Džbán

jestli nám chybí pohlazení?

co takhle vůle tělem hnout?

nebo mysl myslí, že nic není

se jen tak klidně rozhodnout?

kousek dál k pohlazení klíč

leží džbán, co opustil dlaň

když naplněn odešels pryč

ty smutná, křičelas zůstaň

ať smutky z vylitého džbánu

ty tady klidně všechny znič

snad je to lepší takhle k ránu

odemknout srdce a jít pryč

Michal Zachar

---------------------------------

Hodnota džbánu spočívá v prázdnotě uvnitř.

Naslouchat kolejím

kroky vedou věty rozvité

z úst do dějin zapomnění

jsou sklínky dávno rozlité

chuť, co tě navždy změní

nevšímám si rozlitého vína

to vsáklo dolů k pramenům

ani, čí to vlastně byla vina

můj pohled patří plamenům

co stvoří naše rozhodnutí

pohnout se zas o kus dál

na vedlejší koleji je pnutí

v dálce zas vlak zaklepal

Michal Zachar

.............................................

Petře

Radost vstupuje do našeho života,  
když máme co dělat, co milovat a v co doufat. 
Tady a teď.

Parlay

mám jeden pokus životní

udělat jej smysluplným

šanci dává málo dní

možná jej prostě nenaplním

můžu se rozhodnout

co mému smysl dodá

věřit, že jde plout

že nakonec zbyde svoboda

a moje víra vyžaduje

a nezná pojem nemilý

otisky suše obdaruje

všechny duše obejmout ve chvíli

když dělat budem

to, co vždycky neveselí

až půjdem za osudem

dostanem jen to, co už jsme měli

Michal Zachar

...................................................
Adrianně

Vždyť ten lidský život je hra kostkami:
když nepadne ti, čeho bylo zapotřebí,
tož naprav uměním, co padlo náhodou.

Nenarozeným...

smích utichá ze rtů ponořených

bojující pěst sevřela se naposled

zpět do ticha krví znetvořených

vzhlédla k světlu, co přišlo hned

jak život v rukou nabíral dech

za co, k tomu poslednímu výkřiku

s důvěrou jsem vložil se v snech

k trvání krátkému, noži skeptiků

plačící třpyt hvězdných bran

já přijdu, zas někdy bude můj den

možná, že jsem nechtěným brán

a vaše láska zavolá moje sny sem

Michal Zachar

...........................................................

někdy Vás osloví věci, o kterých jste
 před tím možná ani nechtěli vědět...

Liquid princess

směrem k princeznám se mlha valí

měsíční prach usnul v korunách stromů

nás dva jen naše nahé paže halí

v místech, kde spouští staccato hromů

usínání v náručí je krásné a ani nebolí

míza pomalu stoupá od kořenů směrem ven

možná  jsme pohnuli tím soukolím

co bere tmu a spřádá z ní nejkrásnější sen

jen jak říci ti, že princezny už nejsou

asi se ztrácejí v tom hrozivém svitu měsíce

možná, že ženy zas až tolik nelžou

když vidím jich tu kolem mačkat se tisíce

a tak čekáte na prince, co nepřichází

a nás zatím milióny jenom nepatřičně leží

ta pověst sebrala chuť lovit v mlází

a možná, že život jen nám až tak nenáleží

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Láska je něco, co žena touží prožívat,
aby se necítila tak sama v přítomnosti muže
a tak provinile, když s ním spí.

Vespers (Večerní modlitba)

modlívám se hlavně navečer

když se už den připozdívá

nevím, co zbývá z pavích per

kterými nás kryje doba divá

a tak skáču zrakem mezi obrazy

na místa bojovníkům dávající

nečekám, že mě při tom zamrazí

v bezesných nocích svit čekající

chybuješ, co má i nemá smysl

a proto světlo svítí pořád dál

ptáš se, hledáš, co za úmysl

muže přinutí, aby zase vstal

ty stopy, co odešli před tebou

způsoby těch šedých stínů

necháváš dávno za sebou

hledáš-li důvod, nezahynu

Michal Zachar

----------------------------------------

Nejdůležitějším úkolem, který člověk v životě má,
je vnést světlo do svého života.

Volám

volám svého boha

nám všem zahálí

a nezadaný sluha

tu čeká zpovzdálí

ví z nás spíše žena

že kniha moudrých

je stále otevřená

na stránkách dobrých?

možná, že chceme

mít v rukou zdroj

a jak blázni jdeme

cestou pro pokoj

jak blázni hledáme

své vlastní životy

a to, co nedáme

tvoří naše golgoty

je rozdíl v nádobě

i v jejím obsahu

miluji tě v té podobě

neznajíc ještě dosahu

Michal Zachar

....................................................

Marii

Štěstí a neštěstí nepřicházejí samy, ale jen na zavolání.

Stejný

představuji si, že život trvá

na nikom nejsem závislý

na to, že ty jsi byla prvá

nikdo už vážně nemyslí

nikdo už nemá moc jedinou

učinit ze mně štěstí či zlo

k dalším dnům jdu s vidinou

potřebuji to, co mě napadlo

nekalit zrak svými tužbami

poznat, co je smrti rám

znamená nechat za námi

potřebu nebýt úplně sám

a drogují nás svými tužbami

je možno té chuti odolat ?

láskou k práci a ne slzami

smíchem, co má každý rád

a tak tu tančím kolem sebe

dávám příklady srdečních map

asi, že nenajdu modré z nebe

ale jsem pořád stejný chlap

Michal Zachar

.....................................................

Je nespolečenský? Tím je už napůl řečeno, 

že je to chlapík výtečných vlastností.

Chcete platit za smrt?

chcete platit za smrt ?

vždyť se vám nechce jít

možná, že ještě nejsem kádr

já chci jen chvíli žít

že jsem jak malý kluk ?

co je vám i vašemu okolí ?

jste nic, dokud vám život není fuk

už nemáte křídla sokolí

a možná, že připraveni

jste teď svůj život ztratit

tančící páry nejsou seznámeny ?

ani s tím, jak se bude platit ?

v tančírně krokem

každý je možná posledním

tak protančete ve vězení skokem

ztrátu boha, přátel, všech dní

já postávám tu v koutě

slyšíte taky trochu pláče

a že jen tak mříže nezamknou tě

život je pro hazardní hráče

Michal Zachar

..........................................

Sebeklamy, které nás mají uchránit bolesti,
končí pravidelně tím, že s sebou přinášejí bolest ještě větší.
Opevňujme své klamy, abychom je uchránili
před přirozenou korekcí, kterou provádí každodenní život.

Probuzení

tiše se probouzím k ránu

a vnímám myšlenek tok

co zaplavují mysli bránu

potěšen tím, jaké jsou

udávám jejich krok

líbí se mi, že tiše jdou

kolikrát den tak začínáš

a přitom si vědomě syslí

nevíš, ani co v hlavě máš

když přestanem hledat sen

sami sebe v naší mysli

nastane klidné ráno i den

Michal Zachar

-------------------------------

Mnoho lidí se domnívá, že myslí,
ač jenom nově řadí své předsudky.

Woman in flowers

viděl jsem ženu s květinami

ne každý k nim takhle hovoří

vnímala vůbec, že jsou rostlinami?

v paláci mysli vstup na nádvoří?

a její tvář mluvila s nimi vážně

asi tak, jak spolu přátelé hovoří

když nechtějí brát příliš vlažně

že místo purkrabího přišel komoří

sklonila hlavu a květ pohladila

možná se lekla, že uvidí ji někdo tak

mou duši tím krásně naladila

říkám si, je dobrý den na zázrak

Michal Zachar

.......................................................

Přátelství je schopen ten, komu lidé neznechutili člověka;
kdo věří a ví, že se v davu vyskytují velkorysí lidé,
svrchovaní duchové a dobrá srdce;
ten, kdo se neunaví jejich hledáním
a miluje je ještě dříve, nežli je našel.

Popelka

pohádka o tom, jak jsi potají

šla na ples, a křídla ptáků tleskají

pomalu skvělá róba v kočáru šustí

za tebou a mě zvuk hodin neopustí

půlnoc se blíží a všichni mluví o tobě

kdo je dívka, co nedá znát o podobě

z tvých copů padají sem krásné květy

pod pláštěm tvým plují nahé těla světy

co sládnou na jazyku, jako včelí med
a kdo je spatří, chtěl by je mít hned

krokem pomalým zažehla jsi váhání

svítíš láskou, co mou tmu teď zahání

pak bláznům temná hodina se hodila

jen chvíle zavíří a ty jsi prostě nebyla

je pohádkou, co musím teď světem nést

zbyl jen střevíček a další z hledajících cest

Michal Zachar

..............................................................

Láska je pohádka života - s tím rozdílem,
že nemívá vždy šťastný konec.

Jsem

jsem dneska, jako to oko na stráži

jsem deska zrcadlová, co tě odráží

jsem skála tvrdá, co zachvěje se

jsem láska hrdá, co i zasměje se

jsem tvým opravdovým trumfem

jsem trochu k nesnesení lumpem

jsem sbírkou, co ti visí na zápraží

jsem tvým psím vínem, co obráží

jsem nejen tvou buchtou makovou

jsem tím, kdo řekl, miluji tě takovou

jsem kapesníkem potu tvého čela

jsem duší, co tebou stát se chtěla

Michal Zachar

............................................................

Idealismus je schopen vidět lidi takové,
jakými by mohli být, kdyby nebyli takoví, jací jsou.

Dračí oči

opouštím svět, když večer oči zavírám

barevný květ, co vidím jen já sám

záblesky tmy probudí mé oči dračí

copak se smí, nevidět, co mi stačí ?

za vidinou představ očí zavřených

opojen hrou světla záblesků v nich

závidím zázraky dnům kolemjdoucím

vzhlednou nad mraky oči čisto skvoucí

Michal Zachar

----------------------------------------

K čemu jsou krásné věci, nemůžeme-li je
vidět milovanýma očima?
Co dělat s krásou ba i s radostí, neokoušíme-li je
v srdci druhého?

Zrcadlové přání

plovoucí měsíc mění tvář

bez uzardění jizvy času ukázal

a odražená světla zář

prozradí o něm, kdyby nám lhal

co světu denně ukazujem

co všechno neseme si v tvářích

když život jen protahujem

chuť sklopit hlavu na oltářích

je jak zrcadlo, tvář odrážející

sny, bolesti, lásky, svit rozjímání

 koho napadlo, možná nepřející

já jen chtěl, bys viděla, má paní

Michal Zachar

...........................................................

Láska je snaha o podobenství.
Je to zrcadlo, v němž se oba vzájemně shlížejí
a chtějí vypadat jako jeden.

Změna

otevřít srdce tvému nápěvu

to halasí vysoké C v korunách stromů

když líbám tak nějak dospěju

k letu divokých husí ve tvarů hromů

a táhnem spolu na jih

tam, kde jsou lidé sluneční a milí

a chci jen, abych nezpychl

možná to cítíš po obroučky brýlí

a v slunci hřejícího oslnění

touhou vykvetou v srdcích lásky květy

do koberců srovnává je naplnění

to když dva lidi změní pusa na poety

Michal Zachar

.................................................

Nic netrvá věčně, ani příroda ani lidský život,
jedině trvalá je změna.

Jsi

jak chtít letět dál

jak svítání smést

čeho jsem se bál?

nechtěl se plést?

pořád jsi mojí tůní

ve které nacházím

tisícovku těch vůní

rozvinou se na přání

hořícími prameny

hluboká pole těžná

nad mými rameny

moje sova sněžná

tak leť si dál a výš

jen svoboda je cíl

co jsem si vzal, víš

a proto jsem tu žil

Michal Zachar

.....................................

Každý je takovým, jakým ho Pánbůh stvořil,
a mnohdy ještě horší.