O lásce

ani blízkost těl nepřiblíží

srdce, co jsou vzdálená

přibíjíme nebesa ke kříži

hlavu, ruce, srdce, ramena

můžeš být i jenom nikdo

takhle se hloupě zahledět

do očí, co znají východ

který ti stvoří nový svět

navždy dovnitř do srdce

bojíš se, že zase zalezou

zpíváš chlopněmi prudce

milovaní, co v něm už jsou

rodí se prostě, až z mála

nicoty, kterou si vztáhneš

bojíš se zas hodně dávat

umíráš tím, že nezasáhneš

čas neotírá nic než nátěr

z růží, které jsem ti dal

vrat se ke své alma mater

a pochopíš, co jsem ti vzal

i touhy lásky nemáme své

dáváš a slyšíš, že je to nic

jsou slova dobře vylhané

vsaď všechno na to dát víc

Michal Zachar

--------------------------

Dovedete si představit život,
ve kterém odmítnete mít radost byť
z jediného slova uznání či pochvaly,
nebo se opřít o něčí paži; ve kterém
 nejste na nikom citově závislí;
takže vás nikdo nemůže udělat šťastné
 či nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoliv
 potřebovat, být pro někoho jedineční či
nazvat někoho svým?

Dostanete-li se tak daleko, uvidíte
 zrakem nezkaleným strachem a chtěním.
A poznáte, co to znamená milovat.

inspirativní obrázek patří do galerie Markéty Kotkové, 
jejímuž obrázku je básnička věnována

No comment

Česání srdce

pro obrazy noci nechodím spát

jsem v tvojí moci, známý desperát

zapleten do vlasů, podivně vpleten

vlasy až do pasu, jsem z toho jelen

denně se vpravují, tvé ruce do vlasů

pro nás vypravují, sesláni do hlasů

denně pohladit, co to pro člověka je?

každý den chtít, učesat si i srdce své

Michal Zachar

..............................................................................................

Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe...

Indian horse

chvílemi zastavím koně

dívám se nazpět časem

dobíhá onen čas pro mě?

chytím ho raději lasem

lidé i koně vstoupí sem

do života nám a zase jdou

někteří jdou na chvíli jen

ale navždy změní tvář mou

a my pořád čekáme až

najdeme krásného hřebce

místo toho být jiný v nás

obyčejné měnit za vyjímečné

neměřím nic trváním času

láska je vždy nejkrásnější

říkám si když koně pasu

a pohlédnu na ty nejmilejší

jediný pohled je plný lásky

prohráváš vítězíš, den i noc

a můžeš chtít na to sázky

to oka mžik má takovou moc

Michal Zachar

.........................................................

Jediný pohled může mít pro lásku 

větší cenu než celý váš předchozí život. 

Jak se kolem sebe díváte?

Rodičům

srdce je svět ukrytých přání

je to vlastně člověk sám

každé z nich se nezachrání

když držíš stráž tady i tam

svět objevuj a žít ať je proč

krásno lásky v nás objevuj

když nevíš, klidně povyskoč

a říkej všem, jen se opatruj

když chvíle vzácné pro hlas

zpíváme-li s tebou do nebe

v člověku má žít mnoho krás

aby ses stal zase dítětem

Michal Zachar

..................................................
věnováno Radimovi Věntusovi

Svět by byl hned veselejší,
kdyby špenát museli jíst rodiče.

Kapky jsoucí

kapky jsoucí

tváří se líně

a kolemjdoucí

lákají smírně

odleskem perel

svítící očima

lekáš se světel

že disko začíná

nevnímáš čas

a protiproud

co teče v nás

tančit a plout

čím bych byl

stojící líný

dívat se, že žil

někdo jiný

Michal Zachar

-----------------------

Prvních čtyřicet let života nám dalo text
a dalších třicet to opatřujeme komentářem.

Kapky moci

po slzách voníš

když sléváš je

dnes není vloni

ty deště voňavé

kam mi odejdou

ti, co teď znám

já jsem s tebou

i když jsem sám

jen podrážky bot

mokré jak vlny

vedou přívaly vod

potopu, co bolí

kapky moci snů

že tě neomrzím

jsou vláhou dnů

živým i mrtvým


jak voníš se ptáš
jsi růže z Jericha?
vlnou jdeš na pláž
láska křičí do ticha

Michal Zachar

.......................................

Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. 
A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.

Kapky noci

kapky noci rozletují světem

a zahalují tmu snících očí

jsou milé, zvláště k dětem

přijdou-li, sen si poposkočí

v hlavách běhají bez ustání

signály o tom, co jsme my

a ukazují vlastně, že zadání

není jen touhou naší hry

probuzení miliardy spojů

spících v nás umí jen sny

když moc silných výbojů

neničí lásku, ale naše lži

projekcí filmu zvaného žít

do našich neuronů žádají

to když můžeš lásku chtít

najít v lidech, co ji nemají

Michal Zachar

..............................................

věnováno mojí babičce Boženě

Přejít ze skutečnosti do sna není tak těžké,
je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí.
Těžké je rozhodnout se opustit sen a
vstoupit do skutečnosti.
Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší,
čím víc narostl sen.

Veselé vánoční svátky a PF 2010

PF 2010

Nemít sny

nemívám sny už řadu dní

a nevím, co to znamená

snad nevědět, jen si snít

nezvedá mužům ramena

kolikrát zapomněl jsem kus

sebe sama, i když v noci

výmaz proveden a šlus

hlášení mozku bez pomoci

snům vděčíme za věčnost

toho i čím jsme se stali

já jich stále nemám dost

nezapomenout, co nám dali

Michal Zachar

............................................

Ten, kdo krade naše sny, ten nás zabíjí.

Iluze

když zabíjíme sebe sama

podobou svých perspektiv

děláme to hlavně z rána

kdy každý probudí se živ

když tápeme si u zrcadla

svět je ještě jedna rovina

říkáme k noci, že padla

s napůl slepýma očima

a nevidíme za mlhou skla

co my vytváříme za odraz

pravdy nemá ani za zbla

jde vlastně jenom o obraz?

Michal Zachar

...........................................

Iluze máme každý, ale je otázka,
mám-li vědomě dělat někomu iluzi,
to jest lhát.

Dobrou noc

dobrou noc lásko

když mi odcházíš

co s tvojí maskou

když ji neztratíš

dobrou noc lásko

říkalas i ve dne

ukojená sázkou

že slunce zbledne

dobrou noc lásko

hladila ruka čelo

já na to krásko

vyslyš mě v celou

dobrou noc lásko

jsi včela v medu

jen to tak mlasklo

žihadlem tě svedu

Michal Zachar

.............................................

Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.

Vyvoláváš

po velmi dlouhé době

skrývání svých pocitů

jednou nohou v hrobě

vstáváním bez mýtů

tou skořicovou touhou

a když vesmír vejde

jsem skořepinou pouhou

co dlaní tvou sejde

jak jsem se trochu bál

o křehkou nádobu těla

tak jsem jen tiše stál

a ty ses divoká chvěla

jak vyjádřit svůj úžas

a dík za tolik dotyků

vnitřnímu smíru dej čas

hodina málo, když jsi tu

Michal Zachar

......................................

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi,
než být milován pro to, co nejsi.

věnováno Simoně...

Do toho tmáři

vozíme světlo

dobrý zvyk

aby se řeklo

dětem na saních

zpíváme sbory

nejen v kostele

andělské chóry

úsměvy veselé

čekáme světlo

a dáváme tmu

to naše peklo

opuštěných snů

vhlížíme k nebi

a nevidíc zemi

hluší, co slepí

jen rozdělení

a duše i tělo

zbavené formy

splývat si chtělo

nedbejme normy

chvalme se denně

darujme lásku

poselství ze mě

snímá mou masku

a pod ní září

moje JÁ celé

tak do toho tmáři

šťastné a skvělé

Michal Zachar

.......................................

"V dávných dobách, kdy se tomuto období ještě
neříkalo 'nákupní sezóna',

nazývali ho křesťané Vánoci a chodili do kostela;
židé mu říkali chanuka a chodili do synagogy;
ateisté chodili na večírky a opíjeli se.
Lidé míjející se na ulicích si pak říkali:
'Veselé Vánoce!', 'Veselou chanuku!'
nebo (v případě ateistů) 'Pozor na ten sloup!'."

Vánoční rohglíčky

Samet jehličí připomíná plyš.

Vůně neničí, to co teď smíš.

Zavěsit jablka, ozdobit dům.

Jednou do roka, jít k sousedům.

Chvojí se stáčí dál do věnce.

K radosti v pláči své milence.

Pohladím záda, jako to chvojí.

Nemít je zpráva, které se bojí.

Kapr plave, dál ve vaně dokola.

Kolečko hravé, ke smrti dohola.

Šupinek pár, dáme si za svíčky.

Láska je dar, k jídlu rohglíčky.

Michal Zachar

------------------------------

„Lidé často říkají, že motivace dlouho nevydrží.

To platí i o čistotě.

Proto se doporučuje se koupat denně.“

Day runner

jsme denními běžci

tmavým životem

jsme noční ježci

ležíme za plotem

zkoumáme očima

co možná nevidí

dobráka zlosyna

měníme za lidi

víra instinktům

ne z tebe sama

vede ke kořenům

vědomí je brána

Michal Zachar

..................................

„Abychom udělali pořádek ve světě, musíme nejdříve udělat pořádek v národě;

abychom udělali pořádek v národě, musíme nejdříve udělat pořádek v rodině;

abychom udělali pořádek v rodině, musíme nejdříve udělat pořádek ve svém osobním životě;

abychom udělali pořádek ve svém osobním životě, musíme udělat pořádek ve svém srdci.“

Sale christmas

taky čekáš, co zbude?

co děsí sklady, praskající

výprodej proti nudě

jsou přeci svátky milující

ať z venkova nebo ze vsi

vidíš vločku bíle létající

máš-li chuť honit se se psi

sníh není třeba pod čepicí

když dochází nám šťáva

co ukradla se z pečení

láska výprodeje je pravá

tak, berme zdarma vážení

Michal Zachar

.....................................

Štastné a veselé vánoce 2009

Ave Maria

tvá ruka zněla smíchem

co slyší jenom andělé

tím neskutečným tichem

šly s tebou tóny neznělé

tvé kroky v tónu tónů

hloubkou dna i rovinou

kterou jeden z hromů

změnil v zemi nevinnou

sám nevím jestli uvěřit

stačí k tomu, aby znali

ti, co nám dali takhle žít

srdce, mozek, řeč a svaly

tvé oči vzlétly s holuby

s jménem tvým, je Marie

když člověk život zahubí

říkám si, ať láska ještě je

Michal Zachar

............................................

Pokud ti ostatní lidé nerozumí, není to ještě
důvodem ke smutku. Horší je, když ty nerozumíš jim.

Bludička - Will-o'-the-wisp

s bludičkou vstávám, ochotnou k řeči

dojdem až k vám, je jedna z věcí

co vezmete dál, mě a nebo sebe?

já jsem tam stál, zrcadlení v tebe

v končinách bažin, jsi bloudící oheň

co dohoří stářím na jednom z polen

kam bloudí bloudi, do míst, kde jsou

slabounce čmoudí, ať nezapomenou

ať každý z nás, potká svůj osud

tu bludičku krás, co svítí mi dosud

Michal Zachar

..............................................

O poušti

poušť kolem svítí

odlesky mocných

písek je naší síti

na přání zbožných

všude jen zrnka

bezmocné síly

kdo jenom brnká

by bičem byly

kdo tvoří poušť

co ve mně zbyla

a vlastně proč

roztodivná a milá

kdo skládá duny

slunce či déšť

jen vítr to umí

tiše sem snést

je plná zrn lásky

sypajících do noty

zpívej bez otázky

naplnění prázdnoty

Michal Zachar
.............................................................

Tereze Kalinové