I´m just shadow now

požehnání květin z louky

a dolet ptáků na střechách

to mě k tobě ze mně snoubí

v těch snových dálavách

a tak mě napadá při snění

že ti, co se nejvíc bojí zemřít

a bojuji až do denního bdění

s pocitem, že se taky bojí zřít

když utíkáme před smrtí

a že je to běh na dlouhou trať

utíkáme před životem, jak chrti

na konci stojí cedule - teď plať

ptákem být nevím, co si myslí

ale vím, že je si třeba odpustit

a nepatří to do styku s čísly

zítřek se sám stará, o to být

Michal Zachar

............................................................................................

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

Noční motýl

ten strach v mé duši

trávící z všech jedem

a nevím, co mi sluší

když se nocí sejdem

do ulic duší našich

podivná ta stvoření

vytvářející si kaši

jako JÁ páv dvoření

z pochopení rozumu

nesoucím se ulic tmou

bliká neon konzumu

ty strachy nezmoknou

a z bludiček světýlek

od lampiček krásy

přilétá snů motýlek

říká, bál ses asi?

Michal Zachar

-----------------------------------------

věnováno hedvábným obrazům Dagmar Bergrové

Srdečnou

procházím vším

a dotyky jsou

prachobyčejným

pocitem ve dvou

srdce zkoušená

posmutněle slzí

že neobyčejná

chvíle odejde brzy

zas tě vnímám

tlučeš mi do hrudi

srdečnou mám

rytmus k zalknutí

pomáháš uchopit

svět můj do sebe

takhle vám přeju žít

jít za dne do nebe

Michal Zachar

...........................................................................

Člověk nemusí vlastnit to, co miluje.
Skromnému člověku stačí vědomí, že to milované žije.
I v jeho srdci.

Otázky XI. - neomezený život?

země neustále rozechvívá srdce

a to jsi ty, co se jím řídíš tady

někdy ti jde všechno prudce

jako míček spadne do zahrady

jelikož nevíme, kdy zemřeme

vidíme život jako studnu bez dna

jen tak si svou paměť zavřeme

jako když noční hlasy chladí tma

všeho je jenom určitý počet

na to odpoledne vzpomínáš

když ti v dětství letopočet

křičel:  jdi z dortu na guláš

kolikrát ještě v životě uvidíš

vycházet měsíc, tak v úplňku?

křičící mysl, dělej, že neslyšíš

nepatřils přeci k doplňkům

a tak mě rozechvívá slovo

a tvůj dotyk, mezi větami

možná vzpomenout ne mnoho

a pamatovat si jen to MY

Michal Zachar

------------------------------------------------

Hledat lásku? Nesmysl - říká rozum.
Směšné - tvrdí hrdost.
Riskantní - brání se zkušenost.
Ale samota mě zabíjí - šeptá srdce.

Forever neklidná srdce

mezi námi je svět

jak pár pruhů látky

a chceme všechno hned

a nic nedáváme zpátky

měníme vše v cáry

chtíc urvat si nejvíc

a tak rány hloubějí a pálí

milující a váhaví z kostnic

vykopávajíc pohřbené

z děr a rozpadlé zbytky

těl sobě jako živé nabízíme

toto je svět bez víry a kytky

ať zakokrhá tady rap

smetem mrtvé prudce

výjevy pohrobků budou hned

křičet, to je mít neklidná srdce

Michal Zachar

.....................................................................

Je lepší zemřít pro něco, než pro nic.

Drake - Forever (Official Video) by wweismyaddiction

Milujte život jako ženskou

skončil jsem se společností všech 

a vybírám si mezi neskutečnými

teď popadám do plic tvůj dech

a říkám si, že byly možná i mými

pyramidy všechny, co jsem stavěl

dopadají zase na zem - na špičku

s úspěchem jsem si teď po přestavěl

život v jeden pokoj a malou opičku

teď sedím u pc a horuji pro bajty

trilióny malých mravních molekul

škvírečkami světa, co nemá sajtny

kapilárou lásky snů jsem tam vplul

atak vody svítá do prázdných žil

zbývá-li čas možná, že rozervání

tvrdosti nezabrání, ty tam jsou z víl

monumenty mé hrdosti k rozebrání

Michal Zachar

.......................................................................

Milujte život jako ženskou - nic lepšího k milování stejně nenajdete.

Podvečer

říkám si, že mrak, co letí

oblohou sedl si jako smetí

na řasách

koukám oblohou vážně

podvečerní tmou padá vlažně

jistý strach

a tak si zpívám, že jsou

uložená v nás jen rukou tvou

srdce jistá

plašíme podvečer a hluk

provádí s tebou to, co jistý kluk

jsem optimista

Michal Zachar

-------------------------------------------------

Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.

7 podob muže

kým jsem vlastně byl

možná, že jsem si přál

aspoň na pár chvil

být mocný jako král

válečníka udělala chvíle

která upravila svět

kdy růže nejsou bílé

a nechceš mi nic závidět

milovat se rozhodnout

nacházet souznění

změnit tok času, plout

milenec k zbláznění

výstřední pádem už

něžnější běsu ohně

že jsem divoký muž

stínem od pochodně

šašek, co šprýmuje

filuta, šibal a hráč

jak se to rýmuje?

vím dobře, co a zač

s odvahou snášet tmu

tu černobílou paní

loudá se muž smutku

a nevěřím vám na ní

a tak si dál vařím
co jiní sotva ochutnají
zlé v dobré spařím
čaroděj mě nazývají

Michal Zachar

.............................................................................

I nejhloupější žena dokáže ovládnout chytrého muže,
ale jen velmi chytrá žena dokáže ovládnout blázna.

Co bude stát za to?

krása je jediná

v rámci tvého světa

možná, že nevinná

jako zbytek léta

pouze v prostoru

nabýváš na významu

přes strom na oblohu

díváš se na divanu

jednotlivé notě

dává smysl ticho

hrající si jak kotě

když ho bolí břicho

v noci si svíčka

doslova rozkvétá

z maličkostí hříčka

vyšlehne si do světa

syceni poklady

kterých je mnoho

zbyteční ze záhady

vybrat si do jednoho

říkáš si obtížen

přeci mám na to

strhán až přetížen

víš, co bude stát za to?

Michal Zachar

----------------------------------------

Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.

Cestou...

sám jdu po cestě

a síla stvoření taky

v prachu na vestě

prchavá, jak mraky

můžem si nevšímat

nebo prozřít prachem

v životě něco dát

bez obav strachem

tak kráčet si a jíst

co se jíst musí

a růst, kde se dá

ať to každý zkusí

schovávat si žhavý 

uhlík, co tě nehřeje

nehoří, jasně pravý

důkaz, že nekonečno je

Michal Zachar

............................................................................

Leošovi

Přátelství je láska bez křídel.

Modlitba pro tebe

měj krásné sny a oči otevřené

potají šeptáš, kdy dáváš celá v ženě

pohlédnout na den tento překrásný

poskakující sen, říkám si nezhasni

modlím se za zelenou duši stromů

miláček nebesa řekl strunou hromů

modravou dálkou snů nekonečných

co je ano? hračkou lásky vidoucích

z mrtvých vstání a ožívání sluncem

narozenin užívání a chytávám hrncem

medovou polevu života, větru a země

tísící z nálevů, zraješ lásko má ve mně

Michal Zachar

........................................................................................

Nedíváme se očima, ale mozkem.

Neposloucháme ušima, ale pamětí.

Nemilujeme srdcem, ale představou.

Co s tím? Dívat se, naslouchat a milovat.

Malí spiklenci - 44 x

člověk se stává stejnosměrným

barbarem skrytým mezi námi

surovost se zdá být hezkým

zločinem, co žehná zpoza brány

je lepší se příliš mnoho nelišit

od svých bližních, ve světě

ošklivců a hlupáků, co ab-rešit

staví se nad zákon na planetě

zevlujíc nad hrou vyznávají city

život jim utíká, jak vlaku pražce

nevidí vítězství, jsi přeci i ty

a neznají nic ani o porážce

mezi lidmi je třeba dělat rozdíly

přátel pár pro jejich dobrý vhled

že známe své známe, co pobyli

nepřátele, zdobí jejich mozek hleď

soulad duše s tělem, vše je skryto

v šílenství zvaném vývoj jsme na dně

oddělujeme-li je od sebe, zní to

realismus = vulgární a ideály = prázdně

my jsme trestem svého odříkání

bojíme se Společnosti, základu mravu

a hrůza z Boha změnila se v zaříkání

tak vítej v dnešním světě davu

dát výraz každému citu i snu

žít si svůj život věrný myšlence

radost z uskutečnění těch dnů

žijem si život malého spiklence

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------

Nauč se slzami v očích smát, 
nauč se pohladit se zavřenou dlaní, 
nauč se rozdat všechno a nemít nic,
pak poznáš, že stojí za to žít.

Zpátky do hlubin (Out of the deep)

jak oceán vytryskl z očí tvých

pohledem přitiskl na konečných

zastávkách času formován dny

sbírám tvou řasu a říkám si: jdi

poslední pohled byl tvé sbohem

mlčící dohled chvil, nepodoben

našemu životu, co nám vzplál

a víme z klokotu, kdo to vzdal?

sejdeme si z očí a do hlavy díra

slza ti nevyskočí, nikdo nevytírá

vracíme času, pohledům přítomnost

hledali spásu, nevěděli, kdy říct dost

Michal Zachar

....................................................

Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout. Možná, že stačí jen otevřít oči.

Umění

skvělá krása jen někdy ční

řeči se do květu seběhnou

vedle slunečnice nejsme sví

mnoho lístku má najednou

stejně roztomilá je i lilie

někdy mi přijde rozkošná

někdo si myslí, že ho zabije

když se v umění nepozná

trávíme své dny hledáním

podstata žití se nedá naučit

ta je skrytá v odhalování

s úctou kráse můžeme žít

odhalená je tvoje povaha

zrcadlíš se na dně hladiny

tak svlékni sebe do naha

a neboj, nejsi ten jediný

Michal Zachar

-----------------------------------------------

Jarce a Věrce

Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět.
Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.

Dívce v metru

srdce, co ti visí na hrudi

se mělo uvnitř schovat

motýlím křídlem mávnutí

proud vzduchu opanovat

a struna závěsu je hrana

zvoní jako budík na stolku

tvá hra je dávno okoukaná

jak dotyk ruky na zvonku

a tak houpá se tam a zpět

ten náhrdelník krčního bytí

co oznamuje, chtěj uvidět

dokud mi srdce plaše svítí

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Úspěch je dostat to, co chceš, a štěstí chtít to, co dostaneš.