Létající koberec

chtít, tak chtít, až bolest popraská

jsem jen jeden stín nad životem

a kolem mne víří, ta samá otázka

jestli všechno, je tam za plotem

dokud jsem divadelním kritikem

co v lóži blízká hromem na herce

a stejně nevím, čí že vlastně sem

a neumím se pohnout z koberce

koberce života, co natáhli mi domů

do pokoje, kde vy i já hrajem divadlo

s tím, že i já kritik mám dost hromů

je něco, co by možná někdy zapadlo

a najednou se pohnul svět a letí sem

jdu až k místu, kde jsou vlny čekající

to, když nevejde se do pokoje tvůj sen

vždy možnost máš, mít koberec létající

Michal Zachar

............................................

"Pokud se nepokusíš zlepšit to, v čem jsi už dobrý, nikdy
neporosteš." -- Ralph Waldo Emerson

Otázka na tělo

jsme šípy vystřelené z luku

jsme příkladem z učebnice

jak najít tu osamělou ruku

jak ošetřit ucho od slonice

jsme kladem své fantazie

jsme zvyklí dál už nejít

jak spíme, přesto žijem

jak často chceme nebýt

jsme možností nás všech

jsme události všehomíra

jak sevření plic na výdech

jak to, že láska neumírá?

Michal Zachar

............................................

i když ujdeme třeba tisíc mil, dojdeme pořád
k tomu samému - sami k sobě...

Když dojdou slova

Slyšel jsem ten tajemný tón,

který David hrál, aby potěšil Pána,

ale ty se o hudbu opravdu nestaráš, že?

Nějak to jde,

počtvrté, popáté,

moll padá, dur se zvedá.

Zmatený král skládá Hallelujah.

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Tvá víra byla silná, ale ty potřebuješ důkaz,

viděls jí koupat se na střeše,

její krása,

v měsíčním svitu,

tě svrhla.

Svázala tě

na kuchyňskou židli,

zlomila tvůj trůn,

ustřihla ti vlasy

a z tvých rtů nakreslila Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Možná jsem zde byl někdy předtím,

znám tuhle místnost, chodil jsem po této podlaze.

Než jsem tě poznal, měl jsem ve zvyku žít sám,

Viděl jsem tvou vlajku na mramorovém oblouku,

láska není vítězný pochod,

je to chladné a zlomené Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Byl to čas, kdy jsi mě měla poznat

co je opravdové a jít níž.

Ale teď mi to nikdy neukážeš, že?

Vzpomínáš, kdy jsem se k tobě přistěhoval?

Svatá temnota se přestěhovala také

a každý výdech byl Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Možná je tam nahoře Bůh

a vše co jsem se kdy od lásky naučil

bylo jak střílet na někoho, kdo tě vytáhl.

To, co můžeš v noci slyšet není pláč,

není to někdo, kdo viděl světlo,

je to chladné a zlomené Hallelujah.

Hallelujah, Hallelujah

.............................................................................

převzal od Leonarda Cohena - Michal Zachar

Na památku pro úžasného učitele lidí, Vláďu Veselého,
který teď učí někde jinde. Učil mně a spousty ostatních,
jak máme brát život s hravostí jemu vlastní
a můj život změnil na dlouhých 17 let, co jsem pracoval s dětmi.
Myslím, si Vláďo, že až se zase potkáme, tak budu připraven...

Ne Me Quitte Pas

LÁSKA JE STAV BYTÍ

A NENÍ TAM VENKU

JSME DRUHÝM SKRYTÍ

JENOM ZA MYŠLENKU

JE UVNITŘ V NITRU

HLUBOKÉ STUDÁNKY

DÁ BISKUPOVI MITRU

ZAČÍNÁM OD MAMKY

NIKDY JI NEZTRATÍŠ

NEMŮŽE TĚ OPUSTIT

POKUD JI NEZAHODÍŠ

TAK JAKO SVŮJ KLID

LÁSKO NEZÁVISLÁ

V TOM CIZÍM TĚLE

OSIDLA SOUVISLÁ

HLEDEJ NEPŘÍTELE

BUĎ V PŘÍTOMNÝCH

OKAMŽICÍCH LESKU

ŽIVOTA, CO ZPYCH

JSI BEZ POKLESKU

NAJEDNOU KLIDNĚ

A ZAPOMENEŠ SVĚT

NEBUDE TI BÍDNĚ

RADOST POHLEDĚT

A V KLIDU RADOSTI

JE TVÁ VELKÁ LÁSKA

MÍR POSVÁTNOSTI

CO MŮŽEME LASKAT

Michal Zachar

----------------------

věnovánu Jacques Brelovi

Prcháme - Runaway

nemějme strach milovat

z jara nebo v rozpuku

můžeš mít i černý šat

skládat či mít rozluku

neposlouchej nikoho

kdo říká, jak milovat

jak ji najdeš, do toho

než se jenom tak bát

ta tvoje láska je jiná

kdyby byla poslední

to proto, že je jediná

na všechny tvé dny

všechno, co musíš

udělat se pravdivým

to, čím lásku dusíš

je, když nejsi svým

Michal Zachar

...................................

Všechno, co musíš udělat, je ničemu se nevyhýbat.

Věnováno obrazu Jádro lásky - Galerii RUBÍN

My way III.

ztratil ses v davu

tvař se nevinně

máš malou hlavu

sníš si o Londýně

pohledem svým

co se tu kouká

dobrým či zlým

jak zahnat brouka

nasazen hluboko

spadl do závějí

myšlenek naoko

co nikde nechtějí

jdou si lehnout

nikdo z nás neví

nálepek strhnout

z mozkové revue

Michal Zachar

...................................

věnováno My way is Highway

a

knize bratří Brafmanů - Houpačka

Noci jsou zlý

stíráš si make-up

sama se zrcadlem

nevíš, co ukrad

když zmizel den

sama se dotýkáš

sebe svou rukou

nic víc nemáš

lásku podarujou

jsi blízko tváře

a uhodila hodina

díváš se do snáře

život bez kina

sklo odráží noc

co přichází k ní

kdo má tu moc

noci jsou zlý

Michal Zachar

.............................

Požehnaná a prokletá

požehnání srdcem

prokletí slovem

jak zabít bodcem

jednou a sbohem

netrefit se do čela

když nevíš lžeš

kolem jela veselá

smrt a řekla jdeš

žijeme spolu a ví

se, že jenom ona

tvou cestu oslaví

slza, co neokorá

hledáme, co zbyde

místo na pobyt

chceme žít, lidé

a nevíme, jak BÝT

Michal Zachar

.....................................

tátovi za jeho slova požehnaná a prokletá...

Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme,

ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.

Sluneční hravost

lesk slunce rozhrnuje mraky

vnímáš teplo, i když na chvíli

to tvoje tvář dokáže taky

hřát úsměvem, co je rozmilý

otáčím hlavu jako slunečnice

co hledá tvé silné paprsky

tmavý střed teplem opájí se

a chce život jako pamlsky

hřeje mě ten úsměv sluneční

v tváři odráží se s radostí

souznění, jak šnůra pupeční

spojuje lásku s hravostí

Michal Zachar

.........................................

věnováno autorce mandaly HRAVOST - Janě Janouchové

Konfucius

Co potřebujeme.

Zrodit se z lásky?

Vnímat doteky.

Jak postavit dům?

Že vyžadujeme.

Odpověď bez otázky.

Pyšní na věky.

Věřící nesmyslům.

Lesk kamene.

Černá není bílá.

Rosa na slunci.

Slunce nad léky.

Září plamene.

Zůstane a živá.

Holky a kluci.

Dospějme v člověky.

............................................

Nemluvit s člověkem, který by si dal říci, jest zmařit člověka.
Mluviti s těmi, kteří si nedají říci, jest zmařiti slova.
Ten, kdo je opravdu moudrý, nikdy nezmaří člověka,
ale na druhé straně nezmaří svých slov.

Mávání motýla

stala ses motýlem

co mává křídly

a střídá polohy

čitelné i skryté

černé na bílém

nám barvy zřídly

ambrozie pro bohy

s nápisem chci tě

Michal Zachar

................................

Jediný způsob jak žít, je přijmout
každou minutu jako neopakovatelný zázrak,
což ve skutečnosti každá minuta je -
zázrak, který se nebude nikdy opakovat.

A ještě větší zázrak je, když člověk pochopí,
že tím největším zázrakem je on sám.

Kost

kost povolila tlaku

co jí láme její silou

krev ohně mraků

je za úsvitu milou

barvou, co je z nebe

prýští rychle z těla

když zlomíš sebe

praskne ti duše celá

tělo to hodně bolí

když stěhujeme JÁ

církev jsme podobojí

světlo, srdce a tma

až najdem jednou

síla se sami zcelovat

kost bude se mnou

držet, co mám rád

Michal Zachar

------------------

když dva jsou jako jeden a tiché znění

dává my pod usínání - jen být člověkem

Co je to dávat lásku?

Míjíme se na cestách.

A s ušima plných hudby.

Vůbec nepoznáme strach.

O lásku, cestou do záhudby.

Kde spí a jak odpočívá?

Má někdy taky svou postel?

A nebo je pořád živá?

A život nemá jako hostel?

Co je to dávat lásku?

Odstrčit balvan z pramene.

A odpovědět na otázku.

Sotva si na ni vzpomeneš.

Michal Zachar

..................................................

Trajekt VZÁCNO

nebeské lodi plují

dálkami, co voní

ráno, ze svých slují

vyjedou kam vloni

až náklad koření

dovezou sem k nám

podporujíc hoření

zapaluji, co mám

rozhořím na východě

sluncem bez vlasů

na západ jedou lodě

všeho jen do času

Michal Zachar

.....................................

s úctou Janu Hammerovi