Juliet...

jak vnímám se sám

čím přispěchám

víru událostí

pyšný autogram

nejde klam

vložit zlostí

jsou dny spánku

které sténají

napnutím

zavírám schránku

oči šeptají

zalknutím

vzpomínky lžou

mozku rády

s vidinou

opouštěn tmou

k světu zády

nevinnou

čekání na lístek

vzdává klid

nádraží

splývání bolístek

bolí v nich

odrážím

Michal Zachar

..........................................

k poctě kapele Futurum a Romanu Dragounovi zvlášť

a taky Lence...

My way IV.

Abych se každým dnem

netřásl ve svitu lásky.

A víc se stával člověkem,

odpovědi znal na otázky.

Nebyl jsem tím vším,

kdo se vždy přizpůsobí.

Já to už dávno vím

a tebe to neozdobí.

Milovat není vybrat si,

co chci si z tebe vzít.

Neumím poručit ani počasí.

Vím, co ze mně můžeš mít.

A teď jen vědět komu.

Je nutné pořád bojovat?

My chceme k sobě domů?

Kdo z nás umí milovat?

Michal Zachar
..............................................

Milovat znamená chtít vší silou dobro druhého,
a to dokonce víc než dobro vlastní,
a dělat všechno pro to, aby milovaný rostl
a později se plně rozvinul.
Aby se každým dnem víc stával člověkem,
jakým má být, a ne někým,
koho chceš přizpůsobovat představám
ze svých snů.

Šlápoty

Sníh mě vždy učí,

hledat si nové z cest.

I když občas mučí,

že jej musím i smést.

Do polí sněhu mám,

vložit totiž své stopy.

A jsem na to sám,

co možná nepochopí.

Nevidíš nic než bílou,

pláň mrznoucích slzí.

Z tváře, co je tak milou.

Promiň, teď není brzy.

Šlápnutím udáváš směr.

Poselství rozpustí úsvit!

Na jih nebo na sever?

Neváhat, stačí jen jít...

Michal Zachar

------------------------

Ať nám svým životem dokazují:
že jedinou řečí lásky není řeč těla,
protože tělo jednou zmlkne,
zatímco srdce bude zpívat věčně,
že život může být koneckonců darován
jinak než v těle
a že každá existence je plodná v té míře,
v jaké je prodchnuta láskou.

Chvíle

Předstírat smích, 

když srdce krvácí.

A venku jezdí na saních.

Ty křičíš, chci být domácí!

Beru si vše, co kdo dá.

Radost, bolest, žal i lásku.

Je život jenom karneval?

A ty po tisící měníš masku?

Někdo si měří čas.

Nádech a zas výdech!

Život nemění nic z nás.

Jen chvíle, co berou dech.

Michal Zachar

.............................................

Až jednou půjdeš přes most, NESPĚCHEJ!
Podívej se na řeku, která před tebou běží,
chvíli postůj a podívej se!
Touto cestou jdeš naposled.
Jak jednou vkročíš, nemůžeš se vrátit.
Jen bláznům je dopřáno se vracet...

Víc než dost

Život se neohlíží zpátky,

týden je na to víc než dost.

Jednou nohou do pohádky,

nad propastí druhou povinnost.

Putujeme za svým cílem,

cesta nás učí víc než dost.

Ať je jak chce dlouhá chvíle,

uplyne a strhne tvou nevinnost.

Neznáš strach, když hledáš.

Člověk potřebuje víc než dost.

A strach při hledání nemáš ?

Až budeš mít, co pak? Budoucnost?

Michal Zachar
.................................................

Když někoho opravdu miluješ,
necháš ho jít si svou vlastní cestou,
i když to znamená, že nepůjde s tebou.
Hlavní je, že půjde za svým štěstím....

Kankán kapek

mohu tě obejmout

třeba jen tak. . .

hlava je bloud

neví, co bude pak

půjdu ze sprch

docela nahá

vířivý povrch

pak každá snaha 

jen kapek kankán

zastavit touhu

bude ta tam

zulíbám, mohu?

Michal Zachar

-----------------------------------

Bisexualita zdvojnásobuje naše vyhlídky
na schůzku v sobotu večer.

Král vran

a jenom zašeptám

tys můj úžasný

jsem králem vran

co střeží tvé sny

na hrudi tíha dne

a co čeká v noci?

vědět, že prostě jsme

nenechat bez pomoci

síla tvá poutá svit

tak tíha noci i dne

může zas klidně jít

vstoupit můžeš, sne

Michal Zachar

................................

V tmavých jeskyních našich mysli
sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.

hudba je ZDE....

Co to má společnýho s láskou?

kolikrát napadnul sníh

vydal se život pápěří

kolikrát se závoj zdvih

než se zas vnoří do peří

chvění v nás svolává

chuť dotýkat se srdce

když tulák nemrava

polechtá nás prudce

a bránicí polapen syčí

vzduch do našich plic

ozvěnou šelestu křičí

chtěl jsem tě mít víc

láska je silou spoutání

když sebe milujeme

nikdo se ti neubrání

s kým taky pobudeme?

těšení vloček tančících

je vhání do očí s páskou

možná nechtěls plačící

co to má společnýho s láskou?

Michal Zachar

.........................................

Skutečnost, že nás někdo miluje, 

nás málo uspokojuje. 

To, co nás činí vskutku šťastnými je, 

že my můžeme někoho milovat.

Wearing the inside out (Nosím naruby)

je možné ti ukrást

plachý pohled tvůj

když odešla jsi spát

srdce zabrzdilo, stůj!

v tom konci konců

vlezeš lehkým snem

s dotykem si lomcuj

co cloumáš zátylkem

tajemná, mocná, jiná

pořídíš noci baterku

spřádá se pavučina

příběhů z paběrků

chcem slyšet svit

jak vniká do pokoje

tak zhasnu tuhle nit

dobrou noc, lásko moje

Michal Zachar

......................................

Smysl života spočívá v jednom slově,
které má však v sobě všechno. 
Tím slovem je láska. 
Láska je jediný smysl života. 
Zdá se že je to pouhé slovo, 
které označuje jen jednu věc. 
Pokud je však láska ve všem,
je to skutečný smysl života.

Půlnoční představa

když vešla na jeviště

a šátek přes rameno

se snesl na to hřiště

tak bylo domluveno

slova jsou znějící nic

když slyším ty tóny

a kdo z nás má víc ?

dotek je tím novým

kam určená k hříchu

ukládáš svoje ústa

tak v půlnočním tichu

říkám jen - zůstaň

Michal Zachar

..................................

Každý vyprávíme ostatním své příběhy.
Příběhy nás utvářejí.
Znát někoho znamená znát jeho příběh.
Milovat znamená pochopit, že druhý milovat nemusí.

Slepý námořník

jsou hloubky našich dnů

kdy noříme se do vln

a v šedi tónů krasavců

jdou plevy snáze od zrn

kráčíš po břehu sama

bílá v dýchajícím nic

s představou jako dáma

mým mořím vše dávajíc

a na dohled od břehů

zastavíš loď, co veze

vysadíš vlnu na něhu

ať se taky jednou sveze

ohraná melodie letí

rychlostí tvé hladiny

je dobře nebýt slepý

když jsi možná jediný

Michal Zachar

------------------------

Moudří vynikají, protože vidí sami sebe součástí celku.
Září, protože nechtějí oslnit.
Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání.
Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech.
Odmítají se přít, a proto se nikdo nepře s nimi.

Hodinář moci

jsem hodinář noci

a skládám náš čas

a není v mé moci

posunout jej zas

místa, která jsou

pod soukolím dne

spravuji najednou

až do chvíle té

kdy rozeberu stroj

a čas vyběhne dál

každý máme zdroj

a o to jsem stál

Michal Zachar

........................................................................

Proč mi všichni říkají mlč, když si chci promluvit?
Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat?
Proč mi všichni říkají miluj, když není kdo by mě měl rád?
Budou mi také všichni říkat dýchej, až budu umírat?!

Bolest

bolest prožitá uvnitř

co nikdy nevychází

říkám si jen tak křič

nikdo tě nenachází

napiš mi, co tě bolí

říkával jsem potají

až když jsme svoji

vidím, co mi šeptají

tvé dotyky, že jsi tím

co neviděl jsem sám

a nelži sobě dojetím

před tebou poklekám

Michal Zachar

.............................................

Poznej sám sebe, abys mohl poznat nové lidi.
Možná, že zjistíš, že jsi jedním z nich.

Komory

tak jsem zase jednou byl

a stojím v koutě své duše

a přehrabuji, jak jsem žil

snad až příliš často suše

stojící při sobě a taky sám

dívám se kolem do komor

časem je prostor vyhlodán

možná vyměnit jen motor?

chceme svá zažraná místa

vyčistit hustou kyselinou

jen tahle věc je teď jistá

že šrámy srdce neodplynou

Michal Zachar

.........................................

Zvykni si na to, že máš jenom sebe.
Pod sebou peklo a nahoře nebe.

Clubbed the death

zas jednou nedáváme pozor

kvůli čemu jsou tu závory

světla, jak na táboře dozor

náraz a najednou nic nebolí

kde jsem a hrát budu příště

promysli si vše, než se položíš

jaký budu nosit dres a čí hřiště

říkáš si v pádu, že tohle neumíš

a pak najednou jdeš k sobě

tam dovnitř a bubny rachotí

máš pocit, že jsi už v hrobě

hele naši leží támhle naproti

proč myslíme jen na to svoje

běžíme životem na konec pláně

život je jak půjčky za hotové

když nikdo z nás nejezdí za ně

chceme vyrůst v první velikosti

a nikdo vlastně nemá dost

pak úsměv zbavíš minulosti

než zbude jenom lhostejnost

Michal Zachar

....................................

Mnoho lidí se dostalo dál, než mohli,
protože si o nich někdo jiný myslel, že mohou.

Avatar

je barva záblesk

našeho nitra?

kovový odlesk

z hrotu jitra?

tvar složí nás

z nano atomů

modrá kůže krás

přilne ke stromům

jen dotyk pouhý

barva a tvar

tančící šmouhy

kdo je avatar?

pro moc a sílů

zarážíme čest

mezi sady dílů

my chceme kvést

zahrady našich

srdcí a v nich stroj

jsme jenom clasic

žádný nepokoj?

kolik nás čeká

na to, až přijde

vyjící až běda

až hvězda vyjde

jsme lidé snící

nebo i bdělí?

možná, že říci

zřím tě, jsme smělí?

Michal Zachar

......................................

Dej nám, Bože, tři dary: smělost, vyrovnanost a srdce.
Smělost na to, abychom změnili věci, které se změnit dají.
Vyrovnanost na to, abychom se dokázali smířit s tím,
co změnit nelze.
A srdce na to, abychom mezi těmito dary dokázali rozlišovat.

Výdech, nádech

když srdce zastavujem

mezi dvěma výdechy

duši prostě oznamujem

a žijem mezi nádechy

kdo ví, kde my žijem?

jsme tělo nebo dech?

v tom, co teď zažijeme?

nebo v rakvi na zádech?

dýcháme rychle a sem?

nebo užíváme klidu?

možná, že být dítětem

je lék na lidskou bídu

Michal Zachar

.......................................

Všimněte si, kolik dospělí vyplýtvají slov
na to,  někoho pochválit.

Možná se stačilo jen zhluboka nadechnout
a křičet bravo...

Světlo luceren

paprsky Slunce budí zemi

a světlo luceren šlo už spát

tak prostě dobře je mi

a chci, aby to bylo napořád

tma, kdo oslepuje vidění

a nevíme, co ji vlastně tvoří

je třeba trochu bláznění

vidět tmu v světle, co hoří

když vstoupíš do světla

aniž vidíš, jak tě oslepuje

aby se duše nespletla

tma není to, co si pamatujem

Michal Zachar

.................................................

Světýlko duše bez hřejivosti srdce
je často jen bludičkou v tmách života.

Potěšení

těším se na tvou přízeň

co by odehnala muka

něco, jako když žízeň

přepadne tě jako kluka

a osvěží kůži, co dráždí

oči k letmým dotykům

a oholená do podpaždí

až z toho nejsem svůj
olíznutím od podbřišku
až na hlavu modrou
uděláš si sobě myšku
vnímajíc se za tu dobrou

když přijdeš do světa

kde krása je jen sex

nikdo prý nic nečeká

máš sebe za semtex

proč tělo je jen job

pro mužská potěšení

kdy nastavíme strop?

i tomu, co krása není?

Michal Zachar

-------------------------

BAR REFAELI

Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel.
Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se v srdci ... s láskou.