Sale christmas

taky čekáš, co zbude?

co děsí sklady, praskající

výprodej proti nudě

jsou přeci svátky milující

ať z venkova nebo ze vsi

vidíš vločku bíle létající

máš-li chuť honit se se psi

sníh není třeba pod čepicí

když dochází nám šťáva

co ukradla se z pečení

láska výprodeje je pravá

tak, berme zdarma vážení

Michal Zachar

.....................................

Štastné a veselé vánoce 2009

Ave Maria

tvá ruka zněla smíchem

co slyší jenom andělé

tím neskutečným tichem

šly s tebou tóny neznělé

tvé kroky v tónu tónů

hloubkou dna i rovinou

kterou jeden z hromů

změnil v zemi nevinnou

sám nevím jestli uvěřit

stačí k tomu, aby znali

ti, co nám dali takhle žít

srdce, mozek, řeč a svaly

tvé oči vzlétly s holuby

s jménem tvým, je Marie

když člověk život zahubí

říkám si, ať láska ještě je

Michal Zachar

............................................

Pokud ti ostatní lidé nerozumí, není to ještě
důvodem ke smutku. Horší je, když ty nerozumíš jim.

Bludička - Will-o'-the-wisp

s bludičkou vstávám, ochotnou k řeči

dojdem až k vám, je jedna z věcí

co vezmete dál, mě a nebo sebe?

já jsem tam stál, zrcadlení v tebe

v končinách bažin, jsi bloudící oheň

co dohoří stářím na jednom z polen

kam bloudí bloudi, do míst, kde jsou

slabounce čmoudí, ať nezapomenou

ať každý z nás, potká svůj osud

tu bludičku krás, co svítí mi dosud

Michal Zachar

..............................................

O poušti

poušť kolem svítí

odlesky mocných

písek je naší síti

na přání zbožných

všude jen zrnka

bezmocné síly

kdo jenom brnká

by bičem byly

kdo tvoří poušť

co ve mně zbyla

a vlastně proč

roztodivná a milá

kdo skládá duny

slunce či déšť

jen vítr to umí

tiše sem snést

je plná zrn lásky

sypajících do noty

zpívej bez otázky

naplnění prázdnoty

Michal Zachar
.............................................................

Tereze Kalinové

Vryté tóny

Máš tóny vryté.

Mat, co jsi mi dal.

A jsou jen skryté.

A stále by jsi bral.

Figurkou jako tón.

Posouváš pěšáky.

Hudba je duše zlom.

Vyletíš za ptáky.

Na šachovnici dnů.

Píšeme kontrapunkt.

Zbylo z našich snů.

Dost na jeden špunt.

Oslavit život teď.

Ty jsi má hodina.

Co zní jak flašinet.

Hra tónů začíná.

Osnovu a klíč jen.

Kupodivu stejné.

Píšu ti prostě sem.

Věci samozřejmé.

Michal Zachar
...............................................

Mít odvahu udělat kroky,
které jsme vždycky chtěli udělat,
je jen způsob, jak dokázat, že věříme.

Světlonoš tančí

tanečních kroků bílý svit

světlonoš, co vládne sám

boty krájí tmu jak břit

jas nyní vtančil k nám

dráhy paprsků letí kout

do koutů duše rozhazují

osvíceni jiskrami z bot

tanec úsvitu oznamují

probuzeni do tmy a blik

zalévání tancem života

a teď v jeden okamžik

svit spolu s tmou kolotá

tak vstavají duše s dnem

každý zvláštně osamělý

tančí s temným za pasem

jak jste se v noci měli ?

Michal Zachar

..................................................

Nejsme sami. Svět se mění a my jsme součástí těchto změn.

Létající koberec

chtít, tak chtít, až bolest popraská

jsem jen jeden stín nad životem

a kolem mne víří, ta samá otázka

jestli všechno, je tam za plotem

dokud jsem divadelním kritikem

co v lóži blízká hromem na herce

a stejně nevím, čí že vlastně sem

a neumím se pohnout z koberce

koberce života, co natáhli mi domů

do pokoje, kde vy i já hrajem divadlo

s tím, že i já kritik mám dost hromů

je něco, co by možná někdy zapadlo

a najednou se pohnul svět a letí sem

jdu až k místu, kde jsou vlny čekající

to, když nevejde se do pokoje tvůj sen

vždy možnost máš, mít koberec létající

Michal Zachar

............................................

"Pokud se nepokusíš zlepšit to, v čem jsi už dobrý, nikdy
neporosteš." -- Ralph Waldo Emerson

Otázka na tělo

jsme šípy vystřelené z luku

jsme příkladem z učebnice

jak najít tu osamělou ruku

jak ošetřit ucho od slonice

jsme kladem své fantazie

jsme zvyklí dál už nejít

jak spíme, přesto žijem

jak často chceme nebýt

jsme možností nás všech

jsme události všehomíra

jak sevření plic na výdech

jak to, že láska neumírá?

Michal Zachar

............................................

i když ujdeme třeba tisíc mil, dojdeme pořád
k tomu samému - sami k sobě...

Když dojdou slova

Slyšel jsem ten tajemný tón,

který David hrál, aby potěšil Pána,

ale ty se o hudbu opravdu nestaráš, že?

Nějak to jde,

počtvrté, popáté,

moll padá, dur se zvedá.

Zmatený král skládá Hallelujah.

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Tvá víra byla silná, ale ty potřebuješ důkaz,

viděls jí koupat se na střeše,

její krása,

v měsíčním svitu,

tě svrhla.

Svázala tě

na kuchyňskou židli,

zlomila tvůj trůn,

ustřihla ti vlasy

a z tvých rtů nakreslila Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Možná jsem zde byl někdy předtím,

znám tuhle místnost, chodil jsem po této podlaze.

Než jsem tě poznal, měl jsem ve zvyku žít sám,

Viděl jsem tvou vlajku na mramorovém oblouku,

láska není vítězný pochod,

je to chladné a zlomené Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Byl to čas, kdy jsi mě měla poznat

co je opravdové a jít níž.

Ale teď mi to nikdy neukážeš, že?

Vzpomínáš, kdy jsem se k tobě přistěhoval?

Svatá temnota se přestěhovala také

a každý výdech byl Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Možná je tam nahoře Bůh

a vše co jsem se kdy od lásky naučil

bylo jak střílet na někoho, kdo tě vytáhl.

To, co můžeš v noci slyšet není pláč,

není to někdo, kdo viděl světlo,

je to chladné a zlomené Hallelujah.

Hallelujah, Hallelujah

.............................................................................

převzal od Leonarda Cohena - Michal Zachar

Na památku pro úžasného učitele lidí, Vláďu Veselého,
který teď učí někde jinde. Učil mně a spousty ostatních,
jak máme brát život s hravostí jemu vlastní
a můj život změnil na dlouhých 17 let, co jsem pracoval s dětmi.
Myslím, si Vláďo, že až se zase potkáme, tak budu připraven...

Ne Me Quitte Pas

LÁSKA JE STAV BYTÍ

A NENÍ TAM VENKU

JSME DRUHÝM SKRYTÍ

JENOM ZA MYŠLENKU

JE UVNITŘ V NITRU

HLUBOKÉ STUDÁNKY

DÁ BISKUPOVI MITRU

ZAČÍNÁM OD MAMKY

NIKDY JI NEZTRATÍŠ

NEMŮŽE TĚ OPUSTIT

POKUD JI NEZAHODÍŠ

TAK JAKO SVŮJ KLID

LÁSKO NEZÁVISLÁ

V TOM CIZÍM TĚLE

OSIDLA SOUVISLÁ

HLEDEJ NEPŘÍTELE

BUĎ V PŘÍTOMNÝCH

OKAMŽICÍCH LESKU

ŽIVOTA, CO ZPYCH

JSI BEZ POKLESKU

NAJEDNOU KLIDNĚ

A ZAPOMENEŠ SVĚT

NEBUDE TI BÍDNĚ

RADOST POHLEDĚT

A V KLIDU RADOSTI

JE TVÁ VELKÁ LÁSKA

MÍR POSVÁTNOSTI

CO MŮŽEME LASKAT

Michal Zachar

----------------------

věnovánu Jacques Brelovi

Prcháme - Runaway

nemějme strach milovat

z jara nebo v rozpuku

můžeš mít i černý šat

skládat či mít rozluku

neposlouchej nikoho

kdo říká, jak milovat

jak ji najdeš, do toho

než se jenom tak bát

ta tvoje láska je jiná

kdyby byla poslední

to proto, že je jediná

na všechny tvé dny

všechno, co musíš

udělat se pravdivým

to, čím lásku dusíš

je, když nejsi svým

Michal Zachar

...................................

Všechno, co musíš udělat, je ničemu se nevyhýbat.

Věnováno obrazu Jádro lásky - Galerii RUBÍN

My way III.

ztratil ses v davu

tvař se nevinně

máš malou hlavu

sníš si o Londýně

pohledem svým

co se tu kouká

dobrým či zlým

jak zahnat brouka

nasazen hluboko

spadl do závějí

myšlenek naoko

co nikde nechtějí

jdou si lehnout

nikdo z nás neví

nálepek strhnout

z mozkové revue

Michal Zachar

...................................

věnováno My way is Highway

a

knize bratří Brafmanů - Houpačka

Noci jsou zlý

stíráš si make-up

sama se zrcadlem

nevíš, co ukrad

když zmizel den

sama se dotýkáš

sebe svou rukou

nic víc nemáš

lásku podarujou

jsi blízko tváře

a uhodila hodina

díváš se do snáře

život bez kina

sklo odráží noc

co přichází k ní

kdo má tu moc

noci jsou zlý

Michal Zachar

.............................

Požehnaná a prokletá

požehnání srdcem

prokletí slovem

jak zabít bodcem

jednou a sbohem

netrefit se do čela

když nevíš lžeš

kolem jela veselá

smrt a řekla jdeš

žijeme spolu a ví

se, že jenom ona

tvou cestu oslaví

slza, co neokorá

hledáme, co zbyde

místo na pobyt

chceme žít, lidé

a nevíme, jak BÝT

Michal Zachar

.....................................

tátovi za jeho slova požehnaná a prokletá...

Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme,

ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.