neděle 11. října 2009

Vlna - (Lefkáda 2009)


V odlescích slunce.
Honíme mihotání.
Sama sebe vlnou.
Co se nezachrání.

Rozbíječi hladiny.
Světlo, vítr a voda.
Pevnější než skály.
Klamu se nepodobá.

Splynutí s tichem.
Ruka házející oblázky.
Lechtáš moře smíchem.
Dlaní horkou od lásky.

Michal Zachar
..........................
Petrovi a Lence


Efcharisto - (Lefkáda 2009)



otazník zůstává
nevyřčen potají
láska je představa
tam, kde ji šeptají

utrhnout do hněvu
oči tvé zelené
není mi do zpěvu
hledám tě, ne že ne

dívej se mi do očí
máme jen jistou
někoho zaskočí
říkám efcharisto

Michal Zachar
------------------------

efcharisto = děkuji - řecky

Člun a moře (Lefkáda 2009)


sesypal do dlaně
hořkost z nedospění
míváš i zraněn
až ven praská z kůže

lano svíjíš sehraně
nechceš, co už není
voda s drápy saně
sůl ze slzy ta zmůže

síť tvoří oka a na ně
můžeš dát i to, co mění
moře představ znáš
nechytíš to, co není...

Michal Zachar
---------------------


středa 30. září 2009

Věta, co zní...

každá chvíle hledání
bere to, že rozumíš
pohání další setkání
tím, že nic nemusíš
otevíráš srdce své
a slyšíš, co ti říká?
následuj sny daleké
u dveří cvakla klika
ten, kdo nestydí se
může měnit svět
za sebe řeknem jéé?
že by to šlo hned?
někdy se prostě
nerozhodnem nejlíp
dál jdeme dusnem
řešení, to nám velí
tak žijem život v zajetí
svoboda pěkně nudná
jen nepodlehnout napětí
únava je nedostupná
jdu a říkám si, že vím
pokaždé, že pořád slyším
tu větu, co ještě zní
bez lásky nejsi ničím

Michal Zachar

mé sestře Blance
--------------------
Život se neohlíží zpátky.



neděle 20. září 2009

Inspirace


dáváme každý to své
jedinečné, jediné a je naše
hřející paprsky tvé
naslouchají tiše až plaše


když spoutáš svoje zla
a radost vzpíná se k nebi
přes akvárium srdce skla
se někdy zloba šklebí


když stojíš v tichu sebe
a vnímáš inspiraci z nás
nehledáš v jiném své nebe
volíš nejkrásnější hlas


Michal Zachar

-----------------------------

Trápení a nejistoty se lze zbavit tím, že se ze všeho
a ze všech těšíte stejně, jako jste se před tím těšili ze svého
předmětu touhy, který vás tím činil štastnými.
Vlastně se těšíte ze všeho a z ničeho.
Pak nesete ve svém srdci štěstí, které tam
nikdo nemůže vložit a nikdo jej odtamtud ani nemůže vzít.

středa 9. září 2009

The Language of Sound



děkovat slovem je málo
a možná jednou za život
třeba se to jen zdálo
že ty jsi ten světlý bod

zas jedu nazpět pamětí
až k tomu bodu měnícím
to, co jsem hledal v napětí
ta chvíle lásku mající

jak často vycházívá slunce
za obzor nebo za oblak
čekáš, že spálíš prudce
to, co tak nikdo nemá rád

snad hloupost s beznadějí
že i když díváš se na nebe
říkám bodům, co přicházejí
dejte mi moc měnit sám sebe

Michal Zachar
...............................
Reagováním na nálepky,
zakrývající podstatnou část nás samých,
trávíme svůj život.
O co láskyplnější, ho mají ti, co tak nežijí.

neděle 6. září 2009

Nezapomenutí


Kráčíme dny, stavějíce roky.
Nad malou chvíli, kdy máš dost.
A sami sobě vyrábíme soky.
Co nepoznají naši přítomnost.
Minulost s budoucností váhá.
Ze zbořených mostů je dost suti.
Jen tvá přítomnost je nahá.
Tak svlékni se do nezapomenutí.

Michal Zachar
................................
Ještě nikdy žádný pesimista neodhalil tajemství hvězd.
Ani nedoplul k neznámé zemi, ani lidskému duchu neobjevil
nové nebe.....


pondělí 31. srpna 2009

Několik vět 2009 – Jiřina Šiklová

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a

o tuto změnu jsme aktivně usilovali.

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.


Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou. Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.


Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální,krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s

miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.


Nepozastavujeme se nad tím,

- že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší

- že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat

- že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele

- že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodech s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci

- že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.


Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině švýcarské, nikoli české. V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho totiž překryje další.


Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic. Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.


Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.


Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály. Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým. Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic. Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.


Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní" případně "tihle budou ještě horší". Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu. Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.


Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich. Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí

přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.


Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky", ochotné jim odpustit úplně cokoli. Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou stran malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.


Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"? Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů? Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.


Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že promícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích. Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta

paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.


Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali?" Připravujme si dnes odpověď pro naše děti. Nemusíte to podepisovat.


Jen to pošlete dál.

sobota 29. srpna 2009

Horizont


láska je čára spojující
přes rozpočty snah
nedělit muže s ženou
až dojdou na ten práh

a tak stojí ruku v ruce
a prožijí chvíli jen tak
záruční listy už prošlé
zmačkají a hodí za uhlák

kde končí jeden a teď
a oba s čárou napjatou
hledají konec, co není
to spojujeme lásku svou

radši se dívej za obzory
kde mlha ještě líně sedí
kraj kolem mlčí ránem
na to se srdcem krásně hledí

dva najdou při hledání víc
a k lásce jsou při tom třeba
mají své víno dohromady
a mohou posolit si chleba

Michal Zachar

pátek 28. srpna 2009

Plavba


když vidíš naši lásku
a víš, že se to nezdá
odpověď na otázku
nedá žádný seznam

když slyšíš kroky
srdce, co kráčí směle
přestaneš vidět roky
cos hledal nepřítele

toho, co platil za to
žes neuměl jsi vlídně
říct, ahoj tady, zlato
už vím, co je to klidně

a tak tu ležím s tebou
a vnímám pevné boky
jak láska dělá skvělou
tu plavbu mezi roky

a přístav není třeba
kotvíš tím, že pluješ
láska je med na chleba
a ty jen klidně přikusuješ

Michal Zachar
-------------------
je těžké vytáhnout z básní nějaké zprávy,
přesto však lidé každodenně bídně umírají
z nedostatku toho, co by v básních našli.....

středa 26. srpna 2009

Maestro svět


na všechny strany
svět prostě vyčnívá
obrousit z něj hrany
čas někdy nezbývá
nad světem okraj
obloha, koncese
říkáš si, je to ráj?
výš, než se povznese?
a tak svět a bůh
jsou podstatná jména
plácnutá nazdařbůh
bez srdce přečtená
milovat svět není
abstrakce lásky
je to jen neumění
zeptat se bez otázky
a ze všech chaosů
tvá nejmilejší zůstává
kde dáme si do nosu?
milovaná představa

Michal Zachar
-------------------------
Lidé vědí, co dělají.
Často dokonce vědí, proč dělají to; co dělají,
ale nevědí, co to dělá, 
když to dělají...