před očima ubíhá mi vůle žít
a jen tak zprohýbat tvá plátna
a ukrojit trochu pohledu na krajinu
hrají ty trubky, že máme chtít
malovat dál dokud je ruka zdatná
protože v barvách nezahynu ?
jen tiše čekám, jak by se zasnil
každý básník, když překročí zeď
a propast pevná vítá ho domů
tak, jak bych tě rád vlastnil
nastává navždy sbohem nyní a teď
jen slyším zvuk svatebních zvonů
snad přijde ta chvíle jednou
chtíc rozsvítit tmu před boží tváří
chci mu tebe celou odevzdat
ač nevím zda-li jdeš se mnou
povím mu, že ta tvoje tvář září
já už nemám Bohu víc, co dát
Michal Zachar
...............................................................
Bůh nestvořil ženu z mužovi hlavy,
aby mu poroučela, ani z jeho nohou,
aby byla jeho otrokyní a plazila se mu u nohou.
Stvořil ji z jeho žebra, aby byla blízká jeho srdci.
