Světlo a stín

zpíváš si, proč asi?

tichou písničku

něžnější počasí

asi, že v malíčku

vzduch neviditelný

smlouvá o cenu

skromná duše ví

co jsi za ženu

skřivánek, co touží

po změně formy

viditelné souží

smyslem vzorným

mostem je k duší

dotyk tvých vlasů

imaginace sluší

navzdory času

Michal Zachar

-------------------------

S dobročinností je to jako se štěstím a svatostí. Není možné, abyste řekli, že jste šťastní, protože v okamžiku, kdy jste si svého štěstí vědomi, přestáváte být šťastni. To, co vy nazýváte prožitkem štěstí, vůbec není štěstí, ale vzrušení a nadšení způsobené nějakou osobou či věcí či událostí. Pravé štěstí není ničím způsobené. Šťastný je člověk naprosto bez příčiny. A pravé štěstí není možné prožívat“. Nepochází ze sféry vědomí. Není si vědomo sebe sama.

Assassin

svlékající oči

plné chvály

dotýkají se moci

aby lhali

tvořící meze

které nás chrání

kdo lásku nese

dává a brání?

až v lukách tvoří

se zvuk bekasin

když srdce boří

tvůj assassin

Michal Zachar

..................................

Většina lidí jsou potencionální vrahové. 

Zabíjejí sami sebe.

V skrytu

zraněni láskou do srdce

v kruhu sounáležitosti

dary donášíme ústy těl

ach nikdy nemít dosti

láska je držet zpovzdálí

své dobré rady k řešení

to, aby se nám nezdály

sny tvořící jen lešení

zdi temnic obepínající

kráčejíc láskyplně k svitu

mít srdce dávající

i kousek lásky v skrytu

Michal Zachar

...................................................

Je těžké vytáhnout z básní nějaké zprávy,
přesto však lidé každodenně bídně umírají
z nedostatku toho, co by v básních našli.

Navečer

jsou dny, co se zdají

podivné od počátku

vlasy se rozplétají

uschované v šátku

pozdvihnutí očí sem

výstřel z pod víček

uzamykání pohledem

drsný chodníček

kudy jít na pochod

kam dáváš člověče

víru v lidský rod

když ti den uteče?

Michal Zachar

-----------------------

Žití se podobá denní stráži
a délka života takřka jednomu dni,
v kterém, vzhlédnuvše k světlu,
odevzdáváme heslo jiným, kdo přicházejí po nás.

Otevření se...

někdy si říkám

odnikud nikam

padají střely

co bolest chtěli

otevřít srdeční

jsou-li skuteční ?

bláznovu snění

do zapomnění

obrnění štíty

co nosí mýty

zavřeni v sobě

podléháme době

zavíráme okna

chránící poklad

proč každý sám

je zrozen, umírán

jak tvorové denní ?

lásku bez otevření?

Michal Zachar

-----------------------

Když se zřekneme snů dojdeme klidu. Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší v němž žijeme. Začneme být krutí klidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým. Nastoupí nemoc a psychózy. To, čemu jsem se chtěli v boji vyhnout - zklamání a porážka se stane jediným odkazem naší zbabělosti. A jednoho krásného dne ty mrtvé shnilé sny nám otráví vzduch tak, že začneme toužit po smrti, po smrti, jenž by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu nedělních odpolední.

Puberta

líbím se ti na dálku

možná jsem ti trochu lhal

jenom, že ve spánku

se na to nikdo nekoukal

jak to, že jsem tvůj

když se neznáme ani den

vypnul mozek můj

a probudil jsem svůj sen

vnímáme realitu

vždycky za základní ?

a i když nejsi jsi tu

chci být tím posledním

Michal Zachar

.....................................................

Lidské sny jsou to, co dělá lidem problémy.
Když nebudete mít sny, nebudete mít problémy,
protože budete brát prostě jen to, co je.
Ale pak budete postrádat lásku,
protože láska je nalézání snu v lidech,
kteří jej nemají.

Suspicious Minds

podezřívám tě z hříchů

které jsi učinila o mně

nedávám ti důvod k tichu

v poloprázdném domě

podezřívám tě, že svítíš

víc nežli zář sluneční

a taky, že stejně i vidíš

od počátku všech dní

podezřívám sám sebe

že jsem neselhal sám

i v tobě hledám nebe

v noci co, bez tebe mám

Michal Zachar

--------------------------

Mezi lstí a podezřením vládne vždy válka,
jen mezi vírou a důvěrou vládne mír.

Praze

i tady kdysi byla poušť
než se sem přihnala řeka
a přes všelijakou spoušť
pořád nevíš, co tě čeká


zastávka pod skalou říční
upoutává pozornost všech
i když dneska nejsou místní
zrovna ti, co znají slovo vděk


přemýšlím o tom, co nás nutí
se aspoň někde chvíli zastavit
tak díky za to zadrhnutí
v zátoce řeky jsem začal zase žít

Michal Zachar
................................................................

Bez lásky se dá založit vojenský tábor, ale ne domov.

Elafonisi Petřín

jak pluje měsíc s hvězdami

tak svítí tvoje krásné vlasy

na kopci Petřína nad námi

to když v trávě ulehla jsi

nahá a zářící, jak věže Týna

poznávám zákoutí dotyky

a jdu k branám tvého klína

neberu tě vůbec za kliky

první máje tvoří radost těl

za nocí studených až běda

není to, že jsem tě jen chtěl

pohladit tam, kde nejsi snědá

nestydět se za svá rozhodnutí

ukázat sobě a svým světům

že láska není jenom pnutí

táhnoucí srdcem tělo k tělu

Michal Zachar

...................................................

krásným písničkám Yorgose Kazantzise

Jablko Viléma Tella

je těžké psát ti

k narozeninám

možná, že se ztratí

i tenhle dopis sám

v průběhu věků

jdeme za svými

přáteli, co řeku

přebrodí se stíny

a smyslem všech

je užívat si všeho

jenom ty nesnášíš

někoho sevřeného

neví, že nejsi kluk

kolem jde Vilém Tell

když vím, ty držíš luk

řeknu ti klidně - střel

Michal Zachar

------------------------

Petru Bokvajovi...

Srdeční hypotéka

zas minul první máj

zas minul lásky čas

lákal jsem tě k hrám

sms neodpovídáš

na srdeční hypotéku

úvěr jsem překlenul

nezbývá mnoho dnů

splátky jdou na půl?

jak dlouho vydržíš

splácením dospělý

čas prostě zadrží

jen, kdo se osmělí

Michal Zachar

-------------------------

Problém krize, před níž dnešní společnost stojí, se dá asi vyjádřit takto: Je taková láska, která je spojena s trvalým a bezpodmínečným závazkem vidět štěstí druhého, opravdu cestu k osobnímu uspokojení a pravému naplnění? Nebo má člověk raději zůstat volný a lidskými vztahy nezatížený, aby mohl zakoušet rozkoš, moc a nejrůznější prožitky, které život nabízí? Je osobní uspokojení a radost tím nejlepším životním cílem - nebo je nejhlubším smyslem života žít v závazném a trvalém vztahu lásky? Máme se druhému dát všanc, nebo je lepší nikdy neříci "navždy"?

Píšu tvému srdci

zas píšu tvému srdci

cítím jenom nenávist

jsme oba dva trpcí

když nechceme číst

možná jsi v právu

a nebo možná já

kdo má 1 z mravů,

kdy se to dohádá?

kolikrát jsem tě viděl?

otevřená srdce nádoba

jsi naší lásky mstitel

kdo se lásce podobá?

Michal Zachar

.......................................

Láska a nenávist jako noha nohu doplňuje,
aby byl možný pohyb, jsouce obě poslušny jedné vůle.

Dream It's Over

tak je zase vidím

z dáli za mezí

přilétají, myslím

sny od řeky Zambezi

možná, že odlétají

když nemáme mít nic

co dát a potají

věřím, že jich je tam víc

když se ti sny vrací

tak nezapomeň

okna i ty větrací

osvětlit je svým snem

a večery, co jsou

si dávám do oken

svíčku hladovou

krátíš život, ne však sen

Michal Zachar

.........................................................

foto P. Bokvaj

Člověk nikdy nesmí přestat snít.
Sen je potravou duše, tak jako jídlo je potravou těla.

Kam zahazujeme srdce ?

kam zahazujeme srdce

když nevnímáme tep

že tlučou příliš prudce?

a tak to bylo milióny let

když já a já si svedli

o srdce nelehký boj

my od lásky zběhli

a trvá věčný nepokoj

jednou až si ukážeme

jak svoje srdce vnímat

možná už dokážeme

že jsme i lásky případ

Michal Zachar

-----------------------

Sebeláska - to znamená nutit duši jásat
nad sebou samým a ruce aby tleskaly
nad vypískanou komedií svého já.

No broken heart

když vidíme v sobě Boha

možná, že je to mámení

když muž se ženě poddá

spojením vzniká znamení

že těla přestala jen brát

spojením duší můžem být

dotýká se nálezů a ztrát

svítání v nás dává klid

víc než vše je poznání

co dává jeden druhému

z kostela zvon vyzvání

k tanci srdci milému

Michal Zachar

.....................................................

Krása

hledání krásy je pravé

je pravé tajemství života

krom jiného je zdravé

když krev při tom kolotá

ti, kdo umí, tvoří sebe

přímo do krásných děl

hloupé, jak hledat nebe

v očích přenádherných těl

a poeta ze všech největší

je na život prostě nepřipraven

možná, že být nejmenší

a z pruměrných budeš okouzlen

Michal Zachar

------------------------

Žijeme ve věku, který příliš mnoho čte,
aby byl moudrý a příliš mnoho myslí, aby byl krásný.

Probarvená

hledáme-li probarvená ústa

jen vyrýsovaná tužkou

měl jsem ti říci zůstaň

abys nebyla jen služkou

role do nichž se vybarvíme

se hrají prostě lépe

anebo si my jen tiše sníme

o tobě i po 100 letech

měl jsem ti tenkrát ještě říci

že nevadí mi tvá rtěnka

i když s barvou po pšenici

hrana byla dosti tenká

když barvíme si své tváře

zapomínáme na svět

bereme srdcem slabikáře

a pospícháme dospět

Michal Zachar

------------------------

Kdo si ustavičně obléká cizí životy, jeho vlastní mu sežerou moli.