Přání II.

jak dávat sílu

když nevěříš

i svým rukám

podávat k dílu

úkradkem sníš

o zárukách

když dojdeš

na dno sebe

a otevřeš dál

vchod a rveš

třebas i z nebe

kus ze mě, co stál

vše, co se děje

dává ti znát

i když je na nic

i svět bez naděje

nemůže stát

bez nových hranic

Michal Zachar

....................................

"Miluj ještě víc. Ostatní kolem tebe
očekávají stejně jako ty,
 že někdo položí první kámen.
Když ty jako první položíš svůj
kámen, položí potom i oni svůj.
Neboť kdo skutečně miluje,
probouzí k lásce ostatní."

Přání

když netušíš

co přinese den

tak máš i noc

spíš nemyslíš

o tom, jak v něm

sbíráš svou moc

vše za život

který bys měl

celý vyplnit

nejsi lodivod

co jsi chtěl

bylo s kým žít

ukládáš vše

do rukou výš

a dlaní do mraků

udeřit chceš

tlakovou níž

s výškou zázraků

Michal Zachar

...........................................

tetě Marii

Zkomplikovali jste si někdy život,
jen abyste pomohli najít cestu
úplně cizímu člověku, i když to nebyl
nikdo známý a už jste ho neměli nikdy potkat,
udělali jste to tedy čistě jen z dobrosrdečnosti,
kterou jste v sobě pocítili?
V těchto a mnoha dalších případech se ve
vašem životě dostala láska na povrch,
aby vás upozornila, že je ve vás a čeká,
až jí dáte plný průchod.

Studený srdce

tak jsi to chtěl 

a tak to mělo být

když jsem tě měl

tak bylo o čem snít

snad anděl přilétl

nebo z výše spadl

už nevím, co je milé

a lásku abych kradl

bez lásky zebou

neandělsky a prudce

když je nosíš sebou

ty studený srdce

Michal Zachar

............................................

Některá bolest může být naznačena.

A některá i ukázána.

Všechna však musí být pojmenována.

Kříž

kříž, je to co bolí?

má ho každý moudrý?

mohu k němu o cokoliv?

a je žlutý nebo modrý?

mohou být kříž oči?

když podíváš se dál

jen se tam vítr točí

v místech, kde jsi stál

na kříži posvěcen spí

a klekáme si před ním

kdo z nás vlastně sní?

když mluví o království?

je kříž tím správným?

a kde je náš chleba?

vezdejším je zdravým?

a ani možná není třeba

zkus přestat vidět kříž

jen že duše musí bolet

co nese nahé tělo víš

když kříž uvidíš v kole

to, co bylo, být mělo

zas umíš spolu být

tak dám ti svoje tělo

a v duši bude klid

Michal Zachar

.................................

Všem, kdo činí tak, že pravice neví, co činí levice.

Znovu

loď, co veze nám náš zrod

dělá stejnou cestu každý rok

a když je tady u mně doma

vidím, že důležité je tu znova

jsem překvapen už pokolikáté

čas se zastavil až na půl páté

a nyní hledím na svůj náklad

a říkám si je tohle duše základ?

přijede za rok včas a znova?

možná jet s ní, pro mě nová...

Michal Zachar

........................................

Františkovi

Jestliže se chováme k lidem podle toho, kdo jsou, škodíme jim.
Jestliže se k nim chováme podle toho,
jací by mohli být, pomáháme jim dosáhnout na jejich limity.

Všechno nebo nic

všechno nebo nic

kde máš sílu svou?

kdo dostává víc?

jak být oporou?

teď s čím poradit

abys nechal dál

stopu a čí neztratit

kdybys tady stál

hledáš v kamení

co zbylo po sněhu

jedno znamení

úkol z příběhů

život je jednoduchý

všechno nebo nic

s hrou na duchy

nezískáš vůbec nic

Michal Zachar

...............................

Skvělá práce dodá vašemu životu vzrušení a smysl.
Nesprávná práce váš život vyčerpá.

Zafůkané II.

když je nám zima na duši

vnímáme, že je to krásné

lidé jdou, i když se nesluší

si říct, že kvetou a šťastné

jít do neznáma, kde není nic

a kloužou nohy po sněhu

ještě schytáme, kdo že má víc

místo myslet více na něhu

pokořit se sněhem a jít dál

lepší zůstat tam, kde nic není?

až slunce řekne, už nejsi král

tak zbude jen kámen na kameni

Michal Zachar

...........................................

Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko,
mohou přijít na to, jak daleko se dá jít.

Natálie

když nosila jsi v srdci

myšlenku jenom pouhou

před životem být krotcí

splněnou nyní touhou

jsem máma tvá člověče

co nyní dopadáš z ticha

na svět můj posvěcen

pevně stůj, když vznikáš

odlivem pocitů vzniká

život, cos právě darovala

a jak se píše v knihách

tak trochu jsi i čarovala

teď laskavým dotekem

chtěj pohladit na duši

s láskou není dovětek

a říkej jí ho i do uší

ty víš, co nikdo netuší

když máma pohladí tě

laskavost dávej do duší

dotykem miluji tě

Michal Zachar

........................................

Markétě a její dceři

Kovbojem

cizincem být ve svém srdci

když může bít bez pomoci

jsi líně nevítaným hostem

uprostřed síní stojíš po sté

z krve bublající řeka Somora

na neplatící je nabitá komora!

stahy pravidelně se opakující

winchester je blíže k líci!

v rachotu střel svého tepu

střílet dříve, ať to nepopletu

zpilovat úderník dnešní noci

být cizincem ve svém srdci?

Michal Zachar

........................................
Petre za její upřímnost

Souměrná

lásko má

jak svítíš

napadáš

mé žíly

jsem  to já

ten, co tě

bral z hloubek

splývání a

ty jsi svá

souměrná

skvělá jen

nezůstaneš

příběhem růží...

nevadí měl

jsem zájem

o tvou kůži

nepokradeš

jsi souměrná

od nikud nikam

jsem stále sám

Michal Zachar

................................

Láska je bytím, ke kterému
existuje jen jeden přístup,
jen jedny dveře.
Ty se dají otevřít pouze zevnitř,
nikoli vylomit zvenčí. 

Zavři oči

zavři oči má lásko

chci ti dát jen polibek

v očích máš zář jasnou

že by nezůstalo u kytek

zavři oči má lásko

je to, co já dobře vím

jsi tou poslední spásou

a tak navždy odcházím

zavři oči má lásko

sbohem se dává líp

když na očí s páskou

vytryskne palebný klid

Michal Zachar

.........................................

Řeči lásky naslouchej celým srdcem,

jinak uslyšíš jen šepot slov...

Skříň

autista jsem osamocený

neznám pojem zmámený

když hladila ruka tvá dál

nevím, že jsem nepoznal

a tak si říkám, co, že jsem

když neznámé mít dotykem

dívám se na sebe - skříň

je tu všude jako můj splín

a jako zavřený v ráji nechci

opustit skříň, souhlasně křehcí

má podoba není má skříň

kdo jsem já a kdo je míň?

Michal Zachar

..............................................

To, co považujeme za pravdu, je výsledkem toho,
jak vnímáme svět našimi pěti smysly.
Smiřme se s faktem, že každý se
v daný moment chová tak, jak nejlépe umí.

Hvězda

kde kráčíš

má hvězdo?

když tančíš

je mi tak těsno

kam se mám

vydat pro tebe?

nejsem tu sám

co myslí na nebe

vyjdi ven

a dostávám

jasem oslepen

na zemi zůstávám

Michal Zachar

............................

Každý jsme anděl s jedním křídlem.
Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.

Simple man - JEDNO DUŠE

jednoduše se lehce říká

vlastním slovem, že tak kluše

je to všechno jedna klika

že to jde z jedné naší duše

jednoduchým život není

ale stát se klidně může

když spoléháme na znamení

nevidíme ženy ani muže

nevnímáme, že jedno je

kolik si vezmem z naší nůše

a to nám nedá pokoje

kolik je vlastně jednoduše?

kolik váží duše, byť je jedna?

nežijme složitě, ať srdci sluší

jednoduše krásně neposedná

radost tak, že jde to i jednoduše

Michal Zachar

................................................

Františkovi.... Leošovi... jeanjean...

Vítr ve větru

i když odliješ se ve zlatě

nenecháš jasný otisk

duši, která hledá tě

nocí moře nálezů i ztrát

zbyde jen dotisk

knihy, co nechal adresát

jsme celí skoro dospěle

nakonec máš sny

které jsou štěstím veselé

a listujem tím seznamem

který tvrdí, že ví

že se vlastně neznáme

Michal Zachar

.................................

"Přítel, to je někdo, kdo zná píseň ve tvém srdci 

a dokáže ti ji zazpívat, když jsi, ty sám zapomněl slova."

Na paměť všech přátel, kterým ještě můžeme zpívat.

Rodinné fotky

smějící uzlíček...

svírající paže...

chechtací balíček

tvářící se blaze...

na klíně tančí...

bez viny ztrát...

a klidně jančí...

16 kilo, 50...

klid ruší smích...

tváří zlobivých...

jsi krásno v nich...

fotek rodinných...

Michal Zachar

........................................

Všem dětem, které nám připomínají, jací jsme...

Valčík za zdí

plujeme v mořích náhod

než shořím, hledám návod

shledávám děs z bolesti

očekávám i směs neřesti

spojenou s tvou touhou

a usmýkán tmou pouhou

padáme ze zdi dál světem

dýcháme, merci těm dětem

rozbíjíte zdi, co nás tvoří

jsme tolik zlí, když se boří?

tančete snadný krok k suti

kráčejte vnadným nesehnutí

náš waltz už hrají trumpetou

a ti, kdo bránu znají, se nepletou

Michal Zachar

........................................

Nemůžeme změnit minulost, ale můžeme
vnímat její stopy a akceptovat ji.

Robotkám

chtěl jsem ti toho tolik říct

až zalyká se krk

teď jenom koukám na měsíc

nos jenom tiše frk

když sklouznou tvoje šaty

do představy podob

kdo zadržuje utržené chlapy

když jim teče do bot?

jaká ideální žena je pro nás

jen trochu jiná?

jsi jako navolený rozhlas

deux ex machina

Michal Zachar

........................................

Život je boj? Tak se tu všichni pozabíjejte
a já bych z dovolením prošla...

Almeria (zas vyrážíme...)

vteřiny ženoucí hmotu

nesou náš čas

dojdeš-li na golgotu

zastavíš sebe v nás

vesmírem letí prach

odnikud nikam a dál

nesmírném v tmách

možná se bůh pousmál

otevři duši skvoucí

dveře, co zas hledám

jsi stéblo pro tonoucí

jdi rovnou a sám

Michal Zachar

...................................

Problém spočívá v tom, že se až příliš
 mnoho lidí pokouší být někým jiným
 místo toho, aby byli sami sebou.

Tanečník rok

koncept uložen

do paměti stroje

změnám umožněn

ty jsi láska zdroje...

na banket světa

spěchám ustrojen

svěží až běda

možná i navoněn

upoután svými

sny do reality dne

uznán patřičnými

že všechno lze...

taneční krok

vystoupil z řad

to zas bude rok

tak jedem hrát...

Michal Zachar

..............................

Existuje jen jediný způsob, jak si poradit s životem, 

a to najít onen soubor hodnot, 

které nepodléhají módním trendům, 

které se nikdy nemění a budou 

neustále rodit ovoce v tom smyslu, 

že nám i uprostřed velice nejistého 

světa přinesou klid, zdraví a jistotu.