ENNEAGRAM 5. - PROŽÍVÁM - (Roads)

když poznali jsme všechno

ve světě, co vládne kolem nás

poznávajíc i slovo než se řeklo

ztrácíme na povrchu z vnitřních krás

bolestně nasloucháme tím, co bolí

nedbající, že poznání není úplné

hrající za cíl, záměr či žijící rolí

hledající dotyk v tom, co je smyslné

při setkávání zamlčujeme myšlenky

dělící se na to, co je či není vhodné

tak jako muži zamlčují ženám milenky

pocity vyjádření jsou i zbraně bodné

myšlenky jsou naše vnitřní smysly

sloužící k hlubokému duše ponoru

jen my víme, jak reagovat na úmysly

zmáčkneš si výtah srdce zase nahoru?

Michal Zachar

............................................................................................

Naslouchej, pozoruj a mlč, chceš-li v klidu žíti.
Audi, vide, tace, si vis vivere cum pace.

Pětka (pozorovatelé, objevitelé, přemýšliví) - Pětky jsou všímavé a přemýšlivé vůči svému okolí. Dokáží naslouchat a vyhodnocovat, jsou racionální, dříve myslí, než jednají. Snaží se kontrolovat své emoce, a proto je někdy pro ně těžké své city vyjádřit. Touží objevovat nové věci a poté si je třídit a škatulkovat, jejich racionalita jim však nepomůže v jejich soukromém životě, proto v této oblasti často trpí.

ENNEAGRAM 4. - PROŽÍVÁM - (Dirty Dancing)

bojíme se života

tak jako závislosti

když krev despota

tepe tě horlivostí

bojíme se práv

co oddáváme jiným

očekáváním zpráv

potvrzujeme činy

bojíme se o srdce

a lásky taky zvlášť

zlehka je strčte

ať odstraníte zášť

bojíme se o sebe

vymrzlí vlastní zimou

slunce jde na nebe

i když srdce dřímou

Michal Zachar

.......................................................................................................

Čtyřka (romantik, individualista, umělec) - Čtyřky jsou tvořivé, nápadité a umělecky založené. Právě ony mají úspěchy v malířství, tanci, literatuře či jiných uměleckých směrech. Často však propadají melancholii a depresím a uzavírají se do sebe. Snaží se být originální pomalu za každou cenu, snadno se pro něco nadchnou, mají rádi auru tajemna a síly jež se vymykají naší kontrole a našemu chápání. Neradi se nechávají svazovat.

Denní světlo (Daybreak)

úsměv je světlo

a stačí pohled, co má

sílu naznačit, že vzlétlo

tady je srdce doma

světlo je tou první

láskou tvého života

ještě ti oči trochu zrní

před tebou cosi kolotá

spolu s tvým smíchem

vzlétnout nejen do očí

bloudit tmavým tichem

kde ti leccos doskočí

a tak umíráme hříchem

nedůstojní svého tvůrce

pochopit svým smíchem

že láska je světlem srdce

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------

autorem fotografie je pan Petr Bokvaj, styling a make-up Thalia

Je možné potkat se tisíckrát a nenajít se...

A je těžké, potkat se jen jednou a najít se navždy...

Miluji lásku! Ale prahnout po lásce ještě není milovat...

ENNEAGRAM 3. - VÍTĚZÍM - (Roads)

hledám si cesty k branám

co otvírají duším svět

neposmívajíce se ranám

co už stihly utrpět

v každém z nás vidím krásu

inspirující světlo duší

samota prý vytváří spásu

aniž to, kdo vlastně tuší

překonání odstupu je král

co si vybral jiskru boha

se vzdáleností jsem si hrál

zmizela věčná láska mnohá

v srdcích je místa dost

pro všechny bez odstupu

tak jako ódy na radost

padajíc myslí těl prostupuj

Michal Zachar

..................................................................................

Kdo vymyslel heslo "spravedlnost vítězí" - bojovník za spravedlnost nebo vítěz?

Trojka (sportovci, vítězové) - Trojky jsou hnány svou touhou po úspěchu, za který jsou schopni mnoho obětovat. Rádi si vytyčují cíle za kterými pak jdou, jejich hlavní motivací je však touha po uznání. Jsou schopni dostat se do jakékoliv role, relativně často lžou a přetvařují se, rády se vidí aspoň v nějakých rolích. Bez masky často nemohou existovat. Ani samy pro sebe.

Buď mé všechno (Be my everything)

mívám tak trochu obavy

život nabízí i co mně nebaví

až poskládal v řadách času

příběhů pár hledajících krásu

s podtextem Ce la vie...

a těžko jdeš po cestách

co nemívají směr a práh

který si sami překročíme

k tomu, co vlastně smíme

až rozplyneme se v hlubinách

a tak statečně a s odvahou

do neznáma jít za pravdou

vykročila tvá noha do noci

tajemství voláním k pomoci

modlitbou srdce bijí najednou

Michal Zachar

.............................................................................................

Věří nikoliv, kdo chce, ale ten, kdo může, neboť víra je dar života,
milost boží.

Když dopadají slzy (When The Tears Fall)

Cítím, jak dopadají slzy.

Z tváře stékají proudem.

A vím, že nikdy není brzy.

Záře žene tmu si off-roadem.

Máme tajná zákoutí snů.

Kam nezavítá ani poledne.

Odkud jsi náhle vyhnal tmu.

Uviděl nejen hloubky bezedné.

Někdy se dotýkáme málo.

A jindy zas až příliš mnoho.

Nevidíme, co by za život stálo.

Lásku chcem všichni do jednoho.

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------

Památce mého bývalého tchána pana Aleše Hroudy,
od kterého jsem se toho mnoho naučil.

Radost ze života a chuť do něj. Tu nám dával všem.

Limonáda (Lemonade)

někdy nevidíme slova

jen pro všechnu tu iluzi

že opakovat vše zas znova

je míchat krví lásku v difůzi

s viděním pravdy slov

a to v zrcadle našeho času

jsem obrazem toho, co je zlo?

a nebo i dobro má svou krásu?

procházím nevědomím

do schodů paměti si klapu

už kolem nikoho neohromím

starými komnatami si sám šlapu

vzpomínky neurčují život teď

toulají se v limonádě mysli tvojí

i proto řekni MILUJI TĚ, teď hned

a vypij je hned, než se stanou zbrojí

Michal Zachar

.................................................................................................................

Cesta není od člověka daleko;
jestli považujeme Cestu za něco nadlidského,
nad člověkem, není to pravá Cesta.

Láska chodí bosky (Humaine)

dívám se na tvou tvář

dívám se včera i dnes

najednou ti úsměv zhas

a do nebe se lehce vznes

kolikrát se díváš do očí

když se lásce zasteskne

myslím na to malé obočí

jen tam se slza neleskne

slzy nestoupají do nebe

cinknou křehce do země

a jejich chlad tě zazebe

když odešla jsi místo mě

přicházívají k ránu zář

světla odrážející kapky rosy

stékající na osamělou tvář

nechávající stopy lásek bosých

Michal Zachar

....................................................................................................

Déšť slz je smutný, protože nám připomíná čas, kdy jsme byli rybami.

Víra (Belief)

když vytryskne pramen v duši

a naší neobydlenou krajinou

chodí ti, co říkají, co mi prý sluší

a ať jdu raději dál jen za jinou

když zjemníme duší svou i mysl

stvoříme proud svého požehnání

a všechno milující ti dává smysl

a všichni spěchají podívat se na ní

když bloudíme krajem posedlí

dokonalostí davu, vnímajíce ospalost

člověk stráví dost času než pochopí

unést úspěch i pád je Boží laskavost

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------

Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti, nebo němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou.

Vracím se domů (500 miles)

vracím se domů

do svého úkrytu

řadou těch stromů

kvetoucích v úsvitu

na místo v srdci

kdy kdysi skvělá

lásko sem vtrhni

to byla řeč smělá

kde zpíval potok

nad ploty topolů

teď života motto

lidských svévolů

vztah zde nebyl

prázdný vzhledem

s přibitými středy

a smrt pod dohledem

tak si říkám dost

i nočním pocitům

duše je intimní host

dejme zas Boha Levitům

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------

Láska zmenšuje svět a zvětšuje domov.
Někdy jsou jím ruce, do kterých můžeš plakat
a které mohou pohladit tvé srdce.


PS: tu fotku jsem tam dal pro ty, co si myslí, že si z nich dělám srandu, když jim říkám, že pocházím z vesničky, co měla 58 popisných čísel a my byly to č.57...

Pojď si zatančit (Dance with the devil)

láska je pouhá iluze

když není opravdová

zapínáš knoflík na blůze

nevíš jestli váš vztah trvá

láska je plná překvapení

tancem snad nezevšední

v tlumeném svitu osvícení

mění ve svátek i den všední

láska není z programů věž

konstelací hvězd v ní spát

duše intimní, na to se těš

není to věc z nálezů a ztrát

láska je někdy představa

ustálená očekáváním davu

jen se nám často nestává

ohněm vstříc životu plavu

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Někdo tvrdí, že Bůh je láska. Někdo, že láska je Bůh.
Jen říkám, že láska JE. A milovat je věc posvátná.
Milovat totiž znamená zapomenout.
Sám na sebe v sobě i v tobě navzájem.

Předešlé kroky (Oh my heart)

předešlé kroky

formují nás víc

jsme sami s vlky

co vyjí na měsíc

kdo poznal bič?

a nebo láskyplně?

nevlastníš? znič!

vyhni se skvrně!

pohodlí vztahů

vyhání duši ven

jen strážci prahů

zabíjí s úsměvem

smyslem všeho je

nechtít jen mít

opustit koleje

a s láskou žít

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------

Řekl jsem životu: Chtěl bych slyšet hovořit smrt.
A život promluvil trochu hlasitěji a řekl: Teď ji slyšíš!

This place needs me here to start.
This place is the beat of my heart.

Kabát duší (Look after you)

svazky lásky jdou dál

než sami lidé tuší

a tak jako listí vítr svál

oblékli jsme kabát duší

společnou cestou bez osoby

co poznala jen dobro zlo

tak dnes umyju já nádobí

i o tohle v naší lásce šlo

když budí se duše společná

láska je jen touha palčivá

utišit snahou je věc nemožná

a strpení než to znova začíná

lidé se chtějí vážně milovat

ale nemají na to dost síly

podlehnout zraněním svého já

když víš, že černý je i bílý

Michal Zachar

..........................................................................

Milovat své dokáže každý živočich,
ale jen lidskost se dovede nadechnout
pro lásku ke společnému životu.

Hořkosladce (Bittersweet)

někdy dojedeš i s vozem ke konci cesty

a sedíš sám v příkopu hry svého života

zklamáním spálený rozfoukal popel štěstí

jen to, víš, že cílem cest je teď tvá samota

někdy je v cíli páska a sladká show vítězů

a nebo se nepodobá hořce ničemu, co znáš

pocit, že najednou vidíš bez světla tmu

a v dlaních ten pocit, že pálí, když se ptáš

tak smysl věcí je zakryt peřinou ztrát

to když tvé ego velí ke křižáckým hrám

s rachotem mečů neuslyšíš dávat či brát

co tvá láska, na kterou se prostě ptám?

na konci cesty s tím pocitem nesmyslna

nemusíš jet pořád dál, jen požádat zkus

nikdo ti nedá návod k žití dopodrobna

nebyls to ty, kdo řídil ten tvůj vůz?

Michal Zachar

....................................................................................

Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk. Protože tak jako báseň i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu.

hudba k básni je zde...

Budu vidět skrz (I'll See It Through)

dotkl ses mě víc než jsi chtěl

chtěla jsem to říct, ale tys zapomněl

na naše laskavé vnímaní reality

kdy stáli jsme spolu my dva, i já i ty

kam jdeme nikdo z nás neřešil

protože to důležité bylo, že ty jsi tu byl

kam chceš jít, když nevidíme ve dne?

ty oči uhranuté, co v nich i láska bledne?

uvidím přes mlhu a co skrz vidíš ty?

důvěřuj jsme říkali, zbavím tě slz samoty

tak někdy zavíráme oči po jediné slze

až uslyšíš tlukot srdce, tam se vydej i v mlze...

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------

Vidět svět takový jaký je a potom jej milovat - to je největší umění.
Protože láska je cesta, jež vede k životnímu cíli. Rozum je jen průvodce.

Smutek (Kim)

dal jsem ti do ruky svůj život

a možná neodhadl jsem tvou nosnost

jako když dopila jsi tehdy pivo

zahodilas mou lásku pro svou volnost

stojíme tu k smrti vyděšení a víme

že tramvaj do stanice touha je teď pryč

štípáme do tváří, dělajíc, že spíme

když jsme si k životu právě zahodily klíč

kam vlastně odjedou ty noční linky?

doprovod už není potřeba, je nám přeci dost

tak v klidu bez lhaní jsi u maminky

bolest se ptá než dosedá, čí jsem teď host?

vzala jsi sílu z rozhodnutí do dlaní

vytrhla ses i kořeny srdcem z toho všeho

a to všechno bez lásky, bez ptaní

jsi dospělá, ale trnem z růže do mrtvého

Michal Zachar

................................................................................................

Proto jsi básníkem, šťastný člověče, aby ses pokusil
ze všeho hořkého a zlého vyčarovat nějakou smutnou krásu.

Každou minutu (Loving every minute)

smutek je znamení neklidu

který se probouzí v duši

že sám se sebou nevyjdu

aniž to mé srdce sakra tuší

smutek je závislostí na dění

co souviselo s danou osobou

mé štěstí bylo vlastně ulpění

i když slova za to asi nemohou

naše štěstí spočívá jen v nás

strach vyžaduje posun statutu

lpíš neslyšíš orchestr těch krás

milující jsem, každou minutu...

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Člověk není člověkem, když miluje jen sebe.
A nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli,
kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.

Ofélia (Faun labyrint)

když kapky tvé krve

odemykají světa bránu

lásce jsi řekla trvej

věřící tomu, že planu

svit ohně se rozhoří

svou září vytrvale

kapou z krve pohoří

lidskou zášti utýralé

pro vzpomínku dítěte

co dospělou má dlaň

až se srdcem dotkneme

vzpomeňme si naň

a pro ty všechny fauny
z podsvětí až do nebe!

láskou jsou řeky hnány

co zasvětí nás do sebe?

....................................................................................

tvůrcům filmu Faunův labyrint

Nikdy neměj strach ze stínů.
Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.
Až potom si možná všimneš, že vychází i z tebe.

Pozdrav z nebe (Forever you and me)

zas rozorávám pole barvy

modři s řadou bílých beránků

to když na milost jsou vzaty

tvé vlasy, co leží tiše na spánku

a přidávám se k jejich dřímotům

postávám uvnitř tvého srdce sám

a hledám dveře ke všem východům

 i když všechny už je dávno znám

zas procházívám se, teď neviděn

a svíčky, co ještě hoří zháším

čeká tě, láskyplný den barvitě

uviděn, když k tobě nebe snáším

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Vše, co se v našich vztazích děje, je konfliktem sebe sama. Tím se usmíříme s tou částí sebe, s kterou prostřednictvím partnera bojujeme. Když se totiž dostanete až ke svému soupeři na dotyk a servete mu z jeho obličeje jeho masku, neděste se. Pod ní totiž uvidíte svůj obličej. Až toto přijmeme, teprve pak můžeme vykročit svým životem dále...

Takové je JÁ (The way I´am)

vybledlá vůle rodičů

vetkávána do žláz těla

je způsob jakým tě čtu

aniž bys to ty chtěla

a tvé myšlenky a gesta

pocházejí z toho kořene

možná mi říkáš přestaň

že je tam i to nechtěné

programujeme mysli dětí

stejně jak hračky z lega

táhnoucí v hlavách smetí

aniž víme k čemu je třeba

hodně to bolí, probuzení

když se tvůj svět rozpadá

způsob, jakým jsem to změnil

to kouzlo není v přísadách

Michal Zachar

------------------------------------------------

Milovat znamená jednat tak, aby druhý pochopil, že je krásný a jedinečný.

Jako JÁ. Jako když říkáme: JÁ tě miluji. A kdo je ve vaší lásce tím prvním?

hudba k básni ZDE...