660 vyprávění o životě

tady jsme

a taky budem

křehcí zle

v světě svůdném

tady jsme

v chaosu času

tvoříme vše

i svůj čas na krásu

tady jsme

se svým klokotem

a být zde

stává se životem

Michal Zachar

....................................

Život je perioda mezi narozením (např. oplodněním vajíčka) a smrtí organismu.

Život je také proces, součástí kterého jsou živé bytosti neboli organismy. 

Část planety Země, kde se vyskytují živé organismy, se nazývá biosféra. 

Životní procesy živých organismů a vše co s nimi souvisí zkoumá vědní obor biologie.

Myšky

spali jsme dlouho

snem o nadějích

a událost pouhou

přikryl nám sníh

když padá vločka

očí vykrádá chlad

vrčím jak kočka

které myšák spadl

jsme malé myšky

co přikryje sníh

chcem sbírat šišky

nebo jet na saních?

jsme spáči malí

nebo jen snící

čím jsme se stali

bloudící? bdící?

Michal Zachar

...........................................

Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit
 v něco většího než jste vy sami.

Třeba v snící myšky.

Kopretina Marie

říká se, že konec cesty je různý

snad jen, že cesta by nikdy neměla končit

jsou chvíle, co bolí tak, že se na ně nedá najít rým

snad jen, že končící svět nebyl hrůzný

možná byl jen odrazovým můstkem do toho, jak skočit

už proto, že tady prostě nemusíš závodit s tím posledním

snad je to jen útlak představ, že takhle ne

domnělé jistoty se jenom nezadržitelně hroutí

i když nechceš věřit, že vše povstává z lásky nekonečné

běžíš po cestě života, na ztráty nevzpomenem

ten, kdo si sáhnul na tvou dlaň a v ní kopretinu z poutí

a pak si k srdci přivine ten dar a ví, že chvíle jsou vyjímečné

když vidíš úplně všechno, takové, jak to je

tak víš, že ty, které nejvíc miluješ, mnohdy i nejvíc poutáš

opustit je v tom pohledu krom utrpení ještě s laskavou naději

spokojen a být sám sebou u toho zdroje

poznání a víš kam jdou ti, co nyní osvobozuje hmotný jidáš

i  sílu, co osuší tvé slzy, jenž tryskají z pohárů nyní v hořké beznaději

Michal Zachar

.............................................

no comment...

 

Zvon

jsou chvíle

kdy křičíš

bez šepotu

svých slov

dny bílé

jen mlčíš

na samotu

kterous mohl

tělo je

pastí světa

co vyletěl

bohu komínem

proč zde?

tvá vendeta

tys chtěl?

kácí dominem

je síla

ve spasení

pokrokem

co zmůže žal?

tys žila

to je i není

zvonit do oken

rád jsem ti hrál

Michal Zachar

.......................................

Všechno bylo, je a bude.

Ale proč?

Dobrou noc

dobrou noc všem snům

ať se ti zdají krásně

když odlétají k nebesům

ať zůstávají jasné

dobrou noc pohledům

co budou s nimi

stoupat k pokojům

anděly obydlenými

dobrou noc dotykům

co posilují touhy

až ztichne tenhle dům

na okamžik pouhý

dobrou noc životu

a utichá vlastně i on?

a dojdeme až k plotu

nespat? ani za milión!

Michal Zachar

..................................................

Modlitba

Foto: Petr Bokvaj

jak stoupáš mi do srdce

a to jde do komor tvých

já pronikám dál prudce

dávám ti do dlaní smích

tak, jak jdou naše přání

a taky pohlazení z cest

budujeme si život dlaní

květ, co má stále kvést

někdy se bojím, já bloud

jen tak dotýkat se lásky

a stačí přeci pohlédnout

do tvé tváře bez otázky

zrcadlíš mi něžnost věků

tu, co poztráceli andělé

vím, směješ se, že kvetu

i když to říkám nesměle

tak modlím se tu k bohu

co dal mi tebe za děvu

a láskou si už nepomohu

z nejkrásnějších úsměvů
jak klesáš do mě celá
a v bytí odráží se: křič!
od srdce k srdci jsi chtěla
být tím, kdo pozná klíč

Michal Zachar

...................................
Den má 86400 vteřin. Tedy 86400 okamžiků.
Proč lidé, kteří nemají čas, obvykle udělají tak málo lásky?
Nerozumějí okamžikům.

Anar'alah

a zářící oči jako den

z toho, že jsem byl

tvým pohledem

co pochopil

ústy tvých slov říci

o malé pranaději

ty klamajícím

čaroději

ruka je lásky vánek

na srdci snícím

klidný spánek

hledajícím

Michal Zachar

.......................................

Nejlepší cesta ven vede vždycky skrz.

Jen tak

jen tak

šla dál

duše osamělá

jen tak 

jsem spal

a byla nedospělá

jen tak

střípky sklíček

odrážejí moji tmu

jen tak 

malý flíček

lží ve výtahu snů

jen tak 

uspořádat svět

co rozbila jsi navždy

jen tak

hloupě vpřed

to přeci umí každý

jen tak

skla střípků

kloužou po papíru

jen tak

do tvých vtípků

někdo udělá si díru

jen tak 

zrcadlením

někdo ponese

jen tak

světlem denním

se lepí naše obsese

jen tak

mám pohlazení

mimo dané pořadí

jen tak

znesvěcení

střípku - lásky nářadí

Michal Zachar

..........................................

Víte, co je horší než být slepý?
Mít v pořádku zrak a nevidět.
Pro oči...

Jestli by jsem mohl být, tam kde jsi ty...

když přenášíš srdce

z těla zase do těla

a líbáš tak prudce

volám svého anděla

pak přenáším svoje

a zase budeš mou

nestačí shodit zbroje

světlem ti oči žhnou

mohl by být zázrak

v tom našem chvění

žes nepřišla o zrak

natož pak o brnění

shazujeme masky

jak daňci lopaty

život přináší lásky

a šlape nám na paty

Michal Zachar

------------------------

 Nezáleží tolik na tom, kolik máme, ale jak si to užíváme.

Exil

někdy jsou slova 

jak kapky deště

pršíš je znova

neptáš se, ještě?

smývajíc dopadnou

ze skla tvé splíny

sem tam i popadnou

chuť být někdo jiný

proud vody sílí

a proniká vším

vždy a nejen chvíli

chtěl jsem být tvým

když srdce vykážeš

z krytu mého těla

nevím, co ukážeš?

jsi má, tos nevěděla?

Michal Zachar

.....................................

Někdy i jemné kapky deště ničí zvukem hromu.

Podzim z jara

podzim svítá

přes mlhy opar

město tě vítá

první polotovar

jarními paprsky

prosvítíš zdi

uzdravíš malosti

to slunce smí

vybírej pohledy

a třeba přes keře

snovými náhledy

vyklouzni za dveře

Michal Zachar

---------------------------------

Stejně obtížné jako odstranění olejové skvrny
 z bavlněných šatů je obtížné i odstranění nenasytné
touhy po věci, kterou člověk chce.

photo k básni : Petr Bokvaj

S tebou, bez tebe...

co vidíme očima?

když se zadíváme?

jsi má pavučina

vlákno odmítavé

to, co je správné

uvidíme srdcem

nečekej v čekárně

buď svým hercem

a tak zpívají oči

do slz krůpěje

protože ty skočí

myšlenka ta nehřeje

Michal Zachar

.......................................

Poprvé blues

chceš vzlykat

když nesmělé

jdou odpykat

krásou veselé

krásnou věc

poznáváme jen

po hmatu přec

tma s pokojem

jak vypadáš

když už skoro

tě prodal Jidáš

zašeptáš pozor

jsem bledý

když halím

tělo zavřený

svíčku spálím

Michal Zachar

..........................................

Ti, kteří jsou proti vašim myšlenkám jsou nejvíce ti,
kterým vaše myšlenky naruší jejich klid.

Mene tekel

ruka chvějící se

píše na stěnách

a my smějící se

vídáváme v snách

jak měsíc svítí

a to slunce pálí

natrháme si kvítí

aniž by se ptali

ruce naše mající

se zdržet pekel

a rány tiše tající

píšou mene tekel

Michal Zachar

........................................

mené tekel ú-parsín - věštecká slova, která při hostině Belšasara napsaly prsty lidské ruky na zeď paláce a jež nikdo kromě Daniela (Da 5,25-28) nedokázal přečíst, natožpak vyložit (Da 5,5 - 8). Výklad hádankovitého nápisu musí vycházet z toho, že původní podoba měla jen souhlásky a žádné samohlásky (biblická hebrejština). Proto je lze číst jednak jako podstatná jména mine - šekel - půlšekel (váhy), jejichž klesající hodnota měla symbolizovat tři poslední babylónské krále, jednak jako slovesa (jak to udělal Daniel), vztahující se na Belšasara. V posledním slově hádanky "parsín" (peres) mohla být navíc obsažena narážka (slovní hříčka) na "Peršany", kteří (srv. Da 6,1, kde jsou označení za "Médy") tu převzali moc po Belšasarovi. Motiv tajemného písma na zdi posloužil autorovi biblického spisu k tomu, aby (podobně jako v jiných věštbách) sdělil Boží vůli.

Obouvám

Jsou noci osamělé.

Co přinášejí mráz.

A tvé boty ovdovělé.

Chtějí se nazout zas.

Jsou dny v mžiku.

Někam odkutálené.

Letíme v tom smyku.

Než nás čas dožene.

A můžeme chtít.

Začít zase znova.

Že stačí jenom být.

Tak obouvám se znova.


Michal Zachar
.........................................
Nežli se obujeme do bot svých starých návyků,
je někdy dobré podívat se zda-li nejsou
příliš sešmajdané či nepotřebují nově podrazit...

Když není

když všechno

změříme a taky

naprogramujeme

zbude jen techno

seberte saky paky

my jenom negujeme

když není vše

co je kolem láska

a místo pro svobodu

bude jenom zle

kost v těle praská

a řeka hledá vodu

spolu kráčíme

jsme spolu rádi

a chceme se znát

druhého si vážíme

víme, že cukr sladí

a umíme si i hrát

není chvíle jistá

ani, co bude zítra

tu nelze prostě znát

známe už svá místa

tak naše životní jitra

ti chci dát a milovat

Michal Zachar

..............................................