Co to má společnýho...

v očích je smutek, co bys nehledal
záblesky touhy zkroucené do kovů
když tavič dávný ohněm plál
a teď tu touhu hledáš znovu
když sebe stavíš v přední řadu
a voláš tiše všemu směry pochopení
váhavě natahuješ ruku, čekáš i zradu
dostávajíc čekané, nelidské utrpení

a tak si láskou říkáš o bolest

co všem světům rozprodáváš v utajení

a když jim vládne závist, lest

představy to nejsou stavy pro spojení

poslední věta určuje příští děj

jedno duše vyřčená s láskou i psaná

tak nemusíš být zrovna čaroděj

bys světlu smrti řekl s láskou ti zvoní hrana

jsi hledačem z nálezů a ztrát

a ty jsi tvorbou řádu ze všech svých světů

tak čeho se chceš vlastně bát?

dávajíc srdcem krásnou víru z očí - je tu

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------------

QUIDQUID ERIT, SUPERANDA OMNIS FORTUNA FERENDO EST

Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním.

hudba k básni ZDE...

Potřebujeme vás (Besoin de vous)

potřebujeme vás

odpouštět naši sílu

s vašimi pocity krás

že myšky řádí v sýru

potřebujeme vás
při zkoumání světa
to pro váš štíhlý pas
hledaná stínu silueta
potřebujeme vás
už jen pro pomyšlení
bez vás není náš čas
na smrt ani na zrození
potřebujeme vás
pro to zastavit blázny
měnící sebe v jeden ráz
když stačí být už navždy

Michal Zachar
------------------------------------------------------------

Žádné množství pokusů nikdy nemůže dokázat, že jsem měl pravdu. Jediný pokus však kdykoliv může dokázat, že jsem se mýlil. A proto dovolte otázku? Je pro vás láska pokus nebo pravda?

Trošku hluboko (In too deep)

vlažně se pohybující

odpoutáváš své srdce od mysli

a skrytě sám pochybující

kam vstoupí a s jakými úmysly

neočekávej nic a to málo
cos měla zmizí s představou snů
útěkem říkáš, co by se stalo

darem pro zajíce je příliš mnoho psů

ochotně vzdávám obrany

postavené generací blízkých potřeb
předáváme si klíče od brány

hluboko sepětím těch dvou protřep

vstupními testy rozehrán

prstoklady pohybů svádějí k vypětí

souboj řecko-římských bran

silou tvé touhy chrám sladce vysvětí

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Neočekávej nic, a něco ti bude připadat jako všechno. Pokud něco očekáváš, bude ti všechno připadat jako nic. - Sam Hazo

To musí být láska (Il faut se faire l'amour)

kde jsi, ptáváš se rozechvěle

vládnoucí dne, máš se skvěle?

odkud a kam vyprávím ti srdcem

ukrývám tě s láskou před úprkem

kráčíš-li stejnou cestou do nikam
a já lhostejnou šestou pronikám

ptám se tě, kolikrát mě odvedeš

dám pečetě za touhou, že jdeš

obklopen korunou paprsků síly

světla, kde i černý pocit je bílý

otevřený ke všemu, co přichází

tebou místo zázraků svých extází
nevinně spoléhajíc, že dobro snů

zapadáš v Boha, tak na svou tmu
a ptám se místo toho tebe z krás
kterou vybereme ze všech tras?
co k nám přijde dnes? co se stane?
říkám žijte, láska je pro pozvané

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------

Skutečná hrdost mlčí. Pýcha říká, že je velice hrdá.

Co když (What if)

a zbyli jenom kapesníčky

do očí slz se vyplakali

stopy slov od písničky

co si jeden druhým ukázali

stopa, co nikdy nezhasíná

po lásce toužící tma

to vezmeš ruku syna

pocit vidoucí tři a ne dva

objevit se, ponořit a vyhrát

pocitům najdeš skrýš

tak si tam jdeme vystát

to své nepokradeš, co když?

Michal Zachar

......................................................................................

Rodinné konstelace jsou metoda rozvoje osobnosti, sebepoznávání a psychoterapie. Umožňují názorně ukázat a pocítit souvislosti a vztahy mezi členy rodiny, případně členy širších systémů.  Metoda je používána v terapii a poradenství.

pro Filipa a celou dnešní konstelaci...

Píštalka

protože jsi nevinná

a protože jsi svíčkou

co obestírá rovina

když srdce nakratičko

zabolí, kdo nevnímá

a jsi jen chviličkou

víš, čí je má vina

když zpíváš píštaličko

Michal Zachar

.........................................................................

Duch (Ghost)

bereš mi dech

dotýkáním svých řas

a vůbec nepřeháním

že zastavil se čas

to, aby viděl, jak září

přichází sem k nám

a duši s nahou tváří

teď vedle sebe mám
a nevím, které věřící
pokládáš hlavu do noci
to, co je láskou zářící

kdo chce žít v nemoci?
možná, že ztrácím
křídla ze svých přání
srdečním polem hracím
dát dar znenadání
hvězda laskavá a milá
k tomu dopomáhej Bůh
láska, že není jen bílá
jako já nejsem duch

Michal Zachar
.......................................................................................

Milovat znamená jednat tak, aby druhý pochopil,
že je krásný a jedinečný.

Pod palbou II. (Under fire)

hledáme rozdílné propasti

namísto sjednocení

za účast svou soustrastí

hrávajíc představení

a vlastní tělo, co dopadá

stát se jednou ženou

myšlenka, co tě napadá

ji chrti nedoženou

místo vnímání rozdílu ras

s laděním frekvencí

a v důsledku strachu zhas

plamen s tvou esencí

špinavá krví z draků po boji

přizpůsobivá představa

ten, kdo se ega vůbec nebojí

je tvá láska bezhlavá

Michal Zachar

--------------------------------------------------

Každý, kdo si svou odpovědnost dává stranou na "lepší" časy bude jednou překvapen až opravdu přijdou. Láska je také v tom, že dokážeme poskytnout sebe druhým včas.

Odpusť mi (Forgiven)

všichni máme radost

když srdce pohladíme láskou

je jedno na čí žádost

a stojíme všichni před otázkou

pro koho oddávám se?

že pro smrt nevědomí pláču?

pouštím podstatu žaláře

a do reality kvantit snů skáču

bez zásluh srovnávání

a pocitem výlučnosti jsi osobnost

tu srdce nikdy nepohání

a brání mi poděkovat za drobnost

odpusť mi, že jsem byl

nelidskou nadějí ega zaslepený

podat ti ruku pro pár chvil

znovuzrozený dostižený odsouzený

víš, že pro všechny je dost

krásy prožívání a na nás je se rozhodnout

stavím ti proto lásko most

a kam půjdeš, je tvou vůlí svobodnou

MZ

---------------------------------------------------------------------------

Pravda je vůbec to nejobtížnější, co lze lidem předložit k věření.

Toulavá zeď (Wonderwall)

jak přilne maska?

toulavá zeď jediná?

proč srdce praská?

když láska nezpívá?

do pekla představ

si hořkost zavírám

osamělí těch sestav

bolestí zapírám

kolem zdi běžím

a do nebe jen krok

láska chutná s věží

tak teď vpravo v bok!

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------
foto Martin Císař + make-up Jana Sováková

Je nebe stav vědomí? Plný radosti, lásky a extáze? Součástí těchto věcí je pospolitost. Do nebe vede mnoho cest. Zkus se zamyslet nad tím, kdo tebe přivádí do nebe. A možná je to stejně ten, koho miluješ ze všech nejvíc, ale taky ten s kým zažíváš ty nejhorší časy. Nech je vejít do své mysli. A změň to, co ti přinášejí, v radost sdílení. Protože, pak už je jen to jedno. Pak už je to jedno - pro ty, co se v tom nechtějí šťourat...

Chlad předpokladů (What The Water Gave Me)

zas hledám cestu k staré lodi

ležící na setkání dvou břehů

vlevo i vpravo se sbíhá a zplodí

jen jednu energii, lásku, něhu

roztavit ty své směry a ochladit

život pronikáním skrz naskrz

a jen ze dvou teď jedno sesadit

říct rukám plným světla - zadrž

nemačkej, nechytíš si ani gram

sjednocením svých protikladů

to tobě vše do rukou vzdám

vesmír stvoříme si z prstokladů

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------

Každý z nás si tímto prošel, láskou či zklamáním. A všichni víme, jaké je to když ztratíme to jediné, na čem nám nejvíce záleží. Ta bolest se nedá popsat slovy. Nikdy nás to nepřestane bolet, tak abychom na to úplně zapomněli. Lepší je se nesnažit zapomenout. Ale poučit se z chyb, které jsme asi udělali a neopakovat je. Jednou přijde náš čas a my pochopíme, že je tu někdo lepší. Kdo bude opětovat naše city a nebude si s námi jen hrát. Přijde někdo, kdo by Vám ukázal cestu. A vrátil naději, že láska není jen pět písmen. Protože to slovo má pro někoho velký význam. A za to mužeme být vděční.

Strpení (Patience)

někdy si říkám strpení
ale ukážeš mi záda
a čím jsi? vzrušením
se těžko jen tak střádá


bezpečí ze všech stran
otevírající si blízkost
a to, že ti taky dám
pohlazením tu vstřícnost


strpení není tvá důvěrnost
na polích mého šachu
poznáním za věrnost
je milovat beze strachu

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------
foto Lenka Chalupská

Každý z nás má nějaký pradávný strach, že když mě ti ostatní dobře poznají, nebudou mě mít rádi. Protože mi sami se nemáme rádi a nechceme to umožnit ani těm ostatním. Na počátku vztahu často bez strpení vbíháme do cílové rovinky, abysme za pár kol toho závodu zvaného život vběhli raději na jinou dráhu. S někým jiným, nepoznaným a namlouváme si, že až..., ale v duši bez kouska strpení a skutečné důvěrnosti nemáme nic. Slovo důvěrnost čili intimita pochází z latinských výrazů in a timere a společně znamenají beze strachu.

Mrtvá srdce (The Dead Heart)

štěstí je dar, co dávám světu

možná, že převážit by se měl

náhodou se ani trochu nepletu

když říkám, že by ses taky měl

pokusit nečekat si na proroky

a tak, když se my postaráme

že dávat láskou nejsou záskoky

a swarovski není drahokamem

je štěstí tvůj dar vnitřního života
infekčním projevem naděje svitu
šířící se do okolí tekoucí dobrota
ze srdcí mrtvých a slz přichází tu

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------

Být jen tak, bez jakéhokoliv důvodu naprosto šťastný. Pak jsi se stal ty tím hybatelem a rozdávej štěstí bezdůvodně a pro všechny důvody, co na světě jsou.

Večerní choroby (Evening Disease)

každým problémem mi zjevuješ

signálem mysli, je ve mě strach

a mé tvrdé srdce si změkčuješ

na šachovnice žití vtáhneš šach

odvahu pro přijetí si hledám cizí

dar, talent, příležitost umožnila

jen prosadit, že rozptýlení zmizí

jiné světlo a soucit jsi poradila

tak dar si dávám pokaždé s tím
a objevuji nemožné v nitru sebe
vtělujíce láskou, řeknu jen smím?
cítím, jak se mi stále srdce klepe 

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

Když se jiní domáhají pozornosti, zaměřte svoji pozornost do svého nitra. Když všichni ječí: „Podívejte se na mě!“, mlčte. Když se ostatní chlubí svým úspěchem, vy ponechejte svoji chválu na ostatních. Když ostatní chamtivě lpí na autorských právech, dejte svoji práci volně k dispozici. Když si jiní vytyčují cíle jako motivaci k dalšímu růstu, naučte se být se sebou spokojeni, a lidé se vás budou ptát, jen aby poznali vaše tajemství.

Štěstí je bílá labuť (White swan)

štěstí je vášeň okamžiku

co probíhá nám žilou

tepnami říkám erotiku

jít s nocí chladnou milou

a k tomu dobře nasvícené

kruhem vystupujíc z tmy

domu světla ze zaslíbené

ukazují na co, už nemáš kdy

štěstí jsou splátky rozumu

kam dojít se srdcem dál

a daří se být na průzkumu

i tu chvíli, co jsem tam stál

Michal Zachar

.....................................................................................

Pokud nevěříme, že ve vztahu a v životě můžeme mít všechno, budeme mít pravdu. Věříme-li že druzí jsou takoví a makoví - budeme mít pravdu. V nás a v našem vztahu k životu se projeví všechno, v co věříme. A pokud se nám nelíbí, co máme, změní se to díky tomu, že změníme své myšlenky.

Lovím vysokou a nízko (Hunting High And Low)

zas lovím vysokou a nízko

letí mé střely štěstí

té pověsti jsi důvěrně blízko

poutající mě na zápěstí

není důvod ovládat lásku

když praskají pouta

posouvající dírky u opasku

a žalářník se loudá

pro vězně praskajících zdí

bloudí obrace hladce

jen nevím, zda se to smí

srdce nebere zajatce

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------------------

Člověk pořád nachází nové přátele a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale uvidíme stále stejné lidi, stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít život druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.

Vědět (The Scientist)

někdy jen hledám, co dát Bohu

a přes sebe nevidím tebe

za dar nejlepší, zda vůbec mohu

a možná, že stačí vidět nebe

když postrkávám okamžiky celku

 do sítí naprostého štěstí

můj kompas mívá silnou střelku

ukázat nebe se nepoštěstí

ozvěnou lásek všech, co milujeme

tou intenzitou vzpomínek

čím víc máme v srdcích, stahujeme

nebe do země, i malý kamínek

nemusíme Bohu chodit na výpravy

a zvláště na ty křížové

pro všechnu lásku, štěstí a to zdraví

miluji vše stejně poprvé

-------------------------------------------------------------------------

Pokud nás Bůh miluje, proč nás žádá, abychom trpěli? Pokud se domníváme toto, jde o naši projekci. Pro lásku Boží stačí udělat jediné: přijímat tuto lásku a být šťasten. Právě to je vzpomínka na nebe, náš domov.

Fallen VIIII. (Fallen)

se všemi tvými otázkami

tu tedy sám si zůstávám

kdo z nás je svými hrami?

a kdo je vlastně obehrán?

tak dávám šanci srdcím

těm, co nechtějí být tam

kde jen já tě popostrčím

k tomu, co je a není klam

den uzavírá odpovědi tmy

co kolem plyne do noci

co se vlastně lásce smí?

zakousnout jako buldoci?

na hranici smluv padám

když pálím jablka evina

to, že asi nejsem adam

a ty, že hraješ nevinná

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------

Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod.

Na zemi jako v nebi (On Earth As It Is In Heaven)

na zemi jako sedmém v nebi

kdy ráj jde vpřed peklem

můžem mít všechno zapotřebí?

vzdávajíc se žít vztekle

všechna přání splněna dnem

inspirací nocím hraničním

tys byla jazyk a já zas rtem

překlenutý omyl justiční

každou vteřinu naplnění dál

vedeme své kočáry zlaté

kdo z nás by se teď lásky bál

polibek štěstí pro bohaté

Michal Zachar

.......................................................................................

Vztahy plné lásky. Mohou nás provést skrze území chladu a konfliktů na další, vyšší roviny. Každý problém, co společně vyřešíme nás vede na další úroveň. Vztah slibuje, že když jej budeme rozvíjet, bud on rozvíjet i nás. Až k nám přijde tolik lásky, že naplní náš život. A nebo beznaděje. Ale to je vždy na nás a my s tím musíme žít.

Prázdné nekonečno (Blank Infinity)

pohybující se mezi vlnami

částice vydaná světu napospas

hledající čas mezi chvilkami

rozpadu hmoty lásky poločas

utočím na jádro chování

kmitající rychlostí černých hvězd

atakem hlasu srdce volání

než zastaví ho ho tvá pěst

a ty rány světa dopadající

vystřely z hlubin našich atomů

bojuješ o sto mezi tisící

a chceš jen jedno - domů

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------

Dospět na novou úroveň vnímavosti lze tak, že si uvědomíme, že mnohé útoky lidí kolem nás jsou jen jejich voláním po lásce. Ačkoliv neschvalujeme jejich jednání, ale podpoříme ho v nejhorší chvíli v jeho životě, stáváme se tím, kdo miluje, protože mu umožníme postupovat vpřed a tím i růst.

10 mečů (A Way of Life)

svírám deset mečů

a jen v náručí svém

a když už kůži svleču

a zas procházím křtem

pohřbívám těla padlé

bratrů, co nedošli sem

houpeš srdcem na kyvadle

olíznut rozpraskaným rtem

a váha vzpomínek

z těch bitev světelných

tak zbyl jen plamínek

co tiše šeptal a pak ztich

tak nesu deset mečů

a říkám si, mohu jít dál?

pravou před levou si vleču

jdu, už dlouho jsem tu stál

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Život je krásný, daleká cesta, marné však není žádné volání,

zemdlelý není ostudou světa, hanbou je zrada a pokání,
zpáteční cesta se trestá.

Způsob života (A Way of Life)

někdy jsem, jak luna temná

smyslně se tulíc, přející

bradou ven, co ruka jemná

úplně mnou cestující

kolikrát dotklo se tě ráno?

kalichem krásy dát?

znát tě protklo, není psáno

pódiem spásy lhát

jen jednou lásko neptáš se

ze sta důvod jednota

a ve dvou krásou ke spáse

cesta je způsob života

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

foto Boris Bartoš

Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.

Hrom (Storm)

někdy nás postihují hromy

tak jako bolest nosí lásku

tak jako děs na pogromy

někdy nevydávám hlásku

laskavá noc plná stříbra

vybíráš zlatý déšť Andělů

sesbíráš pírka, co zřídla

laskavá moc těch údělů

vidím tvůj dar očima nově

jak vkládáš sebe na mně

jak bouřím se nehotově

vidím, cos zanechal tmě

Michal Zachar

.............................................................................
foto Lefkas, Nidri

V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.

Jednou světlem

jednou, až světla pohasnou

jen víra zůstane po naději

co hoří v srdci září nejasnou

dospělým nejsem tím, že dospěji

jednou, až temnota zvládne den

jen naděje zůstává v nás

a ten první verš zase bude čten

světlo je první láskou života, ne čas

jednou se tě síla zeptá jestli hoříš

je láska světlo tvého srdce?

jsi tady proto, že stavíš nebo boříš?

a za nadějí dovnitř den zas vtrhne

jednou už shoříš a zapálíš i svit

sluncí ty duše bezvědomá

ta svíce, co byl její plamen slit

úsměvem říká, že srdce je zas doma

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------------------------
foto Hanka Havlová

Svíce, která vrhá světlo, nemůže to dělat jinak,
než že přitom stravuje sama sebe.