Sen

prostě vyplouváš

z běžných měřítek

na hladinu myšlenek

jak je ostatní nechápou

z dnešních věcí máš

možná i trochu užitek

jsi sama sobě dovětek

prachem slunce prosátou

jak tvoříš ty dny

všem kolem i v nás

působíš rázy svědomí

toho, že máš tolik, co dát

svět je nekonečný

a hledáš spousty krás

možná, že když zdáš se mi

je sen láskou na stotisíckrát

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Nesni svůj život, ale žij svůj sen.

Zaklínač - witcher

kolik věcí a lidí

vstoupilo do života

který si nezávidí

co sbíráš na godota

každá z nich

vzbudila jen trápení

ať žiješ jako mnich

či podléháš mámení

najít jen radost

co by netrápila 

a neztratit mladost

aby tě nezabila

žebravou miskou

klepeme na dveře

chceme uznání tou

mocí árie v opeře

nad tvým tělem

zaklínám, abys živá

pochopila, co seberem

v tom štěstí nespočívá

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Dobro v tomto životě je nadějí pro život věčný.

Sometimes cockle - někdy koukol...

někdy mám chuť si zavzpomínat

 na ty dny, co tenkrát kvetly květy

které voněly až z dob těch vlád

kdy hrály v rukách kastaněty

někdy mám chuť se dál podívat

na ruce, co dali tvar mé duši

jen láskou se zalykat a plát

to je to, co ženám sluší

někdy mám chuť nadechnout

to, co životem mi voní v lese

a smůla, že jen malý bloud

v pohádkách strach třese

někdy mám chuť se rozpovídat

o tom, co znali všichni kolem

a stačí jenom zavzpomínat

na louky s koukolem

Michal Zachar

....................................................................................

Příroda dovede stejně jako básník vytvořit největší efekty s nejmenším počtem prostředků.

V objetí asfaltu

a co ty, máš taky problém,

zastavení na moři změn

v té síti nových net domén

hledáš život vedle, ne v něm

co přinášíme sobě sami

někdy, když pozoruji měny

cosi nazýváme hrami

říkám, kdo platí tyhle změny

měníme prostě vše

způsobem trest, disciplína autorit

a kázáním viny zlé

své pýchy nad tím všechno mít

vytržen z kořenů přírody

spočívám v objetí asfaltu dnů

co dokázali do vody

jen dostat z očí mých mou sůl

Michal Zachar

------------------------------------------------------------------

Příroda není nic jiného, než Bůh ve věcech.

Krása a duch

jsme pouhá slova

dělají existenci skutečnější?

tak tedy znova

pokusit se být statečnější

duch trvá déle

nežli krása vyprchá do bublin

a v hlavě v kostele

stříkáme šťávu z rudých jeřabin

v zuřivém boji o bytí

pouhé chceme mít, to co nepomíjí

v hlavě veteš do sítí

a bláhově doufáme, že se to nepromíjí

krása je jen podoba

ducha, co nepotřebuje vysvětlení

jen odraz toho, co doba

odráží v temných vodách zastínění

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------

Nově jmenovaný velitel v Alžíru jel automobilem z letiště do své rezidence. Ihned vydal příkaz vysadit kolem cesty alej stromů. Pobočník oponoval: "Ale pane, stromy rostou přes sto let než poskytnou stín". Velitel odvětil: "Právě proto je musíme zasadit již dnes!"

Halo

všechno čemu, kdy žehnáš

není-li přijato mění se v zápětí

slýcháváš často, ty se máš

nevidouce to prokletí

a tím, co nikdy nevidíš, 

když všem sbíhají se sliny

přijmout tajemství, že víš

že každý z nás je jiný

a jako není jedna hora

tak není ani jedna rovina

příležitost tady a teď volá

a neboj není jediná

Michal Zachar

...............................................................

Zapomenou na to, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili.

Dotýkání

někdy mám z usínání strach

až když zalehnou i oči spáči

že vzdušný zámek na řasách

nos rozněžnělý k pláči

říkám si pro sebe přilnuly

k stulené ruce dávám svou

ozvěny mého srdce přitulím

snad i tak zůstanou

je ruka to, co berem do dlaní?

a jsou nohy to, co nás dovede?

k pochopení našeho svítání

že zázrak jsi i bez nebe

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Rád bych vás seznámil s člověkem, o kterém by se dalo říci, že se k němu Bůh otočil zády ..... Představte si, že se narodíte bez rukou a bez nohou. Nemůžete nikoho obejmout, ani se dotknout a nebo vzít za ruku. Nemůžete tančit, chodit, běhat, dokonce ani stát. Co byste dělali? Jak by to ovlivnilo váš každodenní život?

Seznamte se s Nickem Vujičičem, kterého taková nepřízeň osudu potkala, a přesto se nepoddal beznaději a nezařadil se mezi škarohlídy a naříkače. Vzal život do svých rukou a vykročil do světa bez hranic.

Nenechte si uniknout jedinečnou přednášku Nicka Vujičiče o třech klíčích, které mu ze života bez končetin umožnily žít život bez hranic. Tyto tři klíče změní naprosto i váš život.

Více informací najdete zde www.cintamani.cz/nick

Vrchol

stavíme mystéria
vršíme je přes kopec
je to taková hystéria
čekám už na konec


ať už se na něj dívám
a to z jakéhokoliv úhlu
pořád je to tvář boha
co před ní raději uhnu


třeba se něco změní
kámen, co spadl z chyby?
zůstane kámen na kameni?

energii lásky bez pochyby

Michal Zachar
.........................................................................................

Smrt je peříčko, služba je hora.

Už

naděje vložené rukou

obsahují stopy DNA

jsou pro nás zárukou

že nedotknem se dna

stopy toho, co jsme

a toho, že nejsme jiní

než oblaka toho dne

co dal nám dobrodiní

a neexistuje účelným

být jenom prostředky

jak kamenem uhelným

a dobýváme sousedky

vedeme své stopy dál

kousek do neznáma

a ten, co tady teď stál

je teď směřující s náma

lidé jsou pány osudů

co stalo by se kdyby

i když už dávno nebudu

mám právo dělat chyby

uprchnout nejde před vším

prchají zas jako nálada

i když tady dávno nebudu

před životem, co předkládá

Michal Zachar

-------------------------------------------------------

Lze využít lásku stejně snadno a rychle jako vypít džbán vína a po kocovině začít znova, je to zajímavé, ale stesk srdce to neutiší. Vytvářet lásku jako sousoší něžné a inteligentní hmoty subtilního přátelství je mnohem těžší, ale jedině hodné zralého srdce.

Vlastnictví - possession

zkusil hlavu tvou
odseknout a zahodit
nejde žít s představou
tady bez tebe být


a jsi mou medúzou
mátou, šípkovým čajem
je spolu dávno na druhou
když si tak hrajem


i když víc než jiní
možná dostal´s darem
vydat nejlepší dobrodiní
jít jen dál, s jarem


zahodit hlavu tvou
meč zablýskl mi dán
nejsi už nikdy ženou tou
já přesto připoután

Michal Zachar
...........................................................................................

Pro lásku lidé netrpí. Trpí pro pocit vlastnictví, který je opakem lásky.

Hole in my soul

jdou mlhavé opary

za našimi hlavami

když myslíš, že ti nevadí

jsou zas o krok před námi

a tak dál, dál běžíš

když se chýlí večer

směřování podstaty neusměrníš

ani když budeš v koutě klečet

jsou s námi obavy

o to, co je ruka, noha

když říkáš, tak mi to nevadí

jde o způsob, říct věřím v Boha

Michal Zachar

------------------------------------------------------

Řekni někomu, že na nebi je 97 830 124 656 998 hvězd, a uvěří ti. 

Napiš ale "Pozor! Čerstvě natřeno!" - sáhne si.

Dream on

své dílo nacházíme

v těch malých detailech

když spolu procházíme

mlhou, co bere dech

a když vnímáme boj

vídáváme jen valkýry

co ničí náš lásky zdroj

s kterým světlo zabíjí

pak andělé se vrací

ukazují cestu mezi námi

možná jít na operaci

a vidět pod hvězdami

zas vidět zázrak dne

a kterýkoliv jiný okamžik

tak vytáhněte svůj sen

a řekněte za to jenom dík

Michal Zachar

------------------------------------------

Tady je moje tajemství. Je jednoduché. 

Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.

Pokora

míváme pokoru

před slovem zisk

možná svit měsíce

dívá se, co číst

do našich příběhů

pokorným zrakem

tak přidává do běhu

čas před strachem

stačíme utéci dál

nebo se zamilujeme?

láska nechává opodál

všechno, co chceme

pokoru před láskou

která nám dává sny

životem s nadsázkou

pevná, jak pápěří

vnímám své pocity

které jsou jen moje

pokorně naslouchám

nechci už lásku z boje

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Petře, Marii, Hance...

Kdo odmítají jít s námi ke společnému cíli, půjdou sami. Nepůjdeme k cíli jeden po druhém, ale vždy dva a dva. Když se poznáme dva a dva, všichni se poznáme. Budeme se vespolek milovat a naše děti se vysmějí temné báchorce o plačícím samotáři.

Ženám

ženy nás vrací do života

a nejen naším zrozením

tvoří nás z lásky, maso, voda

jsou naším tajným znamením

spoutávájí nás gesty svými

když hladívávají ve vlasech

se svými vlasy spletenými

nám dávají svůj dech

a ukladají popel náš i slzy

z jejich slov jdou věty návratů

do časů, kam vracíme se brzy

když jejich láska byla tu

Michal Zachar

................................................................................

Ty oči mě zaplavovali zvláštním mocným zmatkem.
Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo,
nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových,
růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházející za nimi!
Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje,
co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.

Satori

návraty do srdce

vstupují do proudu

smýkající prudce

životem nás bloudů

bloudících kolkolem

proti a souběžně

honících se za bolem

srovnávajíce si něžně

svá laskavá objetí

ve kterých odnímán

necítíme svá dojetí

je načase být sám

Michal Zachar

...........................................................................

Jednou ses mě zeptal, jestli mám radši Tebe nebo svůj život, a já odpověděla, že svůj život. A tys odešel, aniž by ses dozvěděl, že můj život jsi Ty.