Čí je bolest?

bolesti plná

a taky oroduješ

 v nás roste vlna

toho, co potřebuješ

stmívání těla

co vzešlo dál

jak jsi to chtěla?

že stojím opodál?

zalykám zvuk

plný beznaděje

nevnímám hluk

tam, kde děje

bolest je znamení

přerod i láska

tu něco zkamení

sem tam i praská

slyšíme dostatečně?

když zvěstuješ vizi?

možná i přebytečně

je přeci cizí...

Michal Zachar

.........................................

Věčně budeme žít jen těmi okamžiky,
které jsme
prožili během svého pozemského putování
v lásce.

Nevěřte očím

nevěřte svým očím

když uchopíte lásku?

ještě se stočím

odlesk na oblázku

ležím si tu docela

nahý a jen se dívám

jestli si to chtěla

v dlani ti splývám

kdo někdy vzplál

paprskem svítání

čím jsem se stal

vzal jsem tě do dlaní

Michal Zachar

-----------------------

Dominice

Milovat znamená povolávat k životu.
Ti, kdo nás milují, probouzejí nás odpovídající lásku,
pramen života.

Chybíš mi...

chybí mi dotyk tvého těla

ani nevím jestli jsi to chtěla

chybí mi dotyk tvých očí

a když se kolem nohou točí

chybíš mi celou svojí silou

až k západu vycházející vílou

chybíš mi s vlasy slunečními

co odehráli svit až do hlubiny

chybíš mi po ránu houpající

a večerem jen vlna spěchající

chybíš mi touhou po napětí

ty, co jsi klidná hned vzápětí

chybíš mi moře, mám tě rád

chvěju se, chci tě zas objímat

Michal Zachar

..................................

MOŘE - nekonečná energie, pocit volnosti, ta hloubka poznání.

Většina z nás ho má ráda, dodává nám energii, splňuje pro nás představu romantiky, poznání, pestrosti, adrenalinu. Je silné a taky velmi nebezpečné. Učíme se v něm plavat a když je nám dáno - spatříme občas i mořského koníka, sasanku, barevné a vzácné korály. Také se naučíme rozpoznávat zákeřnou krásu jedovatého perutýna. Ale bez sebemenšího větru, bez jediné bouře a kolize se můžeme pomalu topit a ztrácet v hlubinách.

Myslím si že i moře potřebuje svůj břeh, pláž, ostré a tvrdé útesy, aby si mohlo uvědomit při zpětném pohledu, při odlivu svoji velikost a nespoutanost závratnou šíři a sílu, kterou má díky svým pevninám, ostrůvkům a přístavům.

Kdy, když ne teď...

zrození dokonalým

nedokonavost zebe

ač nejsem malým

chci blízkost sebe

a bojím se tmy

obzvláště za dne

copak se vůbec smí

čekat až spadne?

můžeme za život

uvidět padat sen

hvězdám lodivod

už zase svítá den

zrozenci světla

vábíme jen tmu

že by se spletla

spermie božích snů?

i já tak čekám?

na hvězdu padající

možná, že raděj sám

než čekání čekajících

Michal Zachar

...........................................

A je-li náš život krátký,

je potřeba využít každou minutu,

aby platila za celé století.

foto: Petr Bokvaj

Good heart

spokojené oči,
do kterých se,

můžeš podívat,

kolem se točí,

světe div se,

láska napořád...

Michal Zachar

.........................................................

Andymu Sukopovi pro jeho ruce i srdce

Beneath a Phrygian Sky

v proudu dnů

kdy překračuješ stíny

dál svých snů

víš, že jsi prostě jiný?

a jak často 

se vystavuješ životu

a jen za sto?

krát tisíc v nicotu?

slyšet ve zvoncích

čekáš na znamení síly

až přechází smích

hledíš-li na tanec víly

Michal Zachar

...........................................

Problém spočívá v tom,
že se až příliš mnoho lidí
pokouší být někým jiným
místo toho, aby byli sami sebou...

Do jednoho

čekání na zkoušky

provází životem

odhání fanoušky

ať stojí za plotem

trpělivost té chvíli

dospět, ne doletět

počkám, ač milý

objevíš sám svět

odvahu nepocítit

zklamání z toho

a setkáváním žít

světa do jednoho

Michal Zachar

---------------------------------

věnováno Tereze Kalinové
foto Petr Bokvaj

Strašně moc potřebuji tvou lásku

když opustila

moje tělo

jako ctižádost

tak oněměla

to, co chtělo

si řeklo dost

výborná věc

mít sny v hrsti

ať ti vzápětí

přec spadla pec

je zbavíš srsti

a sebe napětí

Michal Zachar

Těžké časy vám dodávají odvahu k tomu, 

abyste mysleli na nemyslitelné.

Tak ber

tak ber, mi řekli

když skončila idyla

kosti mi změkli

podaná ruka nebyla

nebyl čas zrání

života je tak málo

tak skoč za ní

s berlou a stálou

ač z mého mládí

není síla a moc

jediný směr svádí

nemáš den ani noc

kudy ještě jít?

života je málo 

jedině jít a snít

a ber ji za stálou

berla si tiše stojí

jen odfukuje er

chodím podobojí

života málo, tak ber

Michal Zachar

------------------------

na co čekáme lidi?

Díry na cestě

někdy se vám i může zdát

a to, že říkám skoro tisíckrát

dejte pozor na cestu, na díry

a není to věc z trestu, ale víry

může se zdát někomu, co neví

jít po cestě a bez hromů přežít

a vidím, že je díra na tvé straně

a ty vstříc, že se neumírá, hravě

sám jsem šel po ní dávno před

dívám se dívám a vidím s ní i svět

a tak volám a někdy jde to zprava

někdy koukám zleva, a ta zpráva

pro lidi divná, zdá se uprostřed

akorát když volám, jdi tam hned

je to pro ně obrácená instrukce

sejdem se uprostřed a obstrukce

neplatí, když my dáváme si pozor

ke středu k sobě, cestovní dozor

Michal Zachar

.....................................

...důležité při vyhýbání se dírám, je jít...

Slovo básníkovo

jsem vděčný za

každé tvoje slovo

když není za 

ním Sokolovo

jsem každodenní

slovo v tvém rozvrhu

aby se snad, co není

stalo hrudkou tvarohu

a jakou vlastně?

jsem každým z nich

tváříš se slastně

copak jsem z knih?

jsem vděčný za

každé tvoje slovo

když měním je za

srdce básníkovo

Michal Zachar

...................................................

Kamkoli se vydáte, jděte s celým srdcem.

I do svých slov a činů, dávejme svá srdce.

Shledání

odcházíme si ze života

ale je to vůbec tak?

to se jen pohla hmota

zas jeden přejel vlak

kdo dokáže změřit

jak to vlastně bylo?

zbývá nám než věřit

že tvář máš rozmilou

běžel čas a ztratila

se tvá slova z obrazů

a jako má mlha zhatila

návrat králům k Parnasu

jedeme životem a plyn

je sešlápnutý k podlaze

aby nezbyl jen ten splín

a platilo se moc na dráze

když se vracíš do života

měla bys vědět, že tu jsi

pořád, že čekám na godota

až přijdeš, řeknu jen, dej si

Michal Zachar

...............................................

...absenci smyslu cítí ten, kdo nějaký hledá...

Tigris optimista

vzhlížím k prostoru

co nás obklopuje

jsem za potvoru

co si vše pamatuje

když stáda chodila

k řece Tigris pít

tak se zde zrodila

chuť člověka BÝT

a tak jako jazyk nabírá

vodu trochu slanou

láska mu v mysli zabírá

chuť na vybranou

stejně jak řeka bere vše

nespoutaně se valí

kdo z nás se leká krádeže

ať se chytne skály

do časů tisíců let seběhlo

že vzali nám i vodu?

to nám to rychle uběhlo

kašlem i na svobodu?

láska je krásná představa

že voda je i čistá

bez bahna změn zůstává

asi jsem optimista

Michal Zachar

-----------------------------

Je tedy nutno každodenně bojovat, 

abys proměnil svou touhu brát

 ve vůli dávat a souběžně i přijímat

to, co se ti druhý rozhodl nabídnout.

Drakům

lásko má, když jsi

světlou postavou

mám v moci počasí

a deště slz ustanou

schvácená bolestí

naříkáš pro krásu

dotyky vnímám tvý

srdcem by-passu

utíkáš na horizont

představ východu

z hvězd sestav bod

dálek svých závodů

až tvá slza skočí

dolů do dějin tmy

vzplaneš kroužíc

dál našimi sny

Michal Zachar

...................................

Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství či lásku.
pro Mirku Jirsovou Moor

hudba zde...

I když na sever

jsi dechem

mého života

tím mechem

co jím kolotá

nadějí na víru

klíčící nicota

hledajíc kupodivu

cestičkou vody

vytahující směr

co květy zrodí

i když na sever

Michal Zachar

......................................

Chceš-li žít, nenechávej si svůj život pro sebe!

Očima

ve tvých očích

chtěl jsem číst

viděl jsem smích

až potom nenávist

jak měníme své

charaktery očima

že jsou i hřejivé?

takhle to končívá?

měnil´s vidění

na oči nedošlo

znám ty obvinění

v nich srdce neprošlo

Michal Zachar

.....................................

Jaké zlo budete tolerovat záleží na tom
po jakém dobru toužíte.

Devotion

oddaný jsem

jedině lásce

kterou jsem

životem v sázce

ani nepoznal

dávajíc stíny

a nebyl král

hledajíc jiný

skvost, který

dává tu sílu

co nese smělý

polibek míru

Michal Zachar

..........................................

Nejdále dojde ten, kdo se od sebe nevzdálí.

It's Complicated

když se přiblížíme

a jsme vlastně dál

ani moc netušíme

jestli o to někdo stál

vláčíme své rozchody

domovy plných stran

co mají stát nad bohy

plníme takhle něčí plán?

vstáváme si do jitra

a čekají nás do dne

postavit sen na zítra

ten loupáček mi bodne

Michal Zachar

.....................................

 Milovat znamená žít životem toho, koho miluješ.
věnováno autorům stejnojmenného filmu...

Až zbude

kam odchází duše

když těla splynou

jak tetřev hlušec

slyšet pro jedinou

ve chvílích objetí

skládáme zápočet

zkoušíme dojetím

možná i nedojet

až zbude otázka

kam odejdou lásky

ústy se nemlaská

a duše vrací sázky

Michal Zachar

--------------------------

Schody

když schody do nebe

jen zvolna stoupají

ptám se a bez tebe?

na co ještě čekají?

šlapeme po schodech

a moc je nepřítelem

klademe váhu v snech

a správným směrem?

my krok krokem jdem

a schody jsou nám fuk

co vede nás až sem?

a jedno holka nebo kluk

jen možná chvilenka

a zda-li se to stává?

napadne i je myšlenka

mě už z vás bolí hlava?

Michal Zachar

......................................
Arnoštovi a Lence

Autostop

zas jde se snáz

životem, co se řítí

jen kolem nás

my před ním krytí

poznáš kdekoho

a přitom vlastně ani

naději jen pouhou

nezachytíš svou dlaní

jdeš dál a nevíš

a vlastně čekáš tady

na to, že věříš

a možná, že i na záhady

a, že nepřijíždí

to černé auto jen tak

nastoupíš na příští

až budeš mít řidičák

Michal Zachar

...............................

Víte, jaké břemeno je v životě nejtěžší? Nemít co nést.