středa 2. prosince 2009

Létající koberec


chtít, tak chtít, až bolest popraská
jsem jen jeden stín nad životem
a kolem mne víří, ta samá otázka
jestli všechno, je tam za plotem

dokud jsem divadelním kritikem
co v lóži blízká hromem na herce
a stejně nevím, čí že vlastně sem
a neumím se pohnout z koberce

koberce života, co natáhli mi domů
do pokoje, kde vy i já hrajem divadlo
s tím, že i já kritik mám dost hromů
je něco, co by možná někdy zapadlo

a najednou se pohnul svět a letí sem
jdu až k místu, kde jsou vlny čekající
to, když nevejde se do pokoje tvůj sen
vždy možnost máš, mít koberec létající

Michal Zachar
............................................

"Pokud se nepokusíš zlepšit to, v čem jsi už dobrý, nikdy
neporosteš." -- Ralph Waldo Emerson

Otázka na tělo


jsme šípy vystřelené z luku
jsme příkladem z učebnice
jak najít tu osamělou ruku
jak ošetřit ucho od slonice

jsme kladem své fantazie
jsme zvyklí dál už nejít
jak spíme, přesto žijem
jak často chceme nebýt

jsme možností nás všech
jsme události všehomíra
jak sevření plic na výdech
jak to, že láska neumírá?

Michal Zachar
............................................

i když ujdeme třeba tisíc mil, dojdeme pořád
k tomu samému - sami k sobě...

úterý 1. prosince 2009

Když dojdou slova


Slyšel jsem ten tajemný tón,
který David hrál, aby potěšil Pána,
ale ty se o hudbu opravdu nestaráš, že?
Nějak to jde,
počtvrté, popáté,
moll padá, dur se zvedá.
Zmatený král skládá Hallelujah.
Hallelujah, Hallelujah
Hallelujah, Hallelujah
Tvá víra byla silná, ale ty potřebuješ důkaz,
viděls jí koupat se na střeše,
její krása,
v měsíčním svitu,
tě svrhla.
Svázala tě
na kuchyňskou židli,
zlomila tvůj trůn,
ustřihla ti vlasy
a z tvých rtů nakreslila Hallelujah
Hallelujah, Hallelujah
Hallelujah, Hallelujah
Možná jsem zde byl někdy předtím,
znám tuhle místnost, chodil jsem po této podlaze.
Než jsem tě poznal, měl jsem ve zvyku žít sám,
Viděl jsem tvou vlajku na mramorovém oblouku,
láska není vítězný pochod,
je to chladné a zlomené Hallelujah
Hallelujah, Hallelujah
Hallelujah, Hallelujah
Byl to čas, kdy jsi mě měla poznat
co je opravdové a jít níž.
Ale teď mi to nikdy neukážeš, že?
Vzpomínáš, kdy jsem se k tobě přistěhoval?
Svatá temnota se přestěhovala také
a každý výdech byl Hallelujah
Hallelujah, Hallelujah
Hallelujah, Hallelujah
Možná je tam nahoře Bůh
a vše co jsem se kdy od lásky naučil
bylo jak střílet na někoho, kdo tě vytáhl.
To, co můžeš v noci slyšet není pláč,
není to někdo, kdo viděl světlo,
je to chladné a zlomené Hallelujah.
Hallelujah, Hallelujah
.............................................................................
převzal od Leonarda Cohena - Michal Zachar
Na památku pro úžasného učitele lidí, Vláďu Veselého,
který teď učí někde jinde. Učil mně a spousty ostatních,
jak máme brát život s hravostí jemu vlastní
a můj život změnil na dlouhých 17 let, co jsem pracoval s dětmi.
Myslím, si Vláďo, že až se zase potkáme, tak budu připraven...

Ne Me Quitte Pas


LÁSKA JE STAV BYTÍ
A NENÍ TAM VENKU
JSME DRUHÝM SKRYTÍ
JENOM ZA MYŠLENKU

JE UVNITŘ V NITRU
HLUBOKÉ STUDÁNKY
DÁ BISKUPOVI MITRU
ZAČÍNÁM OD MAMKY

NIKDY JI NEZTRATÍŠ
NEMŮŽE TĚ OPUSTIT
POKUD JI NEZAHODÍŠ
TAK JAKO SVŮJ KLID

LÁSKO NEZÁVISLÁ
V TOM CIZÍM TĚLE
OSIDLA SOUVISLÁ
HLEDEJ NEPŘÍTELE

BUĎ V PŘÍTOMNÝCH
OKAMŽICÍCH LESKU
ŽIVOTA, CO ZPYCH
JSI BEZ POKLESKU

NAJEDNOU KLIDNĚ
A ZAPOMENEŠ SVĚT
NEBUDE TI BÍDNĚ
RADOST POHLEDĚT

A V KLIDU RADOSTI
JE TVÁ VELKÁ LÁSKA
MÍR POSVÁTNOSTI
CO MŮŽEME LASKAT

Michal Zachar
----------------------
věnovánu Jacques Brelovi

pondělí 30. listopadu 2009

Prcháme - Runaway


nemějme strach milovat
z jara nebo v rozpuku
můžeš mít i černý šat
skládat či mít rozluku
neposlouchej nikoho
kdo říká, jak milovat
jak ji najdeš, do toho
než se jenom tak bát
ta tvoje láska je jiná
kdyby byla poslední
to proto, že je jediná
na všechny tvé dny
všechno, co musíš
udělat se pravdivým
to, čím lásku dusíš
je, když nejsi svým

Michal Zachar
...................................

Všechno, co musíš udělat, je ničemu se nevyhýbat.

Věnováno obrazu Jádro lásky - Galerii RUBÍN

pátek 27. listopadu 2009

My way III.


ztratil ses v davu
tvař se nevinně
máš malou hlavu
sníš si o Londýně
pohledem svým
co se tu kouká
dobrým či zlým
jak zahnat brouka
nasazen hluboko
spadl do závějí
myšlenek naoko
co nikde nechtějí
jdou si lehnout
nikdo z nás neví
nálepek strhnout
z mozkové revue

Michal Zachar
...................................

věnováno My way is Highway
a
knize bratří Brafmanů - Houpačka

úterý 24. listopadu 2009

Noci jsou zlý


stíráš si make-up
sama se zrcadlem
nevíš, co ukrad
když zmizel den

sama se dotýkáš
sebe svou rukou
nic víc nemáš
lásku podarujou

jsi blízko tváře
a uhodila hodina
díváš se do snáře
život bez kina

sklo odráží noc
co přichází k ní
kdo má tu moc
noci jsou zlý

Michal Zachar
.............................


pondělí 23. listopadu 2009

Požehnaná a prokletá


požehnání srdcem
prokletí slovem
jak zabít bodcem
jednou a sbohem

netrefit se do čela
když nevíš lžeš
kolem jela veselá
smrt a řekla jdeš

žijeme spolu a ví
se, že jenom ona
tvou cestu oslaví
slza, co neokorá

hledáme, co zbyde
místo na pobyt
chceme žít, lidé
a nevíme, jak BÝT

Michal Zachar
.....................................

tátovi za jeho slova požehnaná a prokletá...

Náš největší úspěch nespočívá v tom, že nikdy nepadneme,
ale v tom, že vždy se zase pozvedneme, kdykoliv padneme.

Sluneční hravost


lesk slunce rozhrnuje mraky
vnímáš teplo, i když na chvíli
to tvoje tvář dokáže taky
hřát úsměvem, co je rozmilý
otáčím hlavu jako slunečnice
co hledá tvé silné paprsky
tmavý střed teplem opájí se
a chce život jako pamlsky
hřeje mě ten úsměv sluneční
v tváři odráží se s radostí
souznění, jak šnůra pupeční
spojuje lásku s hravostí

Michal Zachar
.........................................

věnováno autorce mandaly HRAVOST - Janě Janouchové

Konfucius


Co potřebujeme.
Zrodit se z lásky?
Vnímat doteky.
Jak postavit dům?

Že vyžadujeme.
Odpověď bez otázky.
Pyšní na věky.
Věřící nesmyslům.

Lesk kamene.
Černá není bílá.
Rosa na slunci.
Slunce nad léky.

Září plamene.
Zůstane a živá.
Holky a kluci.
Dospějme v člověky.
............................................

Nemluvit s člověkem, který by si dal říci, jest zmařit člověka.
Mluviti s těmi, kteří si nedají říci, jest zmařiti slova.
Ten, kdo je opravdu moudrý, nikdy nezmaří člověka,
ale na druhé straně nezmaří svých slov.

pondělí 16. listopadu 2009

Mávání motýla


stala ses motýlem
co mává křídly
a střídá polohy
čitelné i skryté

černé na bílém
nám barvy zřídly
ambrozie pro bohy
s nápisem chci tě

Michal Zachar
................................

Jediný způsob jak žít, je přijmout
každou minutu jako neopakovatelný zázrak,
což ve skutečnosti každá minuta je -
zázrak, který se nebude nikdy opakovat.

A ještě větší zázrak je, když člověk pochopí,
že tím největším zázrakem je on sám.

neděle 15. listopadu 2009

Kost


kost povolila tlaku
co jí láme její silou
krev ohně mraků
je za úsvitu milou

barvou, co je z nebe
prýští rychle z těla
když zlomíš sebe
praskne ti duše celá

tělo to hodně bolí
když stěhujeme JÁ
církev jsme podobojí
světlo, srdce a tma

až najdem jednou
síla se sami zcelovat
kost bude se mnou
držet, co mám rád

Michal Zachar
------------------
když dva jsou jako jeden a tiché znění
dává my pod usínání - jen být člověkem


Co je to dávat lásku?


Míjíme se na cestách.
A s ušima plných hudby.
Vůbec nepoznáme strach.
O lásku, cestou do záhudby.

Kde spí a jak odpočívá?
Má někdy taky svou postel?
A nebo je pořád živá?
A život nemá jako hostel?

Co je to dávat lásku?
Odstrčit balvan z pramene.
A odpovědět na otázku.
Sotva si na ni vzpomeneš.

Michal Zachar
..................................................


pátek 13. listopadu 2009

Trajekt VZÁCNO



nebeské lodi plují
dálkami, co voní
ráno, ze svých slují
vyjedou kam vloni

až náklad koření
dovezou sem k nám
podporujíc hoření
zapaluji, co mám

rozhořím na východě
sluncem bez vlasů
na západ jedou lodě
všeho jen do času

Michal Zachar
.....................................

s úctou Janu Hammerovi