Pošlete mi anděla (Send me an Angel)

když s hvězdou procitáš

a voláš: "pošlete mi anděla"

nepřiznáš, že míváš strach

z toho, cos nikdy nechtěla

nebije v správném rytmu

srdce těla, co ukazuje stav

pravdy mysli o tom, jak splynu

máváním perutí ruším mysl hlav

nemusíme vnímat svou mysl

jen tvé srdce je bušící světlo

vábnička andělů, abys jim uřízl

křídlo, co z tebe teď vzlétlo

moc nad druhými je slabost

a ještě převlečená za sílu

svému já učiňme zadost

láskou místo hledáním rozdílu

Michal Zachar

....................................................................

Člověk se nemůže vyrovnat s minulostí (ta byla) a ani s budoucností (ta bude).
Člověk se může vždycky vyrovnat s přítomností. 
Ale sám? A tak voláme své anděly...

Proč dobří umírají mladí? (The Good die young)

odvahou každého já
je mít se prostě rád
zrození vesmíru ti dá
věčnou chuť se milovat


jak malá je ta odvaha
co ukazuje společné
asi protože, že namáhá
životem platíš dobré zlé


až uvidíš, že od břehu
už měsíc neodplouvá
odvahy dost na něhu
kterou ti nic neodsouvá


najednou se mi objevuje
před očima smrt ráje
když srdce zabubnuje
říct milovat, slova zná je?


pevně jsem objal prostor
ocitnul se i mimo tvé stíny
pohltil jevy naprosto
změříš hloubku té krajiny?

Michal Zachar
.............................................................................................................................
Vše, co stojí za to, aby bylo vykonáno, stojí za to, aby bylo vykonáno dobře.

Not Me, Not I

když duše bloudí

a cesta neví kudy kam

jsem ten, co jen stojí

a zvolna umírám

kolikrát se vzdát?

pro přesvědčení

že život nejde hrát

jak zaslíbenou zemi

jak ukázat duši

že trendy světům

neměním, co ti sluší

jazykem sotva pletu

ještě než vydechnu

a hra skončí, kdo je král?

víš, žes byla všechno

o co jsem kdy stál?

Michal Zachar

.......................................................................................

Kdo je bez viny, hoď po ní kamenem.

Když zapomenu (If I Forget)

když zapomenu

co to znamená?

v mém rodokmenu

dvě malá písmena

TY nebo zase JÁ

vzpomínáme na to

když jsme dva

hledáme zlatou

žílu světa já

co neustále odnáší

změť myšlenek

co láska obnáší

Michal Zachar

----------------------------------------------
Všem, kdo hledají křídla! Nechte je vašim andělům! Potřebují je víc oni sami...

Zapomínat se ani nemá. Je to slabost, je to jakási lež.
Minulost má svá práva, je to fakt.
Je třeba se s ní vyrovnat a nikoli zapomenout.

Křehký (Fragile)

sůl se sama neosolí
i cukr si sám neosladíš

snést, že tě láska bolí

když si ji v srdci nahromadíš

tak mezi závislostí pout

těch, co si nasazujem

chci jen tak tiše plout

a křičet, že místo lásky onanujem?

spojením nás vzniká

život životem křehký

co dál láskou nezaniká

běh těžký a někdy zázračně lehký

vložit vhled pravdy

na svoje misky vah

to je chtít už navždy

milovat chce, kdo na ní srdcem sáhl

Michal Zachar

--------------------------------------------------

Láska jest všech velkých skutků zárodek, a kdo nemiloval,
nemůže ani znáti, co je vlast a národ.

Říkám ti srdcem (Who Am I To Say)

na duši i na slunci

najdou se skvrny

nesluší se mládenci

říct ženě, že vrní

kolikrát protože

hodíme příležitost

rovnou do koše

aniž řeknem dost

máváme křídly

k obejmutí ďábla

andělům zřídly

ta pírka slábla

k mávání srdce

není být učen

je už po záruce

ještě trochu tluče

Michal Zachar

..................................................................................

Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností dvou lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco lidsky pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře radosti ze života.

Kam jdou zlomená srdce? (Where Do Broken Hearts Go)

kam odcházejí zlomená srdce?

když bijí jen větru napospas

a třepotají se tak prudce

jako když lámeš vlas

chceme věřit, že si jak fénix

vstávají zas někde z popela

ty stěny usilovných tření

pohánějí až bys šílela

a nevidíme, když nastala noc

oheň hoří v srdcích nečinně

slova zrcadlí svou moc

slzy na vodní hladině

Michal Zachar

.....................................................................

Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.

Co mám na srdci (You Are Not Alone)

oči se naplnily obrazy

tisíce vrat a tisíce stromů

člověk se někdy zarazí

mít se rád, když jdeš domů

každý někomu patřil

všichni odešli, vše se rozpadlo

to navždy tvé oči spatři

zelené hory s nebem - divadlo

nakonec až zbude šach

všechny stromy shodily listy

tvé tělo je průzračný prach

a spojilo tě chutí světa s místy

cos viděla? vzestupy i pády

ty hory na konci nebe čekají

tak prý se duše vracívají rády

 vítr v borovicích jim šumí potají

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.

Srdce pozitronu (Suzanne)

hledáme si štěstí

ve tmách, co nezpívají

řemínek na zápěstí

utažen pláče v jinotaji

možná, že jméno

ocitne se na rtech tvých

co slouží nespatřeno

umí zastavit pláč i smích

krájíme si chvilky

místo, aby jsme dali směr

co halí nás snílky

jdoucích mrazem na sever

atomů kompasem

určujem srdce pozitronů

a někdy taky za pasem

dvě jádra potkají se v skonu

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Milovat muž může jen jednu ženu z žen, pro víc jich v srdci nemá místo.

Cesta pro ticho

když poslouchám ticho

co mi všechno nese

až řev z břicha lvího

čekám kde, co hne se

připlouval jsem s mraky

vytrácel jak sněhy

prázdné hory, plné taky

větru, deště a tvé něhy

věčně odcházející tam

věčně přinášející sem

to, kde jsem je klam?

nohama si chladím zem

slunce zapadá, jde déšť

srdce poutníka tesknota

je osamělý, ale nešť

nikdo nehledá kus života

cesta nemá barvu slova

ani tvaru toho drápu

sametová hříva lvova

nevysvětluj, řekni chápu

Michal Zachar

.......................................................................

Co víme jeden o druhém? Nic!
Jediné, co můžeme učinit je podat svědectví každý sám o sobě.
Všechno ostatní je překročení naší pravomoci. Všechno ostatní je lež.

Všechno, co potřebuji (All I Need)

všechno, co potřebuji

je ve tvých rukách

všechno, co potřebuji

mám po zárukách

všechno, co potřebuji

pluje si řekou krve

všechno, co potřebuji

vědět, žes řekla trvej

všechno, co potřebuji

když noc se krátí

všechno, co potřebuji

je, že duše se vrátí

všechno, co potřebuji

do hloubek padající

všechno, co potřebuji

tvé srdce milující

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.

Chci Tě slyšet říkat to (I wanna hear you say it)

Chci Tě slyšet říkat to

že jedna láska vládne nám

proč skrývat povahu svou

před sebou, když se znám?

Chci Tě slyšet říkat to

že jsem tvůj anděl rozkošný

který patří mezi tvůj top

nestane se nikdy nemožným

Chci Tě slyšet říkat to

k čemu svazuje tradice pout

hudba, co hraje jen polotón

místo toho svobodně plout

Chci Tě slyšet říkat to

až do omrzení času z věků

nikdo nevykládá láskou zlo

když vyhodíme okoralou veku

Michal Zachar

.........................................................................................

Pravda umožňuje pronikat do neznáma.

Imagine (Imagine)

vystřelilas plamen

co mírně stoupající

zabalilo tvé ámen

smírně mezi klesající

představy vypuštěné

odhalených do ruda

jsou stavy stále znělé

a jsou i srdce dotknutá

není chamtivosti hlad

to mi dáváme podněty

proč chceš pořád brát?

dál z láhví padaj viněty

srdce strach zkušenost jen

zahodím minulost a rád

i nejstrašnější lidský sen

že samota je horší než hlad

Michal Zachar

.................................................................................................................

Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.

Hallelujah (Hallelujah)

stavíme chrámy z rozumu

monstrózní díla větší času

bavíme sami sebe bez umu

hrozní, jak splátka po inkasu

a tak se postupně zbavujeme

toho, co lidské je stále v nás

aniž někomu to málo darujeme

skoro pláču a chvěje se mi hlas

a tak jen volám a křičím

že tady s tebou a pro tebe

bez květin lásky nejsme ničím

ani to srdce mi správně neklepe

halejujah prý potěšilo boha

a kdy už potěší i něco v nás?

láska je kvítek jeden z mnoha

jediný důkaz, že mě ještě máš

když všichni uděláme málo

možná, že stačí jenom polibek

a že život vidět za to stálo

bez toho, že bys čekal vděk

Michal Zachar

..............................................................................

přání všeho všem, kdo za to stojí jim přát...

Díky za to, žes při mě stál...(Stand by me)

někdy se modlívám

a říkávám, stůj při mně

někdy tančím, zazpívám

rozhlížím se zda hledají mě

pořád jdu za snem

tím, co si letí pořád dál

Galileo si zatočil se sluncem

planety naše stojící nezaspal

každý máme planetu

svou zemi, kde je každý král

kde každý den hudba hraje tu

díky za to, že jsi při mě stál...

Michal Zachar

...............................................................................

všem františkům a františkánům

Štědrý večer (Christmas Eve)

vzpomínáme rádi

na chvíle zšeřelé

kdy tví kamarádi

tě štípli v kostele

a při půlnoční mši

co odvádí ducha

kam se nenosí

smrt, co je hluchá

tu máme své milé

vždy vedle sebe

je to tvá chvíle

už se nepovede

nejen o hojnosti

vánoce 92-95

dobro ve zlosti

poskvrnilo svět

zpíváme sami sobě

koledy o míru

válka není v hrobě

sázíme na víru?

srdce se mi sevřelo

nikdo už neuvidí?

že tehdy zemřelo

na 200 000 lidí

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------

Věnováno padlým ve válkách v Bosně, na které si můžeme i my vzpomenout.

Nebylo to tak dlouho a ani tak daleko.

Kdo jsem? (Who Am I To Say)

někdy si tak říkám

jestli to slovo existuje

to, na počátku věků

když spánek slýchám

nežli mě tma opanuje

tak vklouzne pod deku

předchůdce člověka

byl strážce prahu světa

drak vnitřních pravd

to, co dnes už neleká

není ani věta prokletá

kterou by květ zvadl

dobýt tu tlamu draka

tím, že vyslovím jméno

a jdu do svobody s ním

pořád mě ještě láká

když vím, že nalezeno

bude, když ho vyslovím

Michal Zachar

-------------------------------------------------

Poezie podstupuje boj, aby svedla dohromady lidi.
Básník si chce zasloužit jméno člověk.

Každý dech si vzít (Every breath you take)

zas říkám ti dál

jdu spát do snů

abych se ti zdál

žhnu sluncem dnů

všechno pro sebe

my chceme si dát

kousek od nebe

jdeme tam spát

snad, že hvězdy

vyšly dnes později

někdy se ani nesní

když je zatmění

tak zase do peřin

dech platí pronájem

štěstí lásky být mým

dáváme si navzájem

Michal Zachar

----------------------------------------------------

V den, kdy přestaneš hořet láskou, mnozí zemřou chladem.

sestře

Ukaž mi nebe (Show me heaven)

ukaž mi nebe

vše za to dám

a možná i sebe

klíče odevzdám

ukaž mi nebe

v čem spí bůh?

kdy mrak zebe?

splatíme dluh

ukaž mi nebe

ať vím, co ty
na bránu klepe

padlí prokletý

ukaž mi nebe

já ti dám svět
a srdcem veden

přijmi mě zpět

Michal Zachar

............................................................................................

Bůh a ďábel nestojí proti sobě, zrovna jako dobro a zlo.