Dnes (Today)

dopřát té duši světlo

když už je zhasnutou

srdce buší, aby střetlo

svítání lampy s tmou

duše je měkká peřina

oblaků nachových rán

a to, že zvolna zhasíná

když den je odevzdán

v tom času shledání

to smrt už není spása

nás na konci zachrání

že v duši zbude krása

Michal Zachar

.......................................................................................

To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe.
Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.

Osamělý (Lonely)

sevřený úzkou cestou

už k dálce nespěcháš

půlhodinu máš šestou

když jednu vynecháš?

krajina mlčíc dává cíl

a střed nakreslený je
tvým hodinkám chvil

já jsem přidaný vjem
nevměšování ducha
bez rovin do zatáček
a i když není suchá
silnice jménem svět
jako správcové jsme
přišli do chrámů ran
tak zas jemně dát vše
tichem snů nespěchám

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------

Součástí duchovního života a jeho moudrosti je, abyste některé aspekty svého života dokázali nechat být. To je umění. A to, co tak moc volá po naší pozornosti, prožijme znovu, ale tak, aby jsme nejitřili staré rány. Protože to bysme za chvíli byly poseti ranami jako JOB. Prožijme je v hlubokém soucitu se sebou samým, jemně a něžně. S láskou...

Necháváš mě čekat (You Keep Me Hangin' On)

když chceme milovat
nenecháváme čekat
běž si sním jinam driblovat
míč vesmír, co chceš svlékat

potřebujeme se k sexu
potřebujeme se k lásce
reaguješ mým tělem po reflexu
jak tiket, co propad v tvojí sázce

přes to, že jsme jiní
a každý z nás se bál
přetáhnout vesmír do jeskyní
aby zas oheň prudce vzplál

Michal Zachar

...................................................................................

Večer života přináší sebou i svoji lampu. To abysme viděli sebe a své názory. Protože kdo nikdy nemění názory, miluje sebe víc než pravdu. A to nejlepší v člověku, je uvidět jeho mladistvé city a zralé myšlenky.

První den mého života (First Day Of My Life)

nečekám zázraky, ale naplnění
pozvat sám sebe k nevinnosti
mé dny za mne jiný nepromění
a srdce se nejí bez zbožnosti
pamatuji se na život, který křížil
a bral cesty těm zúčastněným
tak těm, kterým nikdo neublížil
vzkazuji, že budu jen uviděným

život je životem z lásky plodné
já žil až dosud ze své nenávisti
prázdné slovo nevidíš, že bodne
pro víru v Boha se už nekořistí
a tak se těžce budíme ze sna
životem starým si sám listuješ
žil jsem podle svých představ!
řekni: žije tvé srdce, když miluješ?

Michal Zachar
--------------------------------------------------
Pravdivě, pravdivě ti říkám, žena spasí svět, ne muž, ani proroci.

Oslepující prach (Dust)

chodíme spolu mokrou alejí

pod nohama splývají si listy

jako se do nich kapky vpíjejí

modlíme se za ně, za sboristy

akordy srdcí dvou a teplem

dlaně, co se jen tak povedou

když jsi to ty, to co já nejsem

někdy mi pláčou vodu stoletou

prach už je dávno spláchnut

modlitby znějí rytmem kroků

možná, že zas deštník stáhnu

ten sbor lásky z kapek v skoku

Michal Zachar

..............................................................................................................

Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce. - Charles Dickens

Vybíráme cesty (Love in Spain)

vybíráme si své cesty

podle sebe a bezcitně

že až, když láska nespí

vybíráme si i soucitně

to k nohám, co jí šlapou

a k rukám dávajícím cit

kde hlava, je tvou mapou

k místům, kde chceš být

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------
Michaelovi

Láska je výběrem z množství našich vlastních představ. A čím si je vybíráme? Ty, které nakonec zvítězí? Rozumem? Je to, co potom cítíme opravdu láska? Nebo jen rozumný pokus o ní?

Sametová (Stardust Soundtrack)

miluji tu jemnou ruku

co mi s ní pomáháš

když jdu k tomu zvuku

otevírá tě, mě přijímáš

do našich těl dát touhy

po stém dechu kolotá

nevíme, jak jsi dlouhý

poslední zbytku života

umíráme slastí hmoty

těl, co prošla prahem

a zároveň do jednoty

vstoupila tím blahem
a uvolnit prostor času
a dotýkám se znova
ten tlukot srdce hlasu
to když jsi sametová
a nacházím tě v sobě
a spatřím, jak se tváříš
že nepodléháš době
když v duchu tiše záříš

Michal Zachar

................................................................................

Když myslím na lásku, myslím na to, co jsem v ní zanechal. Před chvílí slastný okamžik, nyní už je za vzpomínku. Těm, co přijdou po nás. A jestliže je láska věčná, jsme tak věční i my.

věnováno všem, kdo byli posypáni prachem z vlastních hvězd na kurzu LES 2.

Smrti (Flow Like Water)

někdy je k umírání chvíle
a ještě do polibku smrti
tvořící skutečné a milé

beroucí v čem jsme hrdí

vypouštím strach mžiků

ze srdce, co nebude žít

bez těch lásek rétoriků

že pero je ten meč i štít

umírám obklopen lékaři

život je hluk, tak hláskou

ticho polož pero písaři

a dotkni se mě s láskou

Michal Zachar

...............................................................................................

Každý čin, který nevychází z lásky, nese v sobě zárodek smrti. A pokud ten čin produkuje bytost zbavená svého já, své vlastní lidské lásky k sobě, přináší tím všem ostatním jen smrt. V domnění, že jim nese lásku a život a taky radost. Když tak vehementně zabíjíme ego, bylo by možná dobré si povšimnout, že při tom zápase, kdy vraždíme sami sebe, rozdělujíce se na to, co je dobré a zlé, stojí ego stranou a jen se nám všem hlasitě směje.

Čím jsme? (Любимый)

každý je samostatný svět

a mostem k němu je láska

k čemu vede cesta zpět

každý si říká snadná sázka

všichni jdoucí po koberci

osudy naplňující své chování

jsem sám jednom v herci

co vpřed ustavičně pohání?

myslíme stejně jak stroje

i smrt je všední a snadnou

každý můžeme žít bojem

ale láska? tak růže vadnou

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Kdo nemůže nebo nechce myslet srdcem, musí věřit. Jinak nemůže žít. Bůh: to je pro něho jen východisko, hromadný pojem pro tolik různých druhů představ, kolik je různých druhů lidí bez rozumu srdce - a pochopitelně i zvířat. Například sloni mají jistě svého sloního boha a kdyby trojúhelníky mohly myslet, představovaly by si boha jako trojúhelník. - J. M. Simmel

Shalom (Don't You Remember)

zdravím tě do hloubky dnů

které prožíváš mimo mě

loví tě mnoho tvých psů

kdy skončím lovecké žně?

zdravím tě slovy hledající

míru všech skutků znám

když tu dýchám za oslici

i já ti můj Bože požehnám

zdravím tě z počátků krás

bytostí všech s tajemstvím

rozpomeň, když jsi byl čas

a vosk božským početím

zdravím tě, jak dítě změny

vážící si každé tvé akce

když vnímám hluboký mír

co byl než došlo na ovace

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Zatímco pro někoho znamená slovo shalom pozdrav a vymezení slov pokoj a mír znamenající nepřítomnost války, tak pro dalšího znamená být naplněn a odevzdat se.

Uvnitř s nepřítelem (Adagio)

milujeme ty, co nás odmítají

a odmítáme ty, co nás milují

za třicet stříbrných zaprodají

lásku tomu, co se více slibují

a srdce potemnělá strachem

otevírají se zvolna protivám

nejsi nic víc nežli prachem

i když se už dávno nedívám

a prý, kdo miluje opravdově

nepozná, že milování přestává

své srdce nedal jsem ti snově

to jen, že touha je tak prchavá

už nikdy nebudu tak milovat

jak v tuhle chvíli, co teď mizí

a co chtěl si Jidáš kupovat

za cenu života teď sklízím

Michal Zachar

.................................................................................

Láska je jako slza. Rodí se v očích a padá k srdci.

Představy (18 and Life)

tak jsem se chvíle dobral

počítám, čím jsou zvláštní

čísla proher, říkal´s dobrá

a pořád je čas být šťastný

svět je celý pravdivě jiný

s životem v pravdě existuje

a láska lže s bolestí dřiny

tvým snům tě jen zabavuje

nedostávám víc než mám

od rána úplňku kolemjdoucí

jsem jediný, když se vzdám

záchranný kruh pro tonoucí?

jediný měnící drobné mince

vdávám za poklad sebeklam

když hledáš svého prince

cestou jdem každý zas sám

a to, že svět může být i jiný 

jen se nebát roztáhnout křídla

po stopách ozvěn pro hrdiny

když chuť vzduchu ti zřídla

a někdo se jak anděl narodí

jiný se jím stane ve smrti křehčí

a i když svá křídla odhodíš

život nebudeš mít o nic lehčí

Michal Zachar

..................................................................................

Nikdo jiný mi nedá lásku, přátelství, vroucnost i něhu, kterou nemám sám v sobě. I vzdělanost lze přejímat od jiných - moudří můžeme být jedině moudrostí vlastní.

Samota shledání (Jardim Prometido)

bojíme se jen, že ztratíme, co máme

 strach přejde, když příběh, jak srdce puká, 

zmenšíme o svět a domov pro neznámé

a že nás a příběh psala tatáž ruka

nejlepšího člověka nehledej mezi těmi, 

co máš rád, ale mezi těmi, které odsuzuješ

a jak ten blázen obcházíš slunce zasněný

když jak to slunce si svět orámuješ

a není místa, kam bys nesvítil, tys osud

zavoláš myslí neposkvrněný si věčný svit

jak je si jistá, že jsi byl tak, jako dosud

modlitbou přání vyslyšených slit

vzdávám se přání spatřit svět v zrnku

tohoto písku a tebe nebe v divoké květině

zachytit nekonečno v dlani po úplňku

a věčnosti lásky v jedné hodině

Michal Zachar

...............................................................................................................

Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. 

Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. 

A jen vůl mu v tom brání.

Shledání (Reunion)

uprostřed davu vzdálený od lidí

opuštěn sny, co odešli žít

svéhlavou, smím, co se nevidí 

já stejný jiný, jen projevit 

odpustit sobě, odpustit všem 

vynášející bereš osudnou 

kartu k tarotu, co za dnem 

ukrývá noc přesmutnou 

co všechno v tobě objevím 

pomáhá slovo zaklínám 

jen když jsme spolu to nevím 

kde končíš a já začínám

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------

Bída člověka záleží v tom, že musí hledat ve společnosti útěchu proti trápením, jichž se mu dostalo od přírody, a v přírodě opět útěchu proti trápením, jež mu způsobuje společnost. Proto je ten, kdo tě miluje ten, kdo se spolu-raduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, ale pouze kvůli němu. Protože soucítění je tvá bolest v mém srdci.

Lepší než nic (Better Than Nothing)

lepší než nic

jsou tvoje pohledy

s pokožkou lvic

otíráš své sousedy

lepší než nic

otevřít pohmatem

silou těch lžic

dlabeme obratem

lepší než nic

bereme srdce svá

o kresby skic

o tom, jak se zdá

lepší než nic?

kolikrát vydechneš?

dýcháš-li z plic?
lásku zaslechneš?

Michal Zachar

........................................................................................

Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.

Protože jsme přesvědčeni (Because We Believe)

jsem střelec tvářící se zle

co do dlaní vezme náboj každý

nezasekávajíce spouštím zde
to, co vybuchuje navždy
kráčející krok za krokem
jsme touhou toho, co sníme
jsme každý navždy otrokem
tajemstvím slova, že smíme
nesníme, co sníme v nás
vteřina, že letí silou mžiku
za proměnou víry nás je čas
že do hmoty dáme sílu zvyku
andělským úsměvem spasíme
stromy v sadu rostoucí planě
když to k čemu se modlíme
jsou brnění a zbraně?

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------------------------------

Hledat pravdu a říkati ji tak, jak si myslíme, to nemůže být nikdy zločin. Nikdo nemá být k žádnému přesvědčení donucován. Přesvědčení je svobodné. A u každého člověka nastane čas, kdy dojde k přesvědčení, že závist je nevědomost, napodobování je sebevražda a že musí sám sebe brát jako svůj vlastní cíl, a že i když je celý vesmír plný dobra, nedostane se mu žádnému zázračnému rohu hojnosti jinak než tím, že bude obdělávat ten pozemek, který mu byl přidělen. A proto, když přijdeme ke svému tajemství je tak důležité rozhodnout se.

Cant help falling in love

shledávám se s bolestí

všech lásek, co kde jsou

kam jdou si ta rozcestí?

a já žije bez tebe mstou?

spřádáme plány mysli

okrádající srdce o radost

kostrou, co jsme svislí

vzpíráme lidskou upjatost

a jeden problém mám

a z něj vyplývají i ty ostatní

že žít v odloučení znám

v lásce smrt život posvátní
spojeni touhou konečnou
co laskavá je k nám všem
spojeni jsme srdečnou
láskou ať už je noc či den
zašeptáme si tajemství
do hloubek, kde miluje Bůh
zamilovaní nejsme někteří
že všichni, ví i medvídek Pů


Michal Zachar
......................................................................................................

krásnou a posvátnou adventní neděli

"Jako pra-látka, ne-věc, z níž povstaly všechny věci, představovala Matka boží vždy naši pravou přirozenost - lidskou přirozenost, kterou dala Kristovi. Proto vykoupení člověka z času závisí na tom, zda si uvědomí, že jeho pravá a skutečná přirozenost je od samého začátku neposkvrněná" nemá minulost a stopa, kterou zdándlivě za sebou zanechává a která je vším, co tvoří jeho individualitu, je pouhá iluze. Ve skutečnosti neexistuje; ve skutečnosti je jen jiskrou v prázdné, nerozlišené propasti.
...
Tento zázrak lidské "já" nikdy nepochopí, neboť se domnívá, že být plodný a tvořivý předpokládá činnost. Nezná "zákon opačného účinku", podle něhož je tvořivá činnost na jedné rovině vyvažována nečinností jiné roviny. Teprve když se "já" projeví jako úplné nic, jako stín neschopný zvednout i nepatrnou částečku prachu, teprve tehdy v nás rázem a v jediném okamžiku ožije člověk. (Alan W. Watts, Mýtus a rituál v křesťanství, Advent)

Stále přichází (Canto Della Terra)

zavíráš oči pro lásku

tu, co pořád přichází

z pocitů stavíš fiasku

hráz samých nesnází

uvidět vše z dobroty

nezavřenýma očima

a hořkosti z despoty
uvidět, že to začíná
jsme spící otevření
co nalézají poslepu
láska srdce oněmí
 a stojí tiše bez tepu

a tak zase přichází

zas jde vlna za vlnou

otevřít oči v extázích

a nebát se oslnout

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------

Základní otázka každé lásky:
"Jestliže mě pořád miluješ, budeš mě milovat i když odejdu?"

V stínu (Shadows)

víra nás jednotí

v ty řádky času

stíny kol loukotí

hledajíc spásu

a uvěřit v lásku?

a spolykat si slzy

slovo mi hláskuj

zazníš zas brzy

stíny vyháníme

ze svých pocitů

světlem pálíme

duši ve skrytu

ničícím chrámů

rozvrat je dán

kolik je šrámů?

vidoucím brán

víra je radost

laskavým klid

srdce slavnost

jdeme si být

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------------

Být člověkem znamená, být věřícím. Být věřícím znamená, nebýt lhostejný. Nebýt lhostejný znamená, všímat si. Všímat si znamená, posvětit bytí.

Láska je dost na záchranu světa (Is Love Enough To Save The World)

mícháváš z večera silnou polevu

pracující vidoucí, co je povinnost

já v tobě zapomínám na to objevuj

každodenní skvělá srdce účinnost

v radosti z nás se sama proměňuje

tajemná duchovní podstata té moci
jazýček krás na váhách z dračí sluje
nechává nikoho sudbou bez pomoci

myška v drápech kocoura se neosolí
zpěvy mohly měnit stav duše s tělem
pročpak nás až dneska bolest bolí?

když jsme se stali sobě nepřítelem

Michal Zachar

....................................................................................

Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt. To, co pak lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít tento strach. Láska totiž zvítězí, ať je strach sebevětší. A proto se nenechme zastrašit dlouhými slovy. Všechny skutečně důležité věci jako život, smrt, hlad, strach, den, noc i láska mají krátké názvy.

Slova a slova...

nořím se do hloubek slova

vznášejícího se prostorem

to čerstvá krev vábící znova

lovce soupeřícího se vzdorem

těch slabik, co tvoří náš děj

kořenů vzletných poselství

čárou jsi čmáral, jen čaroděj

vypráví slova o čem si asi sní?

a jsou-li slova částí mojí duše?

říkají vždy pravdu o mých činech!

a i když někdy zní tak zle a suše

v lásce první s posledním si splyne

být jimi pozván k prohloubení

všech skutečností mého vesmíru

každý jsme vybrán ke spojení

všech vod, co slévají se ke smíru

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Nic na světě nemá takovou cenu, 

abychom se kvůli tomu museli vzdát toho, co milujeme.

foto: Radka Szabó

Vzkaz (A message)

uzavíráš se slovem srdci svému
jak satan v bibli zahrazuje cestu
a písmem podobajícímu se znakovému
pláčeš, jak matka pro nevěstu
v chaosu změn jsi rostoucí trní
to sluncem spaluješ naše obaly
a zisk tou je ztrátou až to brní
a budí spolu ty, co teď zaspaly
bolest nás dusí nebo probouzí
tenounká vrstva pokrývající skály
semenem, co zkusí růst či popouzí?
dobří zlí, jsme tím, čím jsme se stali

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------
Lence Buriánové za to, že jsem nedošel
na tu její dnešní autorskou četbu, ale průjem je průjem...


foto: Radka Szabó

Už (Už)

co a jak vidím, určuje jaký jsem

obtíže maj překážky k překonání

a všem nezávidím, že dohořel sen

slyším narážky, krev se neodklání

slunce, co svítí, v každé situaci

do duší jde náš život dokonalost

buňky uvíznouc v síti, co neobrací

to, že máš ze srdce pozůstalost

dávám si slabost uhlazením duše

nastaly potíže, láska je přijímat

tu naši dravost a tvářit se hluše

srdcem bez tíže o klid se zajímat

Michal Zachar

..........................................................................................................................

Bolest je hlubší než myšlenka.
Smích je nad veškerou bolest.