Tak dneska vyšla moje CESTA.
Má první kniha básniček. Formát A6 - 130 stran.
Jde o výběr z mých básní za posledních 5 let.
Pro zájemce - je ji k mání pouze 100 ks.
Takže platí, kdo dříve přijde, ten dříve mele.
První výtisk je i s mým podpisem.
Všem vám díky za inspiraci na mé cestě....
Objednat ji lze u mě na wizard.michal@gmail.com
Když s partnerem rozpoutáme boj o moc, pak v případě, že on prohraje, zaplatíme účet my, protože jsme druhou částí teamu. Je čas přestat se soutěžemi mezi námi, a to právě v oblastech, kde je třeba tvé podpory a spolupráce. Buď budeme mít prospěch z každého úspěchu, který náš partner zaznamená, anebo skončíme tak, že zaplatíme účet. Prostě zkus mu dávat víc. A život se ti změní během vteřiny. S láskou. Ale jen blbec se bude buď celý život pokoušet jako dávat a ten stejný blbec, to nakonec všechno zaplatí. Dávej! S láskou! Podívej se však velmi dobře zda-li místo partnera nemáš bezednou díru...černou díru...gravitační...
Protože to, čeho jsme si vědomi, můžeme mít pod kontrolou, ale to, čeho si nejsme vědomi, má pod kontrolou nás. A my jsme vždycky jen otrokem toho, co si neuvědomujeme.
A možná je to, co je nejdůležitější a ještě důležitější nežli naše víra, je prostá pochybnost. Lidé od pradávna hledají co nebo koho by mohli uctívat, ale ve svých postojích nejsou jistí a přesvědčení. A pochybnost naše rozhodnutí a svobodnou vůli k němu tříbí jako brusič brousí nůžky.
Vím, že pravá bdělost života je prožívat každý okamžik tak jak je. Pravá bdělost znamená, že už není kam jít a není čeho dosahovat. Smrt není hrozná. Umírat je užasné. Protože umírat znamená žít náš život, naplno bez jakékoliv vzpomínky na minulost a tím se vystavovat jeho úplnosti.
Smrti se můžeme bát jen když se bojíme života. Jen mrtví lidé se bojí smrti.
Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...
Vlastní sexuální energie v nás možná vzbuzuje rozpaky, protože se cítíme provinile za to jak jsme ji používali v minulosti a nebo čistě proto, že jsme tolik sexuálně založeni. Máme pocit jako bychom neuměli zvládnout svou pozornost nebo neuměli říct ne. Však by to byl pěkný zmatek, kdyby za námi šel každý tvor opačného pohlaví, včetně koček a psů. Až pokročíme na své cestě dál, můžeme cítit svou energii jako cosi co nám dává dar pro nás i našeho partnera. Nárůst této energie je nezbytná součást našeho posunu k vyšším oblastem vědomí. A je obsažen v každičké, i když malé radosti.
Dvojka (pomocníci, dárci, ošetřovatelé) - Dvojky se neustále snaží pomáhat ostatním, chtějí být nepostradatelní pro druhé, neustále se snaží všem vyhovět. Dokáží však býti v této potřebě až egoistické a dokonce jsou schopné i okolní svět vydírat pokud si nechce nechat od nich pomoct.
Ať už nás ve vztahu postihne cokoliv, a ať tkví jádro problému kdekoliv, odpověď dostaneme, když se přiblížíme více k partnerovi. Spojení dvou podstatných životních sil mnohdy odhalí pravdu a vyléčí i nemožné. Chlad, nudu, pochyby, strach, prázdnotu i pocit vlastní bezcennosti. Vykročíme-li, neznamená to vzdát se pozic či hodnot. Jdeme totiž s láskou...
Na fotce Saturnův měsíc Mimas - Hvězda smrti. Ty, které milujeme neopouštíme ani když nejsou mezi námi. Jsou s námi stále. V našem srdci, v našich činech.
Nemůžeme přimět člověka k ničemu jinému než v něm už je.
Svoboda člověka není v tom, že si dělá "co chce",
ale vždy jen v tom, že "zušlechtí" (od toho pochází slovo
šlechtic, šlechetný) to, co je mu dáno.
Pokud nenachází v sobě sílu k vnitřnímu zušlechtění
ve skutečnosti není svobodný, ale je otrokem astrálních sil
- tzv. egregorů (ať žije výuka magie - :) )
a je iluzí si namlouvat, že zrovna my jsme zcela svobodní,
když jsme otroky vášní a celé dějiny nás o tom přesvědčují.
Člověk se rodí na určitém místě a do určité doby
neboť potřebuje pracovat s určitými silami, aby učinil
sám sebe celistvějším. I já sám. Bez vyjimky.
Když se pozorně dívám na sebe do zrcadla a učím to ostatní lidi,
ptají se mně mnohdy ostatní, proč by se měl člověk dívat pozorně?
Odpovídám jim, aby se naučil vidět sám sebe
a ne jen svůj obraz, který si o sobě předem utvořil...
Tisící básničku píšu jako prózu a tímto se omlouvám všem, kdo si k ranní kávě dali ještě i mou básničku. Nebudu teď nějakou dobu psát. Pokud budete mít chuť a bude vám nějaké téma chybět či přebývat,
napište mi, zkusím vám něco stvořit a poslat. A jestli se k psaní vrátím, ukáže čas.
Teď je třeba žít. Mějte pěkné dny. A Bůh vám žehnej.
Skutečnou hodnotu našemu životu dává vědomí ne toho,
co děláme a umíme, za co nás považují rodiče, partner, přátelé,
ale toho, kým jsme. My sami. S láskou v sobě, nikoliv našich představ o druhých, mylně vydávaných za lásku máme ještě naději...
kam dáváme oči? když se máme podívat? a kdo do nich vkročí? a začne si zpívat?
když jsme šli dál kousek cest svých dcer zkusit si, jak bych stál a nabrat si směr
vyšší rovinu lásky vnímáme svými smysly a že k uchopení krásy není třeba mysli
šachová dílna prahů kde v sobě lepíme lekce polámaných kousků vztahů šach dostáváš i pěšcem
Michal Zachar
-------------------------------------------------------
Pokaždé, když jsem byli zdrceni nebo prožili trauma, byly to situace, kdy se nám nepodařilo naučit se předložené lekci. Místo toho, jsme rozlámali svou mysl na kousky. Byly to situace, kdy jsme měli možnost vystoupit na daleko vyšší rovinu lásky a porozumění. Nic není ztraceno, protože tyto zkoušky k nám přicházejí stále znovu prostřednictvím našich vztahů. Naše vztahy jsou dílna, kde se můžeme naučit své polámané kousky zase znovu pospojovat. Protože až přijde další zkouška, bude ten novej sekáč jinej - ten se už nezakecá...
jaká jsou její pravidla? nadšená je cesta k ráji? řeka, co zvedla stavidla? spláchne vše, co jí dají? podobá se všemu na světě? rozeznáš její obraz od skic? pokud jo, jsi na jiné planetě jí se přeci nepodobá nic...
Michal Zachar
.................................................................................................................. Když hledáš opravdovou lásku, musíš se nejdřív unavit
průměrnými láskami, které tě potkávají. Ta opravdová je jediná, co vydrží.