ženy nás vrací do života
a nejen naším zrozením
tvoří nás z lásky, maso, voda
jsou naším tajným znamením
spoutávájí nás gesty svými
když hladívávají ve vlasech
se svými vlasy spletenými
nám dávají svůj dech
a ukladají popel náš i slzy
z jejich slov jdou věty návratů
do časů, kam vracíme se brzy
když jejich láska byla tu
Michal Zachar
................................................................................
Ty oči mě zaplavovali zvláštním mocným zmatkem.
Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo,
nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových,
růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházející za nimi!
Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje,
co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.
Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo,
nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových,
růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházející za nimi!
Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje,
co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.
