čtvrtek 12. ledna 2012

Vy nevíte, co je to láska (You Don't Know What Love Is)


vy nevíte, co je to láska?
když moře šumí pod oknem
když dřevo tiše praská
v krbu tím vykládaným snem

zatopím i pro ty další
jsi to dřevo, co do něj házím
když nepřihrávám falší
to kvůli času s tebou sázím

láska nejde na hodinu
ale ani na měsíců pár spát
biješ srdcem kovadlinu
do tvaru láskou bít a vytrvat

tak ty chceš umřít sám?
že zbude láska nespoutaná?
bez tebe jen si usychám
na druhý břeh už vidím z rána

tak nevíte, co je to láska?
žít životem toho, koho milujem
laská se mi samohláska
z vína slov, co si tady lisujem

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
Okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí možná na celý život. Jen je musíme prožívat s člověky a ne s lidmi. Lidí je spousta, člověka abys pohledal.

středa 11. ledna 2012

Sen jednoho muže (One man's dream)


tak si tak někdy říkám
jak to, že jsme ještě tady
když odnikud nikam
vstupujem zadními vrátky
do zahrady
snů života, co už je
budoucí o představách
jak se sen pozoruje?
to jsou křídla letu zpátky
jen splývavá
život je sen Mojžíše
co odbočil k hořícímu keři
nevěděl, kdo napíše
zve nás věčnost splátky
kdo neuvěří?

Michal Zachar
................................................................

Když muž miluje ženu II. (When a man loves a woman)


existuje místo
kam odchází
i světlo svíček?
tak, že je jisto
před zápražím
máš ten klíček?
tajné nanečisto
dnů s nesnází
a malý míček?
neznámé číslo
paměť neschází
do svých kliček
tak ty šachisto
žiješ ve fázích
hledání sklíček
příchuť čisto
věčnost extází
sousto hříček

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------------------
Láska je jídlo s příchutí věčnosti, ale taky je to sousto pořádného nic. 


úterý 10. ledna 2012

Formovat (Yanni)


když mám tě učit o Bohu
vlasy tiše sténají prosbou
nemohu přijít na tu polohu
do které tvé ruce pozvou


hra skutečnosti s fantazii
když jsem tě začal milovat
naplněn, co jiní neprožijí
srdcem si lásku formovat


láska není jen milování
tvé tělo s duší hazardu
falešná očím nezaclání
může zemřít, na pravdu

Michal Zachar
---------------------------------------------------------

Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest. Ulpívající na svých představách falešných obrazů, do kterých se zahledělo naše ego. Kdo opravdu miloval a je pak zklamán, je ochoten spíše nežít než nenávidět. Láska ne, ale představa o lásce, ta sama o sobě může být mnohdy slepá. Proto ji doprovázejme vždy pravdou! Ale pravda může být někdy bezcitná. Proto ji čiňme prostřednictvím lásky přijatelnou.

neděle 8. ledna 2012

Řeka (The river)


kdo ví, jak často přichází 
člověk během života k sobě
do řeky života po hrázích
topící se toužící po podobě


to ty, kdo přijdeš vodu pít
i ty, co někdy jen z řeky nabírat
ten smír v odrazu záře štít
nebude nikomu doušek odpírat


až najdeme kámen k pití
ten, co se říká, že byl mudrců
tak budeme na konci bytí
zase jen kojenci matce u prsů


řeka mlčí slovo tiše plyne
jedna slza sází jedno písmeno
sedím si a čtu si v zátočině
soucit bytí, i když je námi míjeno

Michal Zachar
.....................................................................................................
Prostřednictvím písmen slov nejsme nikdy jen v přítomném okamžiku.
Žijeme dávno ve věčnosti. Ale musíme se jí jen naučit znovu číst.

7 sekund (7 seconds)


zas vysévám tvá slova
a učím se je dávat do řádků
jdou směrem do rájova
kde se slaví, i když bez svátků

a větry bytí tančící mezi
v duši máš místa víc než dost
jinakost slova pro genezi
stačí i sedm sekund pro radost

když věčná radost bytí
zatančí mezi kapkami tvé krve
vyhlédli ti dosud skrytí
milováním říkám životu své trvej

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------
Duše je to nejintimnější místo. S duší druhých se setkáváme dříve než s jejich tělem. Setkáme-li s jejich duší a tělem jako s celkem, vstupujeme úplně do jejich světa. Kdyby si člověk uvědomoval hloubku a krásu takového setkání a přistupoval k němu citlivě a s láskou, mohl by poznat nové možnosti milování, jeho radosti a extáze. A takové milování může v partnerech otevřít pramen hluboké lásky. A znovu by se tak spojili i se světlem ducha, který je tím třetím mezi nimi a vstoupili tak do kruhu odvěké sounáležitosti, které v podstatě vděčí za svůj vztah.

Nerozhodný (Undecided)


vnímám své obrazy
vychován k tomu, který je vhodný
někdy mně zamrazí
to když jsem najednou nerozhodný

upouštím se do hlubin
mých daných paměťových sklípků
kde řadící se do skupin
zhodnotím, zabalím a řeknu v klídku

zahodím to, co nechci
a budu mít chvíli jen dovolené sny
jezdíte taky na slepci?
já barvu z obrazů jsem už dávno smyl

Michal Zachar
.................................................................
Život nám přináší všechno. Důležité je všechno.
Nerozdělovat jej sobě a ani jiným.


sobota 7. ledna 2012

Kam patřím (Where I Belong)


dívám se na oblohu
a po cestách srázných
pomohu, když nemohu
vnímat věk krásných

let, co došli ke stromu
obepínajícího korunou
svět jdoucí k jednomu
objetí už asi nebudou

duše je tvůj vánek bytí
v úchvatném žije rytmu
kdo koho vlastně chytí
zrcadlem algoritmů?

Michal Zachar
............................................................................................
Až půjdeš krajinou, podívej se na zvířata. Jsou to tví starší bratři. Jsou tu již miliony let. Nevědí nic o Freudovi, Ježíši, Buddhovi. Ani o Wall Streetu, Pentagonu a Vatikánu. Nezajímají je naše intriky a záměry či potřeby. Ona už se zabydlela ve věčnosti. A mlčí. Mlčí?

pátek 6. ledna 2012

Ze mě (Land anaka)


naslouchám tvým očím
když vyháníš mě z noci
do srdce jen si vkročím
kde mám tě v mé moci

ruka je schovaná dnem
logika posvátných míst
skrz srdce jde krev ven
do tváří, kam jdu tě číst

jako on proudí do světa
aby nám všem pohyb dal
člověka láska je rozseta
a srdce ze mě dává cval

Michal Zachar

.......................................................................................
Jednání člověka je plno tajemství. A přebývá v něm síla ráje.

čtvrtek 5. ledna 2012

Chybíš mi každou chvíli můj bratře (I Miss You Every Moment My Brother)


narodit se je být vybrán
nikdo zde není náhodou
s tváří člověka se dívám
bolest a radost duší zvou

dostávám svobodu a víc
zase mám novou identitu
krev pluje žilou na měsíc
nádoba Boha v neurčitu

přicházím z hlubin všeho
tam, kde rozléhá se nic
jsem dobrý i trocha zlého
jsem člověk a nic víc

Michal Zachar
.........................................................................
Říká se, že si Bůh pamatuje. Snad si vzpomene, že ten, kdo je jako Bůh ví, kdo jsme my. Nezáleží na tom, zda to víme my. On to ví. My na to přijdeme. Časem. A když ne? No a co? Máme ho přeci oba celou věčnost.

Jsem prostý jako voda (I Am Simple Like Water)


byl druhý den světa
a vody se rozdělily
jen kapkami posetá
země, co jí posílily

vody jsou nahoře 
bez těch vod dole
nemajíce úhoře
točíce se v kole

smyslem je krůpěj
vířící do prostoru
kreslící se chlubě
bez kouska vzdoru

Michal Zachar
.............................................................................
Tak voda přicházívá z nebe. A tvoří kapkami písmena. Písmena pravdy vody, kterými nám nebe nad námi píše své poselství. Někdy mám pocit, že nevím, jestli nás naučili správně číst.

Pramen (Heru Katsir)


chválíme až znesvěcujem
ukázkou spojení v nás
boty, co sami nikdy neobujem
k hledání největší z krás

a vyslovováním všech slov
ve jménu pravdy
pojmenování toho, co je rov
sypaný tím, co je tady

nutkání chtít vše ukázat
to, i když se stydím
znamení svaté smlouvy brát
za pramen všech lidí

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
Jsou věci, co jsou prý posvátné.
Víme však, že posvátné je v životě všechno?

úterý 3. ledna 2012

Průvod kapek (Corteo)


jsem krůpěj vody
vpadlá na zem
v podobě písmene M
jsem ten, co chodí
padlá s plazem
pro, to co neseženem

jsem malá kapka
z milosti boží
nesoucí vůli ke spojení
jsem mucholapka
z blbosti zboží
jak žába na prameni

jsem slovo naděje
znamení vody
a člověk jako loď pluje
že kormidlo uspěje
k sblížení schody
a další mě následuje

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------------
A jako kapka sjede z nebe na zem, tak i člověk uskutečňuje
svou pouť životem cestou z jednoho světa do druhého.

Hvězdy (Stars)


a prolétáš mým oknem
hvězda zářných pomocí
rozplétáš svým skokem
nevěsta strážných emocí

dívám se na ty okamžiky
kdy jen vzduchu chvění
to hřívám vzaty s díky
skryje si v duchu znění

probíhala za světlem
za druhou tváří života
a trvalá hra s větrem
to duhou září temnota

Michal Zachar
.......................................................................................
Každý může zářit. Jako hvězda. Přidej se.
Ani netušíš, jak je to důležité.
To neví ani hvězdy, když tvoří souhvězdí...

neděle 1. ledna 2012

Umírající svému srdci (dying of a broken heart)


hledávám ráno i večery?
a možná jsem paranoik?
hladívám boky jako litery?
který svět volím? bůhvíkolik

radosti dostala země má
co doteků pro kousek cti
předešla vzpomínka oplzlá
chceš se v něm projevit, snít

předcházím si onen svět?
co kdybych tam neměl klid?
vím, že teď je právě naposled?
kdy tebe mohu si za ženu vzít?

kreslím touhou do sgrafit
a ty jsi tam někde uprostřed
jen láskou srdce chci zaplavit
než si udeří naposled

Michal Zachar
........................................................................
Tóny života hrají rytmem tvé vlastní melodie. Tak hraj, hraj...

Lucifer (legenda o vítězství)


vyhráváš zápasy
o trůny panstva
knížecí grimasy
tvář Boha sňata

nevnímáš výkřiky
duše sní s tělem
nejsme jen lyriky
Bohu nepřítelem

bojovat za krále
rozkazů prost
ke cti a chvále
pro Boha host

tvoříme napětí
soudíme stín
vyhrává vzápětí
kdo Boha ctí

přinášet světlo
tak zkoušej být
padá, co smetlo
ten Boží klid

Michal Zachar
..............................................................................................
Lidé se tlačí k světlu ne proto, aby lépe viděli, ale aby mohli více zářit. Jeho odrazem. Kdy začnou sami hořet? A zapalovat sebe sama, aby jejich vlastní světlo mohlo zářit?

sobota 31. prosince 2011

Jen jsem zavřel oči (Just closed my eyes)


vydáváš v srdci nové příběhy
odchází to, co bylo bolestí
vzpomínám, všechny noclehy
těch očí, co přišli na scestí

zavírám oči před propastmi
z toho mála, co mi zbylo
i když vím, že se nezúčastní
víčky zavřenými tě ukrylo

výraz, co je znakem navždy
symboly toho střežíme
já, ty srdce v jménu pravdy
symboly víc než tušíme

Michal Zachar
....................................................................................
Pravda prožitá, tak základní a živá, že ji nelze zachytit
a sdělit pouhými slovy. 

To je můj život.

Život začíná dnes (Now Life Begins)


život začíná dnes
a zase vždy poprvé
když se kus vody vznes
a kra ledu praskla bez krve

životem kniha osudu
píše své verše na hrdiny
a každý ví, že až tady nebudu
vejdem se všichni v řádku na jediný

žijeme jakoby v ledu
zamrzlí v představách snů
toužící šťastní a ty srdce sleduj
přijímej osud než ti samo řekne stůj

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------------
Kdo touží být šťastný, musí si obstarat to, co mu žádný osud nemůže ukrást. Sebe.

pátek 30. prosince 2011

Poslepu počítám


učíme se žít tak rychle
že ubývá i život sám
na poušti sedím ztichlé
sedím sama, počítám

po zrnku zrnko počítám
spálená v sluneční lázni
vzdálená z houfů vran
prosím všechny ať blázní

písek ze srdce krunýřem
a kde čísel už houšť
čeká, kdo bude rytířem
když přikrývám poušť

poslepu hrabu v písku
odkrývajíce vlastní sprint
stisknu bez zrnka zisku
duši svou, co je labyrint


Michal Zachar
................................................................................
Postupně si uvědomujeme vzorce vlastní slepoty. Učíme se rozeznávat své pudy a vášně, které jsou skutečnými motivy našeho jednání. Nevědomí je stále přítomno a jeho moc je velká. Jsme hliněné nádoby, v nichž je ukryt poklad. Určité aspekty tohoto pokladu jsou nebezpečnější než si uvědomujeme. Osvětlíme-li ho vědomím, přestáváme být vězni. Tím světlem je svoboda.

čtvrtek 29. prosince 2011

Porouchaný (Broken)


to když se prostíráš
je tvůj život krásný
bezduše vymíráš
viděním spásných

s lidmi si hraješ šach
pro srdce ostatním
přeříznutím šlach
toužící neztratím

co smysl tvé otázky
po smyslu života
sbírám ti oblázky
na pláži samota

a všechno malinkaté
vejde se do dlaně
to srdce hrbolaté
bije tak oddaně

Michal Zachar
......................................................................................
Každý, s kým se v životě potkám, mě v ledasčem předstihuje. Tak se od něho učím. Hlavně se však učím to, že člověk může milovat i ty, jež nechce už do konce života ani spatřit. A proto si neberte svůj život příliš vážně, stejně z něho nevyváznete živý...

středa 28. prosince 2011

Nejhezčí věc (The Prettiest Thing)


krvácet očima z přemíry něhy
zraněný uvidět srdce slov
řeky, co probouzí radostí břehy
opouštějící křídla tanců vdov

usínat v náručí očí nevidomých

tajemstvím cesty pokrytou
zbytky, co jsou jen od lakomých
k hudbě z lásky sněhem jdou


neprozradí nikdy své tajemství
oči lidi, jež byste milovali
úspěch života, co mají někteří
rozhodnutí, co by dokonali

žít, tak ať jsou si stále na očích
a z duše je nejhezčí věc
mlčení slzy zázrakem vyskočí
otevřít srdce, to mi věř

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------
Tajemství je tvým sluhou, držíš-li je, tvým pánem, sdělíš-li je.

Někdo jiný (Someone Else)


a život říká jsem někdo jiný
se smrtí spojen v tenkém kolotoči
když dva jsou teď jeden chrt
co běží kolem života, mé činy
co označují srdci ať se nerozskočí
když zkoumají lásku vidí smrt


co milovala poprvé svůj život
jsme jedno v pohledu očí za vzkazy
srdce nechme plynout a plout
odkud a kam jde lásky přívod
do míst, kde jsou tvé krásné obrazy
nech věci do sebe zapadnout

Michal Zachar
.....................................................................................
Je jedno, co jsem, když ty víš, kdo jsem.

pondělí 26. prosince 2011

Besame mucho


všechny polibky jsou variace
na jednu píseň stého osudu
a tak se k nám zase vracej
ty lásko čas štěstí prohlubuj

v písni zní přísaha z melodie
když si tichá v tobě zanotuje
jak voda z krve svět zalije
polibky lásky si pamatuješ

my navždy zůstaneme spolu
když tichá píseň hlavou zavrtí
znám píseň tvého srdce bolu
ty moje a já tvůj až do smrti

Michal Zachar
.........................................................................................
Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v nás.

Co všechno popírám (Negue)


co všechno můžem říct?
podoba světa tvoříc stíny
a světlem život smíst
rvoucí si k dlaním hrst hlíny

co všechno můžem být?
když se slovo stane tělem
bereme vavřínový list
jsoucí si k sobě nepřítelem

co všechno můžem mít?
když nic, co je za příčinnou
nám říká s láskou klid
jdoucí si k smrti nezahynou

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------
památce Cesaria Evora

sobota 24. prosince 2011

Buď svou touhou

Je úplně normální, že se život člověka odehrává ve vlnách. Stejně tak se nachýlil náš život. Po dlouhém strmém stoupání nahoru následuje mnohdy sešup dolů. Pozoruješ-li moře víš, že vlna jde nahoru a se stejnou razancí i dolů. Opakuji se stejnou. Člověk musí být jenom připraven tomu čelit.

Mnoho kultur lidstva strávilo čas na tom, že se chtělo dostat do stavu NIRVANA, samadhata, jing-jang, božského vytržení a já nevím, jak ještě se ty věci jmenují. Jde však pořád o stále jednu a tutéž věc. Hledání stavu klidu mysli, protože v něm neexistují vlny. Ale ani rozkoše, ale ani bolesti. Dosáhnout tohoto stavu v bdělém vědomí je v podstatě nemožné, proto se lidé uchylují do samoty, kde daleko od vnějšího světa jsou jakoby spící, v polotransu. Nic je tam netrápí, protože mít bolest oni nechtějí.

Může to být a určitě je to krásné. Je to však jedna z cest. Stejně důležitá je i cesta BYTÍ. Prostě normálního světského života. Její hodnota oproti té meditativní a božské cestě odříkání je stejně svatá jako mše v kostele. Chrámem je celý člověk, a věřícím je taky celý ON. A jsme u jádra pudla. Věřící. Člověk, aby mohl činit cokoliv, i strašné věci, musí věřit. Proto je víra v sebe sama tou nejvíce odmítanou disciplínou na světě. Protože, když zjistíš, že si můžeš věřit, pak můžeš dokázat cokoliv. A to je právě to co na tom člověka děsí. Proto si radši nevěří a hledá tu víru jinde, mimo sebe. Víru v rodiče, víru v přítele, víru v kostele, v rodinu atd. ... Ta jediná a nejdůležitější, která je - je VÍRA v SEBE SAMA!

Bez ní totiž ty ostatní opravdu nemohou fungovat. Jak toho dosáhnout? Jít cestou zvanou život a jít hodně daleko sám do sebe! Protože, jak daleko do sebe ujdeš, tolik ujdeš i na cestě naproti ostatním. To je stejná rovnice. Jednou ze základních potřeb člověka je potřeba sounáležitosti. Každý chce někam nebo někomu patřit. Chceme být součástí nějaké skupiny, být členem rodiny a mít také pevný osobní vztah, i vztah k místu, kde pracujeme. Mnoho lidí nespojuje svět domova a práce, dělíme je až příliš často a neuvažujeme o jejich vzájemných vazbách. Mnoho lidí má naivní vztah k systému, jehož jsou součástí. Když se pak systém zhroutí (a to může i sám, nikoliv jejich příčinou) připadají si zlomení, opuštění, zranění a ponížení. Se samozřejmostí bral jejich energii, ale nebral ohled na jejich duši. Jádro je zde = nikdy nenáležej NIČEMU, co je VNĚ tebe. Je dobré, aby tvoje vztahy byly s okolím vyvážené. Nikdy by se člověk neměl cele oddat jenom hnutí, systému či jedinci! Lidé hledají vazby mimo sebe proto, že se totiž bojí náležet sami sobě a svému životu.

Když duše procitne, uvědomíš si souznění sounáležitosti s ostatním světem. Nyní už tvoji touhu nemůže NIC ohrozit. Anglické slovo BELONGING = sounáležitost, je příbuzné se slovem LONGING = TOUHA. Jestliže slovo belonging rozdělíš, vznikne krásný výraz duchovního růstu. BE-YOUR-LONGING = BUĎ SVOU TOUHOU. Touha je cenným instinktem. To k čemu se vztahuje by mělo být hodno tvé vlastní důstojnosti. Především bys měl/a náležet své vlastní niternosti. Pokud náležíš svému nitru, žiješ v souladu se svým vnitřním rytmem a jsi spojen/a s jedinečným pramenem energie v hlubině svojí duše, pak tě nebudou moci zranit změny, kterými logicky prochází naše vnější vztahy - jejich vyhasínání, relativizace a zánik. Stále budeš moci přebývat na svém vlastním území, kde nejsi nájemcem, ale kde jsi DOMA. Tvoje nitro je území, z něhož tě NIKDO nemůže vyhostit, vyhodit, či vyhnat. Je to tvůj POKLAD. A jak říká jedna moudrá stará kniha: "..... a kde je tvůj poklad, tam bude i tvé SRDCE."

Ag borradh...a život se už chvěje touhou po zrození…
A tohle je moje modlitba, ať pomůže i tobě:
-----------------------------------------------------

Kéž tě vede světlo tvé duše.
Kéž světlo tvé duše požehná tvou práci srdečnou láskou a vroucností.
Kéž v tom, co děláš, vidíš krásu své vlastní duše.
Kéž posvěcení, kterého se dostává tvé práci, osvítí, obnoví a uzdraví ty, kdo s tebou pracují, i ty komu jsou určeny výsledky tvé práce.
Kéž tě tvá práce nikdy neunaví.
Kéž v tobě otevře pramen svěžesti, inspirace a nadšení.
Kéž jsi přítomen/na v tom co děláš.
Kéž tvá duše neutone v roztržitosti.
Kéž pro tebe den neznamená břemeno, které musíš nést.
Kéž tě jitro nalezne bdělého, svěžího, plného snů a otevřeného možnostem a příslibům nového dne.
Kéž tě večer zastihne v dobré pohodě, vyrovnaného a naplněného.
Kéž je tvá noc pokojná, bezpečná a klidná.
Kéž tě tvá duše uspokojí, utěší a obnoví.


zdroj: Kniha keltské moudrosti
-------------------------------------------------------------------------

pátek 23. prosince 2011

Opravdově, šíleně, hluboce (Truly Madly Deeply)


kruh hrnčíře, co uhnětl
naše těla podobá se
stromu, co teď rozkvetl
tam, kde toulám se

tak kruh ročních dob
uzavírá se jak zima
a přes díry vidíš plot
srdce je zmrzlá hlína

když je ti v životě zima
a vše jde opravdově
vnímám šíleně to klima
na hluboce a hotově

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

Každý kruh života, co se nyní uzavírá je naším poznáním, které přinášíme sobě. A my jej uzavíráme v sobě a dáváme jej ven drobnými střípky a to ve dnech vysokých teplot, které umožní kouskům ledu, jenž takto uvízli v našich srdcích, aspoň na chvíli vyplout ven, nazpět do života...