přestěhovat, ale studna ne. Milenci se potkají, uhasí žízeň, založí rodinu a vychovají děti tam, kde je studna. Ale když se jeden z nich rozhodne odejít, studna nemůže jít s ním. A láska, i když je stejně čirá, jako ta voda ve studni, tam zůstane také. Láska proto spočívá i v tom, dokázat se smířit s nedostatky toho druhého.
obrázek k zanechání když tě nenačtou kompjutry našich hlav ve kterých vládnem prý aby nebyl dav a tys jen plátnem milujeme postižení spirálek svých lásek profil k nezastižení facebook se zasek svoláme pyšnící své chaty do chat vesmírní bídníci tak to jsem dopadl koukej se zmocnila jak vládnout rukama lidé, jak Ludmila kreslící neznáma obrazy vzpomínek průletů z lásek most ten tvůj je kamínek obrazů pro radost
Michal Zachar
............................................................................... věnováno tvorbě Ludmily Krestešové
jsem jen trochu sám bolí, že neuchopím pokaždé když přijdu jsem jako ty stopy ze sebe jen si vyjdu mezi naše hroby chtěl jsem ti říct dík jsem jako ty stopy za to, žes dala mžik života do synkopy
Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
věnováno Marii Motlové
ptát se mě jestli jsem si všimnul? je stejné jak zakopnout o pyramidu když jsem tě poprvé jen minul byla jsi jak nálož kyanidu otrávíš zorné pole sírou pekla jeden se málem bojí povzdechnout chci být ohně kapkou, co stekla tělem na střídavý proud dívám se do hlubin a po duši kolikrát dopadnou tvé vlasy na zem díváš se na ně protože netušíš jak jsem do tebe blázen
Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...
Celý svůj život jsem prožil mezi mudrci a nenašel jsem pro člověka nic lepšího, než je mlčení. A uvědomil jsem si, že s jednou láskou člověk v životě nevystačí, ale dostane se s ní nejdále.
Podstatou vztahu nejsou jizvy, minulost, budoucnost ani přítomnost, ale dary, jež v sobě nacházíme v důsledku toho, že ve snaze nalézt pravdu překročíme hranice vlastní rozmazlenosti a stavu, kdy se obětujeme v kolotoči všemožných rolí a pravidel.
V den, kdy se žena vzdává tobě, dělá, jako by ti prokazovala kdoví jakou milost. Avšak vytkneš-li jí, že se vzdala jinému, odpoví ti, že onen dotyk je příhodou bez jakéhokoliv významu. Neznajíce významy svých dotyků a jejich sdílení s ostatními jsme takto v ruletě zvané život jen placatou otáčivou plochou poskytující prostor kuličce.
